Je zakázáno tyto fotografie a informace zveřejňovat ve svých publikacích, novinových článcích ap o mé osobě. Děkuji za pochopení. Jinak se na mne kontaktujte.
Foto: Jiří Dressler 2023
Kdo jsem "já".
Svámí Gyaneshwarpuri je oddaný žák Višvaguru Paramhanse svámího Mahéšvaránandy, Mistra jógy a Učitele duchovní Cesty z Indie, kterého následuje od roku 1996. Za tu dobu prošel bouřlivou duchovní transformací v důsledku probuzení kundalini, která vyústila dne 23. července 2021 v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách ve vysvěcení - sanjás díkšu - za hinduistického a jógového mnicha, ve věku 53 let. Stát se svámím bylo dlouhodobým přáním a cílem jeho života. Proto se postil a odcházel do hor a do lesa meditovat. Až se mu jeho přání doslova zázračně Svámijiho Milostí naplnilo. Od té doby setrvává v santóše - spokojenosti, veškerá světská přání se rozprchla a on se vrací zpět Domů do duchovního domova, z něhož jsme vyšli. Svámí Gyaneshwarpuri působí jako osamělý, mlčící poustevník v jeskyních Moravského krasu. Měl to štěstí, že se narodil v blízkosti tohoto nejsvětějšího území v České republice, magického a mystického prostoru, v minulosti osídleného šamany a poustevníky, na něž se rozhodl navazovat. Není učitelem jógy a nekáže hinduismus. Má právo používat duchovní titul svámí (pán sebe) a nosit oranžové roucho, šat indických jogínů a sádhuů. Získal tímto tuto nejvyšší Svámijiho iniciaci. Je kosmopolitního nadnáboženského smýšlení a vnitřního založení, z tohoto důvodu uctívá rovněž Ježíšovo křesťanství, buddhismus, taoismus a ostatní světová náboženství. Je historicky první hinduistický mnich vysvěcený zde v České republice. Píše odborné publikace z oboru speleologie, sakrální historie a archeologie a v neposlední řadě vlastní originální, z knih nevyčtenou mystiku a filozofii, básně, duchovní příběhy a pohádky s duchovním ponaučením. Následuje ve všem Sílu Lásky a kráčí po Cestě Poznání (džňanajóga) jak vyplývá z jeho duchovního jména Gyaneshwarpuri (gyana=džňana), které se překládá jako "Ten který poznal", což je výzva k duchovní realizaci. Je tedy vnitřně džňánín čemuž odpovídá jeho na první pohled nesrozumitelná životní filozofie poustevníka. Od narození je osvobozený, dosud ale nerealizoval nejvyšší stav vědomí mókšu, kdy individuální "já" se stává celým Vesmírem. Má však vlastní vnitřní vedení a napojení na Boha, Božské Já. Realizovat Boha a dosáhnout Osvícení je jeho nejvyšší a jediný Cíl v tomto zrození, jemuž zasvěcuje svoji duchovní jógovou sádhanu, meditaci v ústraní, mantra džapu, opakování Božího jména, modlitby, jógové ásany, kriji ap. podle Systému Jóga v denním životě Paramhanse svámího Mahéšvaránandy. V současnosti se často sdržuje na osamělých a pustých místech v horách a v lesích. Od dětství samostatně studoval Bibli, nikdy však neříkal že je křesťan. Později studoval Bhagavadgítu a jiné svaté spisy indické. Přečetl rovněž některá buddhistická a taoistická svatá písma. Nejvíce ho však oslovila moudrost svámího Šivánandy z Rišikéše, Paramhansy Jóganandy, Ramana Maharišiho, Chan-Šana, Bhagvána šrí Díp Nárájana Maháprabhudžího a samozřejmě svámího Mahéšvaránandy, v němž rozpoznal esenci svého duchovního nazírání Pravdy ze svých meditačních jeskyní a horských poustevnen. Uctívá rovněž ideál himalájských jogínů indických a sv. Františka z Assisi. Nevyučuje jógu veřejně a jako skutečně pravý džňánín, muž poznání, nepřijímá ani studenty jógy ani osobní žáky. V současnosti žije na základě doporučení Svámijiho se svou maminkou v malém ášramu v Brně - Bosonohách. Poustevník Gyaneshwarpuri je někdo o kom se bude především mlčet, neboť totiž v sobě slučuje bezmeznou pokoru Františkovi řehole s bezmeznou tvrdostí šrí Dévpurídžího proti démonům egoismu. Toto je přátelé himalájská jóga v České republice.
číst víc
Výměnný systém:
Pokud máte nějaké návrhy na zveřejnění svých odkazů, tak mi je zašlete na zvážení. Mám zájem o duchovní odkazy. Využijte této mé unikátní nabídky mít odkaz na tomto renomovaném webu o mariánském poutním místě ve Křtinách na Moravě. Potěší mne, když na tento web rovněž namíříte odkaz.
Myslím na křtinský chrám
a mé srdce naplňuje oheň Lásky.
Duchovní hudba pro vaši relaxaci:"Gregorian Chants: Kyrie Eleison | The Holy Mass of the Benedictine Monks"
Marek P. Šenkyřík - Svámí Gyaneshwarpuri
Chrám Panny Marie ve Křtinách.
Historie, podzemí, výzkumy a objevy.
Web o Křtinách a jejich zasazení v Moravském krasu, který voní mystikou.
"Všechno leží potopeno ve vodách Lethe," řece zapomnění.
Martin Alexander Vigsius 1663
Vallis Baptismi alias Kyriteinensis
Před oltářem ve Křtinách.
U kříže v zadní části chrámu.
Ave, María, grátia pléna.
Pokleknutí ve Křtinách.
Panně Marii trůnící mezi cherubíny na oltáři chrámu Panny Marie ve Křtinách.
Zázračné ochránkyni Moravy a obzvláště Moravského krasu a jeho podzemního lidu.
Této starobylé gotické soše ze 13. či 14. století na jejím poutním místě ve Křtinách.
Tento web je z 99 % již dokončen!!! Přesto na jeho tvorbě pod vlivem Božího Ducha stále pokračuji. Archivuji zde pro budoucnost původní dokumentaci cca 150 nejlepších historických fotografií, historických rytin a obrazků
se speleologickou, archeologickou a historickou problematikou chrámu Panny Marie ve Křtinách. O Křtiny se stále zajímám lyricky a možná i epicky. Je to má vzpomínka na mládí. Začal jsem též shromažďovat informace o duchovním rozměru Údolí křtu, Vallis baptismi čili Křtinském údolí. Není však mým zájmem napsat suchopárný speleologický či archeologický spis o tomto údolí. To už udělali četní vědci. Mým zájmem je postihnout duchovní dimenzi tohoto svatého údolí pod Křtinami. Budu zde tedy aktualizovat ze svých putování touto mojí už dávno zamilovanou krajinou, v níž je zasazen křtinský chrám.
Pokud mne budete navštěvovat, budu rád. Zajděte si i na web www.gyaneshwarpuri.cz, kde to bude stále žít!
Svatí Cyril a Metoděj
Obsah webu.
Předmluva. Co je cílem a smyslem webu krtiny.info.
The discovery of the ossuary with twelve painted skulls in the unknown crypt under the tower in Křtiny on 9 February 1991 and the structural and historical survey of the crypt.
Předmluva. Co je cílem a smyslem webu krtiny.info.
Hlavním cílem a smyslem tohoto webu krtiny.info je:
- archivovat pro veřejnost mou současnou hlavní publikaci Acta Speleohistorica "Historické podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Výzkumy a objevy 1990 - 2022. Křtiny srdcem speleologa, nedostudovaného archeologa, poustevníka a mnicha." jakož i další mé publikace o Křtinách.
- vznést protest proti výroku křtinského kněze P. Jána Lajčáka, který mne podivně obvinil cituji, "že jsem si přivlastnil objevy v podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách", které jsem zde prováděl s přestávkami třicet let, jak nás poučuje historie kostela ve Křtinách. Nevím co tím chtěl říct po tolika letech prožitých ve speleologickém overalu v podzemí zdejšího chrámu:).
Kniha Acta Speleohistorica o Křtinách vyšla v Brně v roce 2023 v renomované tiskárně Knihovnička na ulici Cejlu v reprezentativním vydání, tedy celá v barvotisku nejen obálky, ale i vnitřku publikace, s drahou šitou vazbou. Tuto zajímavou knihu si dnes u mě můžete případně zakoupit, neboť mám ještě několik výtisků, ale jen z jejího již ekonomického dotisku, tedy s černobílým vnitřkem, ale s barevnou obálkou a stále na křídovém papíře 120 g, o rozsahu 144 stran textu, fotografií a dalších příloh, s lepenou vazbou paperback. V případně vyčerpání mých zásob této publikace mohu ještě radostně zajistit její dotisk, neboť mi záleží na jejím rozšíření na veřejnosti, ale již za dobrovolnou cenu přeposlanou na můj bankovní účet. Tato kniha sice vyšla zcela zdarma, ale jen pro vážné odborné zájemce a bohužel není v mých reálných možnostech uspokojit zdarma každého i laického zájemce. Pokud Vám ale publikace Acta Speleohistorica o Křtinách stačí jen v digitální podobě v souboru pdf, je to možné! V tom případě si ji zde může každý zájemce stáhnout a samostaně vytisknout na kopírce, což doporučuji abyste určitě udělali nejlépe v profesionálním copycentru s použitím kroužkové vazby. Bude se vám kniha potom lépě číst. Dále je ale záměrem webové domény krtiny.info poměrně bizární a nepopulární věc, či nutné opatření, a to uvést ve známost můj spor s křtinským knězem P. Jánem Lajčákem ve věci mých nepsaných autorských, objevitelských, morálních a etických práv, která jsem nepochybně nabyl a stále mám v podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách, jako objevitel jeho podzemí, což novokněz Ján Lajčák - narozdíl od jeho předchůdců na křtinském farním úřadě mých dobrodinců a přátel pátera Peňaza a pátera Prnky - již vůbec nerespektuje a neuznává. Z tohoto důvodu jsem se stal jakýmsi psancem a vyhnancem ze křtinského kostela, neboť mi není dovoleno již vstupovat do jeho speleologicky přístupného neveřejného podzemí. Proto zde vznáším protest, neboť toto rozhodnutí považuji za neetické vzhledem k mým zásluhám na jeho objevení a nabytým zkušenostem. Jedná se ale o protest jen v duchovním smyslu slova, tedy nekonfrotačním způsobem, zcela v duchu pasivní rezistence například Mahátma Gándhího, v Lásce a úctě,
ve jménu neosobní Pravdy, jíž jsem jako hinduistický mnich nástrojem a poslem. Z tohoto důvodu od listopadu 2022 na protest proti faráři Jánu Lajčákovi a jeho výroku o mně, vůbec nepřicházím do kostela ve Křtinách!!! Očekávám omluvu tohoto novokněze, jinak nebudu vůbec navštěvovat chrám Panny Marie ve Křtinách.
Zápis vlastní rukou pana děkana P. Tomáše Prnky ve farní kronice o objevu ossária s pomalovanými lebkami z roku 1991, v němž zmiňuje jméno autora tohoto webu.
Konzultace u mistra mariánské svatyně ve Křtinách (2022).
"Za odměnu otce důstojnou prosí onen učedník, který ví."
Latinský text na zdi chrámu Panny Marie pod oratoří.
Přeložila do němčiny a do angličtiny firma Express překlady.
4 část: Resume.
Die Wallfahrtskirche der Jungfrau Maria in Křtiny.
Historie, Untergrund, Forschungen und Entdeckungen.
Der unter den Cherubinen auf dem Altar der Wallfahrtskirche Jungfrau Maria in Křtiny thronende Jungfrau Maria gewidmet.
Der wundersamen Beschützerin Mährens und besonders des Mährischen Karsts und seines unterirdischen Volks.
Der antiken gotischen Statur aus dem 13. oder 14. Jahrhundert an dem Wallfahrtsort in Křtiny.
Einleitung in das Problem Křtiny.
Als der unaufgeklärte Kaiser Josef II eine seiner schlimmsten Entscheidungen traf und zahllose Klöster auflöste, darunter im Jahre 1784 auch das blühende Kloster der Prämonstratenser in Zábrdovice, wurde es auch um seinen Wallfahrtsort in Křtiny im Mährischen Karst still. Das war ein großes Leiden für unzählige Ordensleute der katholischen Kirche, die man Josef II, dem absoluten Herrscher der Habsburgischen Machthaber, bis heute weder im Himmel noch auf Erden verzeihen kann. Kehren wir aber zum Thema dieser Webseite zurück, das vor allem der Untergrund unter der Wallfahrtskirche von Křtiny und seiner Historie ist. Damals in der Zeit der Reinigung des Klosters in Zábrdovice begannen in dem von ihnen verlassenen Wallfahrtsort Křtiny unzählige romantische Sagen über den unbekannten Untergrund und dem darin angeblich versteckten prämonstratensischen Schatz zu entstehen. Diese Sagen wurden im Verlauf der Jahrhunderte von einer sehr großen Anzahl von Interessenten, Romantikern, Abenteurern, Ortseinwohnern und schließlich auch von den in den Mährischen Karst herbeigerufenen Höhlenforschern behandelt. Der verlassene monumentale Bau der Wallfahrtskirche beflügelte nämlich ihre Vorstellungen und Phantasie, denn er war eine stete Erinnerung an die Zeit des vergangenen Ruhms dieses Wallfahrsorts zur Jungfrau Maria von Křtiny in seinem Tal der Taufe, Vallis baptismi, wie das Tal von Křtiny schon in vergangenen Zeiten genannt wurde, als hier im 9. Jahrhundert während des Großmährischen Reichs angeblich die „Heiden“ von dem Heiligen Kyrill und Heiligen Methodius mit ihren Schülern getauft wurden. Dieser Wallfahrtsort wird von der Aura einer großen Zahl von wundersamen Begebenheiten und Wundern umgeben, die sich hier angeblich bei der wundersamen Statur der Jungfrau Maria ereigneten. In der Geschichte gab es eine große Anzahl von Forschern, die von Křtiny bezaubert waren, aber von den meisten von ihnen haben wir keine biografischen Daten, denn sie führten ihre „Forschungen“ meistens geheim und auf anonyme Weise aus. Diese Situation dauerte das ganze 20. Jahrhundert an und es gibt einige schriftliche Dokumente darüber. Zu einer Wende in der Ansicht dieses Problems des legendären Untergrunds der Wallfahrtskirche von Křtiny kam es jedoch erst in den 90er Jahren des 20. Jahrhunderts, als ein von dem Studenten der Archäologie, Marek Šenkyřík, geführtes Team begeisterter Höhlenforscher hierher kam. Diese Höhlenforscher des Höhlenforscherclubs in Brno, der Grundorganisation der 6-26 tschechischen Höhlenforscher-Gesellschaften, setzten sich auf radikale Weise für eine Lösung aller uralten Geheimnisse ein, nicht nur die des Untergrunds, sondern auch der Geschichte der Wallfahrtskirche. Sie lösten ein für alle Male das ganze Höhlenforscherproblem dieses herrlichen Baus von Santini. Auf diese Weise wurde die heute schon legendäre Krypta unter dem Dom der Wallfahrtskirche der Jungfrau Maria mit dem Depot der geheimnisvoll gekennzeichneten bemalten Schädel aus dem Mittelalter mit gemaltem Symbol des Lorbeerkranzes und dem Symbol in Form des Buchstabens T an der Stirn entdeckt. Das Geheimnis dieser bemalten Schädel ist bis heute nicht geklärt, und es existieren eine Reihe von Hyothesen, zum Beispiel, dass es sich um die Häupter der auf dem Altstädter Ring in Prag nach der Schlacht am Weißen Berg hingerichteten tschechischen Stände handeln könnte. Diesen Erklärungen kann man aber überhaupt nicht trauen. Es ist viel wahrscheinlicher, dass es sich um eine Reliquie handelt, die heiligen Reliquien aus der mittelalterlichen Kirche von Křtiny, die sogar aus Rom oder anderen Heiligen Orten hierher gelangt sein könnten. Dies ist allerdings auch nur eine unbewiesene Arbeitshypothese von uns Interessenten um diese rätselhafte Problematik, die durch ihr Geheimnis die Phantasie beflügelt. Außer dem Ossarium - Beinhaus unter dem Turm wurde auch die lange gesuchte Grabstätte des Bauherrn der Kirche, des vorletzten Abtes von Zábrdovice, Kryštof Jiří Matušek, entdeckt, die vor dem Altar des Heiligen Johannes und Pauls in der Wallfahrtskirche der Jungfrau Marie platziert ist. Im dritten Teil wurden die unterirdischen Gänge unter dem Bogengang und Paradieshof der ursprünglichen barocken Abwasserkanäle entdeckt, was zwar eine weniger bedeutsame, aber dennoch recht interessante Entdeckung ist.
Im Jahr 2022 stellte der Pfarrer von Křtiny, Pater Ján Lajčák, aus Unwissenheit die Urheberschaft dieser bedeutenden Entdeckungen nicht fest, aber dennoch ist es Tatsache, dass sich an allen in grundlegender Weise - nicht nur als Forschungsführer sondern auch als aktivster der Höhlenforscher - Marek Šenkyřík, heute Svámí Gyaneshwarpuri, der Autor dieser Webseite, persönlich beteiligte. Lassen Sie sich deshalb von ihm in den geheimnisvollen und rätselhaften Untergrund mit dem bisher angeblich nicht entdecktem Schatz der Prämonstratenser führen, der hier noch irgendwo sein könnte, aber es ist sehr unwahrscheinlich. Wir meinen, dass der wahre Schatz keine weltlichen Wertsachen aus Gold, Silber oder Edelsteinen sind, sondern die von uns entdeckten bemalten Schädel der Heiligen, wer immer sie auch gewesen sein mögen. Die Geschichte von Křtiny wird schon lange geschrieben und niemand weiß etwas wirklich über seine Geschichte, bis auf einige wenige Schriftquellen, die wie durch ein Wunder bis zum heutigen Tag erhalten wurden. Der Autor hat versucht, auf dieser Webseite Informationen auch zu dem Thema der Geschichte des hiesigen Wallfahrtsorts zu konzentrieren und sie dadurch der informationsdurstigen Öffentlichkeit näherzubringen. Diese Webseite ist deshalb ganz dem ersten Ave unter den Wallfahrtsorten des vergangenen Mährens, Křtiny, gewidmet. Speziell ist sie dem Abt Kryštof Jiří Matušek gewidmet, dessen sterblichen Überreste ich im Jahre 1991 in den Händen hielt, bevor ich sie wieder beigelegt und in seine Grabstätte eingemauert hatte. Hören Sie vor der Statur der Jungfrau Marie in Křtiny in die Stille, die sie einhüllt, und schreiben Sie mir, was Ihnen dieser Gottesbau erzählen wird. Gegenwärtig kehre ich selbst schon nicht mehr nach Křtiny aus unten angeführten Gründen zurück, aber ich erinnere mich an das Křtiny meiner Jugend in Liebe beim Erstellen meiner Webseite krtiny.info, auch an Herrn Dekan Tomáš Prnka, meines Mäzens, Förderers und Wohltäters.
Entdeckung eines Ossariums mit zwölf bemalten Schädeln im Untergrund der Wallfahrtskirche der Jungfrau Maria in Křtiny
Křtiny ist ein wichtiger mährischer Marien-Wallfahrtsort. Der größte Aufschwung der Wallfahrtsbewegung fand im 17. und vor allem im 18. Jahrhundert statt, als der Kult der wundertätigen Jungfrau Maria von Křtiny, der an die steinerne Madonnenstatue aus dem 13. bis 14. Jahrhundert gebunden war, jedes Jahr Zehntausende Marienverehrer aus ganz Mähren und den umliegenden Ländern nach Křtiny brachte. Der Ruhm des Kultes wurde von den Prämonstratensern aus Zábrdovice, deren Křtiny-Besitztum seit dem Jahr 1237 urkundlich belegt ist, in jeder Hinsicht aufrechterhalten. Die Prämonstratenser beschlossen, die absolute Diskrepanz zwischen der geistlichen Bedeutung des Ortes und den realen Möglichkeiten der beiden örtlichen mittelalterlichen Kirchen auf radikale Weise zu lösen. Sie holten einen der führenden tschechischen Barockarchitekten, Jan Blažej Santini Aichel (1677 - 1723) auf ihr Gut, der ein großzügiges Projekt für einen neuen barocken Sakralbau entwarf, dessen Kernstück eine große, der Jungfrau Maria geweihte Kirche sein sollte. In der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts wurde Křtiny in eine einzige große Baustelle verwandelt. Die beiden alten mittelalterlichen Kirchen wurden abgerissen, und an ihrer Stelle wurden die Fundamente prächtiger barocker Neubauten gelegt. Die neue Kirche wurde 1771 eingeweiht (Abb.). Kurz darauf wurde jedoch das Patronat des Prämonstratenserklosters in Zábrdovice im Zuge der josephinischen Reformen im Jahr 1784 aufgehoben. Der Pilgertrubel in Křtiny ist abgeklungen. Nach der Auflösung des Klosters von Zábrdovice und der Verstaatlichung seines Besitzes kamen in Křtiny zahlreiche Gerüchte über unbekannte unterirdische Räume und den darin verborgenen Prämonstratenserschatz auf. Während des Zweiten Weltkriegs versammelten sich Wünschelrutengänger im Křtiny-Tempel und kartierten eine komplex verzweigte hypothetische Krypta mit labyrinthischem Charakter unter dem Tempel. Auf ihre Anregung hin wurde Křtiny in der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts zum Ziel zahlreicher Höhlenforscher, Abenteurer und romantischer Sucher des unbekannten Untergrunds. Keiner von ihnen war jedoch bei der Suche erfolgreich, und so wurden die entscheidenden Entdeckungen im Untergrund des Tempels von Křtiny erst bei einer speläologischen Untersuchung im Jahr 1991 unter der Leitung des Archäologiestudenten Marek Šenkyřík gemacht. Der unmittelbare Anstoß zur Entdeckung der Krypta des Ossariums mit den bemalten Schädeln wurde durch eine Virgula-Messung gegeben, bei der im Dezember 1990 eine Anomalie eines hypothetischen unbekannten unterirdischen Raums unter dem Turm der Marienkirche in Křtiny festgestellt wurde. In der Folge fanden wir heraus, dass es eine alte mikrogravimetrische Messung der Kirche von Křtiny gibt. Es gelang uns, diese Ergebnisse zu beschaffen, und wir waren überrascht, dass auch die Mikrogravimetrie im Raum unter dem Turm die Anomalie eines unbekannten unterirdischen Körpers registrierte (Abb.). Deshalb führten wir hier eine Erkundungsbohrung im Pflaster des Tempels durch, die nach dem Durchgang durch das Ziegelgewölbe in einer Tiefe von etwa 90 cm in einen unbekannten, mehr als 2 m hohen Hohlraum unter dem Turm fiel. Da jedoch noch nicht klar war, wie man in den unbekannten Raum eindringen konnte, wurde ein Projekt ausgearbeitet, um von der benachbarten, bereits bekannten Hauptkrypta aus direkt in den Untergrund einzudringen. Diese Aufgabe wurde von der Gruppe Novodvorská des Speläologischen Klubs ZO ČSS 6-12 Brünn übernommen, dessen Nachfolgeorganisation der heutige Speläohistorische Klub Brünn ist, die Basisorganisation 6-26 der Tschechischen Speläologischen Gesellschaft. Wir begannen eine künstliche Sonde von der Hauptkrypta aus in Richtung der Anomalie zu bahnen, die durch Mikrogravimetrie uns Virgula-Untersuchung zu dem durch das Bohrloch verifizierten Hohlraum führte. Eine horizontale künstliche Sonde durch die Grundmauer führte am 9. 2. 1991 nach 5,9 m zu einer unbekannten Krypta mit einem Haufen menschlicher Knochen (Abb.). Die Schicht aus lose vermischten menschlichen Knochen war bis zu 2,2 m dick und fiel steil zum Haupteingang des Tempels hin ab. In der Ecke der Krypta, auf dem pyramidenförmigen Knochenhaufen, befand sich der erste bemalte Schädel mit Lorbeer, der seit Mitte des 18. Jahrhunderts in die Dunkelheit des unterirdischen Raums starrte (Abb.). Die weiteren Arbeiten bestanden darin, alle Knochen vom Fundort unter dem Turm in die angrenzende Hauptgruft zu transportieren. Osteologisches Material, das Spuren von pathologischen Schäden aufwies, wurde aus der Ansammlung aussortiert. Die sterblichen Überreste von mindestens 974 Personen wurden anschließend in das Ossarium gebracht. Das Gesamtvolumen des osteologischen Materials beläuft sich auf etwa 20 m3. Aus den Befunden geht hervor, dass die Knochen bereits als Einzelknochen im Beinhaus deponiert wurden und es handelt sich um eine Sekundärbestattung. Im Zuge der Räumung des Beinhauses wurden weitere bemalte Schädel entdeckt. Einige der bemalten Schädel befanden sich an der Spitze des Knochenhaufens, andere etwa in der Mitte der Knochenschicht, und einige lagen auf dem Boden der Krypta unterhalb der Zwei-Meter-Schicht (Abb.). Dies ist eine sehr interessante Feststellung, da sie beweist, dass die bemalten Schädel nicht gleichzeitig, sondern nacheinander an einem gemeinsamen Ort im Beinhaus platziert wurden und nicht einen privilegierten Platz im Beinhaus einnahmen. Das osteologische Material, darunter zwölf bemalte Schädel, wurde dem Anatomischen Institut der Medizinischen Fakultät der Masaryk-Universität übergeben, wo eine anthropologische und paläopathologische Analyse durchgeführt wurde. Die Knochen wurden wahrscheinlich irgendwann zwischen 1728 und 1750 deponiert. Der Grund für das Einmauern des unterirdischen Raums ist höchstwahrscheinlich die Einrichtung des Ossariums und seine dauerhafte Unzugänglichkeit. Nach dem Bau einer Treppe mit Terrasse vor dem Eingang des Tempels im Jahr 1770 wurde der Untergrund vollständig verdeckt. Eine zufällige Entdeckung des Beinhauses war praktisch unmöglich. Man würde der Art und Weise, wie das Beinhaus zugemauert wurde, kaum große Bedeutung beimessen, wenn da nicht der etwas rätselhafte Fund von bemalten Schädeln gewesen wäre. Es besteht kein Zweifel, dass diese bemalten Schädel für ihre Verzierer von besonderer Bedeutung waren. Für die Bewertung dieser Entdeckung ist es äußerst wichtig, dass sich der Charakter der Zeichnung nicht wesentlich von dem der anderen Schädel unterscheidet, außer in Details. Das Motiv für die Bemalung der Schädel kann also nicht darin bestanden haben, sie gegenseitig unverwechselbar zu machen. Die Bedeutung der Zeichnung ist ganz anders, und es ist wahrscheinlich, dass sie etwas zum Ausdruck bringt, das allen zwölf Verstorbenen gemeinsam war (Abb.). Unsere Vorfahren hatten sicherlich eine ehrfürchtige Beziehung zu diesen bemalten Schädeln. Wer waren die Toten, deren Schädel so auffällig gezeichnet waren? Unter welchen Umständen und warum wurde ihnen eine so außergewöhnliche Ehre zuteil? Wenn wir wissen, dass es sich zweifellos um außergewöhnliche Persönlichkeiten handelte, warum wurden ihre Schädel schließlich so würdelos im Beinhaus von Křtiny hingeworfen (versteckt?). Dies ist ein Thema für weitere eingehende Überlegungen und eine separate Behandlung. Dieser Fund hat seine Analogien in den bemalten Schädeln in Österreich, in Hallstatt und Umgebung. Es gibt auch die unbegründete Vermutung, dass es sich bei den bemalten Schädeln um die Schädel böhmischer Herren handelt, die wegen ihrer Teilnahme am Ständeaufstand vom 21. Juni 1621 auf dem Prager Altstädter Ring hingerichtet wurden. Im Fall von Křtiny handelt es sich um einen völlig eigenartigen ästhetischen Ausdruck, der in der Tschechischen Republik einmalig ist. Es handelt sich um einen Lorbeerkranz, der als Symbol zur Kennzeichnung geweihter Orte verwendet wird, und um ein Symbol in Form eines T-Kreuzes auf der Stirn (tau). Dieses Tau könnte auf den biblischen Text in Hesekiel 9,4 hinweisen, wo es heißt: „Geh durch die Stadt Jerusalem und zeichne mit einem Zeichen an der Stirn die Leute, die da seufzen und jammern über alle Gräuel, die darin geschehen“. Hesekiel hatte eine Vision von einem Engel, der ihm befahl, alle Gerechten mit dem Buchstaben "tau", dem letzten Buchstaben des hebräischen Alphabets, zu kennzeichnen - die anderen wurden getötet. Im gleichen Sinne werden im Buch der Offenbarung des Apostels Paulus diejenigen beschützt, die das Zeichen auf ihrer Stirn tragen (Offb. 7,3). Diese sterblichen Überreste sind eine Erinnerung an unsere wundertätige Kirche in Křtiny aus der Zeit des größten Aufschwungs der Wallfahrten zur Wallfahrtskirche der Jungfrau Maria von Křtiny - der Wundertätigen im 17. und 18. Jahrhundert und sind daher eine wertvolle Reliquie (Abb.). Es ist vielleicht ungewöhnlich, dass die außergewöhnlichen Überreste der ursprünglichen Kirchen von Křtiny zu einer Zeit auf diese Weise gekennzeichnet wurden, als diese Kirchen für den Bau des riesigen barocken Santini-Neubaukomplexes abgerissen wurden. Aus zeitgenössischen Quellen wissen wir, dass in den ursprünglichen Kirchen von Křtiny die aus Rom und anderen heiligen Orten mitgebrachten Reliquien von Heiligen aufbewahrt und verehrt wurden. Sind die bemalten Schädel also ein Import? Ich neige zu der Interpretation, dass es sich um christliche Heilige (Gottgeweihte Persönlichkeiten) handelt. Die Schädel könnten aus den römischen Katakomben stammen und von dort als Überreste von Märtyrern nach Křtiny gelingen, wo sie verehrt wurden, bis ihre Kultstätten (Kirchen) aufgehoben wurden. Dann wurden sie im Ossarium aufbewahrt. Heute gibt es Möglichkeiten, diese Hypothese zu bestätigen, und zwar durch die 14C-Methode, die ihr Alter bestimmen würde. Außerdem gibt es heute Methoden, um die Ernährung der Menschen zu bestimmen, die in Mitteleuropa und im Mittelmeerraum unterschiedlich ist, so dass auch die Herkunft dieser Menschen heute nachvollzogen werden könnte. Weitere Fortschritte in der Frage der bemalten Schädel aus dem Untergrund von Křtiny sind für die Zukunft zu erwarten.
Church of the Name of the Virgin Mary in Křtiny.
History, underground, exploration and discoveries.
Translated into English for Swamiji, at his feet.
To Our Lady seated among the cherubs on the altar of the Church of the Name of the Virgin Mary in Křtiny.
The miraculous protector of Moravia and especially of the Moravian Karst and its underground people.
This ancient Gothic statue from the 13th or 14th century at its pilgrimage site in Křtiny.
A look into the history of the Church of the Virgin Mary in Křtiny and its pilgrimage site.
Křtiny is the most important Marian pilgrimage site in Moravia. The first historical mention dates back to 1237, when it was owned by the Premonstratensian monastery in Zábrdovice. Under the care of the Premonstratensians, the town, hidden in the deep forests of the Drahan Highlands, underwent an unprecedented spiritual and architectural development between the 13th and 18th centuries, which was reflected in the fact that two churches stood there as early as in the Middle Ages – the so-called Bohemian Church from the 13th century and a larger Gothic church called the German Church, probably from the 15th century. The centre of the local worship was the stone Gothic statue of Our Lady of Křtiny from the 13th or 14th century, which was placed for hundreds of years on the altar of the Bohemian Church, also known as the Church of the Miraculous Image, because the statue of the Madonna was considered miraculous by its devotees among the Premonstratensians and pilgrims. Allegedly, a great number of miracles took place before it through the intercession of the Virgin Mary, such as the revival of the dead, the healing of the terminally ill and barren women, etc. A strong Marian cult gradually emerged in Křtiny, whose fame crossed the borders of Moravia in the 17th century and spread to neighbouring countries. In the 18th century, the Premonstratensians decided to resolve the absolute discrepancy between the spiritual significance of the town and the real potential of the two old churches in the area in a radical way. They called one of the leading Czech architects Giovanni Santini-Aichel to their estate, who designed a truly magnificent Baroque church dedicated to the Virgin Mary, nowadays considered the most important Baroque church building in the Czech Republic. In the first half of the 18th century, Křtiny turned into one big building site. Both medieval churches were demolished and the foundations of magnificent Baroque new buildings were laid in their place. First, the construction of a spacious priest’s residence began, followed in 1718 by the tower-like Chapel of St. Anne, which was completed in 1733. The construction of the central Church of the Virgin Mary began in 1728 and was completed in 1750 and consecrated by Abbot Kryštof Jiří Matuška. On this occasion, the venerated miraculous statue of Our Lady of Křtiny was placed on the main altar of the church, which is still there to this day. Shortly thereafter, however, the monastery in Zábrdovice was abolished by Emperor Joseph II in 1784 as part of his insensitive reforms, and the pilgrimage life in Křtiny therefore ceased. For this reason, the church was never completed in its projected form. The Chapel of St. Joseph placed in a mirror position with cloisters, which Santini’s project envisaged on the south-west side of the Church of the Virgin Mary, was never built. Now, in the 21st century, the church in Křtiny is once again a sought-after architectural and spiritual monument of the ancestors; unfortunately, the importance of this pilgrimage site does not seem to reach the importance it enjoyed in the Baroque era.
Introduction to the topic.
When the unenlightened Emperor Joseph II made one of his worst decisions and abolished numerous monasteries, including the flourishing Premonstratensian monastery in Zábrdovice in 1784, its pilgrimage site in Křtiny in the Moravian Karst became silent as well. It was the great suffering of countless clergy of the Catholic Church, for which Joseph II, the absolute ruler of the Habsburg Empire, cannot be forgiven in Heaven or on Earth to this day. But let us return to the topic of this website, which is mainly the underground under the church in Křtiny and its history. Back then, at the time of the cleansing of the monastery in Zábrdovice, numerous fantastic legends about an unknown underground and the supposedly hidden Premonstratensian treasure in the abandoned pilgrimage site in Křtiny began to emerge. Over the centuries, these legends have been investigated by numerous seekers, dreamers, adventurers, local citizens and eventually by speleologists who came there from the Moravian Karst. The abandoned monumental building of the church stirred their imagination and fantasies, as it was a lasting memory of the time of the faded glory of this pilgrimage site of Our Lady of Křtiny in her Valley of Baptism, Vallis baptismi, as the valley of Křtiny was called in ancient times, when St. Cyril and St. Methodius and their disciples were said to have baptized “pagans” there in the 9th century during the times of Great Moravia. This pilgrimage site is shrouded in the aura of a great number of miraculous events, miracles that are said to have taken place at the miraculous statue of the Virgin Mary. There have been many explorers who were fascinated by Křtiny, but there is no biographical information about most of them, because their “research” was mostly done secretly and anonymously. This situation lasted throughout the 20th century and there are some written documents about it. However, it was not until the 1990s, when a team of enthusiastic speleologists led by archaeology student Marek Šenkyřík came to the site, that a change in the perception of the legendary underground of the Křtiny church occurred. These speleologists of the Brno Speleo-History Club, the Basic Organization of the Czech Speleological Society 6-26, have radically contributed to solving all the ancient mysteries, not only of the underground, but also of the history of the church. Once and for all, they solved the entire speleological mystery of this amazing Santini’s building. This is how the now legendary Crypt under the tower of the Church of the Name of the Virgin Mary was discovered, with a hoard of mysteriously marked painted skulls from the Middle Ages with the symbol of the laurel wreath and the symbol in the form of the letter T on the forehead. The mystery of these painted skulls has not been clarified to this day and there are many hypotheses, for example, that they could be the heads of Czech lords executed in Old Town Square in Prague after the Battle of White Mountain. However, this explanation cannot be trusted at all. It is much more likely that these are holy relics from the medieval churches in Křtiny, which could have been brought there even from Rome and other holy places. However, this is also just an unproven working hypothesis of those of us interested in this mysterious subject, which sparks the imagination with its mystery. Apart from the ossuary under the tower, the long sought tomb of the builder of the church, the penultimate abbot of Zábrdovice, Kryštof Jiří Matuška, was also discovered in front of the altar of St. John and Paul in the Church of the Name of the Virgin Mary. Finally, the underground passages and the original Baroque sewage system were discovered under the cloisters, which is a less important but still quite interesting discovery. In 2022, the Křtiny priest Ján Lajčák, out of ignorance, made the authorship of these important discoveries unclear, but nevertheless it is a fact that Marek Šenkyřík, now known as Swami Gyaneshwarpuri, the author of this website, personally participated in all of them in a fundamental way – not only as the head of the investigation – but also as the most active of the speleologists. So let him lead you into the mysterious and enigmatic underground with the supposedly undiscovered treasure of the Premonstratensians, which may still be there, although it is very unlikely. We believe that the real treasure is not any worldly valuables of gold, silver and precious stones, but the painted skulls of the saints, whoever they were, that we discovered. The history of Křtiny has been written for a long time and nobody knows almost anything about it except for a few written sources that have miraculously survived to this day. The author has attempted to concentrate information on this topic of the history of the local pilgrimage site on this website and to introduce it to the eager public. This website is therefore entirely dedicated to the first Ave among the pilgrimage sites of ancient Moravia, Křtiny. It is especially dedicated to Abbot Kryštof Jiří Matuška, whose remains I held in my hands in 1991 before we reburied them and walled them up in his tomb. Listen in front of the statue of Our Lady in Křtiny to the Silence that envelops it and write to me what this building of God will tell you. Nowadays, I myself do not come to Křtiny anymore for the reasons mentioned below, but I remember the Baptism of my youth in Love when writing this website krtiny.info, and the dean Tomáš Prnka, my patron, donor and benefactor.
Karmajóga při hrabání listí pro pana faráře Peňáza (2009).
A warning note for visitors to this website:
I am a monk and a hermit. In the past, I was enchanted by the town of Křtiny for strange, even mysterious reasons. However, despite the above, I do not consider myself a Christian. Still, the truth is that I was properly baptised and in 1986 I even reached the sacrament of Christian maturity in the Catholic Church – Confirmation. As I know today for sure from my meditation, I have been internally guided since birth as an incarnated Hinduist and I have been an ordained Hinduist monk since 2021. Everything is essentially mystical. No wonder I was born into a Christian family and society, if I was to be born in Europe and in the Czech Republic. Hinduism is the state religion of ancient as well as modern India and also of us, pilgrims in the West. We do not know why we were born here in Europe or, for example, in America. I think we had this desire, for unknown reasons, to visit these countries while we were living in India. Perhaps in order to start teaching Sat Sanatam Dharma – meaning the Eternal Religion – thus healing the human soul and relieving the world of suffering resulting from ignorance, mundanity, and egoism. Or maybe just to live a secularly rich life in a materially wealthy country, which is certainly not my case. Hinduism is the oldest religion in the world, literally several times older than Christianity itself, it has been here since the dawn and the beginning of human history. Nevertheless, I am an old – especially inner – disciple of Jesus and today also of the physical personal Master in the body, whom I found in the personality of the yogi Vishwaguru Paramhans Swami Maheshwarananda, who has come from India to Europe for us, pilgrims in the West. I do not see a fundamental discrepancy and internal contradiction in this. There is only one God in the entire Universe. The most important goal of human life is to achieve Unity and Union with God and to attain Enlightenment. So, this was only a small digression from the topic of this website which is the Křtiny church. But everything is somehow related and someone may be interested in such notes. However, I will certainly not teach yoga, Hinduism or any religion in public, among people, in a personal way because I am a hermit. Yet, I will write this knowledge down for other candidates – on paper, the old-fashioned way. This is Gyana Yoga, after which I have my name Gyaneshwarpuri, which translates as: “The One Who Has Known”, as a call to action. Who else should write spirituality, if not a true hermit. For this reason, I have never married and today I live in celibacy – brahmacharya, which is the most important condition for any scientific and mystical work. This is what sets me apart from worldly people. The Bible says: “If such is the case of a man with his wife, it is better not to marry.” But he said to them: “Not everyone can receive this saying, but only those to whom it is given.” (Matthew 19:10-11). Or ibid.: “I want you to be free from anxieties. The unmarried man is anxious about the things of the Lord, how to please the Lord. But the married man is anxious about worldly things, how to please his wife, and his interests are divided.” (1 Corinthians 7, 32-33). And this website about Křtiny will be about this knowledge. God bless me in this endeavour.
A statement, or my spiritual friendship with Mons. Jan Peňáz, former parish priest in Křtiny.
The author declares that this website krtiny.info is in no way connected with the Roman Catholic Church, the Parish Office in Křtiny, or any Catholic priests, nor does it reflect their official positions. It is a purely altruistic act, full of enthusiasm and Love, of one relatively regular – today probably past – visitor to the church in Křtiny and admirer of the Gothic Madonna of Our Lady of Křtiny, in which he has recognised the mystical symbol of continuity in the Moravian Karst, where he has been a hermit for several decades. Nevertheless, he is not a typical Marian devotee or a regular participant in Catholic worship. Rather, he follows her son Jesus Christ and his saints who came to this world to testify about Him. Nevertheless, he is currently friends with a former parish priest in Křtiny, today in Nové Veselí, Mons. Jan Peňáz, who, as he believes, still blesses him in Love and reverence, also perhaps in the name of Jesus.
Why have I not eventually become a properly educated archaeologist?
Why have I not eventually become a properly educated archaeologist?
In 1990-1991, I briefly studied archaeology and history at the Faculty of Arts of Masaryk University in Brno at Arne Nováka 1. For some peculiar reasons, however, it did not fulfil me internally, even though I attended all the lectures. After the Velvet Revolution, there were no textbooks and course readers of archaeology and anthropology at all that I could use for my self-study. I was not able to write down lectures on archaeology from the lecturing professors quickly enough because I could not write in shorthand. For these reasons, I decided to interrupt this exhausting university study after six months, as my amateur speleological and archaeological explorations of the crypts in the underground of the Church of the Name of the Virgin Mary in Křtiny were culminating at the time and were extremely successful. Therefore, after a longer deep thought, I really preferred field research in the underground of the Křtiny church to plain sitting in a school bench in a room illuminated by the dim light of fluorescent lamps while listening to the quickly gibbering voice of the lecturer Professor Podborský and his colleagues. In the end, I completely devoted myself to my research of the historical underground in Křtiny and I started to neglect Masaryk University for these reasons until I left it completely. I kept dreaming that instead of attending school I would simply live as a speleological hermit in the Moravian Karst, which I eventually managed to achieve when I and a group of my friends built a small log cabin on the Skalka plateau in the southern part of the Moravian Karst, where I subsequently spent two long years (1993-1995) in solitude and in full harmony, free of any secular work. Later, however, I sincerely regretted that I did not finish the study of archaeology somehow, still, it was not really possible at all in my karmic situation. But even in this free abandonment of the university, I see the mysterious action of a special Divine Grace, which, however, only “I” correctly understand today. Where would I really go if, instead of following my God’s Calling, if I had devoted myself only to killjoy and mostly atheistic archaeology? As I know today, absolutely everything is basically mystical and somehow guided by God, but you have to listen to the narration of your inner consciousness, for example, on the basis of mountain meditation, and keep implementing this inner guidance, no matter what is going on with you, as “I” do today. All my life, however, I have been compelled to the mountains, to the woods, to the caves, and to the hermitages. Today, I think that if I had successfully completed my university study of archaeology at Masaryk University at that time, I would not have probably put on my orange robe of a Hinduist Swami to this day and the greatest and most secret wish of my spiritual life would never have been fulfilled. To this day, I would only be an average, or perhaps even above-average, secular professional archaeologist, imprisoned in an archaeological or museum depository, instead of following God’s Calling, devoting myself to my spiritual sadhana and belonging only to God and the spiritual Path, as “I” have been doing all my life, fortunately, not letting anyone interfere with this lifestyle, neither my parents, nor my friends, nor Professor Podborský at the department of archaeology.
News from the underground of the Křtiny church:
Since November 2022, when Mr. Ján Lajčák, the priest in Křtiny, accused me in his publicly distributed email of “appropriating the discoveries in the underground of the Church of the Name of the Virgin Mary in Křtiny”, I have not come to the church in Křtiny in protest, in the spirit of the passive resistance of Mahatma Gandhi. I expect an apology from Mr. Ján Lajčák for this false statement on the verge of slander. Otherwise, I will not come to the Church of the Name of the Virgin Mary in Křtiny until the end of my days. For this reason, I have not seen the Virgin Mary of Křtiny for two years already. I regret to burden you with this, but it seems that nothing is going to move the parson. The town of Křtiny does not belong to Mr. Lajčák nor the Brno Bishopric! I believe that this church after the Premonstratensians belongs to God, therefore to everyone who has believed in God. I do not know why I was not allowed to photograph the underground of the church for my expert work, as it is published in the Acta Speleohistorica study on the underground and the history of the Church of the Name of the Virgin Mary in Křtiny exhibited here. Because they are not in harmony themselves. Otherwise, they would love me and I am sure they would be receptive. I think that these Catholic priests primarily talk about Love when preaching, but for two thousand years the following has been true: “If I speak in the tongues of men and of angels, but have not love, I am a noisy gong or a clanging cymbal.” (1 Corinthians 13:1). Or, for instance, here: “Why do you see the speck that is in your brother’s eye, but do not notice the log that is in your own eye? Or how can you say to your brother: ‘Let me take the speck out of your eye,’ when there is the log in your own eye? You hypocrite, first take the log out of your own eye, and then you will see clearly to take the speck out of your brother’s eye.” (Matthew 7:3-5). Jesus himself was already outraged at such people in priestly robes: “Woe to you, scribes and Pharisees, hypocrites! For you are like whitewashed tombs, which outwardly appear beautiful, but within are full of dead people’s bones and pall uncleanness.” (Matthew 23:27) and these words, unfortunately, apply to many members of the Catholic Church today. He should not be angry with me. “Let him who is without sin among you be the first to throw a stone!” said Jesus elsewhere (John 8:7). I have hereby handed this matter of my ethical rights of a discoverer in the underground of the Křtiny church over to God for settlement and I do not come to “their” church.
Discoveries in the underground of the Church of the Virgin Mary in Křtiny.
Under the supervision of the author of this website, three interesting speleological discoveries were made in the historical underground of the church in Křtiny, one of them of at least European importance. It is the discovery of the painted skulls from Křtiny in a previously unknown Baroque crypt from the 18th century under the tower of the Church of the Virgin Mary. This discovery is mentioned in more detail below. Furthermore, the previously unknown tomb of the builder of Santini’s shrine of Zábrdovice Abbot Kryštof Jiří Matuška (1703-1777) was discovered. And finally, the underground passages of the Baroque sewers were discovered under the cloisters. However, neither of these two discoveries are the topic of this text. This summary will therefore discuss in detail only the most important discovery: the painted skulls and the circumstances of their discovery, the amateur speleologists who discovered them, the discovery site, the structural and historical survey of the crypt and the attempt to interpret this unique discovery.
How the Crypt under the tower was discovered.
The immediate impulse for the discovery of the ossuary crypt with painted skulls was given by Marek Šenkyřík, who, in December 1990, found an anomaly in the main axis of the church, 3.8 m long and 3.3 m wide, a hypothetical unknown underground space under the tower of the Church of the Virgin Mary in Křtiny. That is why on 19 January 1991, together with Zdeněk Foltýn, he conducted a test drill hole of 18 mm into the church floor, which, after passing through the brick vault in a depth of 90 cm, led to an unknown cavity under the tower that was more than 2 metres deep! This confirmed the existence of an unknown underground cavity in the area under the tower!
Microgravity survey from 1979. Dowsing rod in Křtiny more accurate than geophysics (1990).
Subsequently, the speleologists discovered that there was an older microgravity survey of the church in Křtiny by the geophysicist Antonín Novotný from 1979. They managed to get these results and were surprised that the microgravity survey in the area under the tower, like their dowsing rod, also detected the anomaly. Antonín Novotný interpreted the anomaly as an unknown three-dimensional underground cavity of 3 x 8 x 10 m and he recommended it to be verified by practical survey already then (1979). He assumed only about a 2 metre thick wall between the known main crypt and the unknown area under the tower (which turned out to be inaccurate). The dowsing rods determined this distance more accurately at 6 meters. However, his report was lost within the literature with difficult accessibility, so at the time of the dowsing, the speleologists had no idea about it. From the above it is clear that both the dowsing and geophysics showed results in Křtiny, which was the consensus of both parties maintaining friendship despite the notion of a prestigious duel between dowsing speleologists and scientists! It was not yet clear, however, which way to penetrate the unknown space. The magnetic survey was inconclusive, although it seemed likely that if there was an entrance stone slab leading into the room hidden under the newer floor, the detector would have located it due to the metal pull-out parts. Therefore, due to the impossibility of opening the space from above, a project was developed to enter directly from underground, from the already known main crypt. There, the speleologists started digging from the southeastern face of the main crypt towards the anomaly detected by the microgravity survey, dowsing and the cavity verified by the drill hole.
The discovery of the ossuary with twelve painted skulls in the unknown crypt under the tower in Křtiny on 9 February 1991 and the structural and historical survey of the crypt.
The exploratory hole was made by the speleologists using only a chisel and mallet. It was therefore very difficult. The horizontal exploratory hole was 0.8 m high and 0.5 m wide and the explorers struggled against a solid foundation wall bound with mortar. The total length of the exploratory hole from the main crypt was eventually 5.9 m, leading to an unknown underground space. So, the Basic Organisation of the Czech Speleological Society 6-26 from the Brno Speleo-History Club, under the leadership of archaeology student Marek Šenkyřík (the author of this website, Swami Gyaneshwarpuri) discovered an unknown crypt with painted skulls, one of the most important speleological discoveries in the Czech Republic in the 20th century. The breach of the wall went on continuously for five days and nights without a break. They worked around the clock in shifts. One work shift after another. On 9 February 1991, after the last stone was rolled away, a free opening appeared leading to an unknown crypt – the ossuary under the tower of the Church of the Virgin Mary in Křtiny. It happened at exactly 9:25 pm. Around midnight, Marek Šenkyřík, with the other members of the speleological group watching, squeezed through the opening in the wall and found himself in an unknown crypt on a pile of human bones! As it was later discovered during the clearing of the ossuary, the layer of loosely mixed bones completely covering the bottom of the crypt was 1 to 2.2 m thick and sloped steeply towards the main entrance to the church. A massive 3 m high and 1.7 m wide walled up access corridor extended from this point to the south-east towards the terrace of the staircase. The explorer’s gaze was searching the unknown crypt when something unusual and unexpected caught the corner of his eye. That’s when he saw it! First painted skull! It sat in a privileged place among the other skulls, on top of the highest pyramid of bones, in the corner of the crypt, sure that no one would discover it. Indeed, one could imagine how our ancestors, two and a half centuries ago, half in jest and half with mystery, put it there and exposed it, knowing that no one would ever enter the crypt they had just walled up. It was possible to feel all of this in the crypt with a really clear intuitive intensity. The skull with laurels had been staring into the darkness of the underground space since the mid-18th century, until the speleologists came and illuminated the burial site with their torches. However, they bypassed the extensive baroque walling, intended to make the small open space with bones permanently inaccessible, and instead broke through the wall with their own exploratory hole. The authors of the Baroque walling certainly did not expect this. The vault under the tower was completely undiscoverable in its time. And so the secret hiding place under the church tower gave up its secrets, and the greatest mystery of Křtiny was revealed! The air in the crypt was quite clean, although it had not been ventilated for two and a half centuries. Immediately opposite the mouth of the exploratory hole, a spacious and massively walled up main access passage was found. By removing the walling under the brick ceiling vault, it was possible to trace this corridor up to a distance of 4.8 m, where it led to the also walled up cellars under the terrace of the staircase. The masons who had the task of doing extensive walling in the ossuary left the crypt through there around the middle of the 18th century. The speleologists were surprised by the discovery. However, there was no visible continuation anywhere for them to explore. Everything was thoroughly walled up. They immediately informed the parish office of the discovery. At the suggestion of the priest Father Tomáš Prnka, they agreed on a professional service consisting in transporting all the bones from the place where they were found under the tower to the neighbouring main crypt. As this was a unique discovery in the Czech Republic, further research of the ossuary was carried out with particular care and thoroughness. Osteological material that bore traces of pathological damage was sorted out. The criterion for determining the number of individuals whose remains were placed in the ossuary was the occipital bone (os occipitale) with a large opening or its larger parts. A large number of skulls were broken and incomplete. In the adjacent main crypt, bones and skulls were sorted and counted. In this way, it was determined that the remains of at least 974 people were secondarily deposited in the ossuary. The total volume of osteological material was approximately 20 m3. It is clear from the discovery site that this material was deposited in the Křtiny ossuary as individual bones, without organic tissue, and that it was therefore a secondary burial site. A total of twelve painted skulls were discovered when clearing the ossuary. Some of the painted skulls were near the top of the pile of bones, others were roughly in the middle of the layer of bones, and some were discovered at the floor of the crypt under a two-metre layer. This was a very interesting discovery. Afterwards, on 4 May 1991, the osteological material, especially all the painted skulls, was taken over by anthropologists RNDr. Ladislava Horáčková and MUDr. Lenka Benešová, who subsequently performed a professional anthropological and paleopathological analysis of the skeletal remains at the Department of Medical Anthropology of the Department of Anatomy at the Faculty of Medicine, Masaryk University in Brno. It took several weeks to clear the ossuary. The lateral walled up parts of the crypt under the tower in the north-eastern and south-western direction were also speleologically surveyed. This led to the surprising discovery that the crypt, which contained the ossuary in a tiny niche, had 4 or 5 walled up access passages! The number of access corridors and the considerable oversize of the central one leading to the crypt under the tower is striking. It points out that this part of the tower’s underground and the terrace of the staircase was probably originally intended to be open to the public. Santini may have planned an ossuary there in the true sense of the word, similar to the one in Sedlec in Kutná Hora. Perhaps even in Křtiny the remains were to be exposed for pilgrims to see and worship. The crypt under the tower was 9.5 m long before it was walled up! Both side walls of the burial chamber were neatly walled up afterwards. Stones, bricks and, more rarely, fragments of roof tiles, cut marble, glazed tiles and the like were used in the walling behind these walls. In some places, this material was bound with very little mortar or even laid without a binder. All that remained of the originally large but walled-up crypt was a small 3.6 x 2.4 m cavity filled with human skulls and bones almost to the ceiling, about 1/3 the size of the original walled-up crypt. The crypt was in perfect condition, as if the Baroque masons had left it only recently. For an unknown reason, however, the already completely finished underground was extensively walled up and only the above mentioned small cavity filled with bones was left from the originally branched underground. It is estimated that the secondary walls are massive, spanning ten metres or more! The bones were probably deposited there between 1728 and 1750. This is suggested by some historical circumstances. Between 1728 and 1738, the church was built in the time of Abbot Hugo Bartlicius with the intention of having two towers in the façade up to the level of the lower windows. However, shortly after Abbot Kryštof Jiří Matuška took over the management of the monastery (1738), a conceptual change was made to the original project and a single tower was built instead of two towers for cost-saving reasons. The discovered crypt is located right in the centre of these modifications and is most probably the underground of one of the towers. Why the crypt was walled up is a mystery, and the equally mysterious hiding place of the twelve painted skulls is the subject of speculation! In 1750, when the church was completely finished in terms of construction and when the decoration of its interior had been in progress for six years, the ossuary below the tower was probably built and walled up. However, the ossuary could theoretically have been filled and walled up later, as late as 1770, when a large staircase with a platform was built in front of the entrance to the church. To explain the circumstances of the creation of the ossuary, it is crucial to understand the extensive walling that took place at the time when the crypt under the tower was structurally complete. It would seem that the walling up of the space was due to the changed structural conditions during the reconstruction of the front façade of the church due to the construction of one tower in the time of Abbot Matuška. While this explanation is straightforward, it cannot be entirely accepted. Although the walling was made over a long distance and mostly in full transverse profile, it was of poor quality. It is very likely that if the Premonstratensians had been motivated to wall the premises due to structural concerns, the implementation of the walling would have been much more thorough. The nature of the walling proves that the main reason for walling up the vast majority of the underground space was to close it off, but not for the structural protection of the church façade. The very act of establishing the ossuary with the painted skulls and its permanent inaccessibility is therefore most likely the reason for walling up the underground space. It is important to note that if the Premonstratensians decided to put the excavated bones in the underground of the church, they did not have to extensively wall up the crypt under the tower or the access areas under the terrace of the staircase. The purpose of walling up the space seems to have been to ensure the permanent inaccessibility of the small cavity filled with bones that was left there. After a staircase with a terrace was built in front of the entrance to the church in 1770, the underground was completely hidden. Accidental discovery of the ossuary was virtually impossible or extremely difficult. The manner in which the ossuary was walled up would hardly have been given much significance had it not been for the somewhat mysterious discovery of the painted skulls. There is no doubt that these painted skulls were of special significance to their decorators. It is extremely important for the evaluation of this discovery that the character of the pattern does not differ significantly in any of the skulls except for details. Therefore, the motive for painting them could not have been an effort to make them mutually unmistakable – as in the case of Austrian painted skulls – it was an effort to preserve the individuality of the remains. The meaning of the pattern is quite different and it is likely that it expresses something that was common to all twelve of the deceased. The nature of the pattern completely excludes the possibility that it is a random work without deeper meaning. Our ancestors certainly regarded these painted skulls with reverence. Who were the dead whose skulls were so remarkably marked? Under what circumstances and why did they receive such an extraordinary honour? If it is known that they must have been exceptional figures, why were their skulls so undignifiedly buried (hidden?) in the Křtiny ossuary? This is a subject for further interesting reflection. The great significance of this discovery, apart from its practical medical use and the fact that the secrets of the church in Křtiny have been revealed in a fundamental way, lies mainly in the unique discovery of the twelve painted skulls from Křtiny. The task of clearing the ossuary in the crypt under the tower ended in 1991 and the underground was soon abandoned by speleologists. Only isolated archaeological finds were made in the ossuary: mainly 11 fragments of shards from the 18th century and earlier. In addition, several wreaths of grass wrapped in fabric with embroidered glass beads 2 mm in diameter were discovered. Three hand-forged iron nails were found in the joint of the ossuary walls, one clay loaf-shaped object of unclear purpose was also found in the ossuary and one stalactite and two animal bones were identified among the bones. The painted skulls and other skulls and bones made their ceremonial return to Křtiny on 7 October 2005 after a 14-year absence, when they were being professionally examined. Six of the painted skulls were exhibited to the public in the main crypt and the remaining six are still inaccessible at the Department of Anatomy at the Faculty of Medicine. Masaryk University in Brno, with doc. MUDr. Lenka Vargová. On that occasion, the main crypt was rebuilt and niches were made for the bones. The entrance to the crypt under the tower was walled up with a brick wall. The site of the authentic discovery of the painted skulls under the tower cannot be seen today. The painted skulls have been on public display ever since. Unfortunately, lately it seems that the lighting in the crypt and the photography has a negative effect on the black pigment of the painted skulls and the laurels are slowly fading. That is why I urged the parish office in Křtiny in 2020 to do something about it before the drawings are lost for good, that is, to have the painted skulls professionally restored. Hopefully, there will be an artist who will use historical technique to accomplish this task. It is a mixture of charcoal and animal fat. This discovery is still not properly appreciated, although it is a very important archaeological find in the Czech Republic. The painted skulls from Křtiny remain a great challenge and mystery. No one knows why the Premonstratensians hid them in the underground of the church, in that completely inaccessible vault in the tower’s foundations, sparking our imagination.
Outline of the interpretation of painted skulls.
This discovery has its analogues, such as the painted skulls in and around Hallstatt, Austria. However, there is unsubstantiated speculation that the painted skulls are those of Bohemian leaders of the Bohemian Revolt executed in Prague’s Old Town Square on 21 June 1621. Someone came across a newspaper article saying that the skulls of the executed men had mysteriously vanished. From there, it was only a small step to take this remarkable clue and connect it to the painted skulls from Křtiny. Since then, the fabricated rumour has stubbornly held on and has had its defenders among those interested in anomalistics. However, this hypothesis cannot be trusted. Continuity with the Austrian epicentre of the custom of painting the skulls of the dead in the case of the discovery in Křtiny is neither documented nor assumed. In the case of Křtiny, there is an absolutely original aesthetic expression that has no analogue in the Czech Republic. This is perhaps an unusual way of marking the remains resting in the tombs of the original two medieval churches in Křtiny at a time when these churches were being demolished due to the construction of the vast Baroque Santini complex of new buildings. However, it is not at all clear why the painted skulls ended up with other skeletal remains from the abolished cemetery in the underground ossuary in the crypt under the tower of the Church of the Virgin Mary. According to historical sources, the relics of saints brought from Rome and other holy places were kept and venerated in Křtiny. Jakub Tiehan, parish priest of Křtiny, mentions a total of 17 relics in 1738, such as a piece of wood from the cross of Jesus Christ, a hair of the Virgin Mary, a part of the cloak and staff of St. Joseph, bones from the bodies of St. Anne, St. John the Baptist and St. Francis de Paul. Are painted skulls a holy import then? The author of this website leans towards the interpretation that these are Christian saints (in the looser sense of the word, i.e. personalities consecrated to God). This is suggested by the drawn laurel wreath, used as a symbol to mark consecrated places. These are the so-called consecration crosses very widespread on the walls of Catholic churches from the Romanesque, through the Gothic to the Baroque period. In the 17th to 18th centuries, laurel wreaths (or laurel-like plants), so well known from the ossuary in Křtiny, became the consecratory sign of the place of the direct touch of the consecrating bishop during the consecration of these buildings. The patterns on the skulls from Křtiny probably has the same spiritual consecration meaning. The painted skulls from Křtiny were therefore probably consecrated. Some of the most typical consecration crosses in the shape of a laurel wreath from the Baroque period were found in the Church of St. Francis Seraph in Prague. Some of the oldest consecration crosses in the Czech Republic can be seen in the Romanesque Rotunda of St. Catherine in Znojmo and in the Gothic Chapel of the Mother of God at Veveří Castle, as well as in other places. In many places, however, the consecration crosses have been painted over and are therefore relatively rare in churches at present. The key to understanding the entire pattern on the painted skulls, however, lies in an unnoticed symbol in the form of a cross of the letter T on the forehead (tau?), which no one has yet been able to decipher correctly. The appropriate experts on the typology of the symbol of the cross will have the last word here. Yet it is in understanding this tau that the key to solving the whole mystery of the painted skulls from Křtiny lies. This tau may be a reference to the biblical text in Ezekiel 9:4, which reads: “Go through the midst of the city, through the midst of Jerusalem, and put a mark on the foreheads of the men who sigh and cry over all the abominations that are done within it.” Ezekiel had a vision of an angel who commanded him to mark all of the righteous with the letter “tau”, the last letter of the Hebrew alphabet, while the rest would be killed. Perhaps that is why the monks from Křtiny decided to mark the skulls found underground in the original old churches. Why the remains of their ancestors, or the remains of the saints, were so undignifiedly dumped (hidden?) in the ossuary under the tower is not at all clear. According to this clue, the drawing on the painted skulls from Křtiny dates from the 17th to 18th century. They are holy relics. Therefore, they have a consecration sign: a laurel wreath and a cross in the form of the letter tau. It is a mystical find. These remains should be protected in every way possible. They represent the memory of our miraculous Křtiny between from the 17th and 18th centuries, i.e. from the time of the greatest boom of pilgrimages to Our Lady of Křtiny. It is a rare relic. I implore the priests of Křtiny to take care of it and restore it. One thing is certain: the painted skulls are the second most important attraction of Křtiny nowadays, after the Gothic statue of Our Lady of Křtiny. The archaeologist Josef Unger pointed out the idea that the skulls may have come from the Roman catacombs, from where, as the remains of martyrs, they made their way to Křtiny, where they were venerated until their place of worship (the churches) was removed. They were then stored in the ossuary in the underground of the tower. There are now possibilities to confirm this hypothesis. The 14C method would determine their age and there are methods to determine the diet of the people, which is different for the Mediterranean. Their Mediterranean origins could be traced nowadays.
Úvod.
"
Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe."
Jan 7,17 Upozornění:
Tento text je primárně určen především pro křesťany
- katolíky,
ale i pro ostatní víry, zejména ty, kterým "Něco" důležitého v jejich víře chybí. Možná, že je to žijící Mistr, někdo takový jakého jsem já našel v osobě Višvaguru paramhanse svámího Mahéšvaránandy, který je Osvícený světec a jogín indický. Tento web obsahuje některé vybrané biblické citace z Nového zákona, tak jak jsem jejich pravdivost poznal ve svém vlastním duchovním životě, "neboť vím komu jsem uvěřil." (2 Timoteovi 1,12). Píšu o Křtinách svého srdce vpravdě nadčasové, nadnáboženské, kosmopolitní dílo, v tom nejvyšším a nejčistším smyslu slova, pro všechny věřící, nejen původem z křesťanství, ale doslova ze všech světových náboženství. Nyní ale zůstává "láska, radost, pokoj" (Galatským 5,22), ale největší je Láska (1 Korintským 13,13), vskutku radostná životní filozofie, k níž se dopracoval například ve stáří františkánující i náš P. Tomáš Prnka, děkan ve Křtinách. Neboť takové nadčasové jsou už historicky naše Křtiny, skryté mezi kopci zde v Moravském krasu, v hlubokých lesích Drahanské vysočiny, 16 km SV od Brna.
"A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím.
Po tom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete.
Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno. "
Lukáš 12, 29-31
Stáhněte si mou nejdůležitější publikaci Acta Speleohistorica o Křtinách
Opatřete si originální výtisk Acta Speleohistorica o chrámu Panny Marie ve Křtinách z ekonomického dotisku (černobílý vnitřek na křídovém papíře a barevná obálka, 144 stran textu a příloh na velkém formátu A4 s lepenou vazbou paperback) za dobrovolnou cenu. V případě zájmu učiním další dotisky, neboť mi záleží na šíření této duchovní knihy, když už je "pracně" s Láskou sepsána tak ať se rozšíří po světě: číst víc
"Chodili v ovčích a kozích kůžích, trpěli nouzi, zakoušeli útisk a soužení.
Svět jich nebyl hoden, bloudili po pouštích a horách, skrývali se v jeskyních a roklinách země."
Židům 11, 37-38
Poustevna Gyaneshwarpurijiho v horách Slovenského ráje v níž prožil několik let v úplné samotě u nohou Božích. Z té doby pocházejí mystické biblické nápisy na skále této bývalé meditační jeskyně, dokladující jeho tehdejší mystickou křesťanskou cestu (2020).
O mé cestě k Bohu vydává svědectví tento evangelijní Příběh dobře prožitý a pochopený v mé horské jeskyni:
„Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil;
i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“
Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned nato zlořečit.
Kdo není proti nám, je pro nás. Evangelium sv. Marka, 9, 38-40
Ježíš, Páter Pio a František z Assisi - mí tři velcí křesťanští Mistři a Učitelé Moudrosti.
"Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi."
Matouš 10,32
Varovná poznámka pro návštěvníky tohoto webu:
Jsem mnich a poustevník. V minulosti mi Křtiny ze
zvláštních, ba záhadných příčin učarovaly. Navzdory výše vyslovenému se však nepovažuji za křesťana. Pravdou však je, že jsem byl řádně pokřtěn a v roce 1986 jsem dosáhl dokonce v katolické církvi svátosti křesťanské dospělosti - biřmování. Jak dnes ale ze své meditace s jistotou vím, od narození jsem vnitřně vedený jako inkarnovaný hinduista a od roku 2021 dokonce jako vysvěcený hinduistický mnich. Všechno je v podstatě mystické. Není divu že jsem se narodil v křesťanské rodině a společnosti, pokud jsem se měl narodit v Evropě a České republice. Hinduismus je státní náboženství staré i dnešní Indie a též nás poutníků na Západě. Nevíme proč jsme se vlastně zrodili zde v Evropě či například v Americe. Asi jsme měli tuto touhu navštívit z neznámých důvodů tyto země v době kdy jsme žili v Indii. Možná proto abychom začali vyučovat Sat sanatam dharmu - doslova Věčné náboženství a tím léčili lidskou duši a zbavovali svět utrpení plynoucího z nevědomosti, světskosti a egoismu. Nebo možná proto abychom žili jen světsky bohatým životem v materiálně bohaté zemí, což ale s jistotou není můj případ. Hinduismus je nejstarší náboženství na světě, doslova několikanásobně starší než samo křesťanství, je tu od úsvitu a počátku lidských dějin. Je to tedy nejvhodnější náboženství pro nás archeology. Přesto jsem dávným - zejména vnitřním - žákem Ježíšův a dnes i fyzického osobního Mistra v těle, kterého jsem nalezl v osobnosti světce jogína Paramhanse svámího Mahéšvaránandy, který do Evropy přišel pro nás poutníky na Západě z Indie. V tom nevidím podstatný rozdíl a vnitřní rozpor. Bůh je jenom jeden a to v celém Vesmíru. Nejdůležitější cíl lidského života je dosáhnout Jednoty a Sjednocením s Bohem a dosáhnout Osvícení. Tak to bylo jen malé odbočení od tématu tohoto webu jímž je křtinský chrám. Ale všechno nějak spolu souvisí a někoho takovéto pohledy možná budou zajímat. Já však s jistotou nebudu vyučovat jógu, hinduismus ani žádné náboženství na veřejnosti ve společnosti osobním způsobem, neboť jsem poustevník. Budu však toto poznání pro druhé zájemce zapisovat po staru na papír. To je džňánajóga podle níž mám své jméno Gyaneshwarpuri (gyana=džňána), což se překládá slovy: "Ten který poznal" jako výzvu k realizaci obsahu tohoto souvětí. Kdo jiný by měl psát duchovnost, když né regulérní poustevník. Z tohoto důvodu jsem se nikdy neoženil a dneska žiju v celibátu - brahmačáriji, což je nejdůležitější podmínka každé vědecké a mystické práce. To mě odlišuje od světských lidí.
V Bibli stojí psáno: „Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit.“
On jim odpověděl: „Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno." (Matouš 19, 10 -11). Nebo tamtéž: "Já bych však chtěl, abyste neměli starosti. Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil Bohu, ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě, a je rozpolcen." (1 Korintským 7, 32-33).
A o tomto poznání bude tento web o Křtinách, určitě ne však rozhodně z bigotního křesťanského přehnaně teologizovaného pohledu zabývajícím se například panenstvím Panny Marie, jak činí stále z "neznámých" příčin někteří suchopární kněží a mariologičtí výzkumníci v důsleku své potlačené a navenek projektované sexuality. Tento web je mé přiznání k Ježíšovi, neuctívám však příliš Pannu Marii. Proto tento web nebude vonět bigotním křesťanům, obzvláště katolikům bez tolerance k ostatním vyznáním, čímž jsou bohužel pověstní. Katolicismus se mi dnes jeví jako zastaralé náboženství, které mělo svůj orbit ve středověku. Bohužel vůbec neuctívají jiná Boží vtělení než Krista, což mohlo platit ve středověku, ale dnes je to již do očí bijící nesmysl a omyl jejich duchovní cesty. Domnívají se též například, že v posledních časech povstanou falešní proroci, a proto se bojí mého Mistra Paramhanse svámího Mahéšvaránandy z Indie.
Na tento konec světa se připravují křesťané každý den svého života, žijí ve strachu ze soudného dne, který však za dva tisíce let samozřejmě nikdo neviděl přijít a nepřišel, ani nenastal prvotními křesťany proklamovaný a toužebně očekávaný Ježíšův druhý návrat. To by nás mělo přivést k zamyslení nad pravdivostí údajných Ježíšových výroků v Bibli. Co na to říkají teologové a biblisté se svými názory a náboženskými teoriemi? Mnohem pravděpodobnější je v dnešní době ekologického znečištění, ekologická krize a zhroucení planety Země, k čemuž snad však taky nedojde. Musíme doufat, že nám Bůh nedovolí zničit jeho Boží Dílo.
Křesťané tvrdí rovněž, že "Ježíš je jediná cesta k Bohu," pod vliven nepravděpodobného údajného Ježíšova výroku zaneseného do Bible, čemuž se směji, ale oni tomu samozřejmě věří v souladu s literou zákona svého náboženství. Tímto názorem vlastní výlučnosti trpí odjakživa mnoho náboženských cest. Myslím si, že by Ježíš byl nevědomý a pyšný, kdyby se doopravdy považoval za jediného světce na světě, který hovoří z Boha, tak jak to chápou věřící katolíci i protestanti. Jsem pro multikulturalismus a mezináboženskou snášenlivost, již je známo nejtolerantnější náboženství na světě, indický hinduismus.
První svaté přijímání.
Troubsko 13.6.1976.
Biřmování. Brno - Petrov 18.5.1986
Vyřazený obraz Panny Marie Křtinské na oratoři chrámu Panny Marie (2008).
On jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry
nebo rodiče nebo děti pro Boží království,
aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.“ Lukáš 18, 29-30
Představuji se.
Jsem řádně vysvěcený mnich v hinduismu a józe řádu indických svámí, jako vůbec první hinduistický mnich vysvěcený v České republice a v Evropě. Vysvětil mne dne 23. července 2021 na základě zvláštní Milosti můj duchovní Mistr Višvaguru paramhans svámí Mahéšvaránanda, který je držitelem nejvyšších duchovních titulů v hinduismu na úrovni našeho kardinál nebo papež, které dokazují že se jedná o plně Osvícenou osobnost. Neboť duchovní tituly v Indii se odevzdávají jen za průkazký pokrok a Osvícení na duchovní cestě k Bohu a jsou tedy jistou zárukou pravosti adepta. To se týká zejména duchovního titulu paramhans - plně osvícený jogín, nebo višvaguru - což se překládá jako Mistr Vesmíru. Jím jsem úspěšně veden po své duchovní Cestě k Bohu a osvícení, která je nedualitní. Z tohoto důvodu uctívám doslova všechny projevy Boha ve všech světových náboženství, nejen v Ježíšově křesťanství, ale i Buddhově buddhismu, Lao-ceho' taoismu a podobně. Neignoruji ovšem ani islám, který je mi však zatím ze všech náboženství nejméně blízký. V současnosti působím se souhlasem a vědomím Správy chráněné krajinné oblasti Moravský kras i jako osamělý poustevník v jeskyních Moravského krasu. V křesťansví jsem v katolické církvi pokřtěn a biřmován. Tento web je mé přiznání k Ježíšovi a jeho spasitelné nauce, která je mi velmi blízka. V tomto životě jsem se však svobodně rozhodl ve všem následovat hinduismus a jeho mystickou jógu, nikoli již křesťanství. Přesto jsem křesťanskou Cestu prošel na horách podle vzoru svátého Františka z Assisi do velkých vzdáleností. Jsem tedy přítelem vnitřního mystického křesťanství. V současnosti ale křesťanům vytýkám, že nezachovávají - až na úplné vyjímky jako jsou mnichové trapisti a pauláni - velmi důležitý princip vegetariánství, v který my hinduisté pevně věříme a jímž se i řídíme v duchu ahimsy - neubližování žádným živým bytostem.
"Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě;
když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské." 1 Korintským 13,11
Višvaguru paramhans svámí Mahéšvaránanda žehná při obřadu sanjás díkša - vysvěcení za mnich v hinduismu - novému svámímu Gyaneshwarpuri.
Foto: Radim Paluš - Híra Puri, Střílky ášram 23.7.2021.
Védský obřad při příležitosti mých 56 narozenin.
Tajemným Křtinám. Úvod do problému Křtin.
Když neosvícený císař Josef II učinil jedno ze svých nejhorších rozhodnutí a zrušil četné kláštery, mezi nimi i v roce 1784 kvetoucí klášter premonstrátů v Zábrdovicích, utichlo i jeho poutní místo ve Křtinách v Moravském krasu.
Bylo to velké utrpení nesčetného množství řeholníků katolické církve, které Josefu II, absolutnímu panovníkovi habsburského mocnařství, nejde dodnes odpustit na nebi ani na zemi. Vraťme se ale k tématu tohoto webu jimž je především podzemí pod křtinským chrámem a jeho historie. Tehdy v době cistace kláštera v Zábrdovicích začaly vznikat v jím opuštěném křtinském poutním místě velmi četné romantické pověsti o neznámém podzemí a v něm prý ukrytém premonstrátském pokladu. Tyto pověsti v průběhu staletí řešili velmi četní zájemci, romantici, dobrodruzi, místní občané a nakonec i přivolaní speleologové, kteří sem přišli z Moravského krasu. Opuštěná monumentální stavba chrámu totiž jitřila jejich představy a fantazii, neboť byla trvalou vzpominkou na dobu zašlé slávy tohoto poutního místa u Panny Marie Křtinské v jejím Údolí křtu, Vallis baptismi, jak bylo Křtinské údolí nazýváno již za dávných časů, kdy zde prý v 9. století za Velké Moravy křtili "pohany" samotní svatý Cyril a svatý Metoděj se svými žáky. Toto poutní místo je obestřeno aurou velkého množství zázračných událostí, zázraků, které se zde prý odehrály u zazračné sochy Panny Marie. Badatelů kterým Křtiny učarovaly bylo v historii opravdu obrovské množství, ale o většině z nich nemáme žádné životopisné údaje neboť svoje "výzkumy" prováděli většinou tajně a anonymním způsobem. Tato situace trvala po celé 20. století o čemž jsou i nějaké písemné dokumenty. Ke zvratu v nazírání na problém legendárního podzemí křtinského chrámu však došlo až v 90. letech 20. století, kdy sem přišel tým nadšených speleologů vedený
studentem archeologie Markem Šenkyříkem. Tito speleologové Speleohistorického klubu Brno, základní organizace 6-26 České speleologické společnosti, se radikálním způsobem zasadili o vyřešení všech odvěkých tajemství, nejen podzemí, ale i historie kostela. Jednou provždy vyřešili celý speleologický problém této úžasné Santiniho stavby. Tak byla objevena dnes již legendární Krypta pod věží chrámu Panny Marie s depotem tajemně označených pomalovaných lebek ze středověku s nakresleným symbolem vavřínového věnce a symbolem v podobě písmena T na čele. Tajemství těchto pomalovaných lebek není dodnes vysvětleno a existuje řada hypotéz, například že by se mohlo jednat o hlavy českých stavů popravených na Staroměstském náměsti v Praze po bitvě na Bílé hoře. Tomuto vysvětlení však nelze vůbec důvěřovat. Mnohem pravděpodobnější je, že se jedná o relikvie, svaté ostatky ze středověkých křtinských kostelů, které se sem mohly dostat dokonce až z Říma a jiných svatých míst. Toto je však taky jen nedokázaná pracovní hypotéza nás zájemců o tuto záhadnou problematiku, která jitří fantazii svým tajemstvím. Mimo ossária - kostnice pod věží byla též objevena dlouho hledaná hrobka stavitele chrámu, předposledního zábrdovického opata Kryštofa Jiřího Matušky lokalizovaná před oltářem sv. Jana a Pavla v chrámu Panny Marie. Do třetice byly objeveny podzemní chodby pod ambity a rájským dvorem původní barokní kanalizace, což je objev sice méně významný, ale přesto poměrně zajímavý. V
roce 2022 křtinský kněz P. Ján Lajčák z nevědomosti znejistil autorství těchto významných objevů, ale přesto je faktem že na všech se podílel zásadním způsobem - nejen jako vedoucí výzkumu - ale i jako nejaktivnější ze speleologů Marek Šenkyřík
osobně, dnes svámí Gyaneshwarpuri, autor tohoto webu. Nechte se tedy jím vést do tajuplného a záhadného podzemí s prý dosud neobjeveným pokladem premonstrátů, který zde možná ještě někde může být, ale je to velice málo pravděpodobné. Domníváme se že tím pravým pokladem nejsou žádné světské cennosti ze zlata, stříbra a drahého kamení, ale námi objevené pomalované lebky po světcích, ať už to byl kdokoli. Dějiny Křtin se již píší dlouho a nikdo téměř nic neví o jejich historii až na několik málo písemných pramenů, které se zázrakem zachovaly do dnešních dnů. Autor se pokusil na tomto webu soustředit infornace i k tonuto tematu historie zdejšího poutního místa a tím je přiblížit žíznivé veřejnosti. Tento web je tedy zcela věnován prvnímu Áve mezi poutními místy dávné Moravy, Křtinám. Speciálně je zasvěcen opatu Kryštofu Jiřímu Matuškovi, jehož tělesné ostatky jsem držel v roce 1991 v rukách, než jsme je znovu pochovali a zazdili v jeho hrobce. Zaposlouchejte se před sochou Panny Marie ve Křtinách do Ticha, které ji zahaluje a napište mi co vám bude tato Boží stavba vyprávět. V současnosti já sám do Křtin z níže uvedených důvodů, již nepřicházím, ale vzpomínám na své Křtiny svého mládí v Lásce při sepisování tohoto svého webu krtiny.info, i na pana děkana Tomáše Prnky, svého mecenáše, donátora a dobrodince.
Těžba sedimentu z barokní kanalizace pod jižním ambitem (2008).
Ještě jedno upozornění:
Toto je všechno, co se mi podařilo zachránit z toho legendárního speleologického průzkumu podzemí křtinského chrámu. Je to základní web pro všechny zájemce o historii Křtin, který obsahuje nikde jinde na internetu nepublikované informace. Je zde mnoho čtení o křtinských výzkumech od přímého účastníka objevů! Nenechte si proto uniknout tento web! Je to primární zdroj informací. Já pamatuji celou nálezovou situaci. Nic není zapomenuto. Byl to jeden z nejvýznamnějších speleologických výzkumů v České republice ve 20. století a historii České speleologické společnosti vůbec, s nímž snese ve střední části Moravského krasu srovnání jen Wankelův objev "pohřbu velmože" v Býčí skále.
Pomalovaná lebka ze křtinského ossária připomíná symbol "františkánského tau."
Panna Maria Křtinská mi pošeptala ve vědomí, že mi žehná knihu, kterou pro ni napíšu. Věřím že mi žehná i tento internet (2022).
Na místo předmluvy, aneb nové pokračování dějin křtinského chrámu.
Pokud jste navštívili toto posvátné místo v blízkosti Moravského krasu na Moravě, můžete mi napsat co jste na něm zažili a jak na vás zapůsobilo. Vaše komentáře vložím do návštěvní knihy na svém webu krtiny.info. Děkuji též za váš nazor na tento anahátový web Boží Lásky a Harmonie a Naděje z vyslyšení modliteb. Nepište mi o faráři P. Jánu Lajčákovi. Ať si je jaký chce být. Já nejsem s nikým ve sporu. Jenom zachovávám svoji poněkud zvláštní askezi spočívající v pasivní rezistenci a mého současného protestního nenavštěvování Křtin, jenom z exteriéru, nikoli ale vnitřku této Svatyně. Ale to se možná ještě změní a já budu dál normálně k Panně Marii do Křtin opět docházet. Všechno záleží na omluvě Jána Lajčáka za jeho únáhlený výrok (viz výše). Děkuji, že jste mi porozuměli a jsem v Lásce, pokoji a radosti nad tímto opravdu dobrým dílem, jímž tvorba HTML webových stránek krtiny.info - pro druhé - nepochybně je. Těší mne stále se zvyšující návštěvnost webu a zájem o mé poznání tohoto kostela zespodu i takříkajíc zhůry Ducha, neboť to dokazuje, že jsem se rozhodl správně, když jsem se rozhodl založit tento pozitivní web. Je mi líto, že oficiální webové stránky křtinské farnosti kněze P. Jána Lajčáka tomuto tématu historie této Santiniho stavby téměř úplně mlčí a nevěnují pozornost, i když by měli neboť je toto téma pro návštěvníky a poutníky ve Křtinách velice zajímavé a atraktivní. Asi na faře nemají onen tvůrčí entuziazmus jaký mám po letech v strávených v temných, tichých a chladných opuštěných chodbičkách a kryptách v podzemních útrobách křtinského chrámu naštěstí "já". Proto věřím, že můj web www.krtiny.info bude mít u vás úspěch. Děkuji vám za návštěvu a přicházejte stále, neboť tento web stále nabývá na vnitřní kráse. Ve Jménu Panny Marie ve Křtinách můžete Zvítězit nad životem. Přitom se jedná o poměrně nenáročný kult plný Lásky a Harmonie. Přečetl jsem mnoho knih i starotisků a o tom vám budu vyprávět.
U kříže v zadní části chrámu Panny Marie ve Křtinách (2021).
Prohlášení, aneb mé duchovní přátelství s Mons. Janem Peňazem, již bývalým farářem ve Křtinách.
Autor prohlašuje, že tento web krtiny.info není v žádném napojení na římskokatolickou církev, na Farní úřad ve Křtinách, ani na žádného katolického kněze, ani neodráží jejich oficiální stanoviska. Jedná se o čistě altruistický počin plný entuziazmu a Lásky jednoho poměrně pravidelného - dnes již pravděpodobně bývalého - návštěvníka kostela ve Křtinách a ctitele gotické Madony Panny Marie Křtinské, ve které rozpoznal mystický symbol kontunuity v Moravském krasu, v němž jako poustevník působí několik desítek let. Přesto není v žádném případě typický mariánský ctitel, ani pravidelný účastník katolických bohoslužeb. Ve všem spíše následuje jejího syna Ježíše Krista a jeho světce, kteří přišli na tento svět o Něm vydávat svědectví. Přesto se v současnosti přátelí s bývalým farářem ve Křtinách a dnes v Novém Veselí Mons. Janem Peňazem, který jak věří mu stále v Lásce a úctě žehná, klidně ve jménu Ježíše.
S křtinským farářem P. Janem Peňázem ve Křtinském údolí u Býčí skály (2009).
S panem farářem Peňázem uklízíme kroupy, které se snesly na křtinský chrám (2009).
Nesmím zapomenout ani na spolupráci s panem děkanem P. Tomášem Prnkou, který byl můj spojenec, dobrodinec a mecenáš, obzvláště mých výzkumů v podzemí.
Byl bohužel za komunismu agent Státní bezpečnostni, čímž jeho image utrpělo u nevědomé veřejnosti. Já jsem však poznal, že tato spolupráce na něm ani na jeho blížních nezanechal žádné viditelné ani vnitřní stopy či následky. Za své někdejší kolaborování se státním komunistickým režimem, ale dostával peníze na svou opravdu velkorysou rekonstrukci křtinského chrámu doslova od půdy až po podzemí, což byla nejrozsáhlejší rekonstruce kostela v celé jeho historii, takže realizace této organizačně jistě mimořádně náročné akce je polehčující okolnost pro jeho někdejší slabost. To ho ovšem vůbec neomlouvá, ale ani nezatracuje, jak bohužel činí někteří jeho spolubratři z řad kněží z jejich vlastního farizejského přesvědčení o své neomylnosti a nezhřešitelnosti. Já jsem naopak s jistotou poznal, že pan děkan navzdory tomu prodělal ve Křtinách, zejména po Sametové revoluci opravdu velký duchovní rozvoj a prošel veliký kus duchovní Cesty, přičemž se stal pro mnohé zářivým příkladem obětavé služby Bohu i veřejnosti. Měl doslova i nějaké mystické zkušenosti a vědomosti, které k němu přicházely zejména za poutního hnutí v jeho farnosti, o čemž se mi svěřoval a já jsem již toto své svědectví zaznamenal pro objektivní historii ve svých Acta Speleohistorica o Křtinách, kde jsem jeho osobnímu příběhu jako vůbec první historický badatel Křtin, který byl ochoten veřejně promluvit o jeho opravdu relativně sporné minulosti, věnoval zvláštní kapitolu, v níž vysvětluji pro někoho jeho nejednoznačnou, ale milující a pozitivní povahu, s níž mi umožňoval heroickým způsobem výzkum a poznávání nejen historie a podzemí chrámu. A za to vám pane děkane, za tuto velkorysost, která v mém životě mnoho znamenala, za sebe i za své společníky speleology ze srdce na tomto místě upřímně děkuji a žehnám a věřím, že již nebudete dělat ony staré chyby, pro něž vás mnozí nepřijali do svého srdce. Já ve vás však vidím stále dobrého pastýře lidských srdcí a duší ve křtinské farnosti a možná i vtělení samotného opata Christofóra Jiřího Matušky, jehož ostatky jsem pod chrámem i objevil a již tehdy - v roce 1991 - jsem si uvědomil a povšiml zhodných rysů a osudů mezi vámi pane děkane a opatem Matuškou, který rovněž velmi trpěl neporozuměním a byl rovněž ve značné nemilosti u řeholníků svého vlastního kláštera jen proto, že se rozhodl proinvestovat klášterní hotovost do výstavby velkolepé a v pravdě nadčasové svatyně z pouhé Lásky k Panně Marii ve Křtinách. Možná tedy - ovšem jen z mého hinduistického či buddhistického hlediska - byl pan děkan Prnka současným vtělením onoho velkého opata Matušky, který žil kdysi v 18. století a který si po staletích přišel znovu opravit svůj chrám!!! tak jsem to alepoň uzřel ve svých představách a své fantazii.
Mám vás pane děkane Prnko ve velké vážnosti a úctě navzdory vašemu dnes již srozumitelnému selhání kdysi za socialismu, které je vám však dnes již dlouho zcela odpuštěno, nejen při svaté zpovědi, k niž jste se jako kněz jistě uchyloval. Takže je vše odpuštěno a zůstávají jen pozitivní následky a stopy po vaší altruistické činnosti ve prospěch chrámu a lidu ve Křtinách. Taková je má dnešní víra!
V archivu fary ve Křtinách jsem objevil v roce 2009 tento dokument z něhož vyšla najevo pravda o minulosti P. Tomáše Prnky, který byl za komunistického režimu ve funkci tajemníka prorežimního sdružení katolických duchovních "Pacem in terris" ČSR v Jihomoravském kraji.
Pan děkan v době, kdy ostatní kněží katolické církve trpěli všemožným útiskem, tedy papalášoval v duchu marxismu - leninismu, jako Leninův moderní kněz.
Ale to se mu vymstilo. Za demokracie nebyl vítaný na brněnském biskupství a brněnský biskup se s ním nepřišel rozloučit, ani mu poděkovat při příležitosti ukončení jeho duchovní mise ve Křtinách, což páter Prnka opravdu těžce nesl, když musel pro svůj pokročilý věk odejít z fary do suterénního bytu - jakési poustevny -za dvorkem křtinské fary, což ve stáří potřeboval.
"Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým." 1 Korintským 3,18
Studuji v Moravském zemském archiv speleohistorii výzkumu Norberta Havlíčka za II. světové války v chrámu Panny Marie ve Křtinách pro Acta Speleohistorica o Křtinách (2022).
Od ranného dětství příležitostně studuji v Moravském zemském archivu (2022).
"Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem." 1 Korintským 13,2
Křtiny dnes jenom manipůrové? Kde je anaháta?
Byl jsem blízkým přítelem a spolupracovníkem dvou křtinských kněží: pana děkana P. Tomáše Prnky (1926 - 2013) a Mons. Jana Peňáze (1951). Teprve s příchodem do Křtin novokněze P. Jána Lajčáka se můj vztah ke Křtinám proměnil. P. Ján Lajčák mne totiž neeticky veřejně obvinil, že jsem si přivlastnil výzkumy a objevy v podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách a zabránil mi do podzemí pod chrámem vstupovat pod záminkou, že již nejsem organizovaným speleologem. S tímto však já nesouhlasím, a proto jsem vyhlásil pasivní rezistenci spočívající v tom, že jsem chrám Panny Marie ve Křtinách na protest proti počínání kněze Lajčáka zcela přestal navštěvovat, Bohu na vědomí a páteru Lajčákovi na svědomí. Žádám totiž aby uznal své provinění a tuto svou pomluvu odvolal. Nejsem odbojný, jenom chráním kontinuitu svých morálních a etických práv, které jsem nabyl za - s přestávkami - třicet let svých speleologických výzkumů v podzemí křtinského chrámu (1990-2022), při nichž byl mimo jiné učiněn v roce 1991 jeden z
nejvýznamnějších speleologických objevů v České republice ve 20. století - legendárních Křtinských pomalovaných lebek. Opravdu jsem osobně vyzvedl z podzemní kostnice všech dvanáct pomalovaných lebek a jsem tedy jejich objevitelem, což páter Lajčák svým prohlášením de facto popírá. Tím ovšem ale já nijak nesnižuji zásluhy ostatních speleologů na objevení neznámé Krypty pod věží chrámu Panny Marie ze ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno, které jsem jako tehdejší student archeologie motivoval ke speleologickému výzkumu historického podzemí křtinského chrámu a vedl vstříc objevům. Páter Ján Lajčák se mnou již dva roky vůbec nekomunikuje, neboť jsem mu napsal, že je pyšný a že je v něm hněv a já proto v duchu rezistence Mahátma Gándhího nechodím vůbec do kostela ve Křtinách. K tomu uvádím, že jsem vysvěceným mnichem v hinduismu a poustevníkem v blízkém Moravském krasu. Vysvěcen jsem byl Jeho svatostí, indickým Mistrem jógy, Višvaguruem paramhansem svámím Mahéšvaránandou na základě jeho zvláštní Milosti dne 23. července 2021 ve Střílkách na jižní Moravě a od té doby si s křtinským knězem J. Lajčákem nerozumím. Možná dokonce je na vině náboženská
nesnášenlivost v důsledku mého vysvěcení v hinduismu a nikoli ve křesťanství, ale z toho faráře Lajčáka raději nepodezírám. V noci 22. dubna 2024 jsem měl ve spánku zvláštní vnuknutí, abych založil speciální webovou doménu, kterou jsem nazval www.krtiny.info, a tak se veřejně dovolal svým morálních a etických práv na Jánu Lajčákovi. Proto jsem hned tentýž den doménu založil a budu na ni pravdivě informovat o tomto svém problému s novoknězem Jánem Lajčákem, který mi zabraňoval dokonce i v mé odborné práci pro Křtiny nedodáním slíbených archivních materiálů z farního archivu, jakož i nepovolením pouhého prostého fotografování ve křtinském kostele pro mou publikaci Acta Speleohistorica o historickém podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Nepovolil mi totiž návštěvu a fotografování Krypty pod kaplí sv. Anny a též Tajné skrýše v pilíři s kazatelnou chrámu Panny Marie, což jsem poměrně těžce nesl jako netoleranci vzhledem k mým mnohaletým zásluhám o poznání křtinského chrámu, neboť tato absence
fotodokumentace se negativně podepsala na úplnosti a tím i kvalitě mé publikace Acta Speleohistorica, kterou jsem nakonec vydal jen vlastním nákladem jako pouhý samizdat, vydání totiž proběhlo zcela bez účasti Farního úřadu ve Křtinách, a proto jen ve velmi omezeném nákladu něco přes sto výtisků, zato celé v reprezentativním provedení, v barvotisku uvnitř i venku, s šitou nikoli jen lepenou vazbou, tak aby tato publikace vydržela v archivech pokud možno staletí. Kniha vyšla tedy jen pro odborné zájemce a to zdarma, bohužel s vyloučením širší veřejnosti. Farní úřad si totiž neobjednal demontrativně v důsledku naších neshod a též své údajné chudosti - i když se jednalo o neziskové pokrytí jen pouhých režijních nákladů spojených s vytištěním - žádné výtisky pro návštěvníky, poutníky a turisty křtinského kostela Panny Marie. Proto se návštěvníkům křtinské mariánské svatyně ze srdce omlouvám, ale opravdu to není má vina, že se k ním tato významná a záslužná studie v podstatě nedostala. Pan farář Lajčák mi tedy dluží omluvu i za sabotování této mé odborné práce a říkám mu to ve Jménu Panny Marie ve Křtinách, před níž jsem ve Křtinách pravidelně poklekal. Nejde mi přitom o peníze, neboť to jsem již dokázal svým opravdu nezištným vydáním této publikace do níž jsem ivestoval své vlastní peníze a potom ji zdarma rozdával a rozesílal. Jde mi jen o to aby se Pravda a Láska prosadila a zvítězila nad lží a negativní temnou pomluvou. Publikaci Acta Speleohistorica o Křtinách jsem tedy vydal zdarma jen pro zainteresováné odborné instituce, archivy a knihovny, například Moravský zemnský archiv v Brně, Národní knihovnu v Praze, Moravskou zemskou knihovnu v Brně, Památkový úřad v Brně, archeologické ústavy v České republice, speleologické organizace v České republice,
samozřejmě pro Brněnské biskupství, Diecézní muzeum, Správu CHKO Moravský kras a podobně, obecní úřady okolních obcí, jakož i Farní úřad ve Křtinách, jemuž jsem dodal hned 11 výtisků jednak pro farní archiv, ale i pro volné rozdání nejvýznamnějším dobrodincům jejich kostela. Za tuto svoji altruistickou činnost jsem byl odborníky, archeology, historiky a speleology kladně hodnocen. Ale knězem Lajčákem jsem byl ze Křtin de facto vnitřně vypuzen a já křtinský chrám od listopadu 2022 proto vůbec nenavštěvuji. Přitom stále chovám naději, že samotná Panna Maria Křtinská knězi Lajčákovi jakožto zbožnému muži modlitby vnitřně domluví formou zvláštní vize a on při plném poznání svého omylu se mi v důsledku toho snad i omluví. Rád bych se totiž se ctí vydal znovu na pouť do Křtin a poklekl před sochou Panny Marie Křtinské, kterou v důsledku neshod s knězem Jánem Lajčákem samozřejmě nevídám a nenavštěvuji, což mne mrzí. Navzdory výše uvedenému nic negativního ke knězi Jánu Lajčákovi necítím. Je mi ho spíše líto, neboť ho považuji v podstatě za manipůrového z hlediska jógové filozofie a moudrosti, čemuž odpovídá jeho velmomocenské neuctívé katolické vystupování bez citlivosti k anahátě autora tohoto webu
Mě to ve Křtinách z tohoto důvodu již v podstatě nezajímá. Domnívám se, že poutní místo u Panny Marie ve Křtinách je od josefinských reforem v 80. letech 19. století zlomené. Má zlomenou duši. Kdysi bylo toto poutní místo rozhodně srdeční anahátovou záležitostí, ale to je bohužel již dávnou minulostí. Anahátové byly Křtiny rozhodně ve středověku, obzvláště v 17. století, kdy kult Panny Marie Zázračné v Údolí křtu čili křtinském zažíval nebývalý rozkvět a konjunkturu, v důsledku čehož sem přiváděl desetitisíce
zbožných poutníků z celé Moravy i okolních zemí. Ale dnes jsou Křtiny opravdu spíše jen manipůrovou záležitostí, čehož dnešní manipůrový kněz P.Ján Lajčák je představitelem. Nic, vůbec nic mne ve Křtinách poté co jsem výborně poznal a pochopil jeho historii už v podstatě nezajímá. Manipůrové Křtiny z duchovního hlediska již nestojí zato ani navštěvovat, jakkoli ze světského hlediska je to skvělá stavební památka po předcích. Lituji tedy Křtiny, že jsou od konce 19. století v důsledku opravdu zlých a chybných reforem prý osvíceného císaře Josefa II. zneuctěné a znásilněné, i když zdejší kněží se pokoušejí jejich původní svaté energie napodobit. Ale bohužel ale marně. Mohu se však mílit. Senzitivní lidé zde pořád "něco" cítí. Je mi tedy osudu Křtin velice líto. Takové jsou tedy dnešní Křtiny, které jsou především mocenským pojetím současného katolicismu v brněnské diecézi. Navzdory výše vyslovenému je křtinské poutní místo zaručeně pravé poutní místo, v minulosti a nepochybně i dnes, jakož i v budoucnosti. Proto doporučuji ho navštívit, vstřebat jeho posvátné duchovní energie a zamyslet se zde nad skutečným smyslem své existence zde na zemi. Můžete například jen upřeně hledět na sochu Panny Marie Křtinské a naslouchat svým myšlenkam. Možná že k vám bude Někdo Za sochou promlouvat a přinese vám radu v jakékoli vaší svízelné situaci. Tuto sochu ochraňují andělé po staletí, kdy je centrem dění na tomto požehnaném poutním místě. Děje se tak od roku 1210 již 800 let, kdy je socha dle zpráv premonstrátu zde ve Křtinách a stále je uctívána a je ve veliké úctě a važnosti.
"Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen." 1 Korintským 2,15
Se svou knihou Acta Speleohistorica o Křtinách před vchodem do krypty chrámu Panny Marie ve Křtinách.
Foto: Jiří Dressler 2023
Se svou knihou Acta Speleohistorica o Křtinách před vchodem do krypty chrámu Panny Marie ve Křtinách. Foto: Jiří Dressler 2023
Důležitá poznámka o tomto webu.
Tato doména vznikla spontanně z Lásky ke Křtinám, na základě vnuknutí ve spánku. Nečiní si ale nárok na vyčerpávající odpověď na problém podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Pokud vás zajímá co všechno se ví, můžete mne požádat o zpřístupnění již zastaralé a neaktualizované, odpojené subdomény www.krtiny.gyaneshwarpuri.cz, kde je vystavena kompletní dochovaná dokumentace speleologického průzkumu, včetně nekvalitních fotografii. Víc toho neexistuje. Tam se o Křtinách můžete dozvědět víc. Ale to nejlepší je zveřejněno zde a bylo to i publikováno ve zde vystavené knize Acta Speleohistorica "Historické podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Výzkumy a objevy 1990 - 2022.", která je syntézou mých vědomostí. Tak se do této knihy začtěte.
"Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho hlas,
ale nevíš odkud přichází a kam jde.
Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha. Jan 3,8
1 čast: Historie poutního místa.
Úvod do historie chrámu P. Marie ve Křtinách
Hospodin mu řekl:"Zuj si obuv, protože místo, na kterém stojíš, je země svatá." Skutky apoštolů 7,33
Tento text o historii poutního místa ve Křtinách byl sepsán na počátku 90. let 20. století, když jsem měl 24 let. Byl zveřejněn v publikaci, či brožuře vydané samizdatem v nákladu 5000 výtisků, z nichž většinu prodal pan děkan Prnka ve křtinském kostele. Jsem si vědom všech slabin tohoto textu, neboť skutečná historie poutního místa je mnohem bohatější jak dokázal nedávno Karel Kavička (2014) ve své opravdu kvalitní a vyčerpávající studii:
"Poutní a farní chrám Páně Jména Panny Marie ve Křtinách." Přesto ani tato studie není dokonalá. Můj vlastní text je spíše jen osnovou pro pozdější historiky. Přesto ve své době (1992) byl nepřekonatelný, neboť byl již s nepřehlédnutelným duchovním rozměrem, což za minulého režimu světští historici zcela opomíjeli. Já jsem oproti nim prožil vnitřním způsobem mystiku tohoto poutního místa u Panny Marie a vydal jsem o tom na své úrovní mladého chlapce svědectví. O tom je má studie "Historie chrámu Panny Marie ve Křtinách" z roku 1992, kterou zde vystavuji k prohlédnutí a posouzení. Tento text byl vystaven na bývalých stránkách farního úřadu ve Křtinách za kněží P. Jana Peňáza a též P. Tomáše Prnky na farním webu krtiny.katolik.cz. Odtud jsem ho zkopíroval a vystavil zde, jenom jsem musel odstranit četné dodatky pozdějších sepisovatelů historie Křtin, které můj průkopnický pokus poškodily na kráse. Nuže začtete se do mé publikace sepsané před více než třiceti roky. Přesto se domnívám, že tento text je pořad důležitý zdroj poznání tohoto svatého místa, proto ho zde pro vás přece jen vystavuji.
Ke stažení:
Legenda o Vallis Boptismi - Údolí křtu jak ji zaznamenal premonstrátský mnich kláštera v Zábrdovicích Martin Alexander Vigsius roku 1663.
Nejstarší historie poutního místa ve Křtinách
Křtiny, přívětivě vyhlížející obec, jež se nalézá 14 km severovýchodně od Brna, bývají považovány za vstupní bránu do střední části Moravského krasu.
Nejsou to však jen přírodní krásy, které sem přitahují návštěvníky. Stávají se i cílem mnoha milovníků umění a těch, které sem přivádějí zájmy duchovní.
Křtiny, chovající skutečnou perlu mezi našimi barokními stavbami, Santiniho chrám Panny Marie, totiž představují jedno z nejstarších a nejpamátnějších
poutních míst na Moravě. Jeho dávný duchovní význam lze tušit již ze samotného jména obce, které lidová tradice i moderní jazykovědná pátrání dávají do
přímé souvislosti se slovesem "křtít". Podle legend byli v blízkém "Údolí křtu" (Vallis baptismi, Křtinské údolí) křtěni pohané po příchodu křesťanství na Moravu.
Příchod premonstrátů do Zábrdovic
Historie Křtin je nerozlučně spjata s řádem premonstrátů. Tento řád založil pod řeholí sv. Augustina roku 1120 Norbert z Xanten v údolí Pratum monstratum
Prémontré, které se nachází nedaleko francouzského města Coucy. Premonstráti, kteří měli přispět k nápravě církevního i světského života, spojovali
myšlenku zbožného života v ústraní kláštera s aktivní prací apoštolskou. Záhy po svém založení si získali velkou oblibu a rozšířili se po celé Evropě.
Do Čech se dostali již na počátku 40. let 12. století, kdy za podpory Vladislava II. založil olomoucký biskup Jindřich Zdík premonstrátský klášter v
Praze na Strahově. Obsazen byl r. 1143 německými řeholníky ze Steinfeldu. Premonstráti se tak stali po benediktýnech naším druhým nejstarším mužským řádem.
(Nejstarším klášterem v českých zemích byl klášter benediktýnek při kostele sv. Jiří na Pražském hradě založený takřka současně se zřízením pražského
biskupství r. 973. První klášter benediktýnů byl založen r. 993 v Břevnově). Záhy nato byly z této mateřské kanonie českých a moravských premonstrátů obsazovány další nově zakládané kláštery, z nichž nejdůležitější byly Želiv, Litomyšl, Milevsko, Teplá, Klášterní Hradisko, Louka u Znojma a později Nová Říše. Mezi nimi zaujímal významné postavení klášter v Zábrdovicích (dnes součást Brna), do jehož správy patřila od samotného počátku obec Křtiny.
Zábrdovický klášter, založený krátce před r. 1209, patřil k vlivným a bohatým moravským klášterům. Jeho pozemkové panství se rozkládalo ve dvou hlavních
oblastech: v okolí Klobouk a Křtin. Přestože Klobouky s přilehlými vesnicemi poskytovaly klášterní pokladně díky svému rozvinutému zemědělství hlavní
příjmy, byly to právě Křtiny, ukryté v hlubokých lesích Drahanské vrchoviny, jež se staly nejdůležitější součástí državy zábrdovického kláštera. Kult
Panny Marie Křtinské, zprávy o legendárním klášteře premonstrátek ve Křtinách a o jejich hrdinné smrti za husitských bouří a pověst zázračného místa - to vše byly hlavní pilíře silných duchovních vztahů zábrdovických řeholníků ke Křtinám, jež daly vzniknout věhlasu a slávě jednoho z nejvýznamnějších mariánských poutních míst na Moravě.
Původ kultu Panny Marie Křtinské
Zábrdovičtí letopisci popisují Křtiny jako místo zázračných
událostí a uzdravení. Jejich záznamy líčí několik stovek těchto případů, mezi nimi obživnutí
mrtvých, navrácení zraku a sluchu, uzdravení těžce nemocných a raněných, či vyléčení neplodných žen. Ve Křtinách postupně vyrůstal silný mariánský kult,
jehož věhlas překročil v 17. a 18. století hranice Moravy. Jak uvádí roku 1663 zábrdovický mnich M. A. Vigsius, těžko by mohlo některé moravské poutní místo
v té době vykázat větší návštěvnost než Křtiny. Pro tento prudký vzestup popularity měla neobyčejný význam kamenná socha Panny Marie, stojící dnes na hlavním
oltáři křtinského chrámu. Její ctitelé jí přisuzovali zázračnou moc. Právě ona byla pro křtinské poutní místo tím nejcennějším, co zde bylo. Za všestranné
podpory premonstrátů vznikl ve Křtinách všeobecně známý a uctívaný kult Panny Marie Křtinské, který sem v minulých stoletích přitahoval desetitisíce
poutníků z celé Moravy i ze sousedních zemí. Nejstarší osudy sochy však zůstávají nejasné. Již roku 1665 psal neznámý řeholník ve své knize "Audolí křtinské",
že není žádných zpráv o tom, kdo je jejím autorem, či jaké jsou její počátky. O původu sochy se udržovala v zábrdovickém klášteře zvláštní legenda. Podle
ní byla socha křtinské Madony nalezena v křoví poblíž obce Bukovinky, kde ji potom opatrovali poustevníci bydlící při tamním kostelíku. Poslední z nich prý
zemřel r. 1475 a byl pochován v kostele před oltářem. Latinský nápis na náhrobní desce ho nazýval "ctihodným mužem Pavlem, opravitelem tohoto kostela." Na
kameni byla dále vyobrazena Panna Maria, před níž klečel muž v poustevnickém oděvu. Legendu o původu sochy poprvé zaznamenal již Vigsius r. 1663 a po něm
ji popisují i další pisatelé z řad zábrdovických premonstrátů. Nejpodrobněji ji uvádí r. 1738 Jakub Tiehan ve své knize "Refugium peccatorum...", kde
navíc poznamenává, že socha pochází z východní říše, odkud ji přinesl anděl v době, kdy byly z kostelů vyhazovány a ničeny obrazy (J. Tiehan měl zjevně na
mysli období obrazoborectví, které postihlo Byzanci v 8. až 9. století). Premonstráti dále uvádějí, že se socha dostala z Bukovinky do Křtin r. 1210, a to
zásluhou samotného zakladatele zábrdovického kláštera Lva z Klobouk. Zde prý byla svěřena do péče řeholnicím ženského kláštera. První dobové zprávy o soše
Panny Marie Křtinské však pocházejí až ze 17. století. Tehdejší pisatelé ale uvádějí, že v jejich době stála socha v malém románském kostelíku již 400let.
Je pravděpodobné, že zde byla již r. 1321, kdy se Křtiny těšily vážnosti
samotného Jindřicha z Lipé, který se ve své darovací listině pro zábrdovický
klášter vyznává ze "zbožné úcty, kterou choval a chová ke kostelu ve Křtinách, vystavěnému ke cti Panny Marie..." Také listina biskupa Antonína z r. 1299
nabádající k poutím do Křtin, může naznačovat, že zde socha Panny Marie byla již na sklonku 13. století. Socha zpočátku stávala v českém kostele na bočním
oltáři, r. 1651 ji však opat Olenius nechal přenést na hlavní oltář. Při té příležitosti byla přebarvena a ozdobena pozlacenou korunou vykládanou
drahokamy. Roku 1660 byl pro ni zřízen nový hlavní oltář "pěkného díla" jehož podobu vidíme na obrázku křtinské Madony, publikovaného r. 1663 v knize
Martina Alexandra Vigsia „Vallis baptismi alias Kyriteinensis...“ a roku 1665 v knize "Audolí křtinské".. Na tomto oltáři stála socha až do roku 1733,
kdy byla krátce před zrušením českého kostela přemístěna do nově postavené kaple svaté Anny. Na své dnešní místo na hlavním oltáři chrámu Panny Marie byla
slavnostně přenesena při příležitosti jeho benedikce v roce 1750. Podle současného názoru je socha Panny Marie Křtinské gotickým dílem neznámého umělce a
pochází snad z Francie. Její vznik bývá datován do 13. až 14. století. Tento závěr podporují i některé historické souvislosti. Předně je to samotný
francouzský původ řádu premonstrátů, jehož kláštery se v rámci zemí sdružovaly v provincie zvané cirkarie, které podléhaly přímo generálnímu opatství v Prémontré. Navíc jednotlivé kláštery udržovaly vztahy s kláštery, z nichž byly založeny. Díky těmto kontaktům mohli zábrdovičtí premonstráti získat sochu Panny Marie prostřednictvím svého mateřského kláštera na Strahově, který ji mohl zajistit buď přímo z
Francie, nebo pomocí porýnské kanonie ve Steinfeldu, k níž choval dceřiný vztah. Žádné zprávy však o tom nejsou. Na cizokrajný původ sochy poukazuje i
Jakub Tiehan, když r. 1738 napsal: "Obraz (tj. socha) je z tvrdého a v těchto krajích nepovědomělého kamene, jakož to z daleka zběhlí a zkušení kameníci
při přenášení obrazu ze starého kostela do nové kaple vyzkoumali a vpravdě se přiznali, že ani v dalekých krajinách takového kamene neviděli." Autora
sochy neznal ani G. Gumppenberg, který se r. 1672 ve své knize "Atlas Mariánus" vyjádřil o soše Panny Marie Křtinské těmito slovy: "Umělec ať byl, kdo
byl, byl zajisté veliký, neboť dovedl sochu Panny Marie vytvořit vznešenou, krásnou, v panenské milostnosti...".
Nejstarší obrázek Panny Marie Křtinské, který zveřejnil Vigsius 1663.
Záhada kláštera premonstrátek ve Křtinách
Historii křtinského poutního místa poprvé zpracoval r. 1663 zábrdovický mnich Martin Alexandr Vigsius ve svém díle "Vallis baptismi alias Kyriteinensis...".
Uvádí, že moravský feudál Lev z Klobouk se svou ženou Rejčkou (Richzou) založil r. 1200 premonstrátský klášter v Zábrdovicích a po jeho dokončení vystavěl roku 1210 podvojný panenský klášter ve Křtinském údolí vedle již existujícího kostela. Dle téhož autora byly Křtiny vyvráceny a klášter vyloupen při vpádu Tatarů na Moravu r. 1241. Zánik kláštera klade do r. 1423, kdy byl husity do základů rozbořen a kdy byl poškozen i místní kostel. Přidává k tomu zprávu o vyvraždění řeholnic ukrytých v klášteře. Jejich těla prý byla pochována pod troskami zdí. Podle Vigsia se jen třem z nich podařilo zachránit útěkem hustými lesy do zábrdovického kláštera, kde dožily zbytek svého života.
V podobném duchu popisují tyto události i anály zábrdovického kláštera z 2. pol. 17. a počátku 18. století, i další pisatelé. Od neznámého
řeholníka se nám zachovalo dílo "Audolí Křtinské..." z r. 1665, o tři roky mladší je kniha jednoho z nejlepších zábrdovických opatů Godefrida Olenia
"Mariophilus peregrinus...", z r. 1706 je to anonymní "Poutník křtinský...", který o rok později vyšel i v německé verzi "Kyriteiner Wahlfarter...".
Následuje kniha "Refugium peccatorum..." od Jakuba Tiehana (1738) a "Marianisches Gnaden-Thal..." z r. 1750. Mohlo by se zdát, že tato díla, zabývající se
historickým a náboženským vývojem Křtin, poskytují dostatek spolehlivých informací o dávných osudech tohoto poutního místa. Opak je pravdou. Potíž je v tom,
že současné historické bádání naráží na naprostý nedostatek dobových písemných pramenů, především z období 13.-16. století. Tyto staré písemnosti totiž
několikrát podlehly zkáze. Poprvé se tak stalo snad již za husitských bouří, ale katastrofální následky pro ně měla zvláště třicetiletá válka a později období rušení zábrdovického kláštera za panování Josefa II.
Údajná více než dvousetletá éra premonstrátek a jejich kláštera ve Křtinách, proto zůstává otázkou. Do dnešních dnů se totiž nepodařilo objevit jedinou
zprávu z tohoto období (13.-16. století), která by potvrdila jeho založení, existenci či vyvrácení husity. Při posuzování tohoto problému je třeba si uvědomit, že zábrdovičtí letopisci popisovali události 200-450 let staré. Navíc není jasné, do jaké míry se při sepisování svých děl přidrželi tehdy ještě známých historických pramenů a kolik toho přijali z ústně tradovaných pověstí v prostředí svého kláštera. Z těchto důvodů nelze přítomnost ženského kláštera ve Křtinách plně prokázat. Dokonce se setkáváme i s názory, že se jedná o dílo fantazie řeholníků 17. století, kteří si tak chtěli zkrášlit svou vlastní historii. Mohlo jít též o omyl vzniklý nesprávným čtením listiny Hartmana z Čeblovic z r. 1268, jejíž latinský text říká, že tento pán věnoval ves Puchvan (tj. Bukovinku) bratřím a konventu ze Zábrdovic. Chybným čtením počátečního písmene zkratky "Fribs" (bratřím) došlo k záměně významu slova, které mnichové četli jako "Sribs" tedy sestrám. Z toho usoudili, že těmito sestrami jsou míněny křtinské řeholnice. Jako druhý důkaz ve prospěch křtinského kláštera sloužila zpráva, podle níž r. 1521 složily do rukou opata Jakuba řeholní sliby řádové novicky Anna a Kateřina.
Pisatel knihy "Audolí křtinské" nám zanechal ještě jednu zajímavou informaci. Zcela na okraj se zmiňuje o jakýchsi základech dřívější stavby, které v jeho době (1665) "dlouze a široce" vystupovaly nad povrch. Co to bylo za stavbu? Historické prameny o ní mlčí, pokud ovšem nechceme vstoupit na křehký led pověstí o ženském klášteře. Zde může přinést definitivní stanovisko jedině archeologický výzkum. Ať existoval či neexistoval ženský klášter ve Křtinách, jisté je, že zprávy o něm významně přispěly k duchovnímu formování poutního místa a že se staly hluboce zakořeněnou součástí jeho tradic. Premonstráti nikdy neopomněli zdůraznit, že zdejší půda je posvěcena krví nevinných panen, které zde statečně položily život pro Krista. Toto vědomí nemohlo jistě zůstat bez odezvy u poutníků, zvláště když jim bylo ukazováno přímo samotné místo, kde měly být tyto panny od husitů povražděny. Nalézalo se poblíž většího křtinského kostela a zasahovalo až k dnešnímu vchodu do ambitu. Jeho načervenalé zabarvení bylo považováno za stopy prolité panenské krve. Anonymní "Poutník křtinský" k tomu roku 1706 poznamenává: "U německého zdejšího kostela je místo, na kterém obzvláště když vlhký čas jest, vždy se vidí něco červeného a jako krvavého. To místo již několikrát jest oškrabáno, ale v brzkém čase zas se ta červenost ukazuje. Řeč od předků přišla, že na tom místě některé duchovní panny jsou zamordované a že to jejich krev jest...". Jak dodává roku 1738 Jakub Tiehan, červené zabarvení tohoto místa zaniklo až při výstavbě dnešní kaple sv. Anny na konci druhého desetiletí 18. století.
Imunitní listina papeže Řehoře IX z 24. září 1237 pro Zábrdovický klášter. První zmínka o Křtinách. Foto: Moravský zemský archiv.
První historické zprávy
Jisté však je, že Lev z Klobouk založil klášter v Zábrdovicích před r. 1209 a že již r. 1237 jsou Křtiny (Kirtina) poprvé uváděny jako majetek
tohoto kláštera v imunitní listině papeže Řehoře IX. O existenci křtinského kostela se pak spolehlivě dovídáme z listiny cenedského biskupa Antonína z r.
1299, který v ní udělil odpustky pro návštěvníky křtinského a zábrdovického kostela. Z předhusitské doby se nám o Křtinách zachovala jen jedna listina, a to z r. 1321. V ní daroval nejvyšší maršálek českého království a moravský hejtman Jindřich z Lipé zdejšímu kostelu Panny Marie nedaleký les a mlýn. Přízeň tohoto muže, který byl pro své mocenské postavení považován za "nekorunovaného českého krále", jakož i předchozí listina z r. 1299 nám dosvědčují, že již v 1. pol. 14. století patřily Křtiny k výraznějším centrům duchovního života. Po husitských bouřích, jak píše Vigsius, nebylo ve Křtinách po dlouhou dobu kněze, poutní ruch ustal a nebyly slouženy pobožnosti. Bezpečně se však o Křtinách dovídáme, byť jen nepřímo, až r. 1445, kdy zábrdovický opat Matěj (1441-1450) nechal vyhotovit zvon určený zdejšímu kostelu. O tom, jaký význam měly Křtiny pro zábrdovické premonstráty, svědčí skutečnost, že zde vystavěli nejspíše v 15. století druhý kostel nazývaný "německý". Tomuto datování nasvědčuje i nalezený gotický svorník. Z doby jeho vzniku však o něm nemáme žádné zprávy. Jeho výstavba zjevně signalizuje vzrůstající popularitu a návštěvnost zdejšího poutního místa. Premonstráti nikdy neváhali učinit něco dobrého ve prospěch Křtin, zvláště mohlo-li se tak stát na památku nějaké významné události v jejich životě. Výstavba německého kostela proto mohla být výrazem vděčnosti za papežské rozhodnutí z r. 1450, v němž Mikuláš V. udělil zábrdovickým opatům právo používat nejen berlu a prsten, ale i mitru. V té době to byla mimořádná pocta, neboť žádnému z představených brněnských kostelů nebylo až dosud toto vysoké církevní ocenění uděleno.
Rytika Filipa Kiliána z poslední čtvrtiny 17. století, zobrazující věrně podobu původních křtinských kostelů. Na rytině vlevo vidíme Český kostel Zázračného obrazu a vpravo gotický Německý chrám.
Původní křtinské kostely
Již dříve než premonstráti vystavěli v 1. pol. 18. století dnešní chrám Panny Marie, stávaly ve Křtinách dva středověké kostely. O starším z nich se
dobové prameny poprvé zmiňují r. 1299. Byla to malá románská stavba pocházející ze 13. století, jejíž původní vzhled byl zastřen celkovou přestavbou v 2.
pol. 17. století. Tento malý kostelík byl označován jako "Český" nebo jako kostel zázračného obrazu či zázračné Panny Marie. Právě v něm byla po celá
staletí vystavena poutníkům k uctívání zázračná socha Panny Marie Křtinské. Proto se tento prostý vesnický kostelík těšil u poutníků mnohem větší oblibě
než podstatně rozlehlejší gotický chrám nazývaný "německý". Toto své označení získal proto, že se v něm konaly bohoslužby pro německy hovořící poutníky.¨
První zprávy o německém kostele pocházejí až ze 17. století, ale jeho původ je starší. Zdá se pravděpodobné, že byl založen někdy v 15. století. Mše se v
něm sloužily pouze během poutí a ve svátečních dnech. Pro návštěvníky zde byly vystaveny ostatky svatých a další relikvie přinesené z Říma a jiných svatých
míst. Křtinský farář Jakub Tiehan jich r. 1738 uvádí celkem 17 (například kousek dřeva z kříže Ježíše Krista, vlas Panny Marie, část pláště a hole sv.
Josefa, kůstky z těl sv. Anny, sv. Jana Křtitele a sv. Františka de Paula). Patronem obou starých kostelů byla samozřejmě Panna Maria. Již v 17. století byly okolnosti jejich vzniku natolik zastřené, že samotní zábrdovičtí řeholníci neměli v této věci příliš
jasno. O německém kostele se například domnívali, že byl založen Lvem z Klobouk již r. 1210 současně s ženským klášterem, ačkoliv jeho gotický sloh dával
tušit, že se jedná o stavbu mladší. U podstatně staršího a památnějšího českého kostela naopak předpokládal spisovatel "Audolí křtinského" pouze prostý
původ. O tom, jak tyto stavby vypadaly v 2. pol. 17. století, se dovídáme ze tří obrázků Křtin. Nejstarší z nich použil r. 1668 opat Olenius ve své knize
"Mariophilus peregrinus...". Na obrázku vidíme český kostel jako nevelkou a nenáročnou stavbu obdélníkového či čtvercového půdorysu s přístavbou po
východní straně, k níž přisedá ještě jedna o něco menší. Nad střechou ční jehlovitá vížka. V prostoru kolem kostela se nacházel hřbitov bez náhrobků,
který byl ohraničen nízkou kruhovou zídkou. Vpravo o něco výše stojí německý kostel. K jeho prostorné lodi obdélníkového půdorysu na východě zakulaceného
se ze severu pojí boční kaple. Kostel neměl věž. Za ním se rozprostírá dvoupodlažní kněžská rezidence a před ním
stojí zcela samostatně drobná věž.
Podle této předlohy vyhotovil na počátku 18. století brněnský rytec J. C. Laidig nový obrázek, který použil r. 1706 anonymní řeholník ve svém díle
"Poutník křtinský" a po drobné úpravě i o rok později v jeho německé verzi "Kyriteiner Wahlfarter". Třetím a nejpropracovanějším obrázkem původních
křtinských kostelů je rytina vyhotovená Filipem Kiliánem. Je známo několik jejích originálů: dva jsou uložené v Muzeu města Brna a větší počet v archivu
fary ve Křtinách. Tato rytina pochází z poslední čtvrtiny 17. století. Při porovnání s obrázkem z knihy opata Olenia (1668) vidíme, že český kostel je již
na straně přivrácené k rezidenci rozšířen o přístavbu. Drobná přístavba stojí též po jeho pravé (severní) straně. Rezidence, vystavěná teprve v letech
1660-1661, má přestavěný vchodový portál a na střeše štíhlou vížku. Od českého kostela k ní stoupá schodiště s malou brankou lemované nízkými zídkami.
Vysoká okna německého kostela jsou na Kiliánově rytině zřejmě nakreslena přesně tak, jak vypadala, na rozdíl od poněkud nepřesného obrázku z r. 1668. Věž, stojící zcela osamoceně na malém návrší východně od německého kostela, je též jen velmi málo podobná věži znázorněné na starším vyobrazení. Úžlabinou mezi ní a českým kostelem stoupá od potoka schodiště. Kiliánova rytina oproti předchozím obrázkům neznázorňuje pouze sakrální zástavbu, ale i ostatní křtinská stavení. Posouzením výše uvedených skutečností lze rytinu Filipa Kiliána datovat do období po přestavbě rezidence, tedy po r. 1674. Pokud je pravdou, že nečitelný podpis zachovaný na rytině je od A. Lublinského (coby autora kresby, podle níž byla rytina vyhotovena), pak rytina vznikla před r. 1690, protože Lublinský toho roku zemřel. Neúplnost křtinských archiválií ze 13. až 1. pol. 17. století dovoluje nahlédnout do nejstarší historie Křtin jen v omezené míře. Několik málo zachovaných listin sice umožňuje vytvoření rámcové představy o významu obce v tomto období, ale již podstatně méně svědčí o událostech místního významu. Nejhůře jsme na tom v případě 16. století, z něhož se nám o Křtinách nezachovaly
žádné přímé zprávy. Toto, z náboženského hlediska významné století, které se nesmazatelně zapsalo do historie církve vystoupením Lutera, Zwingliho,
Kalvína a dalších reformátorů, rozšířením reformního hnutí prakticky po celé střední a západní Evropě a vznikem protestantismu, neproběhlo v tomto ohledu
jistě zcela poklidně ani ve Křtinách. Přestože si Luterovy myšlenky našly cestu i do prostředí brněnských klášterů, můžeme předpokládat, že Křtiny v tomto složitém období představovaly jedno z center katolické obnovy na Moravě. Tuto rekatolizační úlohu můžeme sledovat zvláště v následujícím století. Byly to právě Křtiny, jež si zvolil olomoucký biskup kardinál František Dietrichstein za cíl své děkovné poutě věnované vítězství habsburských (tj. katolických) zbraní v bitvě na Bílé hoře, kterou sem osobně přivedl r. 1621.
Nejstarší obrázek Křtin v knize zábrdovického opata G. Olenia "Mariophilus peregrinus..." z r. 1668.
Poutník ukazuje cestu v Panně Marii do Křtin. Obrázek z knihy Kyriteiner Wahlfarter z roku 1707.
Období třicetileté války
Století sedmnácté proběhlo ve Křtinách ve znamení válečných hrůz třicetileté války, ale též čilé stavební aktivity, rozmachu poutního hnutí, vzrůstu
věhlasu Panny Marie Křtinské. První tvrdá rána postihla obec již v r. 1611, kdy vznikl na farním dvoře požár, který se rychle rozšířil i na okolní domky.
Do půl hodiny ležela v popelu část vesnice rozkládající se směrem k mlýnu. Ve velkém nebezpečí se ocitnul i český kostel, který bezprostředně ohrožovaly
plameny hořící fary stojící od něj pouhých patnáct kroků. Jeho střecha byla ohněm silně rozehřátá, ale odolala a kostel nevyhořel. Záchranu kostela
považovali později zábrdovičtí letopisci za zázrak. Místu, kde stála vyhořelá fara, se dodnes říká "na spálenisku". Třicetiletá válka se poprvé negativně
podepsala do života zábrdovických premonstrátů za stavovského povstání, kdy byl roku 1619 zatčen opat kláštera Benedikt Waltenberger (1610-1645) a jeho
spolubratři. Současně jim byl zkonfiskován i klášterní majetek. Stejnému osudu neunikl ani kostelní poklad ve Křtinách. Porážkou stavovských vojsk na Bílé hoře byly sice vytvořeny příznivější podmínky ve prospěch restituce zábrdovických řeholníků, ale zdaleka tím
neskončil válečný konflikt Habsburků s opozicí. Jeho důsledky Křtiny znovu pocítily v r. 1623, kdy sem vtrhly oddíly Turků a Tatarů sedmihradského knížete
Gabriela Bethlena. Těsně před jejich příchodem se podařilo duchovním utéci do okolních lesů. Jen jeden z nich, křtinský farář Tomáš Novák, pro svůj pokročilý věk utéci nemohl, a proto se ukryl na věži pod podlahou. Bethlenovci se vrhli na oba kostely a odnesli z nich vše, co se odnést dalo. Sochy Panny Marie se však nedotkli. Při svém rabování dorazili i na věž, v níž byl ukryt kněz Novák. Chodili přímo po podlaze, pod níž se nalézal, ale nenašli ho. Možná tím unikl osudu svého spoluobčana Jana Cigána, kterého chytili a nedaleko kostela sťali. Druhou samozvanou návštěvou Křtin se stali 19. srpna 1638 Valaši. Když přitáhli do nedaleké obce Březiny, chytili tamního občana Jana Soukupa a chtěli od něho peníze. Mučili ho tak dlouho, dokud jim neřekl, že je má zakopané v kostele ve Křtinách. Myslel si, že tím unikne dalšímu trýznění a že ho propustí. Valaši ho však dovedli do Křtin a zde jim musel ukázat, kam peníze ukryl. Na několika označených místech pak kopali, a když nic nenalezli, vytáhli ho před kostel a znovu ho mučili. Protože jim nic nového neřekl, nechali ho nakonec být a odtáhli. Z kostela si odnesli pouze několik svíček, nic cennějšího nenašli. Když na Moravu pronikali Švédové, rozhodl se křtinský farář Norbert Credelius s ostatními spolubratřími ukrýt staré písemnosti a zbylé cennosti na nedalekém Novém hradě u Olomučan. Při svém několikaměsíčním obléhání města Brna v r. 1645, podnikaly oddíly Švédů loupeživé výpravy do širokého okolí. Na den Nejsvětější Trojice okolo deváté hodiny ranní se znenadání roznesl Křtinami křik, že sem míří velký oddíl Švédů. V kostele byla v té chvíli sloužena bohoslužba. Lid i kněží utíkali přímo od oltáře do lesů, kde zůstali ukrytí po mnoho dnů. Švédové však Křtinami jenom prošli a kostelům nevěnovali žádnou pozornost. Pospíchali totiž na Nový hrad, kde čekali bohatší kořist. Zde překvapili nic netušící posádku hradu, hrad vyloupili a zapálili, takže do dnešních dnů zůstal zříceninou. Obrovské bohatství, které zde ukryla celá řada kostelů, klášterů a panství, pak odvezli na šestnácti vozech. Při požáru hradu lehlo popelem vše, co odvézt nestačili, především staré písemnosti. Přitom byly zničeny křtinské archiválie, mezi
nimi tzv. "Stará křtinská kniha", která by dnes byla zvlášť cenným zdrojem informací o málo známé historii Křtin v rozmezí 13.- 16. století. Podobnému osudu neunikla ani značná část archivu zábrdovického kláštera po jeho obsazení Švédy v r. 1643. Křtinské kostely však zůstaly válkou nedotčeny, takže již r. 1645 mohl statečný obránce Brna jezuita Martin Středa (Stredonius) vyslat do Křtin děkovnou pouť za záchranu města při švédském vpádu.
Rytina Křtin Filipa Kiliána z poslední čtvrtiny 17. století z doby největšího rozkvětu poutního místa.
Stavební a duchovní rozvoj poutního místa v 2. polovině 17. století
Neutichající popularita Křtin doprovázená zvyšujícím se počtem příchozích poutníků nutila premonstráty ke stálé stavební činnosti. Velké zásluhy si získal
opat Godefridus Olenius (1650 - 1682), který využil klidu po válce k rozsáhlým přestavbám a úpravám obou kostelů i dalších staveb. A tak v letech 1652 -
1653 došlo k přestavbě německého kostela, jemuž po stranách přibyly dvě nové kaple, dále získal novou předsíň, tři nové oltáře a kůr pro hudebníky.
V letech
1657 - 1658 byl podroben totální přestavbě starý český kostel. Kromě kůru a oltáře byl kompletně rozbořen a od základů vystavěn znovu v prostornějším
provedení. Kromě toho v něm byl zřízen nový hlavní oltář pro sochu Panny Marie. Později (1674) byla po boku kostela přistavěna sakristie a za hlavním
oltářem byl pro pohodlnější přístup poutníků probourán nový vchod. Roku 1675 vysvětil v českém kostele opat Olenius tři nové oltáře. Aby nemohlo znovu
dojít k podobné události jako v r. 1611, kdy hořící fara málem zapálila i český kostel, byla r. 1660 stará fara zrušena a místo ní byla v letech 1660 -
1661 vystavěna v místě dnešního zámku nová rezidence pro zdejší kněze. Roku 1668 byla na hřbitově postavena nová kaple, vhodná pro podávání přijímání,
která byla později (1672 - 1674) přestavována. Zasvěcena byla sv. Anně, ale obecně byla též nazývána "vyškovská". Kromě dalších stavebních prací byla r. 1679 rozšířena rezidence. Přes toto rozsáhlé budovatelské úsilí v 2. pol. 17. století zůstávali premonstráti stále o krok pozadu za skutečnými potřebami poutního místa. Poutníků rychle přibývalo, a zatímco r. 1658 zde bylo zaznamenáno na 7 000 komunikantů (přijímajících), 17. května 1676 jich bylo v jediném dnu přes 14 000 a za celý rok 1713 již přes 38 000, přičemž se jejich počet nadále zvyšoval. Od poloviny 18. století jich zde bylo v jednotlivých letech zaznamenáváno 50-60 tisíc. Do Křtin již nenacházeli cestu jen obyvatelé Moravy, ale přicházeli i poutníci z Čech, Slezska a Uher. Z tohoto důvodu musel zábrdovický klášter zvýšit počet kněží trvale působících ve Křtinách (1668). Ti zde žili podle vlastních pravidel odloučeni od svého kláštera. Tuto řádovou komunitu, jejíž představený směl používat označení "praeses", schválil
r. 1671 strahovský opat. Přesto zábrdovičtí premonstráti nebyli vždy schopni zajistit plynulý chod poutí. Vypomáhali jim proto i kněží z jiných řádů,
například brněnští jezuité nebo rajhradští benediktýni. Hlavní poutě bývaly dvě do roka a trvaly vždy několik dní. První z nich bývala největší a začínala
v neděli po Nanebevstoupení Páně. Druhá, menší pouť se konala na den Navštívení Panny Marie. K těmto starým poutím přibyla na konci 17. století pouť
zavedená paní Zuzanou Kateřinou Liborií z Dietrichsteina. O tom, jak poutě probíhaly, nám vypráví neznámý řeholník ve svém spise "Audolí křtinské" z r. 1665. Již ve čtvrtek před hlavní poutí přicházely malé skupinky poutníků, v neděli pak přišlo procesí z Brna, čítající přes 4 000 poutníků. Uprostřed průvodu byla nesena na nosítkách socha Panny Marie. S procesím přicházelo až 150 mrskačů, jejichž účast byla pozůstatkem tzv. flagelantství. Bylo to lidové hnutí, které pokládalo mor za trest boží. Proto se mrskači sami trýznili bitím okovanými důtkami v přesvědčení, že se tak sami potrestají za své hříchy, a tím uniknou této nemoci. Podobné menší procesí přicházelo z Vyškova a okolních vesnic.
Během poutí se Křtinami nesl ve dne i v noci zpěv a modlitby. Když se setmělo, bylo vidět na okolních kopcích stovky ohňů, u nichž se mnozí z poutníků mrskali po celou noc. Mše svaté se konaly nepřetržitě v obou kostelích. Na památku si poutníci kupovali u kostela nejrůznější obrázky, křížky, růžence a jiné předměty. Do Křtin též nacházelo cestu i mnoho žebráků, na něž zde čekala štědrá almužna.
"Mistře pohleď jaké kameny a jaká stavba zbudována.
Od Kryštofa Jiřího Matušky,
opata zábrdovického ke cti Tvé a Tvojí Matky.
Za odměnu otce důstojnou prosí onen učedník, který ví."
(latinský nápis na pamětní desce umístěné na zdi křtinského chrámu)
Rytina Panny Marie Křtinské od rytce J.C.Laidiga okolo roku 1738.
Nerealizovaný projekt křtinského chrámu, který se zachoval na kresbě Wernera z roku 1752.
Santiniho projekt nového chrámu
Ze Křtin se stalo věhlasné poutní místo. Stísněnost kostelů však neodstranila ani rozsáhlá výstavba v 2. pol. 17. století. Premonstráti byli proto znovu
nuceni zabývat se otázkou dalšího stavebního rozvoje svého poutního místa. Jakýkoliv velkorysejší stavební program však nepřicházel z finančních důvodů v
úvahu. Je velmi pravděpodobné, že by oba původní křtinské kostely zůstaly zachovány do dnešních dnů a že by na jejich místě nikdy nevyrostl monumentální
Santiniho chrám Panny Marie, kdyby ke Křtinám nechovala živý náboženský vztah boskovická paní Zuzana Kateřina Liborie z Dietrichsteina, rozená ze Zástřizl.
Tato zbožná šlechtična učinila rozhodnutí, které se nesmazatelně zapsalo do historie zábrdovického kláštera a ve svých důsledcích naprosto změnilo i další
osudy a tvář poutního místa ve Křtinách. Roku 1690 totiž uzavřela s opatem zábrdovického kláštera Maxmiliánem Pfendlerem z Lossbergu (1682 - 1695) bohatou fundaci, v níž věnovala klášteru svůj statek Jesenec u Konice, který měl být po její smrti použit k financování výstavby nových kostelů ve Křtinách a v Jesenci. K tomuto rozhodnutí ji přivedla podivuhodná souhra okolností. Panství Jesenec totiž původně
přiřkla dominikánskému klášteru v Boskovicích (který sama založila), ale pod vlivem zvláštních událostí, které prožila ve Křtinách, změnila svůj původní
úmysl a Jesenec věnovala premonstrátům. Bylo to především uzdravení jejího muže Jana Bohuše Morkovského ze Zástřizl, který se, ač těžce nemocný, uzdravil
právě v okamžiku modlitby paní Zuzany před sochou Panny Marie Křtinské. Podruhé to byla právě paní Zuzana, která si z Křtin odvezla zdraví. Když byla
stižena v Olomouci mrtvicí a léky jí nepomáhaly, nechala se přenést do Křtin a zde prosila Pannu Marii o pomoc. Druhý den vstala zdráva. Jako poděkování za
své uzdravení věnovala kostelu ve Křtinách 6 stříbrných svícnů, ustanovila pouť z Boskovic do Křtin a věnovala premonstrátům již zmíněné panství Jesenec.
Vymínila si však, že je bude využívat až do smrti. Teprve potom mohlo být použito k zabezpečení výstavby kostelů ve Křtinách a v Jesenci. Přestože uzavření
této své štědré fundace přežila jen o několik měsíců, nemohli premonstráti pro prohlubující se
hospodářskou krizi v klášteře pomýšlet na splnění jejího zbožného přání. Hlavní zásluhu na této situaci měl právě opat Pfendler, který svým nehospodárným
řízením, prosazováním finančně neúnosného záměru získat některé kláštery v Uhrách a nadřazováním osobních zájmů na úkor svých spolubratří, přivedl
klášterní pokladnu na pokraj zhroucení. Tyto skutečnosti byly v r. 1695 hlavními důvody jeho nucené rezignace, zbavení hodnosti opata a vyobcování z řádu.
Pro svou osobu si však vymínil užívání statku Jesenec, čímž ještě více zkomplikoval a oddálil zamýšlenou výstavbu ve Křtinách i v Jesenci. Na jeho nástupce
opata Engelberta Hájka (1695 - 1712) pak připadl nelehký úkol obnovit zchátralé klášterní hospodářství, a tak připravit dostatečné zázemí pro splnění přání
"nejštědřejší dárkyně", jak premonstráti sami paní Zuzanu nazývali. Po jeho úspěšném zvládnutí (přivedení klášterního hospodářství k prosperitě a
znovuzískání statku Jesenec) mohl opat Hájek zahájit přípravné práce k vlastní realizaci tolik odkládaného snu zábrdovických premonstrátů - výstavbě nového
chrámu ve Křtinách. Nový křtinský chrám měl po stavební stránce co nejlépe vyjadřovat vztah premonstrátů k Panně Marii Křtinské i k jejímu poutnímu
místu. Stavba proto musela být prostorná, schopná přijmout co možná největší počet poutníků. Měla být monumentální a současně přívětivě začleněná do
okolní krajiny. Důležitou otázkou proto zůstávala volba vhodného architekta, schopného obsáhnout ve svém projektu všechny tyto požadavky. V té době
pracoval na Moravě vynikající český architekt italského původu Jan Blažej Santini Aichel (1677 - 1723). Santini představoval vůdčí osobnost naší barokní
architektury. Z jeho předchůdců působících v českých zemích s ním snese srovnání jedině podobně geniální architekt jako on, Petr Parléř, činný za vlády
Karla IV. a Václava IV. Santiniho dílo ovlivnilo hlavní vývojové trendy v umění nejen u nás, ale i v ostatních zemích Evropy. Styl jeho tvorby byl však
pro většinu jeho současníků stěží přijatelný, zdál se jim totiž příliš vizionářský. Santini byl proto spíše obdivován než chápán. Na Moravu se dostal díky
opatovi cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou Václavu Vejmluvovi. Ten se záhy stal jeho největším mecenášem a podporovatelem. Nikde na Moravě, ba
ani v Čechách, nenaznala Santiniho práce takového časového a prostorového rozšíření i rozmanitosti jako právě v jeho žďárském ohnisku. Opat Vejmluva
umožnil všestranně rozvinout jeho schopnosti při realizaci rekonstrukcí a novostaveb ve svém klášteře a jeho nejbližším okolí. Dalšími Santiniho
zaměstnavateli na Moravě se stali zábrdovičtí premonstráti a rajhradští benediktýni.
Pro Santiniho se zábrdovičtí řeholníci rozhodli zřejmě právě díky osobní přímluvě opata Vejmluvy. Na jejich panství byl architekt povolán opatem Hájkem
podle
tradice nejdříve k vyhotovení projektu rezidence a kostela v Jesenci (1709-1711) a teprve potom byl uveden do Křtin. Zde dokonale pochopil požadavky, které
na něho kladli premonstráti, a navrhl hned několik stavebních projektů. Je z nich zřejmé, že Santini od počátku počítal s rozebráním obou starých kostelů,
kněžské rezidence, hřbitovní kaple i se zrušením hřbitova. Samotný projekt novostaveb prodělal, pravděpodobně na přání samotných premonstrátů, četné změny.
Zcela se ustoupilo od kruhového pojetí areálu, které se zachovalo na kresbě F. B. Wernera z r. 1752. Jedním z raných nerealizovaných Santiniho projektů pro
Křtiny může být též návrh zástavby čtvercového půdorysu s kostelem uprostřed, který objevil r. 1890 Augustin Prokop v rajhradském archivu. V Moravském zemském archivu, kam byly staré písemnosti rajhradských benediktinů převezeny, je zachován i pohled na průčelí této nerealizované Santiniho stavby, považované též za projekt kaple sv. Jana na Zelené hoře u Žďáru. Nakonec zvítězila verze blízká překresbě z
r. 1808 od J. Luňáčka. Ta počítala s výstavbou mohutného centrálního chrámu s velkou kopulí a dvěma věžemi v průčelí. Po jeho stranách měly stát dvě kaple sv. Anny a sv. Josefa, připojené k chrámu klenutými arkádami. Za těmito stavbami se měla rozprostírat rozsáhlá kněžská rezidence se zahradami. Projekt nebyl do této své podoby nikdy dokončen. Již opat Matuška se krátce po svém vstoupení do čela kláštera (1738) rozhodl z finančních důvodů pozměnit původní Santiniho projekt, a proto upustil od výstavby dvou věží v průčelí chrámu a místo nich vystavěl věž jedinou. Velký význam pro pochopení této změny stavebního záměru má dosud takřka neznámá rytina J. C. Laidiga uschovaná v archivu křtinské fary. Je na ní vyobrazena socha Panny Marie Křtinské a po stranách je česky a německy zaznamenána historie Křtin. Pro nás má největší význam malý oválný obrázek při spodním okraji rytiny. Vidíme na něm projekt křtinského chrámu s jednou věží, po jehož stranách stojí dvě kaple, připojené ke chrámu kruhovými ambity s představěnými podsklepenými terasami. Podobnost tohoto projektu s realizovanou stavbou je více než zjevná. Jeho autorem nebude pravděpodobně Santini, který zemřel již r. 1723 (tedy přibližně 15 let před touto změnou výstavby), ale architekt, který aktualizoval jeho původní projekt na reálné finanční možnosti zábrdovických premonstrátů za opata Matušky. Projekt křtinského chrámu s jednou věží je znám i z rajhradské kresby popisované r. 1950 M. D. Hejdovou, která též upozorňuje na jeho podobnost s realizovaným stavem. Vedení výstavby svých projektů Santini obvykle přenechával zkušenému polírovi nebo osvědčeným zednickým mistrům. V případě Křtin to byl u rezidence a kaple sv. Anny František Benedikt Klíčník a u chrámu (po Santiniho smrti) František Antonín Ritz.
Křtinský chrám s jednou věží. Rytina J.C.Laidiga okolo roku 1738.
Křtinský chrám se dvěmi věžemi. Takto měl vypadat po dokončení. Kresba Luňáčka z roku 1808.
Chrám Panny Marie ve Křtinách - životní dílo opata Matušky
Praktickou realizaci Santiniho projektu pro Křtiny zahájil až Hájkův nástupce v čele zábrdovického kláštera - opat Hugo Bartlicius (1712 - 1738). Projekt
byl
rozložen na několik etap. Nejdříve se začala stavět nová rezidence (kolem r. 1712), jejíž hrubá stavba byla dokončena již v r. 1718. Dokladuje to
letopočet, vyrytý v krovu zámecké střechy. Nadále se pracovalo především v interiéru a r. 1735 bylo přistavěno pravé křídlo. Propojovací trakt mezi
rezidencí a chrámem Panny Marie byl postaven až po dokončení chrámu (nejspíše krátce po r. 1744). Výstavba nové kaple sv. Anny byla zahájena r. 1718.
Krátce předtím, než se začala stavět, byl rozbořen původní německý kostel. Základní kámen k dnešnímu chrámu Panny Marie byl položen o 10 let později, r.
1728. Český kostel však zůstával ještě po nějakou dobu zachován, přestože zasahoval do areálu výstavby. Byl zde tolerován až do r. 1733, protože ukrýval
poklad nejcennější - uctívanou sochu Panny Marie. Musel být proto zachován až do doby, kdy premonstráti našli pro svou slavnou sochu nové důstojné místo.
Tím se mohla stát jedině nově dostavěná kaple sv. Anny. Do ní byla starobylá Madona roku 1733 slavnostně přenesena. Kaple potom plnila až do dokončení
chrámu Panny Marie funkci farního kostela. Český kostel tedy zanikl až r. 1733, aniž by svou předchozí přítomností uprostřed rozlehlého staveniště nějak
vážněji ohrozil výstavbu chrámu. Ta ostatně pokračovala za opata Bartlicia velmi zvolna, neboť - jak se dovídáme z oslavné řeči sepsané při příležitosti
jeho smrti - v r. 1738 byly obvodové zdi chrámu vyvedeny pouze do úrovně spodních oken. Chrám Panny Marie začal sice stavět opat Bartlicius, přesto se
hlavní zásluhy o jeho vybudování po právu připisují jeho nástupci opatu Kryštofu Jiřímu Matuškovi (1738 - 1777). Matuška dostavění chrámu podřídil veškerou
svou energii, když se jako pětatřicetiletý postavil do čela zábrdovického kláštera. Byl přímo naplněn touhou co nejrychleji dokončit stavbu a co možná
nejlépe a nejkrásněji ji vyzdobit. Ve svém díle pokračoval neochvějně i v době, která jeho záměrům nepřála. V odhodlání nepolevil ani za válek o rakouské
dědictví, kdy byla klášterní pokladna zatížena mimořádnými položkami odváděnými státu a dokonce ani po pobytu pruských a ruských vojáků ve Křtinách r. 1742.
Pro svůj úkol měl všechny nezbytné vlastnosti, protože při práci byl vynalézavý a praktický. Oslavná řeč, sepsaná při příležitosti jeho významného kněžského jubilea - padesáti let od složení řeholních slibů (1772), se zmiňuje například o tom, jak objevem kvalitního křtinského mramoru a jeho použitím při výzdobě chrámu ušetřil klášterní pokladně značné peněžní částky. Na škodu věci však byla jeho nesmlouvavá a přímá povaha, která ho přiváděla do ostrých střetů s konventem svého řádu. Rozkol v klášteře nakonec dosáhl takového rozměru, že musel být řešen prostřednictvím císařovny Marie Terezie.
Pod vedením opata Matušky však stavba rychle rostla, takže již r. 1744 byl chrám dostavěn a mohlo se začít pracovat na vnitřní výzdobě. Rychlé tempo výstavby umožnilo, aby 1. května 1750 byla do chrámu přenesena z kaple sv. Anny socha Panny Marie a chrám byl opatem Kryštofem Matuškou benedikován (posvěcen). Z úsporných důvodů však zredukoval původní stavební záměr a místo dvou věží v průčelí chrámu, pro něž položil základy již jeho předchůdce, postavil věž jedinou. Ze stejného důvodu odložil výstavbu schodiště k hlavnímu vchodu i druhé kaple zasvěcené sv. Josefovi, s níž počítal Santiniho projekt po jihozápadní straně chrámu. Čím více však bylo ušetřeno na jedné straně, tím více bylo investováno do vnitřní výzdoby. Na interiéru chrámu se podepsali přední umělci své doby. Rozsáhlé fresky pocházejí ze štětce Jana Jiřího Etgense, obrazová tvorba je zastoupena díly brněnského jezuity Ignáce Raaba, Josefa Winterhaldera ml., Josefa Sterna a podle tradice i olomouckého augustiniána A. Lublinského. Malířské práce blíže neznámého rozsahu provedl František Michalic. Sochařská výzdoba reprezentuje Antonína Schweigla a jeho syna Ondřeje Schweigla, sochy na věži pocházejí z dílny Ignáce Lengelachera.
Pro trvající napětí mezi premonstráty a olomouckými biskupy nebyl chrám po dlouhou dobu vysvěcen, přestože byl již v podstatě dokončen. Práce nadále pokračovaly především na výzdobě interiéru a r. 1770 bylo k hlavnímu vchodu do chrámu přistavěno široké trojdílné schodiště s rampou, které definitivně přikrylo základové zdivo pro dvě věže položené opatem Bartliciem. Chrám Panny Marie byl konsekrován (vysvěcen) až 21. dubna 1771 olomouckým světícím biskupem Františkem Matějem Chorinským. Stalo se tak 43 roků po zahájení jeho výstavby a takřka šest desetiletí od počátku realizace celého projektu. Krátce po této slavné události se opat Matuška dožil svých významných kněžských jubileí (r. 1772 padesáti let od složení řeholních slibů, o pět let později padesáti let kněžství) a r. 1777 se vzdal své opatské hodnosti a odešel na odpočinek do Křtin. Zde 3. listopadu téhož roku zemřel a o tři dny později byl pochován v hrobce pod chrámem Panny Marie. Tak nakonec zůstal i po smrti blízko svému dílu, kterému zasvětil velkou část svého života.
Toto dílo, naplňující odkaz paní Zuzany z Dietrichsteina i tužby a snahy jeho předchůdců, můžeme obdivovat i dnes s odstupem více než dvou století. Již v
r. 1944 napsal znalec Santiniho tvorby F. M. Žampach, že křtinský chrám "svým řešením, výstavbou i výzdobou plně opravňuje názor, že je to nejkrásnější
barokní stavba církevní v českých zemích". Ne nadarmo bývá nazýván "Perla Moravy". Chrám Panny Marie, dlouhý 55 m a široký 37 m, je největší Santiniho stavbou vystavěnou na půdorysu řeckého kříže. Monumentalitu vnitřního prostoru vytváří směle řešená centrální kopule čnící do výše přes třicet metrů, oživená rozsáhlými Etgensovými freskami. Přes tyto své rozměry působí interiér chrámu vzdušně a lehce. Tohoto efektu je dosaženo dostatečným prosvětlením celého prostoru i příznivou tóninou nástropních fresek. Není pochyb, že výstavbou křtinského chrámu premonstráti beze zbytku naplnili biblická slova Šalamounova, na něž upozorňují na mramorové pamětní desce věnované vysvěcení chrámu a umístěné na jeho zdi za hlavním oltářem: "...nebo dům, který já stavěti chci, veliký býti má a slavný..."
(II. Par. 2,9).
Rytika opata Matušky od Mansfelda z roku 1772.
Obraz opata Matušky, který se zachoval na křtinské faře okolo roku 1772.
Konec premonstrátů ve Křtinách
Již za Matuškova života pocítily Křtiny první předzvěst svého budoucího násilného úpadku, který s sebou měla přinést josefínská doba. Dvorní dekret z r.
1772, zakazující poutě na zázračná místa, které by trvaly více než jeden den, naprosto zmrazil rozvoj dalšího poutního hnutí. Do Křtin místo obvyklých
několika desítek tisíc poutníků dorazilo v tomto roce jen několik stovek. Na ctitele mariánských tradic tvrdě dolehl i další dekret, který zakázal veřejné
nošení soch a obrazů Panny Marie a dalších svatých. To se však nezadržitelně schylovalo k nejdramatičtější události v životě zábrdovických premonstrátů,
které se dočkal Matuškův nástupce opat Michael Marave (1777 - 1784). Dne 3. září 1783 navštívil klášter císař Josef II. doprovázený gubernátorem
Cavrianim, aby si prohlédl klášterní budovy a osobně posoudil možnost jejich využití pro potřeby vojenské nemocnice. Přestože Cavriani obavy mnichů svým
dopisem rozptýlil, dochází za necelý rok dne 24. července 1784 k nečekanému zrušení zábrdovického kláštera a k zestátnění jeho panství. Zrušení kláštera
přišlo tak nečekaně, že všechny ohromilo. Zaskočení premonstráti byli nuceni do šesti měsíců opustit klášter. Většina z nich se proto dříve či později
sešla ve Křtinách, kde jim poskytoval přístřeší zdejší farář Karel Ptáček (1780 - 1804). Žili zde i nadále v duchovní jednotě s nadějí v možnost obnovení svého kláštera. Tato naděje se stala ještě reálnější po smrti císaře Josefa II. a zvláště po obnovení některých uherských klášterů. Proto psal roku 1802 Michael Marave císaři Františku I. a požádal ho o obnovení kláštera v Zábrdovicích nebo alespoň o povolení premonstrátského převorství ve Křtinách. Císař však jeho žádost zamítnul. Marave roku 1819 umírá a na křtinském hřbitově ho pochoval jeden z posledních zbývajících spolubratří Emerich Stankovič. Odchodem posledního zábrdovického opata se tak definitivně uzavřela více než půltisíciletá slavná éra premonstrátů ve Křtinách. V důsledku těchto josefínských zákroků nemohla být pochopitelně dokončena stavba Santiniho projektu ve Křtinách. Z tohoto důvodu nebyla již nikdy zahájena výstavba kaple sv. Josefa s ambity po jihozápadní straně chrámu, přestože ještě v r. 1858 doufal K. Wagner ve své knize "Posvátné poutní místo ve Křtinách na Moravě", že se najde někdo, kdo by tuto chybějící část projektu dostavěl. Křtinský chrám - zbavený starostlivé ochrany zábrdovického kláštera - navíc ohrožovalo nebezpečí v podobě nedostatku finančních prostředků, které byly nutné na jeho pouhou údržbu. Proto byla r. 1790 prohlášena kaple sv. Anny i s ambity za postradatelnou a bylo nařízeno její odsvěcení. Matka tehdejšího faráře Terezie Ptáčková však tyto objekty koupila a zachovala pro bohoslužbu. Křtinám se nevyhnuly ani napoleonské války. Roku 1805 tudy prošli francouzští vojáci a při své druhé invazi v roce 1809 zde byli dokonce na několik měsíců ubytováni. Ve stejné době (1805) byl zrušen hřbitov, který se až dosud nacházel u kostela, a byl založen nový na okraji obce. Později na něm byla vystavěna hřbitovní kaple s malou hrobkou (1875). K další významné změně v osudech poutního místa ve Křtinách došlo r. 1830, kdy se panství dostalo do rukou světské vrchnosti. Ta tím získala patronátní právo nad křtinským kostelem. Prvním majitelem se stal hrabě František Xaver Dietrichstein, s jehož jménem je spojena obnova chrámu po požáru, kterým byl poškozen 26. května 1844. O této
dramatické události, která chrámu hrozila zničením, nás podrobně zpravuje zápis v "Domácích protokolech křtinské fary". Oheň, který vzplál v jednom z
vesnických domků, záhy přeskočil na kapli sv. Anny a odtud se šířil přes ambity ke chrámu Panny Marie. Obyvatelé Křtin s hrůzou pozorovali, jak jeho
šindelové střechy v krátké chvíli pohltily plameny. Ničící živel pronikl až na věž, kde roztavil památné zvony (zvon opata Matušky z r. 1742, opata Matěje
z r. 1445 a opata Gottschalka z r. 1343). Dalšímu postupu ohně na budovu bývalé kněžské rezidence se podařilo zabránit až včasným stržením její střechy na spojovacím křídle s chrámem. Křtiny navštívil krátce po požáru majitel panství hrabě Dietrichstein, který poskytnul potřebnou pomoc při zjednání nápravy. S opravami střech se začalo ještě téhož roku, ale dokončovací práce se protáhly až do roku následujícího. Dokladuje to zápis objevený během současné rekonstrukce v báni nad hlavní kopulí, který nese letopočet 1845. Po smrti hraběte Dietrichsteina připadlo panství roku 1850 jeho třem dcerám a roku 1856 přešlo do rukou Alfonse Mensdorfa-Pouilly. Nového rozkvětu se však Křtiny dočkaly až roku 1864, kdy panství koupil hrabě Vincenc z Bubna-Litic. Jeho osobnost znamenala pro Křtiny mnoho. Jeho stavební úpravy a přestavby vtiskly obci prakticky dnešní ráz. Hned po koupi panství zvýšil o jedno patro budovu bývalé kněžské rezidence a přestavěl ji na zámek. V jeho okolí založil okrasný park. Roku 1865 byla na jeho náklady odstraněna stará hroutící se cesta k ambitu a kapli sv. Anny, což velmi přispělo ke zkrášlení prostoru před kostelem. Dnešního návštěvníka na tuto někdejší přístupovou cestu upomínají dveře v jižním ambitu, které se v důsledku těchto stavebních úprav ocitly několik metrů vysoko nad úrovní křtinského náměstí. Roku 1866 získal hrabě Vincenc z Bubna-Litic kapli sv. Anny a v přilehlém
ambitu vystavěl následujícího roku nadzemní hrobku pro svůj rod. Celkem v ní bylo pochováno jedenáct příslušníků jeho rodiny. Znovu se válka podepsala do
křtinské historie roku 1866, kdy během války prusko-rakouské prošel obcí 17. července pruský armádní sbor a v srpnu téhož roku zde bylo na krátkou dobu
ubytováno na 1 300 pruských vojáků. Na rozdíl od svých francouzských předchůdců z roku 1809, kteří se zde chovali poměrně slušně, Prusové napáchali velké
škody a jejich odchod byl provázen hlubokým oddechnutím místních obyvatel. Roku 1882 koupil křtinské panství brněnský továrník Mořic Teuber, po jehož smrti
ho zdědila dcera Adelína a její manžel brněnský továrník Edvín Offermann. Posledním majitelem panství před vznikem Československa byl od roku 1894 kníže Jan II. Lichtenštejn. Lichtenštejnům bylo panství v roce 1923 z části zestátněno a křtinský zámek se tak dostal do využívání Vysoké školy zemědělské v Brně.
Křtinský chrám v 1. pol. 19. století (před rokem 1844).
Chrám Panny Marie ve Křtinách v 2. pol. 19. století (1858).
Chrám Panny Marie ve Křtinách krátce po roku 1865.
Křtinský chrám na sklonku 20. století
Ve 20. století byl křtinský chrám průběžně opravován, zvláště po II. světové válce, kdy byla 25. dubna 1945 výbuchem letecké pumy zdemolována část ambitu
a pod ním se nacházející hrobka hrabat z Bubna-Litic. Rozmetané kosti a zbytky rakví byly posbírány a uloženy v kryptě pod kaplí sv. Anny. Poškozena byla
i střecha chrámu Panny Marie, jež byla na četných místech proděravělá od střel a měla poničenou část krovu. Další škody byly způsobeny na fasádě. Velké
opravy chrámu a dalších staveb prováděl farář František Marek (1932 - 1957). Svědectví o nich nalézáme v archivu bývalého Státního památkového úřadu pro
Moravu a Slezsko v Brně. V tomto díle pokračoval i jeho nástupce Jaroslav Samson (1957 - 1973).
Roku 1974 zahájil křtinský děkan Tomáš Prnka nejrozsáhlejší rekonstrukci chrámu Panny Marie v jeho historii, která počítá s celkovou obnovou stavby od
střechy až po podzemí. Na všech střechách byl položen nový měděný plech a báně na věžích, mariánský znak nad kopulí a dvouramenný kříž na věži byly
potaženy zlatem. Přitom byl v báni nad chrámovou kopulí nalezen zápis z 15. 7. 1845, který dokladuje obnovu střech po požáru, jenž ho postihl v r. 1844.
V roce 1975 k němu byly přiloženy další dokumenty a předměty, např. fotografie a pohlednice kostela, pozdrav duchovního správce, zvukový záznam zvonů na
magnetofonovém pásku, plátek zlata, mince, láhev slivovice a další. Podobné předměty byly v průběhu oprav vkládány i do dalších bání (v r. 1979 na chrámové
věži, v r. 1983 na kapli sv. Anny a v r. 1992 na jižním ambitu). Z chrámových zdí byla odstraněna stářím poškozená fasáda a je nahrazována novou se složitě provedenou štukatérskou úpravou podle původního vzoru. Nákladné restauraci byly podrobeny nástropní fresky v chrámu Panny Marie, které patří k nejrozsáhlejším ve střední Evropě. Dále dochází k rekonstrukci architektonických detailů a plastik. Ambit byl staticky zabezpečen proti sesuvu a byla v něm obnovena stropní klenba, zničená při náletu roku 1945. Kromě toho je na chrámu prováděno mnoho prací kamenických, zednických, klempířských, štukatérských, malířských, konzervátorských, elektrikářských a dalších. Samostatnou stránkou jsou v poslední době práce speleologické, antropologické a archeologické. Především speleologický průzkum podzemí chrámu vynesl na povrch nové informace pro poznání dávné historie křtinského poutního místa. Dne 16. dubna 1991 například speleologové objevili hrobku, v níž byl před 214 lety (6. listopadu 1777) pochován sám stavitel chrámu - opat Matuška. Jeho tělesné ostatky byly podrobeny archeologickému a antropologickému prozkoumání a po slavnostní mši, kterou sloužil strahovský opat Michael Pojezdný, byly 3. listopadu 1991 vloženy do malé zdobené schránky z mědi a znovu pochovány v původním hrobě před oltářem sv. Jana a Pavla.
K významným úspěchům speleologů je nutné přičíst i objevení krypty pod chrámovou věží (9. února 1991), nezvěstné nejspíše od čtyřicátých let 18. stol., která byla využita jako kostnice pro uložení tělesných ostatků nejméně 974 lidí. Většina kostí sem byla přenesena z hrobů starého křtinského hřbitova (býval kolem českého kostela), zasaženého výstavbou chrámu Panny Marie ve 20. a 30. letech 18. století. Vchody do krypty byly záhy po uložení kostí důkladně zazděny a v r. 1770 zamaskovány výstavbou rozlehlého schodiště před vchodem do chrámu, takže brzy upadly v zapomnění. Objevený osteologický materiál (o objemu přibližně 20 m3) byl podrobně prostudován antropology, kteří na kostech zkoumali kromě jiného i patologické změny způsobené nemocemi našich předků. Takto získaných poznatků využijí pro potřeby současné lékařské vědy. Největší zajímavostí a záhadou křtinské kostnice se stal nález dvanácti lidských lebek, které označila čísi ruka, nejspíše v 17. století, pozoruhodnou černou kresbou ve tvaru vavřínového věnce a písmene T na čele. Bezpochyby byly tímto neobvyklým způsobem označeny tělesné ostatky něčím významných lidí. Podobný nález nebyl u nás dosud učiněn.
Jeho analogie známe například z okolí Salzburgu v Rakousku a z jihovýchodního Německa. Je zřejmé, že zde máme před sebou naprosto neobvyklý nález, který
přinese nový pohled do staré historie poutního místa ve Křtinách.
2 část: Podzemí.
Historické podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Výzkumy a objevy 1990 - 2022.
Jedná se zde o přepis publikace Marka P. Šenkyříka - svámího Gyaneshwarpuri:
"Historické podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Výzkumy a objevy 1990 - 2022. Křtiny srdcem speleologa, nedostudovaného archeologa, poustevníka a mnicha.", která vyšla jako Acta Speleohistorica 9/2023 v červnu roku 2023 v Brně.
"Marku, to je velice důležité, přímo váš odkaz a vzkaz budoucnosti.
Dejte to na vědomí co nejširšímu okruhu lidí i právnických osob
ať to budou chtít nebo ne...
Je moc dobré, že se to ví a že je to zdokumentováno.
Tím pádem se to snad už nezapomene a někdo někdy bude moci pokračovat.
Přeji vám upřimně, abyste to byl Vy.
Chce to trpělivost. Tu vám také přeji." Mons. Jan Peňáz
farář ve Křtinách (2008 - 2017) o mých výzkumech v podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách
Jak a proč vznikla Acta Speleohistorica o Křtinách.
Tato publikace měla původně vzniknout hned po roku 1991 spolu se sesterským spisem "Historie chrámu Panny Marie ve Křtinách". Nějaké tehdejší neshody s
panem děkanem mi v tom však zabránily. Znovu jsem na díle chtěl začít pracovat okolo roku 2005, v době kdy jsem jeskyňařil na Habrůvecké plošině a dolů do
Křtin jsem stále sestupoval. Pak uplynulo mnoho roků, ale tato myšlenka nezanikla. Byl to můj dluh historii a odborné veřejnosti, neboť jsem jediný pamětník
celé nálezové situace.
Proto jsem znovu na publikaci, již jako na "Acta Speleohistorica", začal pracovat v roku 2020, tentokrát s hmatatelnějším výsledkem. Nejvíc mé literární dílo
ale košatělo a vykvetlo v roce 2022, kdy jsem na něm vážněji pracoval. Práce se protáhnou do roku 2023, kdy dílo vyjde tiskem, ať už s pomocí vyhlédnutého
vydavatelství, nebo sponzorů, či jen vlastním nákladem jako samizdat. Rok 2023 tedy považuji za rozhodující, kdy "Acta Speleohistorica" o podzemí chrámu
Panny Marie ve Křtinách téměř jistě vyjdou tiskem. Zde bych chtěl apelovat na všechny případné dobrodince - lokální patrioty, aby se formou vložené reklamy
sponzorsky podíleli na vzniku tohoto díla, které vzniká bez účasti farního
úřadu ve Křtinách, který nechce do tohoto projektu investovat peníze, neboť jsou stále vytíženi mimořádnými výdaji při obnově kostela. Samozřejmě publikace
vzniká s vědomím křtinských kněží - bratří premonstrátů. Farní úřad, v zastoupení pátera Metoděje Jána
Lajčáka O. Praem, například umožnil okopírování mého archivu, uloženého již počátkem 90. let 20. století na křtinské faře. Bez této ochotné a plodné pomoci
by moje dílo nemohlo vůbec vzniknout, neboť by nemělo potřebné dokumentační kvality. S láskou přitom vzpomínám na pátera Tomáše Prnku, který mně
všemožně pomáhal. Historickou literaturu z archivu fary mi snášel doslova
až pod nos, jen abych něco už napsal jistě k větší cti a slávě Boží, jehož jsem odevzdaný spisovatelem a nástrojem. Snad mne budete chápat, i když rozumím tomu, že vnitřní skryté motivy a dispozice
mého života jsou veřejnosti poněkud těžko uchopitelné a srozumitelné. Cvičím přece jógu, věnuji se meditaci a mantře, jsem tedy jogínem. Jsem též
poustevníkem, mnichem,
vegetariánem, nyní i aikidistou. Propaguji brahmačárju (mnišský celibát). Stále mluvím o nutnosti Lásky a Poznání (bhakti a džňána). Mám za sebou tisíce
dnů a nocí na horských poustevnách. Nesnažte se mne
proto chápat, neuspějete. Můžete mne však následovat po duchovní Cestě. Mně plně rozumí jen můj Mistr Paramhans Svámí Mahéšvaránanda. "Uchovej
mi svoji přízeň Svámiji a veď mne po této Cestě." Budu tedy psát pro křtinský kostel, hezky mysticky, vnitřním způsobem a upřímně. K tomu mi Bůh
pomáhej. Text této publikace již dorostl takových rozměrů, že jsem musel upravit velikost písma na 12 pixelů, tak jak je obvyklé u odborných prací.
I tak bude mít tato práce přes sto padesát stran formátu A4 textu a příloh, uvidím, zda se listy dají ještě spojit dohromady drátky, nebo bude nutné
vazbu sešít či lepit.
Moc se na vydání této práce těším. Nuže, dejte se do čtení tohoto díla o křtinském kostele. Píšu zde pro archeology, speleology, historiky a další znalce krajiny Moravského krasu a jeho bezprostředního okolí.
Na poustevně Děravce, v době, kdy jsem se usilovně věnoval mystériu podzemí chrámu P. Marie ve Křtinách (2010).
Můj dluh historii.
V roce 1991 speleologové pod křtinským chrámem učinili zcela mimořádný objev, který dodnes není náležitě publikován. Vlastně vyšel jen jeden tištěný
článek (Marek Šenkyřík - Ladislava Horáčková - Lenka Benešová: "Kostnice v podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách") ve sborníku Speleofórum 94, tedy v poměrně těžce
dostupném časopisu, ve kterém byly vysvětleny nálezové okolnosti a historie objevu krypty pod věží s kostnicí a dvanácti pomalovanými lebkami, unikátním
objevem v České republice. V roce 2021 vyšla nová studie, ale jen v internetovém časopisu eSpeleo 3/2021 (Marek P. Šenkyřík - Gyaneshwarpuri „30.
výročí objevu krypty
kostnice pod věží chrámu Panny Marie ve Křtinách s unikátním objevem dvanácti pomalovaných lebek.“.)
Kromě těchto ojedinělých speleologických článků však o křtinské kostnici existuje bohatá antropologická literatura od doc. RNDr. Ladislavy Horáčkové s kolektivy.
Po pravdě řečeno jsem antropologickou literaturu o syfilis, lepře, moru, nádorech a dalších degenerativních postiženích na kostech ve středověké křtinské
kostnici neměl vůbec vůli číst (viz kapitola: Antropologická literatura).
Můj speleologický archiv, který se
dochoval do dnešních dnů na faře ve Křtinách, však obsahuje mnohem více zajímavých materiálů. Jejich zpracováním bude při příležitosti třiceti let od těchto
úžasných objevů nové číslo sborníku "Acta Speleohistorica". Vydávám tento sborník vlastním nákladem jako samizdat. Předpokládaný náklad činí 165 až 500 číslovaných
výtisků s barevnou obálkou, uvnitř černobílým tiskem pokud možno na křídovém papíře. Není mou ambicí konkurovat a dosáhnout grafické úrovně dotovaného
sborníku "Speleofórum". "Acta Speleohistorica" si chtějí zachovat spíše starobylý ráz, a proto stačí černobílé fotografie. V mé publikaci mají fotografie jen dokumentační charakter.
I tak půjde o poměrně reprezentativní vydání vzhledem k závažnosti
křtinských objevů. Rozhodl jsem se, že vydám sborník "Acta Speleohistorica" zdarma odborným zájemcům, díky inzerujícím sponzorům. Sborník "Acta Speleohistorica" dodám do knihoven a archivů
základních organizací České speleologické společnosti a archeologických ústavů ČR. Samozřejmě i do Moravského zemského archivu a státních knihoven. K dostání bude rovněž v
knihkupectví Academia na náměstí Svobody v Brně. Bude se tedy jednat o neprodejné dobročinné dílo. Sborník "Acta Speleohistorica" je určen primárně
do knihovny každého speleologa a archeologa.
Takto jsem se odevzdával před sochou Panny Marie Křtinské sepisování své studie o chrámu P. Marie ve Křtinách a jeho podzemí (2010).
Předmluva k publikaci Acta Speleohistorica o podzemí ve Křtinách.
Tento příběh se začal psát někdy v roce 1986, kdy jsem se na pozvání MUDr. Jiřího Urbana, tehdejšího jednatele Speleologického klubu Brno, zúčastnil
exkurze do podzemí křtinského chrámu. Vzpomínám, jaké to bylo, když jsem poprvé v životě spatřil chrám Panny Marie s kaplí sv. Anny, když jsme sjeli z
Březiny prudkým kopcem do Křtin. Tehdy se přede mnou poprvé na obzoru vynořila bělostná masa velkolepého barokního chrámu, který byl jako z jiných časů,
o
němž jsem zatím nic určitého nevěděl. Byl jsem tím pohledem však zcela fascinován, uchvácen a tento pohled se mi vryl do paměti. To jsem ještě netušil,
že s tímto významným katolickým mariánským poutním místem spojím svůj osud jako speleolog, amatérský archeolog, objevitel a spisovatel historie. MUDr. Jiří
Urban nás tehdy vzal do velké kruhové krypty pod kaplí sv. Anny, kde dosud čekalo na své vzkříšení v tlejících dřevěných a kovových rakvích mnoho mrtvých.
Potom jsme zašli k chrámu Panny Marie, kde jsme pod oknem vykopali vstup do větrací chodbičky, jež nás zavedla do chrámové krypty. I zde byli nebožtíci v
dřevěném troudu. Příliš mnoho si z této exkurze však nepamatuji, protože můj pracovní deník jeskyňáře, který jsem si tehdy poctivě psal, zanikl,
když jsem se později vydával na duchovní cestu. Jenom si dobře pamatuji na intuitivní pocit, který se mne zmocnil, že chrám Panny Marie ve Křtinách mne
volá a zve k vyřešení svých záhad a tajemství. A já jsem tuto nabídku v duši přijal! K tomu došlo o čtyři roky později na podzim roku 1990, kdy jsme spolu s Radovanem Drtilem zazvonili jednoho dne na křtinské faře. Otevřel nám sám pan děkan P. Tomáš
Prnka a my jsme mu vyjevili svůj úmysl prozkoumávat křtinský chrám jako speleologové. Pan děkan se nás jen zeptal, kolik ho to bude stát. Načež jsme
odpověděli, že nic. A tak slovo dalo slovo a křtinský pan děkan souhlasil s naším speleologickým průzkumem na církevních pozemcích v Křtinách. Svůj
speleologický průzkum jsme zahájili krátce nato dne 1. prosince 1990, kdy jsme znovuotevřeli větrací chodbičku se zaházeným vstupem, vedoucí do již
známé krypty pod chrámem Panny Marie. A o tom je celý tento příběh plný dobrodružství, tajemství a romantiky, jehož se naše Novodvorská skupina Speleologického klubu Brno, později přímo zde ve Křtinách přejmenovaná na ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno, mohla zúčastnit.
Zde bych za to rád poděkoval panu děkanovi P. Tomáši Prnkovi, který několika mladým lidem, umožnil ve svém kostele prožít svůj Sen a šťastné mládí. Za
tuto velkorysost Vám pane děkane patří můj největší upřímný dík. Tehdy se ve skrytosti začala odvíjet i moje duchovní cesta, zejména když jsem mohl v
mnohém proniknout do tajemné historie a slávy tohoto zázračného poutního místa na Moravě, v jehož Údolí křtu (Vallis baptismi) prý křtili v 9. století
svatý Cyril a Metoděj. Zprvu jako student archeologie, později již jen jako poustevník, vždy jsem však byl panem děkanem rád viděn a vítán na křtinské
faře, neboť ve mně spatřoval následovníka chuďáska Božího svatého Františka z Assisi. Má duchovní cesta tedy měla jeden ze svých vrcholů ve Křtinách, kde
jsem se navenek účastnil výzkumu zdejšího historického podzemí jako pouhý speleolog. Ale jak dnes vím, za tím vším se tajně odvíjel Boží Plán, který ve
skrytosti připravovala všudypřítomná Boží Přítomnost. Křtiny byly jednoduše karmou a dharmou mého ohnivého mládí, což nějak souviselo s Božím Tvůrčím
Záměrem pro Křtiny na sklonku 20. století. Křtinský kostel na mne mocně zapůsobil a vedl mne zpět do náruče Boží. Vzpomínám, jak jsem měl důvěru pana
děkana, který mne pověřil, abych za nocí uzamykal, po odchodu posledních návštěvníků, chrám. Byl jsem tehdy s milostnou sochou Panny Marie v chrámu
zcela sám, osamělý, v tom nejhlubším Tichu, které svatostánek stále zahaluje, jen na oltáři svítily lampičky, jinak posvátnou stavbu chrámovou zahalovala
jen neproniknutelná tma. A tehdy se mi z mysli spontánně začaly vynořovat modlitby, naučené kdysi v dětství..., které jsem nahlas zpíval nočnímu chrámu.
Pan děkan si toho byl asi vědom a snad proto si mne oblíbil a začal již ve mně vidět nového duchovního adepta u Panny Marie Křtinské, kterého začal doprovázet na Cestě rozvzpomínání si na něco, co jsem ve své duši odjakživa věděl.
I tento duchovní rozměr tedy mělo mé speleologické podzemní působení v mariánské svatyni ve Křtinách. Tak mne Bůh vedl. Jeho je ve skutečnosti všechno toto
Dílo a my byli pouhé nástroje Jeho Božské Vůle a Božské Hry. Tak to opravdu vidím dnes já po svém duchovním probuzení. Pan děkan mne tedy tiše beze vších
slov duchovně vedl blíž k Bohu. On mne jen nechával v tom nejtišším Tichu v podzemí Chrámu samotného, osamoceného po stovky dnů a nocí trvání našeho
speleologického průzkumu. Byl to velký Boží dar. Dalším námětem na zamyšlení nad pomíjivosti všech světských hodnot a věcí, pro něž se lidé tolik pachtí,
který prohloubil mou odpoutanost od světa, byla námi objevená krypta pod věží – kostnice. Snažil jsem se již tehdy kosterní ostatky nějak filozoficky
pochopit. Zde si můžeme pomoci oním mnišským „tu fui Ego eris“. Bral jsem ty kosti a lebky do rukou a přemýšlel nad tím, co mi vlastně chtějí říci.
O lásce i nelásce, kterou kdysi jistě také žily. Vyprávěly mi něco o naprosté marnosti všeho, čím lidé žijí. Od těchto úvah byl již jen krůček k započetí
duchovní cesty, ale tento vnitřní Rubikon jsem překročil až později, již jako poustevník. „Co jsme my budete i vy“ od té doby znělo v mém srdci. A za to
může křtinská krypta. Od těch dní uplynulo již více než třicet let. Dnes jsem již vysvěcen jako jógový a hinduistický mnich, přesto stále poklekám před
touto zázračnou sochou Panny Marie ve Křtinách a naslouchám jejímu útěšnému poselství ve svém srdci. „Nejsi sám, někdo kdo tě převyšuje, je od věčnosti vždy s tebou.“ I o tomto Božském prozření bych
se rád někdy rozpovídal, jakkoli tento spis "Acta Speleohistorica", je především speleologickým a nebojím se říct i archeologickým nazíráním této nebetyčné stavby Boží. Modlím se, abyste ztišili své myšlenky a v Tichu srdce se nechali vést intuicí do tajuplného a záhadného podzemí pod křtinským kostelem. Děkuji opatu Matuškovi, který chrám postavil a jehož tělesné ostatky jsme pod chrámem i objevili. Děkuji Janu Blažeji Santinimu – Aicheolovi, který tento nejkrásnější barokní chrám Moravy vyprojektoval. Děkujeme celé plejádě křtinských kněží, kteří o chrám po zániku patronátního zábrdovického kláštera všemožně pečovali a to i za dob Bohu a Božímu lidu nepřejících. Děkujeme i Panně Marii Křtinské, této zázračné Madoně, která si své tajemství střežila až do roku 1991, kdy je vyjevila skupině skutečných zájemců o jeho poznání, nám speleologům - amatérům. Tehdy se něco odehrálo v mém srdci. Zprvu jsem si toho nebyl vědom. Vykvetlo to, když jsem sepsal historii křtinského
poutního místa a jeho tří kostelů již s duchovním rozměrem, jitřenkou své víry. Tehdy jsem se zahloubal do křtinské historie a mé srdce naplnila
všeobjímající Láska. Křtiny jsem si prostě zamiloval. Křtiny mi byly milé a blízké se svým mírem a pokojem. Mé Křtiny byly tedy víceúrovňové. Na té jedné
úrovni mne vidíte jako speleologa a objevitele, ale na té druhé úrovni už dozrávám jako duchovní poutník hledající Věčné Boží Pravdy. Vydejte se nyní se mnou
do podzemí a hleďte na křtinský chrám novým nezvyklým způsobem.
Odevzdával jsem se též před neviditelným Mistrem mariánské svatyně před sepisovaním své studie pro Křtiny (2010).
Autor Acta Speleohistorica se představuje.
Jmenuji se Marek Šenkyřík - Gyaneshwarpuri a křtinský chrám jsem zkoumal přes dvacet let. Jsem bývalý student archeologie. Pro úžasné úspěchy v podzemí pod
kostelem jsem ale vynechal studium a už jsem se do školní lavice nevrátil. Objevování mi bylo, a dodnes je, přednější. V legendárním roce 1991, v roce
největších objevů ve křtinském podzemí, jsem byl předsedou ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno a současně jsem byl majitelem firmy SpeleoPraktik.
Svůj čas jsem trávil ve Křtinách, kde jsem křtinský chrám zdokumentoval od půdy do podzemí, včetně jeho historie. Pamatuji pátera Tomáše Prnku,
křtinského děkana, který mne v mém výzkumu všestranně podporoval (i jeho nástupce na farním úřadě Mons. Jana Peňáze). Pan děkan - jak jsem ho oslovoval -
si mne vážil, měl mne rád a vysoko si cenil mé práce vykonané pro Křtiny. Díky mimořádnému zájmu farního úřadu o jednoznačné a definitivní vyřešení otázky existence neznámých krypt a dalších prostor, jsem mohl křtinský chrám dobře poznat nejen na amatérské ale i na profesionální bázi. Nyní je na mně abych poděkoval všem dávným kamarádům ze základní organizace 6-26 České speleologické společnosti, Speleohistorický klub Brno, které jsem měl tu čest vést vstříc objevům, zejména Radovanu Drtilovi, který byl při výzkumu mou pravou rukou.
Student archeologie Marek Šenkyřík, objevitel křtinských pomalovaných lebek,
vedoucí speleologického výzkumu podzemí křtinského chrámu (1991).
Pověsti o neznámém podzemí.
Dne 24. července 1784 došlo k nečekanému zrušení kláštera v Zábrdovicích a k zabavení jeho veškerého majetku. Podobný osud postihl o tři dny později i
majetek klášterní rezidence ve Křtinách. Zaskočení premonstráti byli nuceni opustit svůj domov na břehu Svitavy, a proto většina z nich odešla do Křtin.
Zde dožívali v naději v možnost obnovení svého kláštera. Toho se však již nikdy nedočkali. Je ve vypuklém zmatku při rušení kláštera zabaveno opravdu
všechno? Neukryli premonstráti část svého bohatství v podzemí křtinského chrámu? Nebo snad v tajných podzemních chodbách? Vždyť i dobové zprávy hovoří o
nepořádku v soupisu majetku křtinského kostela. Takové a podobné otázky si kladli obyvatelé Křtin již od dob zrušení kláštera a jejich úvahy přežívají
v lidových pověstech. Dosud se hovoří například o podzemní chodbě vedoucí do obce Bukovinky (po vchodu do této chodby se již před léty marně pídili členové
brněnského Speleoklubu na bukovinském hřbitově). Jiná chodba prý vede z Křtin na Habrovsko. Někteří místní obyvatelé tam údajně vídávali vchod opatřený
železným schodištěm. Vykládá se, že si tudy kdysi zkracovali habrůvecké děti svoji cestu do křtinské školy. Podle pověstí tato chodba u železného schodiště
nekončí, ale míří až na vzdálený Nový hrad u Olomučan. Jiná verze se však zmiňuje o jejím napojení na krasové jeskyně Křtinského údolí a pokračování do
zábrdovického kláštera. Správce křtinského zámku a současně hlavní znalec těchto pověstí pan Straka k tomu ale dodává pikantní podrobnost o ukrytých
dvanácti stříbrných sochách v životní velikosti někde v podzemí bývalé premonstrátské rezidence, později přestavěné na zámek. Těmto pověstem nejde
důvěřovat. (SOBOTKOVÁ - ŠENKYŘÍK 1993).
Průzkum vyrytých graffiti na kůru u varhan chrám Panny Marie (2010).
Pověst o dvanácti stříbrných sochách apoštolů.
Při našich průzkumech ve Křtinách jsme se setkali s pověstí, podle níž má být někde ve zdejším podzemí ukryto dvanáct stříbrných soch apoštolů v životní velikosti. Když jsme se o tom zmínili v příspěvku o křtinských pověstech (Speleo č.10), napsal nám Václav Cílek, že stejnou pověst slyšel na hradě Pecka a na Šumavě. Je skutečně pozoruhodné, nakolik je pověst o dvanácti stříbrných nebo zlatých sochách apoštolů rozšířena na území Čech a Moravy. Martin Stejskal je v knize Labyrintem tajemna aneb Průvodce po magických místech Československa (Praha 1991) uvádí z asi patnácti lokalit, zdá se však, že ve skutečnosti bude toto číslo ještě vyšší. Doslechli jsme se o ní například i ve vztahu k jakési jeskyni v Moravském krasu... Názory na původ soch se různí. Patrně nejživější je však ta verze, která tvrdí, že sochy jsou pokladem templářů. O templářích se toho moc neví. Jejich řád byl založen v roce 1119 francouzskými šlechtici pro potřebu ochrany poutníků a boj proti nevěřícím. Díky podpoře řady feudálů se templářům dařilo úspěšně šířit po Evropě, rostl jejich majetek i moc. Současně se prý začali zabývat různými esoterními praktikami. V době svého největšího rozkvětu se však stali nepohodlní francouzskému králi Filipu Sličnému, který dosáhl toho, aby byl jejich řád avignonským papežem Klementem V. v letech 1311-12 zrušen. Od té doby se tvrdošíjně udržují různé pověsti o templářských pokladech, podzemních svatyních, rituálech či symbolice. V českých zemích (kam se templáři dostali někdy kolem roku 1232) se s těmito pověstmi můžeme setkat v okolí templářských sídel (ta jsou známa z Prahy, Uhřiněvsi, Čakovic, Blatné, Jamolic, Templštejna a odjinud), ale i tam, kde držatba templářů není sice historicky prokázána, ale poukazuje na ni lidová tradice. Jedním z takových míst je i hrad Veveří, z něhož známe jednu z nejživějších pověstí o ukrytých stříbrných sochách apoštolů. Literárně ji zpracoval Karel Kalláb ve svých Pověstech hradů moravských a slezských (Praha 1937). Není bez zajímavosti, že ještě v relativně nedávné době zde bylo po sochách a neznámých podzemních prostorách celkem vážně pátráno a ani dnes není zcela vyloučeno, že hrad dosud nevydal všechna svá tajemství. Kromě níže uvedené pověsti totiž existuje řada dohadů a neobjasněných svědectví, které se vztahují k osudům hradu za druhé světové války, kdy byl obsazen nacisty.
Křtinský zámek, bývalá premonstrátská rezidence, v jehož sklepení má být ukryto dvanáct stříbrných soch apoštolů v životní velikosti
O stříbrných sochách na Veveří v podání Karla Kallába z r. 1937 "Je dobře známo o knížeti Břetislavovi, že přivezl ze své výpravy do pohanských Prus ostatky svatého Vojtěcha. Méně je známo, že s sebou tenkrát přivezl také dvanáct soch svatých apoštolů z ryzího stříbra, v životní velikosti. Tak aspoň vypravuje rukopis veverský, objevený v XVIII. století v makovici hradní věže. Sochy prý byly chovány nějaký čas ve Staré Boleslavi, odkud se dostaly do Tišnova, když tam založila královna Konstancie panenský klášter.Ale nepřinesly požehnání ani klášteru, ani komu jinému. O vzácném pokladu dověděl se templářský velmistr Jakub de Molay, když roku 1304 předsedal generálnímu řádovému sjezdu na Veveří, které prý bylo tehdy v držení templářů. Velmistr ihned pojal záměr, vzácného klenotu se zmocniti.
A tak sotvaže byl sjezd ukončen, nastal na hradě podivný ruch. Bylo povoláno veliké množství zedníků a nádeníků, dali se ihned do díla, pracovali drahný čas, ale podivno, výsledek jejich práce nebyl nikde zjevný.
To bylo tak. Jdouce ráno do práce, vcházeli vždy do kostela Matky Boží, tam sestoupili do podzemí, načež jim byly zavázány oči šátkem, aby nepoznali, kam jsou vedeni. Potom se jich ujal jeden z templářů, kráčel před nimi dlouhou podzemní cestou, až se dostali k neznámému cíli. Tam stavěli pod zemí rozsáhlé klenuté místnosti.
Když byly stavby dokončeny, dal si jednoho dne velmistr osedlati koně a odjel na Zbraslav, aby jednal s tamějším opatem Konrádem, slynoucím pověstí zbožného muže a moudrého rádce mladičkého krále Václava III., jenž právě byl nastoupil na trůn. O čem spolu rokovali, není známo, ale má se za to, že velmistr přemlouval opata, aby přiměl krále k válečnému tažení do Polska proti Vladislavu Lokýtkovi, jenž chtěl na sebe strhnouti v polských zemích vládu.
Opat Konrád měl na krále Václava vliv rozhodující a tak se stalo, že se roku 1306 strojilo válečné tažení. Václav se vydal na Moravu a v Olomouci shromažďoval voje.
Tu opět zasáhl do díla velmistr. Pobídl tišnovskou abatyši, aby darovala králi stříbrný klášterní poklad na válečné výlohy. Obratná slova velmistrova došla sluchu zbožné řeholnice i poslala do Olomouce posly, kteří tlumočili králi její nabídku a odevzdali mu klíče od pokladu.
Král klíče přijal, abatyši po poslích díky vzkázal, pokladu však nevyzvednul. Nemohl. Ještě téhož dne byl zákeřně zavražděn a o klíče oloupen.
Kdo byl vrahem, se neví, ale hned příští noci se objevily v Tišnově před klášterem vozy a s nimi průvod, jehož vůdce žádal o vydání pokladu jménem krále, a aby mu bylo uvěřeno, vykázal se klíčem od něho.
Abatyše uvěřila, stříbrné sochy vydala. Když byly naloženy na vozy, hnul se průvod zdánlivě k Brnu, sotva však se průvodčí dostali na první křižovatku, obrátili se přímo na jih.
Postranními neschůdnými cestami drkotalo dvanáct vozů hustými hvozdy. Hned vzhůru, hned zas dolů. Když už koně umdlévali, vozkové je bičovali, aby zavčas dorazili k cíli.
A kam směřovali? Kam jinam, než na Veveří. A dorazili tam včas.
Když se dlouhý průvod zastavil u kostela Matky Boží, bylo ještě temno kolem jako o půlnoci.
Teď to šlo ráz na ráz. Z každého vozu vystoupila osoba v dlouhém bílém hábitě a hned za ní vynesli druhou, rovněž bíle zastřenou. Tajemné postavy zmizely v kostele a prázdné vozy zajely do hradu.
Byl tedy poklad v rukou templářů. Ale dlouho se z něho neradovali. Krátce nato byl řád papežem zrušen, rytíři se rozešli a musili poklad zanechat na hradě. Poněvadž o něm nikdo mimo ně nevěděl, upadla vědomost o jeho úkrytu v zapomenutí.
Teprve po staletích náhodná událost způsobila, že se o pokladu opět začalo mluvit. Roku 1782 udeřil blesk do hradní makovice naproti kostelíčku Matky Boží a srazil s ní kovovou makovici v podobě páva. A hle, v ní se nalezly spisy, vložené tam prý od templářů a obsahující seznam věcí, uložených v podzemním pokladu. Na konci seznamu bylo toto čtyřverší:
Nyní ale chová poklad páv,
když den nejmíň délkou práv,
když na celém patnáctá je orloji,
ohon páva na pokladě stojí.
Což znamená, že stín ocasu pavího směřuje k místu pokladu v den zimní rovnodenosti, to jest 21. prosince, a to po východu slunce. Hodiny se na staročeském orloji totiž počítaly od západu slunečního. Když zapadlo slunce, byla hodina čtyřiadvacátá.
Tehdejší majitel hradu pan Prosper ze Sinzendorfu nemeškal a dal podle údajů v rukopise kopati. A vskutku, dělníci narazili na podzemní sklepení, spojené chodbou s kostelíkem. V jedné jeho části, kapli podobné, objevili hrobku s kovovými rakvemi. Byly prý v nich pozůstatky tu pohřbených templářů. Stříbrné sochy apoštolů však nalezeny nebyly. Ostatně, kdož to ví? Hrabě Sinzendorf odvezl všecky nálezy do Vídně, hned potom hrad prodal a odstěhoval se do Vídně také".
Tolik o pověsti o stříbrných sochách z hradu Veveří, která je vskutku originálním vysvětlením dodnes nejasné vraždy posledního Přemyslovce na českém trůně Václava III.
Existují však i další potenciální místa úkrytu stříbrných soch. Jedním z nich jsou Staré hrady u Jičína, kde je prý zazdili templáři a jsou zde dosud, nebo je později odvezli jezuité do podzemí kláštera ve Valdicích. V souvislosti s jezuity je zaznamenána i jiná pověst. Podle ní sochy pocházely z jezuitského pokladu v Kutné Hoře, ale při převážení se propadly na náměstí v Havlíčkově Brodě do podzemí. Další pověstná místa úkrytu dvanácti stříbrných nebo zlatých soch apoštolů jsou v Mířenicích, Postoloprtech (v podzemní chodbě z bývalého kláštera pod Ohří do Stoupic), klášteře Želiv, Chrudimi (kde měly být vystaveny v chrámu Nanebevzetí Panny Marie, ale v 15. století zakopány na neznámém místě), Klášteře Hradiště nad Jizerou (při husitském náporu v roce 1420 vhozeny do studny), na Kozím hřbetu u Sedlčan, hradě Veliš, ve Žluticích (r. 1422 zde prý byly ukryty před husity), na hradě Střela (ve studni) a ve Vodňanech, kde prý byly ulity z místní stříbrné rudy, vystaveny v kostele a posléze ukryty a zapomenuty v nedaleké štole.
Jak je vidět z předchozích řádků, musí být v Čechách a na Moravě zakopáno pěkných pár kilogramů ryzího stříbra a zlata v podobě soch apoštolů. Ale pozor! Jejich objevení není vůbec jednoduchou záležitostí! Poklady hlídají démoni převtělení do velkých černých kocourů, psů s ohnivýma očima a jiné tajuplné bytosti, je třeba znát magické formulky i vhodnou dobu průzkumu (obvykle velikonoční Květná neděle nebo Velký pátek) a vyzvednutí pokladu je nutné stihnout dříve než kněz v kostele dočte pašije, jinak se podzemní skrýše uzavřou a uvězní nebohého badatele přinejmenším na jeden celý další rok. Ve světle těchto poznatků se tedy zdá, že objevení a úspěšné vyzvednutí pokladu stříbrných soch je dosti nesnadné a bez předchozích odborných znalostí vlastně nemožné. O tom všem alespoň pojednává Stejskalova kniha Labyrintem tajemna aneb Průvodce po magických místech Československa.
V lavici chrámu Panny Marie (2009).
První nepovšimnutá zmínka o neznámém podzemí ve Křtinách z roku 1930
Z roku 1930 pochází první zmínka o pověstech křtinského podzemí od Aloise Poláka, majitele realit v Březině a Jaroslava Pernici, majitele restaurace ve
Křtinách. Tento dokument jsem objevil v archivu bývalého Státního památkového úřadu pro Moravu a Slezsko. Výše uvedení prosí, aby jim bylo laskavostí
kompetentních úřadů povoleno otevříti podzemní chodby táhnoucí se pod budovou Vysoké zemědělské školy ve Křtinách (bývalý zámek knížete Lichtensteina) a
pod budovou kostela. Dle ústního podání v době kdy obě tyto budovy byly majetkem kláštera (13. století), sloužila tato sklepení jako tajné chodby, skrýše
a podobně. Je pravděpodobné, že tyto chodby musely plniti svůj úkol za vpádu vojsk (války husitské, vpád Švédů při dobytí Nového Hradu a konečně r. 1866) a
dle
toho je možno souditi, že otevřením těchto chodeb by se získal cenný historický materiál. Úřad však povolení k výzkumu chodeb zamítl (POLÁK - PERNICA 1930). V archivu bývalého Státního památkového úřadu pro Moravu a Slezsko je zachován ještě jeden jiný dopis od Aloise Poláka o neznámém podzemí ve Křtinách. Tento dopis jsem měl rovněž okopírován, ale v mém archivu na faře ve Křtinách se z neznámých příčin nedochoval.
Proto ho zde nemohu uvést.
Dopis na Památkový ústav v Brně Aloise Poláka za účelem povolení otevření podzemních chodeb ve Křtinách z roku 1930.
a zamítající odpověď Památkového úřadu (1930).
Lída Danielová, Norbert Havlíček: Rabdomantické výzkumy krypty a chodeb pod chrámovou dlažbou chrámu P. Marie a kaple sv. Anny
ve Křtinách roku 1943
Hlavní zásluhu na prohloubení víry místních občanů v rozsáhlé podzemí pod chrámem Panny Marie ve Křtinách lze po právu připsat jeskyňářům, především
prvnímu z nich, Norbertu Havlíčkovi. Tento průkopník využívání virgulí při vyhledávání jeskyní se objevil ve Křtinách již roku 1943. Se svou společnicí
Ludmilou Danielovou vyhotovil podrobný půdorysný plán křtinského chrámu s výsledky virgulářských měření. A výsledky to byly vskutku pozoruhodné. Pod
chrámem se nachází složitě rozvětvené podzemí, v němž je pochováno více než 150 mrtvých. Kromě toho z krypt vycházejí podzemní chodby směřující do prostoru
nedalekého zámku. Potvrzení těchto svých předpokladů viděl ve svědectví místního občana Antonína Cvilinka. Toto svědectví se totiž vztahovalo k návštěvě podzemí pod kostelem roku 1893. Havlíček ho pečlivě zaznamenal a odkázal k ověření budoucím generacím badatelů. Není proto divu, že Havlíčkův virgulářský plán i výpověď pana Cvilinka podnítily po válce nebývalý zájem o tajuplné křtinské podzemí u mnoha místních občanů i speleologů. Bylo totiž zřejmé, že zmíněné svědectví obsahuje některé podrobnosti, které by si pan Cvilink těžko vymyslel, kdyby nějaké podzemí pod chrámem skutečně nenavštívil ...
Se souhlasem duchovní správy farnosti křtinské (P. František Marek) provedli Norbert Havlíček a Ludmila Danielová nejdříve hrubý výměr půdorysu celé stavby,
nádvoří a kaple sv. Anny. Laskavostí p. Fr. Zapletala st. jim bylo umožněno prohlédnout si veškeré přístupné prostory a celý pozemek z venčí. Na základě
těchto poznatků byl vyhotoven nejprve prozatímní nárys v měřítku 1:100, do něhož zanášeli veškeré údaje získané měřením povrchovým pomocí měřičského pásma a měření
hloubkovým dle reakcí virgulí. Počet rakví zjištěných pomocí virgule je přibližný (celkem 159). Nejnamáhavějším úsekem celé práce bylo zjišťování počtu
rakví s použitím virgule smyčcové (hlavně pak nad rakvemi z kovu). To kladlo na rabdomantku L. Danielovou těžké fyzické požadavky a bylo zapotřebí jejího
krajního úsilí, aby bylo měření dokončeno. Celá práce spojená s měřením, jakož i trasováním podzemních prostor vyžádala si asi 180 pracovních hodin. Krypty
probíhají dle Havlíčka a Danielové souhlasně s půdorysem chrámu a tvoří v podstatě pravidelný kříž. Ovšem směrem k nádvoří a kapli sv. Anny vybíhají
spojovací chodby neznámého účelu a porušují tak podstatnou symetrii tvaru kříže. Dále následuje podrobný popis anomálií krypty, který zde neuvádím. Dnes
je to již nezajímavé. Dále havlíček popisuje návštěvu krypty pod kaplí sv. Anny, které se dne 2. října 1943 zúčastnili František Zapletal st., František Zapletal ml.,
Ludmila Danielová a Norbert Havlíček. Do krypty se vstupuje po 16 stupních vyzděných z cihel. Celková hloubka z úrovně kaple na dno krypty obnáší asi
5,60 m. Profil krypty je přesně kruhového tvaru a uprostřed je mohutný vzpěrný pilíř, který nese klenbu. Zdi jsou hrubě omítnuté maltou. Na pilíři je
několik nápisů tužkou "Otevřeli 1866" a podpisy. Vzduch v kryptě je celkem čistý, přestože krypta neměla již větrání (dvě kruhová větrací okénka, která
vedla do ulice, byla svého času zazděná). Nejvíce Havlíčka zajímalo porovnání předchozích měření virgulí se skutečným počtem zde se nalézajících rakví.
Konstatoval na první pohled, že počet rakví nesouhlasí. Rakve, vlastně jejich trosky, jsou uloženy jednak vlevo (po vstupu dolů - čelně k oltáři) a
jednak vpravo. Jsou položeny přímo na podlaze, těsně jedna vedle druhé, víka již dávno zpuchřelá a přesný počet rakví by snad ani nebylo možno stanovit.
Většina obsahu rakví byla již tak rozrušena, že ani drobné kosti nelze viděti, jen sem tam silná kost holenní je patrná. Přímo pod schodištěm nachází se
malý výklenek, ve kterém se povaluje na zemi několik lebek a zbytky kostí. Trosky prohnilých dřev, hoblovaček z výplní rakví, jakož mnoho i plísní potažených
kostí, působilo skličujícím dojem. Navštívili též tajné schodiště se skrýší v pilíři s kazatelnou. Na dně této prostory nevykazovala virgule žádnou reakci.
Fr. Zapletal st. se svým synem hledali pod nánosem v dutině pilíře na straně sakristijní předpokládaný vchod do krypty, zaměřený tam virgulí, avšak
bezvýsledně. Na Havlíčkův dotaz na památkový úřad dne 29. října 1943 bylo mu sděleno p. arch. Dufkou následující: "Hlavní kryptu pod kostelem nelze v dnešní
době vybouráním otvoru do zdi otevříti, bez ohledu na to, zda by vstup do krypty byl pouze provizorní za účelem porovnání skutečného stavu s předchozím
měřením, nebo pro úpravu trvalého vstupu za účelem zpřístupnění veřejnosti. Bylo by zapotřebí především žádosti tamního farního úřadu, dále komisionálního
ohledání místa a konečně při prvním vstupu do krypty komise odborníků s příslušným okresním lékařem. Zkrátka určitý úřední postup, obvyklý v případech
takového rázu. Za dnešních podmínek, při nedostatku pracovních sil a úředníků nelze tedy záležitost řešiti." Dne 6. listopadu 1943 zašel Havlíček se sl.
Lídou opět do Křtin s úmyslem pokračovati v trasování chodby v polích nad zámeckými pozemky. Byli však velmi překvapeni, že jim p. Zapletal st. oznámil, že
právě v tento den započal s dlabáním zdiva v kryptě pod kaplí sv. Anny, aby se tak přesvědčil, zda pod schodištěm vedoucím do krypty bylo by možno
vstoupiti do západní hlavní chodby a tím ovšem také současně do veškerých sl. Lídou Danielovou vytrasovaných objektů. Po shora zaznamenaném vyjádření
památkového úřadu, zdálo se to Havlíčkovi mírně řečeno, velmi podivné. Pan Z. ho zavedl do kaple sv. Anny, kde byla krycí deska odsunuta. Dole v kryptě pod
výklenkem schodiště měl již p. Zapletal odstraněno ve zdivu několik cihel, však pro nedostatečné nářadí byl nucen prací zanechati. Přitom spočítali, že
vlevo schodiště je uloženo 9 zničených rakví se zbytky koster, vpravo pak 16 rakví, tedy celkem 25 kusů. Při této druhé návštěvě krypty všimli si také
bedlivěji zápisů provedených tužkou na hlavním nosném pilíři a uvádí některé z nich: 20/8 - 1883 Špička, 1888 Franz Bílý, 1893 Svoboda Josef, 1900 Pokorný
Bohumír a ještě některá další, která již nebyla zaznamenána. Dle těchto zápisů je viditelné, že krypta byla několikráte z různých důvodů otevřena.
Pozdější úvahou o tomto případě dospěl Havlíček k závěru, že po vyjádření Památkového úřadu ze dne 29. října 1943 je bourání zdiva za účelem vstupu do hlavní krypty skutkem, který neodpovídá úřednímu postupu, tedy je tento zásah jakýmsi přestupkem úředního
nařízení a následky takového přestupku mohou se státi za určitých okolností velmi vážné. Havlíček se proto rozhodl okamžitě přerušit návštěvy a tím i
jakoukoli spoluúčast na dalších eventuálních pracích podniknutých za účelem vstupu do hlavní krypty. Jejich dosavadní a prokazatelná účast měla výhradně
vědecký
charakter, to je zjištění tras hypotetických podzemních prostor pomocí virgule a zhotovení nákresu lokality. Není-li však jiným způsobem dnes možno
přesvědčiti se o skutečném stavu objektu než vybouráním zdiva a tento zásah odporuje úřednímu předpisu, pak přenechali
celou zodpovědnost výhradně na správě farnosti a vzdali se tak jakékoliv další činnosti až do doby, kdy bude snad možno získati normálním úředním postupem
vstup do podzemních prostor. V Brně dne 7. listopadu 1943 N. Havlíček v.r. Tímto zápisem končí spis o rabdomantickém výzkumu krypty pod chrámem Panny Marie
ve Křtinách, k němuž došlo za II. světové války (DANIELOVÁ - HAVLÍČEK 1971).
Plán virgulových anomálií křtinského chrámu od brněnského jeskyňáře Norberta Havlíčka a rabdomantky Ludmily Danielové z roku 1943.
Znovu jsem držel v rukách v Moravském zemském archivu tento samizdatový spis Norberta Havlíčka: "Rabdomantické výzkumy krypty a chodeb pod chrámovou dlažbou..." ve Křtinách z roku 1943, když jsem v roce 2022 sepisoval Acta Speleohistorica o Křtinách. Tato Havlíčkova publikace motivovala výzkum ve Křtinách četných zájemců o podzemí, mimo jiné i mě. Nejde ji bohužel důvěřovat, přesto poskytla cenné speleohistorické informace (2022).
Tajemný pamětní záznam výpovědi Antonína Cvilinka o křtinských katakombách od Norberta Havlíčka z roku 1943
Křtinský rodák pan Antonín Cvilink, ve věku 67 let, vypráví (r. 1943) o kryptě pod kostelem následující:
"Právě před 50 lety, tedy r. 1893 se opravovala venkovní fasáda křtinského kostela. Farářem byl tehdy důstojný pán Bernard Pátek. Práce prováděla fa. Julius Weiss... Bylo mi tehdy 17 let. V pracovní partě, ve které jsem byl zařazen, byl také můj kamarád, nějaký František Trégl, stejně starý jako já a dva starší dělníci (asi 40 roků) Antonín Bartoň a Antonín Špička... Jednoho dne jsme se domluvili já, Trégl, Bartoň a Špička, že se podíváme do krypty pod kostelem. Za polední přestávky jsme si vzali ze skladu nářadí dva velké železné sochory a vešli jsme do kostela zadním vchodem u sakristie. Hlavní kostelní dveře byly uzavřeny. Nikdo ze spoludělníků o naší výpravě nic nevěděl. Ze stojanu bočního oltáře jsme si vzali menší zbytky svíček, každý jednu. Železné sochory jsme provlékli kruhy v uzavírací desce a přesto, že deska měla pořádnou váhu, se nám ji podařilo pozvednout a odsunout natolik, abychom se protáhli dovnitř. Zapálili jsme každý svoji svíčku a sestoupili po schodech dolů. Bylo asi půl jedné odpoledne. Jakmile jsme byli dole, začali jsme se rozhlížet. Všude kolem nás byly samé rakve a chodby. Někde byly rakve jen jednou řadou, jinde dvěma řadami proti
sobě. V kryptě byl docela čistý vzduch a z toho jsme usoudili, že někde musí být větráky, ale žádné jsme nikde neviděli a nenašli. Chodby v kryptě jsou
klenuté, stavěné z červených cihel, zdivo neomítnuté a tak zachovalé, že se zdá, jako by stavba byla teprve nedávno dokončena. Chodili jsme sem a tam a
prohlíželi rakve, které byly všude uloženy přímo na zemi. U některých jsme ze zvědavosti zvedli víka. Mrtvoly byly oblečeny do rubášů, které se však pod
dotekem ruky rozpadaly v prach a zůstala jenom kostra. Pokud se pamatuji, jsou rakve dřevěné, stářím již zpuchřelé, a u každé je na zdi umístěna dřevěná
cedulka se jménem, kdo je tam uložen. Na žádné z jmen se již nepamatuji. Jsou zde též pohřbeny jeptišky v hábitech, některé docela mladé dle úplně
zachovalého chrupu. Pamatuji se, že na straně směrem "ke staré poště" leží nějaký církevní hodnostář, který měl zachovalý ornát s velkou lesklou sponou a ve zkřížených rukávech velký křížek. I jinde jsme viděli mnoho kovových věcí, prsteny, spony, křížky ap., které vypadaly dle vzhledu jako zlaté, žádných z těchto předmětů jsme se však nedotkli. Při prohlídce čas ubíhal a zapomněli jsme úplně na to, že máme jít pracovat, a že nám vlastně již svíčky také dohořívají. Byla chyba, že jsme rozsvítili všechny čtyři svíčky, byla by nám dobře stačila jen jedna. A teď nám na zpáteční cestě také jen jedna ta nejdelší zůstala. Při světle jedné svíčky se však šlo špatně dopředu, všude jen rakve, pilíře, chodby a rakve, ztratili jsme již dávno orientaci, kde je východ. První kamarád nesl svíčku a druzí se ho drželi jeden za druhým v řadě za sebou. Točili jsme se kolem pilířů, vráželi do nich při špatném světle a východ ne a ne najít. Konečně jsme byli zcela bezradní a dostávali jsme strach, že nám poslední svíčka dohoří a potmě nebude možné jít. Ze strachu vznikla hotová panika. Ve snaze dostat se co nejrychleji ven, snažil se každý z nás být vpředu. Zakopávali jsme o rakve a šlapali do nich ve tmě, jen abychom již byli venku. Zpuchřelé rakve křupěly jako když se šlape do umrzlého sněhu, jejich obsah se rozprašoval, takže jsme za chvíli byli pokryti vrstvou špíny a prachu. V největším zoufalství a strachu jsme slyšeli najednou políra (stavbyvedoucího) jak píská na píšťalku, a tak ve směru zvuku jsme se dostali přece jen ke schodišti, které vedlo z krypty do kostela. Nebýt políra, nevím, co by se tenkrát přihodilo. Polír nás totiž přece jen za nějakou dobu po polední přestávce postrádal na stavbě, a když nás nikde venku nenašel, zašel do kostela. Zde uviděl odsunutou náhrobní desku a hned ho napadlo, že jsme asi dole. Sestoupil tedy po schodech, pískal vytrvale, až jsme se ozvali, a tím nás zachránil, sám nevím od čeho. Když jsme vyšli z krypty bylo přesně 3/4 na 4 hod. To si pamatuji jako dnes. Myslili jsme, že z toho bude veliká ostuda, ale přece se to nějak ututlalo, ač tehdejší pan farář se moc zlobil. Strachu jsme potom ještě hodně vystáli a viděli se již někde v kriminále, ale nakonec to přece jen dobře dopadlo. Desku jsme samozřejmě dali hned po výstupu na svoje místo a myslím, že od té doby tam dole nikdo nebyl. Slyšel jsem sice, že v době, kdy se dávala do kostela nová dlažba, asi v roce 1911, někdo snad chtěl před zadlážděním desky vstoupit do krypty, ale tehdejší farář to nedovolil".
Tolik z vyprávění o pověstech křtinského podzemí. (DANIELOVÁ - HAVLÍČEK 1971, SOBOTKOVÁ - ŠENKYŘÍK 1993).
Tajupná výprava Antonína Cvilinka roku 1893 do katakomb pod chrámem Panny Marie ve Křtinách. Kresba: František Franci Musil 1992.
Kaple sv. Anny v jejichž základech je velká kruhová krypta, která nikdy neupadla v zapomnění.
Průvodce podzemím kostela
Krypta pod kaplí sv. Anny
Pod kaplí svaté Anny se nachází velká kruhová krypta o průměru cca 11,3 m (odečet ze speleologické mapy, v současnosti mi není dovoleno navštívit tuto kryptu ani kvůli přeměření)
s centrálním sloupem, který nese cihlovou klenbu,
s dvěma větráky patrnými ve vnějším plášti kaple na křtinském náměstí. V kryptě byli údajně pohřbeni rodinní příslušníci křtinských premonstrátů.
Henry Wankel, otec moravské archeologie, ve svých "Bilder aus der Mährischen Schweiz." uvádí z krypty pod kaplí sv. Anny roku 1882 32 těl pohřbených
mnichů. Kryptu
nepochybně sám navštívil, čímž se stal
historicky prvním literárně doloženým výzkumníkem křtinského podzemí. Hlavní kryptu pod chrámem Panny Marie však bohužel neuvádí. V roce 1945 byly do
krypty pod kaplí sv. Anny navíc uloženy tělesné ostatky a zbytky kovových rakví hrabat z Bubna - Litic,
které se původně nacházely v nadzemní hrobce v přilehlém ambitu. Za II. světové války totiž byla tato nadzemní hrobka zasažena leteckou pumou a rozmetána.
Posbírané kosti byly přeneseny do krypty pod kaplí sv. Anny. Za rekonstrukce chrámu za pátera Tomáše Prnky bylo toto poměrně rozsáhlé podzemní pohřebiště
vyklizeno. Ostatky byly umístěny do malého novodobého zádušního oltáře, který se nachází přímo v podzemí krypty. Nyní je vchod do krypty uzavřen
náhrobním kamenem, takže není do krypty možný běžný vstup, a to ani za účelem fotografování pro tuto publikaci. Ve všech dobách byla krypta pod kaplí sv. Anny známá, nikdy neupadala v zapomnění a
příležitostně byla otevírána a navštěvována zvědavými návštěvníky, jak dosvědčovala dlouhá řada podpisů tužkou z konce 19. a počátku 20. století na
sloupu. Existenci těchto podpisů uváděl ve svém díle jeskyňář Norbert Havlíček roku 1943, který tušil v prostoru pod schodištěm do krypty jednu z
možných cest do jím navirgulovaných hypotetických chrámových katakomb. V r. 1943 se našel dokonce výzkumník František Zapletal st., který se podle
Havlíčkových informací
pokoušel pod schodištěm probourat do neznámého podzemí. Od výzkumu ho však odradila pevná základová zeď kaple a fakt, že k této události došlo za II. světové války.
Havlíček byl ale tímto speleologickým pokusem dotčen a v důsledku tohoto incidentu předčasně ukončil veškeré své návštěvy Křtin. (viz kapitola: Lída Danielová,
Norbert Havlíček: Rabdomantické výzkumy krypty a chodeb pod dlažbou chrámu P. Marie a kaple sv. Anny ve Křtinách roku 1943).
My, speleologové z roku 1991, jsme praktický speleologický průzkum krypty pod kaplí sv. Anny neprováděli, navštívili ji jenom exkurzně a za účelem
jejího zmapování. Na objevy se nám tato prostora nezdála být perspektivní.
Krypta pod kaplí svaté Anny ve Křtinách - stav v roce 1978. Foto: Miroslav Sedlák.
Krypta pod kaplí svaté Anny ve Křtinách - stav v roce 1978. Foto: Miroslav Sedlák.
Krypta pod kaplí svaté Anny ve Křtinách - stav v roce 1978. Foto: Miroslav Sedlák.
Hlavní krypta pod chrámem Panny Marie
Tak jsem pojmenoval kryptu zemřelých křtinských premonstrátských kněží pod chrámem Panny Marie, kteří zde byli pohřbívání v 2. pol. 18. století. Historik
Rudolf Hurt ve svém rukopisu věnovaném historii poutního místa ve Křtinách uvádí některá jména zde pohřbených bratří premonstrátů (r. 1758 Kajetán Záviš z
Osenice, r. 1763 Tomáš Rychlík, r. 1767 Rafael Kreitz a r. 1772 Ruprecht Rafael). Jména zbývajících devíti nebožtíků se mi nepodařilo zjistit a zůstávají
tedy anonymní. Celkem zde bylo pohřbeno asi 13 mrtvých. Třináct mrtvých uvádí ve své zprávě z ojedinělé exkurze do této krypty i předseda Vlastivědného
spolku z Adamova Jaroslav Zelík (1958). Krypta je v hlavní ose chrámu (SZ-JV) dlouhá 892 cm a široká 585 až 680 cm. V jejím severozápadním čele se nachází
původní
pohřební vchod se schodištěm z chrámu. Horní dva schody jsme v rámci průzkumu rozebrali, abychom získali prostor pro vedení horizontálního vrtu vzhledem k
možnému pokračování krypty za schodištěm, směrem k hlavnímu oltáři. Vrt však vnikl jen do výsypky, krypta tedy tímto směrem nikdy nepokračovala. Schodiště
do krypty je přikryto kamennou deskou, která však nahoře v centrální části chrámu není patrná, neboť je od roku 1905 předlážděna novější podlahovou krytinou. Toto zadláždění vchodu do podzemí zavdalo příčinu vzniku mnoha fantastických nepodložených pověstí. Místní
znalci ukazují malý otvor vyvrtaný skrze vstupní kamennou desku a podlahovou dlažbu do krypty, jímž jsme vedli elektrický kabel při průzkumu podzemí.
Krypta byla bohužel v minulosti přístupná po kolenou malou 12,5 m dlouhou větrací chodbičkou, pod oknem v jižní části chrámové zdi. To se negativně
podepsalo na stavu zachování ostatků zde pohřbených premonstrátů. Lebky zmizely stejně jako kosti. Dne 1. prosince 1990, kdy do těchto prostor
vstoupil zavaleným vchodem větrací chodbičky autor této studie s členy Novodvorské skupiny ZO 6-12 Speleologického klubu Brno (jejíž nástupnickou organizací je dnešní ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno) byly tělesné ostatky premonstrátů v žalostném stavu, neboť se zachovalo jen několik málo úlomků kostí, takže počet nebožtíků musel být odhadnut na základě matematického výpočtu
využité úložné plochy v kryptě, dosud plné hoblin a tlejících dřev z rakví. Tento dřevěný troud byl v roce 1991 vynesen před kostel a na spálenisku
zpopelněn. Tak jsme v Hlavní kryptě získali čistě vymetené místo pro potřebu uskladnění lebek a kostí, redeponovaných z nově objevené Krypty pod věží -
ossária. Dnes je tato přístupová větrací chodbička do krypty uzavřena masivní železnou brankou se čtyřmi zámky. V roce 2005 byla v Hlavní kryptě uskladněna
nově objevená křtinská kostnice a pomalované lebky prozkoumané antropoložkami RNDr. Ladislavou Horáčkovou a MUDr. Lenkou Benešovou z Anatomického ústavu
Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Brně. Uskladnění lebek a kostí předcházela přestavba hlavní krypty podle projektu Ing. arch. Ladislava Müllera, kdy
byly vyzděny z původních barokních cihel výklenky, do nichž byla kostnice a pomalované lebky nově umístěny. V těchto výklencích je tedy kostnice dnes ke
zhlédnutí návštěvníkům křtinského kostela, kteří se sem nemusí plazit větrací chodbičkou 70 cm vysokou a 60 cm širokou, ale
přicházejí pohodlně jinou historickou 1, 7 m vysokou, 0,9 m širokou a 12,5 m dlouhou podzemní chodbou z křtinského náměstí. V roce 1991 jsme vykopali do
podlahy uprostřed hlavní krypty průzkumnou sondu cca 2 m hlubokou s ohledem na možnou existenci druhého neznámého patra krypty pod chrámem, ale s
negativním výsledkem. V hloubce cca 2 m pod cihlovou podlahou krypty bylo naraženo na hladinu podzemní vody, která prosákla do naší průzkumné sondy.
Tím byla vyloučena možnost, že by se pod chrámem nacházelo druhé neznámé patro krypty, což vyloučilo i geofyzikální měření provedené v této kryptě v roce
1991 R. Záhorou s kolektivem. V roce 1991 jsme provedli ještě jeden vertikální výkop a to hned v Přístupové chodbě z náměstí, v místě dvou bočních nízkých
kleneb. Tím bylo zjištěno, že se zde nenachází kolmo procházející podzemní chodba. Klenby vedou jen do nezpevněné výsypky pod dlažbou chrámu, a proto
neodstraňovat v žádném případě současnou cihlovou zazdívku kleneb! Dnes Hlavní krypta slouží jako podzemní kaple sv. Lazara řádu sv. Lazara Jeruzalémského.
1. prosinec 1990 byl historický den zahájení výzkumu podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Toho dne jsme otevřeli zaházenou větrací chodbičku, ktrou jsme vstoupili do chrámové krypty. Na fotografii Radovan Drtil. (1990).
1. prosinec 1990 pronikáme výkopem do větrací chodbičky, kterou jsme vstoupili do krypty pod chrámem Panny Marie (1990). Na fotografii Radovan Drtil.
Takto vypadala Hlavní krypta pod chrámem Panny Marie ve Křtinách, když jsme do ní dne 1. prosince 1990 poprvé přišli. V čele krypty je vybourán malý otvor po našich neznámých předchůdcích okolo brněnského Speleoklubu. Vlevo jsou patrné dosud existující tlející rakve premonstrátských kněží. Vzadu vpravo je hromada kamení po vybourání průzkumného otvoru ve zdivu krypty (1990).
Otázka, kdy byla objevena Hlavní chrámová krypta
Je zajímavé, že Hlavní krypta pod chrámem Panny Marie nebyla Norbertu Havlíčkovi v roce 1943 známa. Nevšiml si zaházené větrací chodbičky pod oknem
chrámu, která ústí do krypty, protože se o ní v té době nic nevědělo. Jenom tak mohl navirgulovat neexistující katakomby. Hlavní krypta je tedy objev poměrně
nedávný, učiněný až po skončení II. světové války. Snad byla objevena v 50. letech, kdy do krypty exkurzně již zavítal Jaroslav Zelík (1958). Jistě však
nebyl její první výzkumník, ale každopádně je to objev anonymní, protože výzkumníci dříve o svých výzkumech nezaznamenávali žádné písemné svědectví.
Tak by to bylo s mými výzkumy a objevy, kdybych je nezaznamenal pro budoucí pokolení.
Hlavní krypta pod chrámem Panny Marie ve Křtinách s přechodně uloženým kosterním materiálem z kostnice pod věží před jejím transportem do Brna na Anatomický ústav LF MU (1991).
Přístupová chodba do hlavní krypty chrámu Panny Marie ve Křtinách z náměstí - dnešní vstup do kostnice.
Jak došlo k objevu Krypty pod věží
Bezprostřední impulz k objevu krypty kostnice s pomalovanými lebkami dal Marek Šenkyřík, který v prosinci 1990 pod věží chrámu Panny Marie ve Křtinách
navirguloval anomálii v hlavní ose chrámu dlouhou 3,8 m a širokou 3,3 m, hypotetické neznámé podzemní prostory. Proto jsem zde dne 19. ledna 1991 spolu se
Zdenkem Foltýnem provedl historický vrt o průměru 18 mm do dlažby chrámu, který po průchodu cihlovou klenbou se v hloubce cca 90 cm propadl do neznámé
dutiny pod věží o výšce více
než 2 metry! Tím byla potvrzena přítomnost neznámé podzemní dutiny v prostoru pod věží!
Historický vrt jimž byla navrtána neznámá krypta pod věží - ossárium. Stojící s vrtačkou Marek Šenkyřík, vlečící Zdenek Foltýn. (1990).
Mikrogravimetrický průzkum A. Novotného (1979). Ve Křtinách virgule přesnější než geofyzika (1990)
Následně jsme zjistili, že existuje staré mikrogravimetrické měření křtinského chrámu od Antonína Novotného z roku 1979. (BEDNÁŘ - NOVOTNÝ - ŠVANCARA 1979). Podařilo se nám tyto výsledky obstarat a byli jsme překvapeni, že rovněž mikrogravimetrie v prostoru pod věží - podobně jako moje virgule,
anomálii zaznamenala. Antonín Novotný anomálii interpretoval jako neznámou trojrozměrnou podzemní dutinu velikosti 3 x 8 x 10 m a již tehdy ji
(r. 1979) odkázal k ověření praktickým průzkumem.
Mezi Hlavní kryptou a neznámou prostorou pod věží předpokládal jen cca 2 silnou zeď (což se ukázalo jako nepřesný údaj). Virgule stanovily tuto
vzdálenost přesněji na 6 metrů.
Jeho zpráva však zcela
zapadla v literatuře s těžkou dostupností a my jsme v době virgulování o ní neměli nejmenší potuchy. Z uvedeného je zřejmé, že ve Křtinách bodovala
nezávisle jak virgule, tak geofyzika, na čemž se shodly obě strany udržující přátelství navzdory představám o prestižním duelu mezi proutkařícími
speleology a vědci! Zatím však nebylo jasné, kudy do neznámé prostory proniknout.
Magnetický průzkum byl bezvýsledný, přestože se zdálo pravděpodobné,
že pokud by do prostory vedla vstupní kamenná deska ukrytá pod novější podlahovou krytinou, detektor by ji lokalizoval díky kovovým výtažným součástem.
Proto, vzhledem k nemožnosti otevřít prostoru shora, byl vypracován projekt průniku přímo z podzemí, z výše popsané Hlavní krypty.
Zde jsme, po poradě s ostatními členy Novodvorské skupiny (tedy Speleohistorického klubu Brno),
začali razit umělou sondu z jihovýchodního čela již známé Hlavní krypty, tedy z místa neúspěšného speleologického pokusu našich předchůdců, směrem k anomálii zjištěné
mikrogravimetrií, virgulovým průzkumem a k dutině ověřené vrtem.
Mikrogravimetrický plán chrámu Panny Marie ve Křtinách z roku 1979 od Antonína Novotného, který dokazuje, že mikrogravimetrie zachytila anomálii neznámého podzemního tělesa pod věží chrámu Panny Marie.
Členové ZO 6-12 Speleologický klub Brno na stopě objevu již někdy na přelomu 70. a 80. let 20. století
Nejdříve však musíme uvést do literatury výsledky poněkud podivného průzkumu, při kterém
podle informací mikrogravimetrického průzkumu vybourali někdy na přelomu 70. a 80. let 20. století členové Speleologického klubu Brno ZO 6-12 ČSS v jihovýchodním čele
Hlavní krypty směrem k anomálii 1,1 m dlouhý výklenek ve
zdivu,
z něhož vedli ještě asi 1,5 m dlouhý horizontální vrt, do celkové vzdálenosti cca 2,5 m od krypty, avšak neúspěšně. Byli tedy před námi na stopě objevu ossária,
což ovšem nikdo nevěděl, neměli ale potřebnou houževnatost a ostatní nezbytné speleologické vlastnosti nutné k tomuto úkolu, aby 5,9 m širokou zeď
zdolali. Vrtali do ní jen do
vzdálenosti cca 2,5 m,
tak jak předpověděl mikrogravimetrický průzkum A. Novotného.
Po té toto pracoviště opustili a domnívali se, že v podzemí kostela se již nenacházejí žádné
neznámé podzemní prostory (ústní sdělení účastníků tohoto průzkumu). Tento předpoklad se ale nezakládal na pravdě a tak tajemné ossárium a pomalované
lebky naštěstí čekaly až na můj objevný tým do roku 1991.
Výsledky těchto poměrně rozsáhlých prací brněnského Speleoklubu nebyly
nikdy zveřejněny a písemně zaznamenány. Neví se ani řádně, kdy přesně podzemí kostela prolézali a co vykonali.
Dokonce neexistuje ani žádná zmínka v povinných výročních zprávách ZO 6-12. To umocňuje podezření, že se nejednalo o seriózní průzkum.
Doslechl jsem se například, že tehdy ohledávali mrtvé v kryptě pod kaplí sv. Anny a Martin Vrána si prý odtud odnesl domů z krypty do své soukromé sbírky nějaké
archeologické nálezy.
Nás ale na mikrogravimetrické měření přece jen upozornil MUDr. Jiří Urban, vůdčí osobnost tohoto
průzkumného týmu našich předchůdců z brněnského Speleoklubu, ZO 6-12 České speleologické společnosti. Jiří Urban byl zpočátku našemu průzkumu
velmi nadšeně pozitivně nakloněný a nápomocný,
později jsme se však rozešli, neboť začal zasahovat do našeho samostatného působení ve Křtinách. Například Jiří Urban (jednatel ZO 6-12), Martin Vrána (předseda ZO 6-12)
a Pavel Vyhnánek (člen výboru ZO 6-12) v době kdy jsme byli ještě členové této základní organizace, si šli na faru ve Křtinách páteru Prnkovi na nás
stěžovat a požadovali na něm, aby nám další průzkumné práce neprodleně zakázal. Páter Prnka mne o tomto jejich činu informoval a nevyhověl jim.
Pozoruhodná mapa podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách se zaznamenanými veškerými zjištěními z podzemí (1993).
Vysvětlivky:
1. Hrobka opata Kryštofa Jiřího Matušky.
2. Hlavní chrámová krypta zemřelých premonstrátských kněží z 18. století.
4. Vstup do větrací chodbičky jíž jsme vstupovali do Hlavní krypty.
6. T.č. zazděná přístupová chodba do Hlavní krypty z náměstí, dnes vstup do kostnice.
7. Terasa schodiště před hlavním vchodem chrámu, pod níž jsou neznámá zazděná sklepení.
8. Námi objevená krypta pod věží s kostnicí a pomalovanými lebkami - ossárium.
9. Objevná umělá sonda z Hlavní krypty, jíž byla objevena Krypta pod věží.
Náročná ražba objevné sondy pevnou základovou zdí v podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách z Hlavní krypty, jíž byla nakonec objevena Krypta pod věží s kostnicí a pomalovanými lebkami (1991).
Ražba objevné sondy z Hlavní krypty k prostoře v neznámu před námi v podzemí věže. (1991).
Dlabání zdiva v Hlavní kryptě směrem k neznámé prostoře pod věží chrámu Panny Marie (1991).
Objev křtinského ossária s pomalovanými lebkami v neznámé Kryptě pod věží dne 9. února 1991 a stavebně historický průzkum
Průzkumnou sondu jsme razili jen majzlíkem a paličkou. Byla to tedy náročná práce. Horizontální Objevná sonda o výšce 0,8 m a šířce 0,5 m se totiž
potýkala s pevnou základovou zdí pojenou maltou.
Velkým překvapením bylo, že sonda narazila svou levou (SV) boční stěnou a posléze i pravou na souběžné lícované zídky zcela zazděné v základu věže,
které prozrazovaly,
že naše sonda je vedena přesně v místě dávné projektované propojovací chodby mezi Hlavní kryptou a prostorou v neznámu před námi. Drželi jsme se těchto
lícovaných zdí, a proto jsme nesměřovali k neznámé prostoře přímým směrem, ale pod mírným obloukem.
Celková délka Objevné sondy od Hlavní krypty byla nakonec 5,9 m, kde vyústila do neznámé podzemní prostory. Na památku uveďme jména hlavních výzkumníků,
kteří Objevnou sondu v zimě 1991 realizovali. Jsou to Jiří Dofek, Radovan Drtil, Jan Filipenský, Zdenek Foltýn, Jiří Fuchs, Petr Humlíček, Jitka Korvasová,
David Košťál, Roman Machatka, Pavel Michna, Jan Mutl, Kateřina Sobotková, Jiří Šenkyřík a Marek Šenkyřík. Do tohoto památečního zápisu byli uvedeni
všichni pracovníci – speleologové, kteří při průzkumu kostela odpracovali alespoň 5 hodin (celkem se do výzkumu zapojilo asi 50 speleologů z různých
skupin). Zdí jsme pronikali pět dní a nocí bez přestávky. Pracovalo se nepřetržitě na směny. Až po odvalení posledního kamene se dne 9. února 1991 před
Jiřím Šenkyříkem otevřel otvor vedoucí do neznámé krypty - ossária. „Jsme tam!“, zajásal vzrušeně. Stalo se tak přesně v 21 hodin 25 minut, pět minut před
střídáním pracovních směn. Dovnitř objevené krypty se však J. Šenkyřík neproplazil. Toto privilegium bylo vyhraněno mně, coby vedoucímu výzkumu. Udělali jsme pracovní přestávku, při níž jsme kryptu nechali vyvětrat a sami jsme na oslavu objevu zakoupili dvě lahve vína. A to
jsme byli v podstatě abstinenti. Potom okolo půlnoci jsem se protáhl otvorem ve zdivu a ocitl se v neznámé kryptě na hromadě lidských kostí!
"Zápis objevitelů v kronice Novodvorské skupiny ZO 6-12 SKB ze dne 9.února 1991 předtím než jsme šli v noci objevit Kryptu pod věží - ossárium (1991).
Autor tohoto webu ( vpravo) v ossáriu pod věží chrámu Panny Marie. Vlevo nejbližší spolupracovník Radovan Drtil.
Foto: Ladislav Lahoda 1991.
Vrstva volně promíchaných kostí byla mocná 1 až 2,2 m a zcela zakrývala dno prostory prudce se svažujíc k JV, směrem k hlavnímu vchodu do chrámu.
Z tohoto místa pokračuje k JV mohutná 3 m vysoká a 1,7 m široká zazděná přístupová chodba směrem pod terasu schodiště.
Můj pohled pátral kolem a tu koutkem oka mě ihned zaujalo něco nezvyklého a neočekávaného. Tak jsem ji spatřil! První pomalovaná lebka! Trůnila na výsadním
místě mezi ostatními lebkami, akumulovanými na nejvyšším vrcholu pyramidální hromady kostí, v rohu krypty, vědoma si toho, že ji nikdo neobjeví. Opravdu si
šlo představit jak ji zde naši předkové před dvěma a půl stoletími napůl žertem a napůl s tajemstvím, položili a vystavili, vědomi si toho, že do krypty,
kterou právě zazdívali, již nikdo nikdy nevstoupí. Se zvídavými speleology, kteří se zrodí ve 20. století, však zjevně nepočítali. To všechno bylo možné
tehdy v kryptě opravdu zřetelně intenzivně intuitivně cítit. A já si to během svého současného meditačního soustředění jasně uvědomuji. Lebka s vavříny
tedy někdy od poloviny 18. století zírala do tmy podzemní prostory, než jsme přišli my a osvítili jsme pohřební místo svými baterkami. Obešli jsme však
rozsáhlé barokní zazdívky, mající za účel navždy znepřístupnit ponechanou drobnou volnou prostoru s kostmi a probourali jsme si raději zdí vlastní Objevnou
sondu. S tím autoři zazdívek jistě nepočítali. Ten sejf v podzemí věže byl ve své době zcela neobjevitelný. Tak skrýš pod věží chrámu vydala svá tajemství
a největší záhada Křtin byla nastolena.
Objev první pomalované lebky v kryptě pod věží - ossáriu chrámu Panny Marie ve Křtinách.
Autentické foto ze dne objevu dne 9. února 1991.
Nálezová situace v ossáriu pod věží chrámu Panny Marie (1991).
Za mnou se do kostnice připlazili i další kamarádi.
V kryptě byl docela čistý vzduch, přestože dvě a půl století nebyla větraná. Hned naproti vyústění naší Objevné sondy byla JV směrem zjištěna prostorná
zazděná Hlavní přístupová chodba, s nelícovaným zdivem. Pod stropní cihlovou klenbou se
otvírkou zazdívky podařilo sledovat tuto chodbu až do vzdálenosti 4,8 m, kde vyústila do zazděných sklepení pod terasou schodiště. (viz kapitola: Zazděné
sklepení pod terasou schodiště). Tudy tedy z krypty odcházeli zedníci mající za úkol rozsáhlé zazdívání v kostnici.
Byli jsme objevem překvapeni. Nikde žádné viditelné pokračování zde však pro nás nebylo. Vše bylo důkladně zazděno. O objevu
jsme informovali farní úřad. Na návrh pátera Prnky jsme se dohodli na profesionální placené službě, spočívající v přetransportování všech kostí z místa
nálezu pod věží, do sousední Hlavní krypty. Tohoto úkolu se zhostili Marek Šenkyřík a Radovan Drtil.
Jelikož se jednalo v podmínkách českých zemí o unikátní objev, byl další průzkum kostnice prováděn obzvláště obezřetně a důkladně. Ze souboru byl vytříděn
osteologický materiál, který nesl stopy patologického postižení. Kritériem pro určení počtu jedinců, jejichž ostatky byly v kostnici uloženy, byla týlní kost
s velkým týlním otvorem nebo jeho větší částí (os occipitale). Velké množství lebek bylo totiž rozbitých a neúplných.
V Hlavní kryptě jsme kosti a lebky dál třídili a
počítali. Tímto způsobem bylo zjištěno, že do kostnice byly sekundárně uloženy ostatky z nejméně 974 lidí. Celkový objem osteologického materiálu je
přibližně 20 m3. Z nálezové situace je zřejmé, že tento materiál byl do křtinské kostnice uložen již ve stavu jednotlivých kostí, bez organické tkáně, a že
se tedy jedná o pohřeb sekundární.
V průběhu vyklízení kostnice byly objeveny další
pomalované lebky. Některé pomalované lebky byly při vrcholu hromady kostí, jiné byly zhruba uprostřed vrstvy kostí a některé ležely až
při podlaze krypty pod dvoumetrovou vrstvou. To je velmi zajímavé zjištění, neboť to dokazuje, že pomalované lebky nebyly v rámci kostnice uloženy
současně na jediné společné místo, ale postupně.
Nezaujímaly v rámci kostnice nějaké výsadní místo.
Poté si osteologický materiál, zejména všech dvanáct pomalovaných lebek, dne 4. května 1991 protokolárně převzaly antropoložky Ladislava Horáčková a Lenka
Benešová z Brna, které na kostech na oddělení Lékařské antropologie Anatomického ústavu LF Masarykovy univerzity provedly odbornou antropologickou a
paleopatologickou analýzu kosterních pozůstatků. (viz kapitola: Antropologická literatura). Vyklízení kostnice trvalo několik týdnů. Kosti jsme
transportovali pomocí R. Drtilem speciálně sestrojené dřevěné lanovky z Krypty pod věží Objevnou sondou do Hlavní krypty. Speleologicky jsme též prozkoumali
boční zazděné části Krypty pod věží SV a JZ směrem.
Tím jsme ke svému překvapení zjistili, že do krypty, v níž v nepatrném výklenku byla uložena kostnice,
ústilo 4 až 5 zazděných přístupových chodeb. Množství přístupových chodeb a značná naddimenzovanost centrální z nich do Krypty pod věží je zarážející.
Podle mého názoru to upozorňuje na to, že tato část podzemí věže a terasy schodiště snad měla být původně zpřístupněna poutníkům. Snad zde Santini
projektoval kostnici v pravém slova smyslu, podobně jako je například v Sedlci u Kutné hory. Snad i ve Křtinách měly být tělesné ostatky poutníkům vystaveny k
prohlédnutí a uctívání. Krypta pod věží byla před zazděním na ose SV - JZ dlouhá 9,5 m!
Obě boční SV a JZ stěny pohřební komory
byly sekundárně pěkně zazděny lícovanými zdmi. Do zazdívky za těmito zdmi byly použity kameny, cihly a vzácněji fragmenty střešních tašek, broušeného
mramoru, glazurovaných kachlí a podobně. Tento materiál je místy pojen jen velmi malým množstvím malty, nebo je dokonce vysypán bez pojiva.
Z původně rozlehlé, ale zazděné, krypty zůstala jen malá dutinka půdorysu 3,6 x 2,4 m téměř až ke stropu
plná lidských lebek a kostí, rovnající se 1/3 původní velikosti zazděné krypty. Podlahu krypty tvoří patka základu věže a je v ní 1,25 m vysoký vertikální stupeň.
Výška krypty je v důsledku toho 2,8 až 4 m.
Krypta je v bezvadném stavu, jakoby ji včera barokní zedníci
opustili. Z neznámého důvodu však již zcela hotové podzemí bylo rozsáhle zazděno a byla ponechána, z původně rozvětveného podzemí (nejen Krypty pod věží,
ale i Sklepení
pod terasou schodiště), byla ponechána jen malá dutina vyplněná kostmi. Odhadem sekundární zazdívky byly masivně provedeny na horizontální vzdálenost deset a
více metrů! Domnívám se, že k uložení kostí došlo pravděpodobně v letech 1728 - 1750. Tomuto datování naznačují některé historické okolnosti. V letech 1728
- 1738 se křtinský chrám stavěl za opata Hugo Bartlicia se dvěma věžemi v průčelí až do úrovně spodních oken. Krátce po vstupu opata Kryštofa Jiřího
Matušky do funkce ve vedení kláštera (r. 1738) však došlo ke koncepční změně původního projektu a místo dvou věží byla z úsporných důvodů postavena věž
jediná. Tuto změnu výstavby jasně vidíme na zde reprodukované rytině J. C. Laidiga, nalezené v archivu fary ve Křtinách. Objevená krypta se nachází přímo
v centru těchto dodatečných stavebních změn, což komplikuje interpretaci našeho stavebně-historického průzkumu v podzemí věže, vzhledem k tomu, že se jedná
převážně o dosud zazděné prostory. Zda je krypta genetickou součástí podzemí pro dvě věže, či věže jediné, není z nálezové situace jednoznačně zřejmé.
Vyústění objevné sondy do ossária. Původní stav kostnice téměř nezměněn. Na fotografii Radova Drtil. Foto: Václav Peřina (1991).
Transportní lanovka v objevné sondě, ktrou jsme transportovali kosti z ossária do Hlavní krypty. Na fotografii fotogenický Radovan Drtil (1991).
Přístupové chodby za zadívkou SV a pravděpodobně i JZ části Krypty pod věží se totiž nacházejí ve staticky nepříznivé pozici v základu nosné zdi věže,
neboť jím
neprocházejí kolmo, ale souběžně (!). Tato chodba je doslova vestavěna a obezděna v základech nosného zdiva věže. Klenby těchto chodeb nesou stopy druhotného
opracování (seštípání). Je pravděpodobné, že zmíněné chodby původně procházely v odlehčeném prostoru a teprve zkrácením podélné osy chrámu v oblasti jeho
průčelí za opata Matušky se ocitly ve staticky riskantní pozici, a proto musely být před svým začleněním do základu věže velmi kvalitně zazděny. Proto v
žádném případě neotvírat zazdívku těchto chodeb (!). Směr těchto chodeb je poněkud zvláštní.
S největší pravděpodobností se tedy jedná již o podzemí pro jednu věž, jak dokladují zjištěné zazděné sklepní prostory pod terasou schodiště
před chrámem. Nicméně rozsáhlé zazdívání již hotových podzemních prostor nemělo za účel statickou ochranu věže,
neboť zazdění bylo provedeno na mnoha místech jen kvapem a nekvalitně, místy byly zazdívky jen vysypány bez pojiva. Zazdění krypty mělo nějaký jiný důvod
a zde jsme však již na poli spekulací o tajemném úkrytu dvanácti pomalovaných lebek.
V roce 1750, kdy byl chrám po stavební stránce zcela dokončen a kdy se
již šest let pracovalo na výzdobě jeho interiéru, byla kostnice v podzemí věže pravděpodobně zřízena a zazděna. K uskladnění a zazdění kostnice však mohlo
teoreticky dojít i později, v krajním případě dokonce až v roce 1770, kdy bylo před vchodem do chrámu přistavěno rozlehlé schodiště s rampou,
které definitivně přikrylo základy pro dvě věže položené za opata Bartlicia.
Pro vysvětlení okolnosti vzniku kostnice má stěžejní význam pochopení rozsáhlého zazdívání, jež proběhlo v době, kdy byla Krypta pod věží i sklepení pod
terasou schodiště po stavební stránce zcela hotové. Mohlo by se zdát, že k zazdění prostor došlo z důvodu změněných statických poměrů v rámci přestavby
průčelí chrámu pro potřebu výstavby jedné věže za opata Matušky. Toto vysvětlení se sice přímo nabízí, nelze však s ním zcela souhlasit. Zazdívka byla sice
provedena na velké vzdálenosti a většinou v plném příčném profilu, ale jen nekvalitně. Je velmi pravděpodobné, že kdyby premonstráty vedly k zazdění prostor
obavy statického rázu, byla by realizace zazdívek provedena podstatně důkladněji. Charakter zazdívky dokládá, že hlavním důvodem zazdění naprosté většiny
podzemních prostor bylo jejich uzavření, nikoli však statická ochrana průčelí chrámu. Jako důvod zadívání podzemních prostor proto s velkou
pravděpodobností přichází v úvahu samotný akt zřízení kostnice a její trvalé nepřístupnosti. Důležité je přitom si uvědomit, že pokud se premonstráti
rozhodli uklidit do podzemí kostela vykopané kosti, nemuseli k tomuto účelu namáhavě rozsáhle zazdívat Kryptu pod věží, ale ani s ní komunikující Sklepení
pod terasou schodiště. Zdá se, že zazdění prostor mělo za účel v zajištění trvalé nepřístupnosti drobné ponechané dutiny vyplněné kostmi. Poté, co bylo v roce 1770
vystavěno před vchodem do chrámu schodiště s terasou, bylo podzemí naprosto dokonale maskováno. Náhodné objevení kostnice bylo prakticky nemožné nebo jen
velmi obtížné. Stěží bychom přikládali způsobu zazdění kostnice větší význam, kdyby v ní nebyl učiněn poněkud tajemný objev pomalovaných lebek. Je nepochybné,
že pro jejich zdobitele měly tyto pomalované lebky mimořádný význam. Pro hodnocení tohoto nálezu je neobyčejně důležité, že charakter kresby se až na detaily
u žádné z lebek výrazně neodlišuje. Jak konstatovala i antropoložka Ladislava Horáčková, motivem jejich pomalování nemohla být snaha o jejich vzájemnou
nezaměnitelnost, to je snaha o zachování individuality jednotlivých ostatků, jak je tomu v případě rakouských malovaných lebek. Smysl kresby je zcela jiný a
je pravděpodobné, že vyjadřuje něco, co bylo společné
všem dvanácti zemřelým. Charakter kresby zcela vylučuje možnost, že by se jednalo o nahodilé dílo bez hlubšího významu. Naši předkové měli k těmto
pomalovaným lebkám jistě pietní vztah. Kdo byli zemřelí, jejichž lebky byly tak pozoruhodně označeny? Za jakých okolností a proč se jim dostalo tak mimořádné pocty?
Víme-li že bezpochyby muselo jít o výjimečné osobnosti, proč byly jejich lebky nakonec tak nedůstojně pohozeny (ukryty?) ve křtinské kostnici?
To je námět na další zajímavý výzkum, hlubší zamyšlení a samostatné zpracování, které přesahuje rámec zaměření tohoto příspěvku. Kostnice nejsou v
moravském prostředí cizím prvkem. Již roku 1958 informoval A. Macek na stránkách "Zpráv o činnosti Antropologické společnosti" o desítkách podobných
lokalit. Velká část těchto lokalit však již zanikla, a proto je objev křtinské kostnice velmi důležitý. Její velký význam ční vedle praktického lékařského
využití a skutečnosti, že se zásadním způsobem podařilo poodhalit tajemství křtinského chrámu, především v unikátním objevu dvanácti pomalovaných lebek
(viz kapitola: Nástin interpretace pomalovaných lebek.).
Průzkum zazdívek krypty pod věží chrámu Panny Marie. Na fotografii Jiří Šenkyřík, který jako první nahlédl do objeveného ossária (1991).
Náš úkol vyklízením kostnice v roce 1991 v Kryptě pod věží skončil a podzemí bylo zakrátko speleology opuštěné. V kostnici byly učiněny jen ojedinělé
archeologické nálezy: především 11 zlomků střepů z 18. a předchozích staletí, které určil Josef Unger. Dále bylo objeveno několik věnečků trávy
obalených textilií s vyšitými skleněnými korálky o průměru 2 mm. Základní barvou ozdobného vzoru je bílá, méně často byly použity korálky čiré a zelené.
Podle Josefa Ungera tyto věnečky trávy nalezené mezi kostmi mohly původně souviset s pohřby neprovdaných jedinců, především dívek.
Ve spáře zdiva kostnice byly nalezeny tři ručně kované železné hřebíky, dále byl v kostnici nalezen jeden hliněný bochánkovitý předmět blíže nejasného účelu s oválnou
základnou o velikosti 94 x 84 mm a výšce 45 mm, v němž je zahlouben otvor o průměru 18 mm a hloubce 40 mm a dále se podařilo mezi kostmi rozpoznat jeden
krápník - stalaktit a dvě zvířecí čelisti. Tyto nálezy byly ponechány na malé improvizované výstavce v Hlavní kryptě.
Ossárium v průběhu vyklízení kostí. Na fotografii Marek Šenkyřík, který právě objevil další pomalovanou lebku (1991).
V čele Krypty pod věží - ossária se rýsuje mohutná zazděná přístupová chodba, kterou odcházeli barokní řemeslníci zazdívající okolo poloviny 18. století kostnici (1991).
Do Křtin se pomalované lebky a ostatní kosti slavnostně vrátily po 14 letech dne 7. října 2005. Šest pomalovaných lebek
bylo ve Křtinách vystaveno veřejnosti a zbylých šest je dosud na Anatomickém ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, u doc. MUDr.
Lenky Vargové. Při té příležitosti byla Hlavní krypta přestavěna a v ní vyzděny výklenky pro potřebu uložení kostí. Vstup do Krypty pod věží byl
přitom zazděn úzkou cihlovou přepážkou, a to hned ve vstupu do Objevné sondy v Hlavní kryptě. Na místo autentického objevu pomalovaných lebek pod věží se
tedy dnes nedá podívat. Případní vážní odborní zájemci o vstup do těchto zazděných prostor by to však s odstraněním cihlové zazdívky měli snadné. Od té
doby jsou pomalované lebky vystavené veřejnosti. Bohužel poslední dobou se zdá, že osvětlení v kryptě má negativní vliv na černý pigment kresby
pomalovaných lebek a kresba vavřínů pomalu bledne a ztrácí se. Proto jsem v roce 2020 vyzval Farní úřad ve Křtinách, aby s tím něco dělal, než se
kresby nadobro ztratí, to znamená, aby nechal pomalované lebky odborně zrestaurovat. Snad se najde umělec, který se historickou technologií tohoto úkolu
zhostí. Jedná se o směs dřevěného uhlí a živočišného tuku. Tento nález není dodnes náležitě odborně doceněn, přestože se jedná o významný archeologický
objev v oblasti Moravském krasu. Křtinské pomalované lebky jsou nadále velkou výzvou a záhadou. Nikdo neví, proč je premonstráti
ukryli v podzemí chrámu, v jakémsi nepřístupném trezoru v základech věže, který jitří naší fantazii. Křtinský chrám mi přinesl mnoho radosti a vnitřního
naplnění začínajícího vědce, archeologa - amatéra a speleologa. Křtinský pan děkan Tomáš Prnka mi za všechno vynaložené úsilí při objevování podzemí
chrámu věnoval velký křesťanský růženec z dřevěných korálků. Dnes chápu, co tím sledoval a chtěl říci. Bylo to snad na odpuštění, že jsme vyrušili hrob
zábrdovického opata Kryštofa Jiřího Matušky, tvůrce obdivované křtinské mariánské svatyně (viz. dále). Mnohé by bylo již zapomenuto nebýt těch několika
fotografií, obrázků, novinových článků a map, znovu objevených dne 10.9.2020 s páterem Jánem Lajčákem v mém speleologickém archivu z roku 1991, uloženém
na faře ve Křtinách. (ŠENKYŘÍK - HORÁČKOVÁ - BENEŠOVÁ 1994, GYANESHWARPURI 2021).
„Bylo napočítáno asi 1 000 lebek. Dvanáct z nich bylo kdysi ozdobeno...
Na čele písmeno T a kolem vavřínový věnec.
Kdo dnes ví, jaký životní osud měli oni muži, když se jim dostalo takové pozoruhodné pocty?
Nebyly vyzvednuty z hrobek, které byly pod dlažbou dřívějších kostelů?
Nebyly tehdy předmětem zvláštní úcty?
Plno otázek, jaká bude správná odpověď?“ P. Tomáš Prnka
Zprávy ze Křtin 2/1991
Kostnice připravovaná k transportu na Anatomický ústav LM MU
v Brně - Hlavní kryta chrámu Panny Marie.
Radovan Drtil (vlevo) a Marek Šenkyřík (vpravo). Foto: Igor Zehl 1991.
Kostnice připravovaná k transportu na Anatomický ústav LM MU v Brně - Hlavní kryta chrámu Panny Marie.
Radovan Drtil (vpravo) a Marek Šenkyřík (vlevo). Foto: Igor Zehl 1991.
Kostnice připravovaná k transportu na Anatomický ústav LM MU v Brně - Hlavní kryta chrámu Panny Marie.
Radovan Drtil (vpravo) a Marek Šenkyřík (vlevo). Foto: Igor Zehl 1991.
Nástin interpretace pomalovaných lebek
Tento objev má své analogie, jsou to pomalované lebky v
Rakousku, v okolí Salzburgu a Hallstattu. Vypráví se ale nepodložená spekulace, že pomalované lebky jsou
lebkami českých pánů, popravených za účast na stavovském povstání dne 21. června 1621 v Praze na Staroměstském náměstí. Někdo narazil na novinový článek, v
němž se psalo, že lebky popravených českých stavů se tajně ztratily. Odtud byl jen krůček vztáhnout tuto pozoruhodnou indicii na křtinské pomalované
lebky. Od té doby se uměle založená pověst tvrdošíjně drží a má své obhájce, záhadology. Já jí nevěřím. Kontinuita s rakouským epicentrem zvyku pomalovávat
lebky zemřelých v případě křtinského objevu není rovněž doložena a není ani předpokládána. V případě Křtin jsme svědky naprosto originálního estetického
vyjádření, které v rámci České republiky nemá analogii. Možná takto nezvykle byly označeny ostatky odpočívající v hrobkách původních středověkých kostelů
ve Křtinách (Český a Německý kostel), v době, kdy byly tyto dva kostely rušeny pro potřebu výstavby rozlehlého barokního Santiniho komplexu novostaveb.
Proč se však pomalované lebky ocitly s ostatním
kosterním materiálem ze zrušeného křtinského hřbitova (býval okolo Českého kostela) taktéž zasaženého
barokní výstavbou, v podzemní kostnici v Kryptě pod věží chrámu Panny Marie, není vůbec jasné a je to tajemné. Nelze ostatně vyloučit, že pomalované lebky z
křtinského ossária nepocházejí až z 18. století, ale jsou ve skutečnosti ještě
starší (předpokládaná doba vzniku pomalování je asi 17. století), neboť víme z dobových pramenů, že
ve Křtinách byly uchovávány a uctívány ostatky svatých přinesené z Říma a
jiných svatých míst. Křtinský farář Jakub Tiehan r. 1738 uvádí celkem 17 relikvií, například kousek dřeva z kříže Ježíše Krista, vlas Panny Marie, část
pláště a hole sv. Josefa, kůstky z těl sv. Anny, sv. Jana Křtitele a sv. Františka de Paula. Jsou pomalované lebky tedy import? K tomu, že se jedná o
křesťanské svaté (ve volnějším slova smyslu, tedy Bohu zasvěcené osobnosti) se kloním ve své interpretaci já. Nasvědčuje tomu nakreslený vavřínový věnec,
využívaný jako symbol k označování konsekrovaných (tedy vysvěcených) míst. Jedná se o tak zvané konsekrační kříže velmi rozšířené na zdech katolických
kostelů od doby románské, přes gotickou po barokní. V 17. až 18. století jsou konsekrační znamení místem přímého dotyku světícího biskupa během
konsekrace – vysvěcení těchto staveb ustálily vavřínové věnce (nebo rostliny vavřínu podobné), tak dobře známé ze křtinského ossária. Myslím, že
kresba na lebkách z Křtin má pravděpodobně stejný duchovní konsekrační význam.
Domnívám se tedy, že pomalované lebky z Křtin byly posvěceny. Jedny z nejtypičtějších konsekračních křížů ve tvaru vavřínového věnce z období baroka se mi
podařilo zjistit v kostele sv. Františka Serafínského v Praze. Jedny z
nejstarších konsekračních křížů na území ČR jsou ke spatření v románské rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě a v gotické kapli Matky Boží u hradu Veveří,
jakož i na jiných místech. Na mnoha lokalitách však byly konsekrační kříže přemalovány, a proto se dnes vyskytují v kostelích poměrně vzácně.
Konsekrační kříž v chrámu Panny Marie.
Tajemný symbol v podobě písmene T na pomalovaných lebkách ze Křtin (2006).
Klíč k pochopení celé kresby na pomalovaných lebkách však ukrývá nepovšimnutý symbol v podobě kříže písmene T na čele (tau?), který se dosud nikomu
nepodařilo správně dešifrovat. Zde poslední slovo řeknou patřiční odborníci na typologii symbolu kříže. Přesto právě v pochopení tohoto tau je ztajen klíč
k pochopení celé této záhady pomalovaných lebek z Křtin. Domnívám se, že toto tau může být odkazem na biblický text v knize Ezechiel 9,4, kde se píše: ¨
„Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a označ znamením na čele muže, kteří vzdychají a sténají nad všemi ohavnostmi, které se v něm páchají." Ezechiel měl
vidění anděla, který mu přikázal označit písmenem „tau“, tedy posledním písmenem hebrejské abecedy, všechny spravedlivé – ostatní byli zabiti. Možná právě proto se křtinští řeholníci rozhodli nalezené lebky z podzemí původních starých kostelů na památku označit. Proč ostatky svých
předků, nebo ostatky svatých, nakonec tak nedůstojně pohodili (ukryli?) v kostnici pod věží není vůbec zřejmé. Kresba na pomalovaných lebkách ze Křtin
tedy podle této indicie pochází ze 17. až 18. století. Jsou to svaté ostatky. Proto mají konsekrační znamení: vavřínový věnec a kříž v podobě písmene tau.
Myslím, že je to mystický nález, který nemá v katolické církvi obdoby. Tyto ostatky by se měly všemožně chránit. Představují památku na naše zázračné Křtiny v
rozmezí 17. až 18. století, tedy z doby největšího rozmachu poutí k Panně Marii Zázračné. Je to vzácná relikvie. Prosím křtinské kněze, aby ji opatrovali a
restaurovali. Jedno je jisté: pomalované lebky jsou dnes, po gotické soše Panny Marie Křtinské, druhým největším magnetem Křtin (GYANESHWARPURI 2021).
Josef Unger upozornil na myšlenku, že lebky mohou pocházet z římských katakomb, odkud jako ostatky mučedníků se dostaly do Křtin, kde byly uctívány, až do
doby než místo jejich uctívání (kostely) bylo odstraněno. Potom byly uloženy v ossariu. Dnes jsou možnosti na potvrzení této hypotézy. Metodou 14C by se
určilo jejich stáří a existují metody určující stravu lidí, která je rozdílná u Středomoří. Jejich středomořský původ by se dnes dal sledovat.
První objevená pomalovaná lebka vystavená v Hlavní kryptě chrámu Panny Marie (2006).
Šest Křtinských pomalovaných lebek bylo vystaveno veřejnosti v Hlavní kryptě chrámu Panny Marie (2006).
Antropologická charakteristika lebek se symbolem vavřínového věnce od Ladislavy Horáčkové (1993) "Mezi 974 lebkami bylo nalezeno dvanáct lebek, jež nesly více nebo méně patrný černý nákres vavřínového věnce táhnoucí se po obvodu lebky. Věnec se skládá
ze dvou ratolestí spojených v okcipitální krajině buď přímo, nebo pomocí ozdobné stužky. Mezi lístky lauru je umístěna kresba plodů v počtu 6 - 8 na
každé straně. U jedné z lebek je spoj v okcipitální krajině lokalizován výrazně doprava, lístky se ve frontální oblasti překrývají a celá kresba
vzbuzuje dojem špatného rozvržení. U jiné lebky je kresba v týlní krajině zcela evidentně nedokončena. Pod předními lístky lauru je u všech lebek nad
glabellou umístěno písmeno T, nejčastěji o výšce 36 mm a šířce 30 mm. Podle vyjádření historiků jde o kresby pocházející ze 17. století. Z chemické
analýzy barviva použitého ke kresbě vyplynulo, že jde o směs dřevěného uhlí s živočišným tukem (podle chemického rozboru provedeného RNDr. Jaroslavem
Jamborem z Přírodovědecké fakulty MU v Brně).
Pro morfometrickou analýzu lebek bylo vybráno 43
metrických znaků absolutních, 15 relativních a 38 znaků deskriptivních. U poloviny těchto lebek bylo značně poškozeno splanchnokranium. Sedm lebek bylo
určeno podle klasických kritérií jako mužských, 4 jako spíše mužské a 1 jako spíše ženská. Na lebkách nebyly pozorovány žádné významné patologické změny.
U jedné z lebek je v sutura sagittalis 29 mm od bodu bregma vrtaný otvor o průměru 6 mm. Pro soubor je charakteristická brachy-hyperbrachykranie,
tapeinokranie a mesenní horní obličej s meso-hypsikonchií a mesorrhinií. Podle velikosti lebeční kapacity náleží většina lebek mezi euen-aristenkefalní.
Průměrná hodnota délko-šířkového lebečního indexu (83,8) tohoto souboru odpovídá hodnotám indexu lebek z českých a moravských kostnic 16.-18. století."
(HORÁČKOVÁ - UNGER - ŠENKYŘÍK 1993, HORÁČKOVÁ, 1998).
Šest Křtinských pomalovaných lebek je veřejnosti nepřístupných.
Nacházejí se na Anatomickém ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně o doc. Lenky Vargové (2022).
Rakouské epicentrum zvyku pomalovávat lebky zemřelých a lidový kult duší versus náš nález ve Křtinách dle informací
antropoložky Ladislavy Horáčkové z roku 1998
Tuto kapitolu jsem celou rozsáhle excerpoval s velikou úctou z poměrně těžce dostupné dizertační práce paní doc. RNDr. Ladislavy Horáčkové „Antropologická a
paleopatologická analýza kosterních pozůstatků z krypty poutního chrámu ve Křtinách na Moravě“. obhájené na Katedře antropologie Přírodovědecké fakulty
Karlovy univerzity v Praze roku 1998. Ladislava Horáčková mi zaslala skeny nejdůležitějších částí své práce, která je věnována pomalovaným lebkám z Křtin
a jejich zasazení do širšího evropského (zejména rakouského) kontextu. Je to zatím nejlepší studie na toto téma a je škoda, že je poměrně málo známá.
Zbývající část studie je věnována nemocem a patologii kosterních ostatků zjištěných ve křtinské kostnici. Tyto odborné pasáže, mají význam hlavně pro
současnou lékařskou vědu, neboť dokumentují nemoci předků ve stádiích, které se dnes již nevyskytují. Pro laika - průměrného návštěvníka křtinského
kostela - jsou však zprávy o nemocích našich předků zjištěných na kostech ve křtinské kostnici poměrně nezajímavé, a proto se o nich více nerozepisuji. Z této práce L. Horáčkové zde ale přebírám a cituji:
"Exhumace kosterních pozůstatků a jejich uchovávání v kostnicích (karnerech či ossáriích), tedy tzv. druhý pohřeb, je v Evropě poměrně starým pohřebním
zvykem. Již koncem 13. století bylo zřízení kostnic předepsáno synodem v Münsteru a Kolíně nad Rýnem. V našich zemích vznikaly kostnice patrně později,
hlavně ve 14. století. Podle Matiegky (1931) však byly v 15. století již "vžitou institucí". Zejména v silně katolických oblastech, jichž se v podstatě
nedotkla reformace (např. jižní Německo, Rakousko, Itálie) se zvyk "druhého pohřbu" nerušeně rozvíjel a vedl až k lidovému kultu předků a duší, jež dosáhl
svého vrcholu v 19. století. Od 17. do 20. století se v těchto oblastech lebky předků pečlivě popisovaly, aby nebyla možná jejich záměna, když se lidé v
karnerech modlili za duše zemřelých (Wolf, 1977). Je velmi pravděpodobné, že se o vznik kostnic zasloužilo přeplňování uprostřed vesnic kolem kostela
lokalizovaných a tudíž stísněných středověkých kostelů např. za morových epidemií. Někteří viděli smysl zakládání kostnic především v memento mori. Lebky
vystavené na odiv sloužily jistě, snad již v pozdním středověku, ale především v baroku, k připomenutí si smrti, jako např. lebky zazděné ve stěnách
některých kostnic, případně fantastické ornamentální dekorace na stěnách a oltářích v některých kaplích v Itálii a u nás např. v Sedlci u Kutné hory.
V těchto případech se však jedná spíše o sekundární jevy, memento mori však stěží bylo součástí původního smyslu tohoto pohřebního rituálu. Vedle toho
označování lebek, tzn. pomalování různými symboly a popisování lebek jmény mrtvých, poukazuje na jiné pojetí zvyku. Lidé chtěli mít kosti svých předků
nezaměnitelně před sebou, když se v kostnicích modlili za jejich duše nebo když je obdarovávali svěcenou vodou a světlem. V některých oblastech Švýcarska
bylo dokonce zvykem na lebky zavěsit na konci období půstu růženec jako viditelné znamení modlitební oběti. V kostnicích, které byly mezi lidem považovány
za místo pobytu duší, byly dříve slouženy zádušní mše. Někde se zde také konaly bohoslužby, např. za účelem ovlivnit uzdravení nemocného nebo ulehčit
umírajícímu zápas se smrtí. Rušení ossárií probíhalo postupně již od dob reformace, tedy od 16. století. V našich zemích pochází nařízení o tom, že kosti
z ossárií mají být uloženy do země na hřbitově z konce osmdesátých let 18. století. Nařízení se však plnilo různými způsoby, často vůbec ne. Až téměř do
dnešních dnů se také v některých zemích na Balkáně uchoval zvyk vyjmout kosti zemřelých po určité době z hrobu. Po té byly kosti očištěny od organických
zbytků, omyty vínem, políbeny, zabaleny do bílého roucha a za asistence kněze znovu uloženy do původního hrobu. Podrobným popisem způsobu přípravy a
malování lebek se zabýval ve svých pracích z let 1961 a 1966 Burgstaller. Uvádí, že až do přelomu století
existoval na mnoha rakouských venkovských hřbitovech zvyk uložit všechny zemřelé do řadových hrobů, které byly po určitém počtu roků znovu obsazovány.
Buď sám hrobník nebo nejbližší rodina se postarala o očištění a vybělení lebky. Očištění se provádělo vyvařováním kostí v kotlech po několik dnů anebo
ponořením speciálně upravených proděravělých nádob do jezer, kde se o důkladné očištění kostí od zbytků měkkých tkání postaraly ryby. Za nejlepší způsob
bělení lebek byl považován svit měsíce a tak byly lebky vystavovány delší dobu ve střešních výklencích domů. Jakmile byla lebka dostatečně vybledlá,
začala
druhá fáze malování, přičemž existují oblasti, kde byly lebky natírány základní barvou a oblasti, kde byl tento postup neznámý. Často se základní barvou
natíraly jen ty oblasti lebky, kde měl být později umístěn nápis. Tato oblast byla ohraničena více či méně patrným širokým barevným pruhem. Používalo se
vápno, později klihových či dokonce olejových barev. Přednost měla bílá, jsou však místní rozdíly - dochovaly se také lebky s modrou, šedou či zelenou
základovou barvou. V některých oblastech bylo kromě toho zvykem potřít základovou barvou nejen čelo a klenbu lebeční, ale také okraje očnic. Nosní a
čelistní kosti byly natřeny podél okrajů červenými, černými, žlutými, zelenými či zlatými proužky, čímž lebka získala charakter bizarní masky, jejíž
nezvyklý výraz byl ještě umocněn vymalováním očnic černě, modře, zeleně a ojediněle i růžově. Na lebky byly zobrazovány např. vavřínové listy táhnoucí se
od záhlaví ke spánku, což zřejmě souviselo v některých oblastech se zvykem korunovat lebky skutečnými vavřínovými věnci.
Odborníci v kostnici pod věží chrámu Panny Maria:
PhDr Lubomír Šebela, RNDr. Ladislava Horáčková a RNDr. Marta Dočkalová (1991).
V severních částech Rakouska se
častěji setkáváme s kresbami větviček, listů i plodů dubu, vinné révy, buku, vrby, oleandru a břečťanu. Je třeba zdůraznit, že na jedné straně se
zobrazovaly
obzvlášť bohaté listnaté větvičky, někdy nesoucí plody, zatímco druhá strana byla zdobena jen malou olistěnou větví. Šlo o poukaz na stoupající a
klesající
křivku života, motivu, který se vrací i na náhrobcích a hrobových křížích. Lebky dětské, svobodných žen a šestinedělek (výjimkou však nejsou ani lebky
starců) byly dekorovány reprodukcemi květů, mezi nimiž převládaly růže. V tomto případě šlo o symboliku nebeské radosti, která zesnulého očekává nebo také
o symbol "růžové zahrady", která se často i dnes používá jako synonymum hřbitova. Narážkou na zážitky duše na onom světě je také umístění bodláků, jež
ojediněle zdobí lebky, neboť duše podle lidové víry musí na své cestě na věčnost projít skrze bodláky a trní. Lebky nejčastěji pomalovávali a popisovali
místní truhláři, méně často hrobníci nebo samotní příbuzní. Mnohdy šlo také o domácí putující lidové umělce, méně často učitele a místní kněze. Se změnou
způsobů natírání se měnilo popisování lebek časově i místně. Místo celých jmen a povolání zemřelých se zejména ve východním Tyrolsku a Solnohradsku objevil
zvyk uvádět pouze iniciály, datum narození a úmrtí, případně bylo vystaveno na oltáři nebo zazděno podél klenutí portálu 24 lebek, vždy jen s jedním
písmenem abecedy s poukazem na to, že každý z nás, ať se jmenuje jakkoliv, podlehne smrti. Koncem 19. století se na lebkách objevují písmena RIP
(odpočívej v pokoji) nebo RSA (pokoj tvému popelu). S popisem se často váže umístění symbolu kříže s monogramem
Krista a Marie, pod jejichž ochranu je lebka svěřena. Dodržovalo se pravidlo, že hlavy rodičů i když exhumace byly od sebe časově vzdáleny, byly
odpovídajícím pomalováním navzájem podobné. Na lebku otce se umísťoval monogram Kristův, na lebku matčinu Mariin. Postavení lebek se ve většině kostnic
dělo na policích nebo velkých stolech, záleželo na regionálních zvycích. V okolí Braunau byly lebky umístěny do držáků ve tvaru lampy, jinde byly lebky
obloženy pestře pomalovanými bedýnkami s rokokovými rámy (např. ve Frankingu). V Eggelsbergu, St. Georgenu a Gilgenbergu měly lebky vlastní podstavec.
Tyto stojánky sestávaly buď z oválného prkénka přizpůsobeného tvaru čelisti a z pomalované zadní stěny nebo z podesty kazetovitého tvaru, jejíž stěny byly
popsány výroky z bible. Ze zvyků spojených s vystavováním lebek se do dnešních dnů zachovalo málo. Od první světové války vymizel zvyk vzít v době
kvetoucího obilí lebky z kostnice a nasadit je jako masky do polí, kde pak z mezí strašily okolojdoucí děti i dospělé, aby je zadržely od vstupu do
zrajícího lánu. Zapomenuto zůstalo i "krmení" lebek z dřevěných mís, dosvědčené církevní visitační zprávou ze 17. století (Burgstaller 1966) a také to,
že děti, vnuci i pravnuci při nedělní návštěvě kostela zašli i do kostnice, aby se zde před lebkami svých předků modlili a často je také hladili. Tak bylo
ovšem mnoho nápisů a nákresů nenávratně smazáno. Jednu z dochovaných kostnic s přibližně dvěma sty pomalovanými lebkami je dosud možno vidět v Rakousku, v malebném městečku na úpatí Východních Alp - Hallstattu - v kapli sv. Michala. Zajímavé je, že nejmladší takto označené lebky pocházejí z druhé poloviny sedmdesátých let našeho století a byly takto upraveny před necelými dvaceti lety. Význam a smysl pomalování křtinských lebek je podle našeho názoru zcela jiný. Téměř shodný způsob označení všech dvanácti lebek svědčí o tom, že v tomto případě nebyla totožnost mrtvých důležitá. Kresba snad spíše symbolizuje nějaký zvláštní povahový rys nebo možná osud společný všem dvanácti zemřelým. Evidentně byly takto označeny kosterní pozůstatky lidí nějakým způsobem výjimečných. Je dokonce možné, že by se mohlo jednat o lebky mučedníků.
Hlavní krypta pod chrámem Panny Marie ve Křtinách s přechodně uskladněnou kostnicí krátce před jejím transportem na Anatomický ústav LF MU v Brně (1991).
Historikové (z FF MU v Brně) se
shodují v názoru, že kresby podle svého charakteru pochází ze 17. století. Je obecně známo, že v době pobělohorské dochází u nás ke vzkříšení památky
katolických mučedníků a byly to právě Křtiny, které v té době prosluly jako jedno z významných center rekatolizačního hnutí na Moravě. Možná, že by se
podařilo trochu poodhrnout roušku tajemství dvanácti dekorovaných lebek, kdybychom dokázali vysvětlit symboliku kresby, především písmene T uprostřed
čelní krajiny. Je téměř jisté, že jde o symbol kříže, snad antonínského, který má tvar podoby tohoto písmene.
Antonín Veliký byl egyptský poustevník a
opat žijící na rozhraní 3. a 4. století. Jeho přísný asketický život přiměl k následování velké množství mladých mužů, takže bývá považován za zakladatele
křesťanského mnišství. Svatý Antonín Veliký je zobrazován jako stařec s holí ukončenou nahoře křížem v podobě písmene T. Kromě zvonku a vepříka bývá často
zpodobněn s hořící pochodní nebo nádobkou na oheň. Spojitost s křtinskými malovanými lebkami by mohla být následující. Chorobě, která se občas epidemicky
vyskytovala i v našich zemích - ergotismu, se říká lidově "oheň svatého Antonína" (ignis sancti Antonii). Šlo o onemocnění, způsobené námelovými alkaloidy,
které vyvolávaly vasokonstrikci a často vedly vlivem rozsáhlých trofických poruch periférních částí těla až k hlubokým gangrénám - E.gangrenosus (Wenke a kol.,
1977). V dřívějších dobách docházelo často ke kontaminaci chlebové mouky žitnými zrny pozměněnými parazitickou houbou Claviceps purpurea. Jedna z posledních
velkých epidemií postihla české země např. v letech 1736 - 1737, kdy se onemocnění rozšířilo ve třinácti vesnicích okolo Mimoně (Niklíček a Štein 1985).
Lidé se s prosbou o uzdravení obraceli právě na sv. Antonína a věřili, že s jeho pomocí se jim podaří z této těžké nemoci uzdravit. Bylo by zajímavé zjistit,
zda se epidemie námelové otravy - ergotismu nevyskytla v průběhu minulých století přímo ve Křtinách, nebo v blízkém okolí. To se nám však dosud bohužel
nepodařilo.
Další nezodpovězenou otázkou zůstává způsob, jakým se lebky do křtinského chrámu dostaly. Byly označeny přímo ve Křtinách anebo sem byly přineseny,
či tento zvyk přinesla osoba, která se s ním někde seznámila? Existují někde u nás dosud neobjevené analogické případy? Přes řadu podobných otázek,
které zůstávají nezodpovězeny, můžeme konstatovat, že křtinská kolekce lebek se symbolem vavřínového věnce je unikátní a to hned ze tří důvodů: jde o
dosud nejseverovýchodněji vzdálenou lokalitu od míst maximálního zvyku pomalovávat a popisovat lebky zemřelých, která leží v jihozápadním Rakousku,
typem kresby, který řadí křtinské lebky k nejstarším svého druhu, a v neposlední řadě proto, že se v českých zemích jedná o ojedinělý nález." Ladislava Horáčková, 1998.
Schéma uložení pomalovaných lebek v kosterním materiálu kostnice v podzemí věže chrámu Panny Marie ve Křtinách.
Ukázka malovaných lebek z Hallstattu v Rakousku ve své zlidovělé podobě.
Foto: stažené z internetu.
Návrat pomalovaných lebek z antropologického zkoumání zpět do podzemí chrámu P. Marie v r. 2005 - Hlavní krypta.
Na fotografii uprostřed RNDr. Ladislava Horáčková, vprávo od ní MUDr. Lenka Benešová - Vargová.
Foto: anonym 2005.
Zazděné sklepení pod terasou schodiště před chrámem
Během rozsáhlé rekonstrukce chrámu Panny Marie za pátera Tomáše Prnky bylo v roce 2002 kompletně rozebráno kamenné obložení a dlažba terasy a schodiště před hlavním
vchodem do chrámu. Tehdy jsem mohl vidět vystupovat z odhalené terasy schodiště stropní cihlovou klenbu blíže neznámého členitého sklepení pod terasou
schodiště, které jak se ukázalo následně, bylo zazděné.
Tuto skutečnost jsem potvrdil na jednom místě průrazem klenby, pod níž se nacházela - jak jsem očekával - kamenná zazdívka. Velkým překvapením bylo,
že šest nápadných zadlážděných vchodů po obou bočních stranách terasy schodiště (od náměstí a od "spáleniska") vedou do tohoto sklepení, což předtím nikdo
nepředpokládal. Tyto přesně zalícovanými kamennými deskami uzavřené vchody po obou stranách terasy schodiště byly považovány jen za dekorativní projev
stavitele. Na starém obrázku projektu křtinského chrámu s jednou věží od rytce J. C. Laidiga, který se uchoval na křtinské faře, však jasně vidíme v těchto
místech vchody do podzemí. Dle vyrytého letopočtu se jako vznik schodiště považuje rok 1770. To je důležité pro datování vzniku samotné Krypty pod věží,
s níž Sklepení pod terasou schodiště komunikuje čtyřmi až pěti zazděnými chodbami, jak jsme zjistili speleologickým průzkumem v roce 1991. Dnes je schodiště s terasou před
chrámem již dlouho opět zkompletováno do původní historické podoby a na existenci neznámého zazděného sklepení zdánlivě už nic neupozorňuje. A přece
kamennými deskami zamaskované vchody do něj jsou před vchodem do chrámu na první pohled patrné.
Nikoho ani ve snu nenapadlo, že za těmito výklenky v terase schodiště se nacházejí vchody do tajné prostory krypty podvěží s kostnicí, neboť tyto výklenky byly námi považovány jenom za dekorativní projev stavitele (2022).
Jak jsme zjistili my, tyto velké výklenky v terase schodiště jichž je šest, vedou ve skutečnosti do členitého podzemí, jež je však převážně zazděné (2022).
Sklep pod schodištěm u silnice
Rovněž pod níže ležící
nástupní teráskou schodiště u silnice je jeden volně přístupný, poměrně rozlehlý sklep, s třemi vchody, z nichž dva jsou zazděné, využívaný v současnosti
jako skladiště. Speleologicky není tento sklep zajímavý,
na jednom místě však pod stropní klenbou je přesto patrný starý speleologický pokus. Neznámí výzkumníci se patrně pokoušeli tudy proniknout do neznámé
krypty, zaměřené v roce 1943 virgulí Norbertem Havlíčkem a Ludmilou Danielovou, která měla končit dle těchto autorů jedním svým koncem v těsném sousedství
sklepa. Po probourání zdiva však nevnikli do neznámé krypty, jak očekávali, ale jen do výsypkového materiálu nitra tělesa schodiště. S výše uvedeným
zazděným Sklepením pod terasou schodiště tedy tento izolovaný sklep u silnice nemá pravděpodobně žádné fyzické propojení. Tento sklep měl být původně přístupný
návštěvníkům křtinského chrámu, jak ukazuje obrázek z 1. pol. 19. století.
Izolovaný sklep pod nástupní teráskou schodiště u silnice, který nikam nepokračuje (2022).
Objev hrobky zábrdovického opata Kryštofa Jiřího Matušky dne 16. dubna 1991
Hned po objevu ossária s pomalovanými lebkami druhým nejvýznamnějším objevem v podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách se stala dne 16. dubna 1991 před
bočním oltářem sv. Jana a Pavla neznámá hrobka, v níž byl 6. listopadu 1777 pohřben předposlední zábrdovický opat a tvůrce mariánské svatyně ve
Křtinách, Kryštof Jiří Matuška (5.2.1703 - 3.11.1777).
Hádanku o poloze této hrobky řešili četní speleologové již od roku 1943. S jistotou se vědělo jen to, že opat Matuška
byl pohřben někde v podzemí v chrámu Panny Marie. Úspěšní v lokalizaci jeho hrobky byli až Marek Šenkyřík a Radovan Drtil, členové Novodvorské skupiny
ZO 6-12 Speleologického klubu Brno (tedy dnešního Speleohistorického klubu Brno, ZO 6-26
České speleologické společnosti) a firmy SpeleoPraktik, kteří pochopili správně kryptogram na náhrobní desce umístěné na zdi chrámu u oltáře sv. Jana a Pavla. Na této pamětní desce stojí v latinském jazyce napsáno:
"Ptáš se, poutníče, čí to hrob po němž nohou šlapeš?
Kámen tento kryje chladné tělesné ostatky opata Christofora,
v jehož útrobách zbožné city plápolaly
a jehož neúnavnou pílí ve své ozdobě povstaly vznešené zdi chrámové!"
Na základě doslovné interpretace naši předchůdci mylně předpokládali, že pamětní deska s nápisem byla původně umístěna nad hrobem na blíže neznámém místě v
podlahové dlažbě chrámu a teprve v roce 1905 byla při rekonstrukci dlažby nákladem knížete Lichtensteina z ní vyjmuta a umístěna na dnešní místo na zdi
chrámu. Bližší prohlídkou této pamětní desky jsem ale správně pochopil, že tato pamětní deska nebyla nikdy umístěna v dlažbě chrámu, ale že se od roku 1777
stále nachází na svém původním místě na chrámové zdi před oltářem sv. Jana a Pavla. Tato pamětní deska totiž nemá zahloubené písmo, jak by tomu bylo v
případě, kdyby byla umístěna na zemi, ale je popsána jen prostou barvou. Z tohoto postřehu přirozeně vyplynulo, že nikdy neležela na chrámové podlaze.
Odtud byl jen krůček k pochopení celého kryptogramu "čí to hrob po němž nohou šlapeš", že neznámá hrobka opata Matušky, o jejíž existenci v chrámu Panny
Marie se vědělo z historické zmínky (uvádí Hurtův rkp.), se nachází ve skutečnosti přesně a doslovně pod nohama poutníka, čtoucího zápis o pohřbu. Jistotu
dal rekognoskační vrt vedený do podlahy v těchto místech dne 16. dubna 1991 pod zmíněnou pamětní deskou, kterým Marek Šenkyřík a Radovan Drtil neznámou
hrobku opravdu potvrdili. Vrt se po průchodu cihlovou klenbou již v hloubce 48 cm propadl do 90 cm vysoké neznámé podzemní prostory. Proto byla provedena
celá síť rekognoskačních vrtů, z nichž čtyři byly pozitivní, které velikost a orientaci prostory upřesnily. Po dohodě s farním úřadem a za přítomnosti P.
Tomáše Prnky byla téhož dne v okolí objevného vrtu odstraněna dlažba, pod níž se pod nepatrnou vrstvou zásypového materiálu objevila cihlová klenba
neznámé hrobky. Vzhledem k absenci původního vchodu byl, po dohodě s farním úřadem, přes
cihlovou klenbu proražen umělý přístup. Tak byla objevena hrobka zábrdovického opata Kryštofa Jiřího Matušky, jehož tělesné ostatky byly v hrobce dosud
zachované, hnědě patinované od provlhčených podzemních sedimentů. V okolí hrudníku se nacházely zelené skvrny, způsobené oxidací kovových (mimo jiné zlatých)
součástí oděvu, jehož zbytky se v těchto místech dosud zachovaly. Po pravé straně pánve ležela cihla. Všechny boční stěny hrobky jsou hrubě omítnuty bílou
maltou, na níž se v několika úrovních (až do výšky 48 cm ode dna) dochovaly tmavě zbarvené horizontální pruhy, dokladující úrovně hladin při zatopení
hrobky podzemní vodou. V klenbě, ani v bočních stěnách, nebyl projektován do hrobky vstupní otvor. Po uložení mrtvého do hrobky bylo nad ním vybudováno
dřevěné bednění, na němž byla vyzděna cihlová klenba která uzavřela celý pohřební prostor. Dokazují to otisky desek ve výronech malty v klenbě a šest zachovaných opěrných bodů nosné konstrukce vytlačených v maltě v místě styku bočních zdí s klenbou. Hrobka má vnitřní rozměr pouze 235 x 101 cm a byla vysoká jen 90 cm. Mrtvý ležel hlavou k JV. V hrobce oné noci Radovan Drtil objevil robustní opatský prsten
ze zlata, který měl vsazenu čirou broušenou skleněnou imitaci. Tomuto nálezu byl přítomen kromě mě ještě Jiří Dressler ze Křtin. Patří k dosud neznámé
historii objevu této hrobky, že tento prsten se ztratil. Bohužel se na tomto místě přiznávám ke hříchu obou objevitelů, tak jak jsem to učinil již v roce
1991 páteru Tomáši Prnkovi. Tento prsten nalezený v hrobu opata Matušky jsme totiž v mladické nerozvážnosti zatajili a následně zcela ztratili, takže již
není k dopátrání. Měl jsme tehdy 23 let. Dlouho jsem váhal, zda se mám o tomto svém a Radovanově tajném hříchu rozepsat, ale jsem si vědom toho, že o
"našich hříších si budou jednou štěbetat vrabci na střeše." Páter Tomáš Prnka, který mou zpověď vyslechl, mi odpustil a na usmířenou mého svědomí mi
věnoval velký křesťanský růženec. Tak byl náš objev poněkud poskvrněn a dodnes toho upřímně lituji. Jak jsem řekl, po křesťansku jsem se ze všeho v návalu
vnitřního zoufalství a lítosti nad provedeným činem vyznal křtinskému duchovnímu správci. Ten náš čin pochopil a neodsoudil. Tento můj hřích
dnes připomíná jen nápis na malém improvizovaném památníčku, umístěném nad hrobem opata Matušky, kde píši: "O odpuštění hříchu prosí Toho, který Ví
poustevník Marek". Po zkušenostech, které mám, bych podobný skutek nikdy neučinil. Jak se se ztrátou opatského prstenu vyrovnal Radovan mi není známo. Od této
události uplynulo 16. dubna 2021 právě 30 roků. Kéž jsou tato slova varováním pro každého archeologa či speleologa v jakém nebezpečí se nachází v případě
zatajení nálezu.
Speleolog Marek Šenkyřík otevírá dne 16. dubna 1991 neznámou hrobku před oltářem sv. Jana a Pavla v chrámu Panny Marie ve Křtinách, v níž byl roku 1777 pochován zábrdovický opat Matuška, tvůrce kostela ve Křtinách.
Objevená hrobka před oltářem sv. Jana a Pavla s dosud patrnými tělesnými ostatky stavitele chrámu Panny Marie ve Křtinách opata Kryštofa Jiřího Matušky (1991).
Archeologický průzkum hrobky opata Matušky dne 10. května 1991
Další historie průzkumu hrobky je již známá. K našemu objevu byli přizváni archeologové PhDr. Josef Unger a PhDr. Lubomír Šebela (oba Archeologický ústav
ČSAV) a antropoložky RNDr. Ladislava Horáčková (Lékařská fakulta Masarykovy univerzity) a RNDr. Marta Dočkalová (Moravské zemské muzeum). Tito jmenovaní
dne 10. května 1991 celou hrobku s ostatky jednoho zemřelého komisionálně prozkoumali a kosti z hrobu vyzvedli na povrch. Z hrobu byl odstraněn veškerý
sediment a proplaven přes síto. Pod ním byly odhaleny v hloubce 10 - 25 cm šikmo ukloněné lavice kompaktní skály, na nichž byla později sledována až 10 cm
hluboká jezírka spodní vody. Byla provedena i vnější odkrývka podél SZ stěny hrobky, čímž bylo zjištěno, že hrobka byla postavena v obdélníkové jámě uměle
vytesané ve skále. Při tomto průzkumu byl objeven pektorální (náprsní) kříž ze stříbra
o velikosti 87 x 56 mm, se sedmi skleněnými imitacemi, dále pruh textilie (pravděpod. štoly) protkávaný zlatými vlákny, zbytky oděvu, hřebíky, kostěné
knoflíky, korálky (pravděpododobně z růžence) a zbytek dřevěné desky o velikosti 30x10 cm. Nalezený pektorální kříž je dnes uložen na faře ve Křtinách. Jak vyplývá z historických interpretací, z archeologického a antropologického posudku, ale i z
výsledků speleologického průzkumu, který vyloučil možnou přítomnost další hrobky před oltářem sv. Jana a Pavla, patří objevené tělesné ostatky opatu
Kryštofu J. Matuškovi (1703-1777), který se hlavní měrou zasloužil o vybudování zdejšího chrámu.
Zátiší u hrobu opata Kryštofa Jiřího Matušky před oltářem sv. Jana a Pavla v chrámu Panny Marie ve Křtinách při archeologickém průzkumu.
Foto: Lea Píchová, Archeologický ústav Brno 1991.
Archeologický výzkum hrobky opata Matušky v před oltářem sv. Jana a Pavla v chrámu Panny Marie ve Křtinách. Na fotografii Josef Unger (1991).
Pektorální kříž opata Matušky objevený v jeho hrobce před oltářem sv. Jana a Pavla v chrámu Panny Marie.
Foto:
Lea Píchová, Archeologický ústav Brno 1991.
Znovupochování ostatků opata Matušky v původním hrobě před oltářem sv. Jana a Pavla dne 3. listopadu 1991 Matuškovy ostatky byly v Brně zakonzervovány a společně s
archeologickými nálezy z jeho hrobky vystaveny na výstavce při příležitosti výročí jeho smrti dne 3. listopadu 1991, kdy byly umístěny na oltáři
Čtrnácti svatých pomocníků v chrámu Panny Marie. Poté byly vloženy do měděné schránky a znovu pochovány v původním hrobě před oltářem sv. Jana a Pavla. Vchod
do hrobky byl zabetonován a celý prostor opět předlážděn původní dlažbou. Slavnostní mši tenkrát sloužil strahovský opat Michal Pojezdný. Farní úřad ve
Křtinách při této příležitosti v nákladu 5000 výtisků vydal útlou pamětní brožuru, kterou sepsal kolektiv zainteresovaných autorů (PRNKA -
DOČKALOVÁ - HORÁČKOVÁ - ŠEBELA (vedoucí autorského kolektivu) - ŠENKYŘÍK - UNGER 1991), která pojednává o Matuškově životě a díle, a jsou v ní též shrnuty
výsledky archeologického, antropologického a speleologického průzkumu. Nález jsem zhodnotil i já samostatně roku 1992 (ŠENKYŘÍK 1992 b).
Výstavka na oltáři 14 svatých Pomocníků v chrámu Panny Marie s ostatky opata Matušky při příležitosti jeho znovupochování dne 3. 11.1991
Tajná skrýš v pilíři s kazatelnou a její průzkum roku 1991
Poměrně málo známou skutečností je fakt, že chrám Panny Marie ve Křtinách měl svou tajnou skrýš pro kostelní poklad. Tato tajná skrýš se nachází v pilíři
s kazatelnou u hlavního oltáře. Vchod do skrýše je na oratoři v prvním patře chrámu, kde se nachází boční dřevěný oltář, po jehož odsunutí se vstupuje
nízkým otvorem do dutiny uvnitř pilíře. Je zde nepořádek. V této dutině na úrovni oratoře vidíme šachtovitý vstup do příkrého tajného schodiště vyzděného z
cihel s vysokými schody, který měl být asi uzavřen kamennou deskou. Po zahrnutí cihlovou drtí a stavebním odpadem by byl vchod do tajného schodiště
naprosto neviditelný a neobjevitelný. Tajné schodiště vede po příkrých stupních pilířem dolů až na úroveň podlahy chrámu v přízemí. Zde je vyzděna malá
klenutá dutina - vlastní skrýš pro kostelní cennosti. První zmínka o tajné skrýši pochází z pera Norberta Havlíčka z roku 1943, který zde s Ludmilou
Danielovou prováděl virgulový průzkum (DANIELOVÁ - HAVLÍČEK 1971). Ze zmínky ve farním archivu se mi dále podařilo zjistit, že tato skrýš byla přinejmenším
jednou opravdu použita a to za II. světové války křtinským knězem Františkem Markem, který zde před průchodem fronty ukryl liturgické náčiní a bohoslužebná
roucha. Kde přesně se tajná skrýš v chrámu Panny Marie nachází, však neuvedl. Tato skrýš je dodnes málo popularizována. Fotografie naexponované mnou v roce
1991 během speleologického průzkumu se bohužel nedochovaly. Dno skrýše bylo původně cihlové, ale speleologové hnáni představou, že schodiště možná
pokračuje až do podzemní neznámé krypty, tuto cihlovou podlahu rozebrali a situaci pod ní speleologicky sondovali. Pod nepatrnou výsypkou náš pokus však
zastavilo pevné zdivo kamenných základů pilíře. Náš pokus o objevení neznámého podzemí zde byl tedy neúspěšný. Schodiště tudy do podzemí nikdy nevedlo a
vstup do podzemních prostor se zde nepodařilo objevit. Při této příležitosti v roce 1991 Marek Šenkyřík tajnou skrýš zmapoval ve své mapě historického
podzemí kostela ve Křtinách. Pak uplynulo třicet let, kdy o tajnou skrýš nikdo další nejevil zájem. Až v roce 2021 jsem projevil zájem o její řádné
nafotografování pro moji zamýšlenou publikaci "Acta Speleohistorica" o podzemí křtinského chrámu, což mně nebylo povoleno. Nevzdal jsem se však a hledal
jsem ve svém speleologickém archivu, kde se mi k mé nemalé radosti podařilo objevit několik mých fotografií tajné skrýše z roku 2010.
Průzkum dutin v pilíři s kazatelnou chrámu Panny Marie (2010).
Unikátní fotografie tajné skrýše v pilíři s kazatelnou chrámu Panny Marie , kterou je dnes farním úřadem zakázáno fotografovat (2010).
Druhá unikátní fotografie tajné skrýše v pilíři s kazatelnou chrámu Panny Marie, se sedícím Gyaneshwarpurim v místě pro kostelní poklad (2010).
Přístup do tajné skrýše je za tímto oltářem na oratoři nad hlavním oltářem.
Jiné fotografie tajné skrýše.
Mapa tajné skrýše v pilíři s kazatelnou chrámu Panny Marie (1991).
Rozjímání po výstupu z tajné skrýše na oratoři nad hlavním oltářem (2010).
Průzkum půd chrámu Panny Marie
Speleologicky jsme prozkoumali i půdy nad chrámem Panny Marie a byli jsme překvapeni jak rozsáhlé prostory pod chrámovou kopulí jsou před zrakem běžného
návštěvníka utajeny. Přitom jsme slaňovali dutiny uvnitř pilířů s cílem odhalit nějaké staré zazdívky. Jednu starou zazdívku jsme přece jen odhalili až
v zadní části půdy v blízkosti pilíře s kazatelnou a pokoušeli jsme se ji otevřít. Dodnes tam po našem pokusu z roku 1991 zůstal vybourán malý otvor ve
zdivu. Přestali jsme s ražbou této umělé sondy z důvodu obav, abychom se nechtěně neprobourali do interiéru chrámu Panny Marie. Dodnes je tam něco velmi
kvalitně zazděno.
Zkouška na plyn CO2 pomocí svíčky zaměšené na provázek před slaňováním dutiny uvnitř pilíře z půdy. Na fotografii Radovan Drtil (1990).
Slaňování do dutiny uvnitř pilíře. Na fotografii statečně Radovan Drtil (1990).
Hledání nových speleologických cest do podzemí probíhalo i na půdě chrámu Panny Marie (1990).
Otazníky nad neznámými dutinami uvnitř chrámových sloupů
Na mé mapě podzemí kostela jsou zakresleny i hypotetické dutiny uvnitř sloupů. V chrámu Panny Marie jsou celkem čtyři sloupy a čtyři pilíře (viz kapitola:
Tajná skrýš v pilíři s kazatelnou). Dutiny ve dvou sloupech jsou známé, vede jimi točité dřevěné schodiště na kůr a na oratoř, které původně pokračovalo až
na půdu. Předpokládané dutiny uvnitř zbývajících dvou sloupů jsou ale neznámé. Laco Lahoda ze speleologické skupiny CMA, který se o podzemí kostela
hypoteticky a teoreticky sám též zajímal a důvěřoval při tom jako správný romantický záhadolog svědectví Antonína Cvilinka, pořídil filmový záznam
některých tajemných míst křtinského chrámu (viz kapitolu Webové stránky). Dále vyslovil svůj předpoklad, že ve zmíněných dvou sloupech možná "něco" je
již od dob premonstrátů. Tuto možnost jsem si uvědomoval i já, a proto jsem přemýšlel nad otvírkou neznámého sloupu u hlavního oltáře. Sloup jsem ohledal
na půdě, ale mému speleologickému průzkumu zabránily oprávněné obavy statického rázu. A tak je tajemství premonstrátů v bezpečí dodnes. Zde se však
dostáváme do sfér pověstí, nikoli seriózní speleologické vědy. Neberte proto tato slova o křtinském pokladu příliš vážně. O tomto pokladu byla ale přece
zaznamenána pověst v historické literatuře, že se za doby cistace (rušení) zábrdovického kláštera poklad propadl při jeho převážení vozem ve Křtinách
pod zem (OPLETAL 1962). My sami jsme ale na něj při průzkumu podzemí kostela nikde nenarazili, i když asi nejvíc jsem na něj myslil u kompaktního závalu na podzemní
barokní kanalizační chodbě pod rajským dvorem (Chodba pod jižním ambitem). Něco jsem tam u závalu cítil. V Kryptě pod věží, kromě několika střepů a hřebíků, poklad nebyl. Domnívám se však, že pomalované lebky z ossária jsou daleko významnější objev než všechny pomíjivé světské cennosti. To si uvědomí ti, kteří správně cítí a ctí duchovní význam těchto svatých ostatků po předcích.
Podzemí zámku, bývalá premonstrátská rezidence
Pod zámkem se nacházejí prostorná sklepení. Podařilo se mi získat mapu těchto sklepů pořízenou během současné komplexní rekonstrukce zámku.
Historická kanalizace pod nádvořím směrem k habrůveckému kopci, kterou asi naši předkové mylně považovali za tajné chodby
premonstrátů (POLÁK - PERNICA 1930), které vrchnost nenechala prozkoumat a zazdila je, zmapovaná dodnes není. Kanalizace je na dvou místech zřícená v důsledku novodobých
stavebních prací. O rozsahu chodeb za závaly není nic známo. Je tu ale na objevení několik metrů chodeb. Na jednom místě hrozí propad nádvoří za zámkem,
kterému zabraňuje jen slabá vrstva asfaltu vozovky. Zemřelý správce křtinského zámku pan Straka, který byl výtečným znalcem křtinských legend a pověstí,
do podzemí zdejšího zámku kladl poklad dvanácti soch apoštolů z ryzího stříbra v životní velikosti. Tento poklad se pokoušel ve sklepech pod zámkem i sám
hledat. Pan Straka nás v roce 1991 vpustil do sklepení pod zámkem, kde jsme se dokonce pokoušeli na jednom místě kopat s ohledem na skryté poklady. Krátce
jsme hledali druhé podzemní patro sklepů, ale bezúspěšně. Více jsme těmto pověstem nevěnovali pozornost a místo toho jsme prokopali malý nadějný propad za
budovou bývalého včelína poblíž zámku, kde jsme již tušili v romantickém nadšení zavalený vchod do podzemní chodby směrem "na Habrůvku."
Oficiální mapa sklepení pod zámkem ve Křtinách pořízená během současné rekonstrukce zámku.
Pan Straka, správce křtinského zamku, hlavní znalec pověstí o podzemí této bývalé premonstrátské rezidence a v něm ukrytém o pokladu stříbrných soch apoštolů (1991).
Objev zavaleného sklípku za bývalým včelínem u křtinského zámku
Pro úplnost dodejme, že kromě úžasných objevů ossária pod věží chrámu Panny Marie s pomalovanými lebkami a hrobky opata Matušky, byl v roce 1991 učiněn
nevýznamný objev starého zavaleného sklípku za budovou bývalého včelína, v prostoru bývalého křtinského zámku. V roce 1991 nás upozornil na propad ve
svahu za zámkem správce křtinského zámku pan Straka. Na základě jeho oznámení jsme prokopali povrchovou depresi propadu po zřícení neznámé podzemní
prostory. Propad za včelínem nebyla podzemní chodba směrem na Habrůvku, jak jsme se již romanticky v návalu entuziasmu domnívali, ale malý, pravděpodobně
barokní sklípek ve skále s cihlovou klenbou v místě vchodu, jejíž zbytek byl dosud zachován. Sklípek jsem datoval rámcově do 17. století, tedy do doby
stavebního rozvoje křtinského areálu v oblasti bývalé fary, dnešního zámku. Žádné datovací nálezy však nebyly ve sklípku zjištěny. (Souřadnice GPS sklípku
jsou 49.29729° N, 16.74103° E. Zaměřil je na mé pozvání svým chytrým mobilem dne 15.10.2022 Radek Krištof, člen ZO 6-26 Speleohistorického klubu Brno).
Není vyloučeno, že zde při úpatí habrůveckého kopce je více nezvěstných sklípků, které čekají na své objevení.
Objevený sklípek za včelínem v prostoru zámku se zachovalým zbytkem cihlové klenby (1991).
Podzemí pod ambity a rajským dvorem
Druhým samostatným speleologickým tématem Santiniho stavby je odvodnění ambitů a rájského dvora. Je zajímavé, že toto historické podzemí
bylo objeveno teprve v letech 2005 a 2006. Podzemí zde pracovně členíme na Chodbu pod severním ambitem, Systémek pod jižním ambitem a Kanálek pod mariánskou
sochou.
Průnět nově objevených chodeb vůči povrchu rájského dvora (2007).
Barokní kanalizace
má též svou poesii
Bývalá nadzemní hrobka hrabat z Bubna - Litic pod severním ambitem
V roce 1866 získal hrabě Vincenc z Bubna - Litic kapli sv. Anny a v následujícím roce (1867) v přilehlém ambitu vystavěl nadzemní hrobku pro svůj rod.
Celkem v ní bylo pochováno 11 příslušníků jeho rodiny, jak ukazuje přiložená mapa. Za II. světové války byla dne 25. dubna 1945 tato hrobka s ambitem
zasažena leteckou pumou a zdemolována. Rozmetané kosti a zbytky kovových rakví byly posbírány a uloženy v kryptě pod kaplí sv. Anny (viz kapitola:
Krypta pod kaplí sv. Anny). Na vstup do této nadzemní hrobky upozorňoval do nedávna kamenný práh v původní historické dlažbě v prostoru pod ambitem,
ukrytý nyní pod novější dlažební krytinou, pořízenou za děkana T. Prnky. Na zde reprodukované mapě z roku 1906 vidíme v hrobce nápis
"kolumbarium". Dnes nevíme, co přesně znamenal. Protože je kolumbarium v mapě vyznačeno přerušovanou čarou, domníval jsem se, že se možná jednalo o podzemní objekt.
Tento nápis mne tedy přirozeně upoutal, ale průzkumný vrt jsem v těchto místech však nakonec
nevedl. Kolumbárium je výraz pocházející z latinského columbarium – holubník. Výklenky kolumbária jsou určeny pro uložení pohřebních uren, vystavení
portrétů zemřelých a upomínkových předmětů, nejčastěji květin nebo věnečků.
Nadzemní hrobka hrabat z Bubna - Litic v podloubí severního ambitu na mapové dokumentaci z roku 1906.
Objev podzemní chodby pod severním ambitem
Podzemní chodbu pod severním ambitem jsem pro speleologii
objevil dne 7. října 2005 při speleoarcheologickém monitoringu stavebního výkopu při úpatí
ambitu v blízkosti kaple sv. Anny, směrem k faře. Původními objeviteli této chodby byli však anonymní výkopci inženýrských sítí, které jistě upoutal
odhalený otvor v základu ambitu vedoucí do neznámého podzemí. Není mi známo, zda se otvorem protáhli pod zem. Dále si chodby všiml speleolog Kamil Pokorný
při své návštěvě křtinského chrámu. Naplazil se do podzemí a pořídil fotografii, kterou vystavil na svém webu agartha.cz (viz kapitola Webové stránky).
Každopádně chodba končila již ve vzdálenosti 7 m od vchodu závalem pod šachtou zasypanou z povrchu rajského dvora. V chodbě mne upoutal nápadně odložený
velký typicky středověký zlomek ze dna nádoby i s jednou boční stěnou z šedé hmoty, jednoznačně z doby původních starých křtinských kostelů. Jak se sem do
podzemí asi dostal? Tento zával jsme dne 8. října 2005 spolu s Radovanem Drtilem, zasloužilým speleologem z křtinského podzemí, odtěžili a za závalem jsem
pronikl do nádherného 10 m dlouhého úseku zachované chodby. Ocelové pásmo udalo celkovou vzdálenost průniku od vchodu 17 m, kde je sifonovitá ucpávka
uzavírající další pokračování chodby směrem k jižnímu ambitu a křtinskému náměstí. Výška chodby je 1 m a šířka 0,6 m, boční stěny i strop chodby jsou z
cihel a podlaha je hlinitá. Podzemí je ve velmi špatném technickém stavu. Boční stěny Chodby pod severním ambitem se (vlivem výbuchu?) na četných místech
bortí. Zde se nabízí otázka, zda nebylo podzemí otřesené výbuchem letecké pumy v roce 1945, kdy byla rozmetána nadzemní hrobka hrabat z Bubna – Litic v
podloubí severního ambitu. Za nocí v zimě 2008 - 2009 jsem prokopal „když už šel pan farář Peňáz na faře spát“ sedimenty uložené na dně chodby a naplnil
jsem je do igelitových pytlů. Tyto igelitové pytle byly zatím zanechány na místě pro další zájemce o průzkum či sanaci tohoto podzemí (ŠENKYŘÍK 2005, GYANESHWARPURI 2022).
Zaměřování chodby pod severním ambitem (2008).
Stejná záběr o rok později v chodbě pod severním ambitem (2009).
Objev podzemního systémku pod jižním ambitem
Dne 2. prosince 2006 jsem se stal objevitelem
i Podzemního systémku pod jižním ambitem. V roce 2005, v souvislosti s objevem reliktu barokní Chodby pod
S ambitem a rajskou zahradou, jsem předpověděl existenci v té chvíli ještě netušené historické kanalizační sítě z 1. pololoviny 18. století, až v nejhlubších
úrovních Santiniho stavby. Toto mé tušení se naplnilo o rok později. Dne 1. prosince 2006 jsem dostal vnuknutí, abych zašel do Křtin. Na křtinském
náměstí jsem spatřil skupinu kopáčů, kteří právě hloubili stavební výkop podél jižního úpatí jižního ambitu, v prostoru u kaple sv. Anny. Proto jsem
provedl svůj obvyklý stavebněhistorický speleoarcheologický monitoring výkopu. Přitom jsem si v základu ambitu odhaleného výkopem všiml vystupovat
cihlovou klenbu blíže neznámé podzemní chodby. Romští kopáči si nebyli vědomi hodnoty nálezu a právě se chystali obnaženou klenbu přikrýt plastovou fólií
a zahrnout ji hlínou. Přišel jsem právě včas, abych zahrnutí klenby zabránil, čímž by tento zajímavý objev zůstal bez povšimnutí. O objevu jsem proto ihned
informoval farní úřad a následující den jsem zde přikročil k praktickému speleologickému průzkumu. V sobotu 2. prosince 2006 jsem, po provedení fotografické
dokumentace, prorazil napříč cihlovou klenbou otvor. Na první pohled bylo evidentní, že byl objeven původní historický kanál s cihlovou klenbou pocházející
z 1. poloviny 18. století, který sloužil k podzemnímu odvlhčení a odvodnění Santiniho stavby. Tento kanál se však nachází až v nejhlubší úrovni Santiniho stavby, což z něj činí speleologicky zajímavý objev. Nejedná se totiž o kanál podpovrchový, nýbrž o neznámou hlubinnou kanalizaci, procházející v hloubce cca 5 m pod úrovní rajské zahrady, tedy až pod podlahou suterénních sklepů pod jižním ambitem na křtinském náměstí. Bylo zjištěno, že historická kanalizační chodba, která přichází ze směru od rajské zahrady, není plně zasedimentována, takže podél stropní
cihlové klenby je volný otvor, jímž je možné se vleže proplazit do podzemí. Cihlová chodbička mizela do tmy. Požádal jsem proto pana děkana Tomáše Prnku,
aby mi při objevu asistoval jako hlídka na povrchu, a sám jsem se naplazil do polo ucpané plazivkovité chodby.
Současně jsem s sebou rozvíjel ocelové pásmo,
kterým jsem měřil vzdálenost dosaženého průniku do podzemí. Do kanálu jsem se naplazil do vzdálenosti 7,6 m od objevného vchodu, kde jsem ke svému
překvapení narazil na podzemní křižovatku kanalizační sítě. Vlevo i vpravo kanál kříží boční chodby, které jsou sice jen cca 30 cm široké, zato však asi 3 m
vysoké.
Tyto boční chodby sledují rádius zaoblení ambitu, a jejich pokračování mizelo někam za ohyb stavby. Těmito směry jsem však v průzkumu úžinatých
chodeb nepokračoval, protože zde byla potřeba blízkosti dalšího zkušeného speleologa. Proto jsem svoji pozornost obrátil k hlavnímu pokračování kanálu
směrem pod rajskou zahradu. Zde jsem však ve vzdálenosti již 9 m od vchodu narazil na zával. Ten však byl pouze lokální a štěrbinou podél levé stěny
jsem svítil do dalšího neznámého pokračovaní chodby. Protože bylo jasné, že byl učiněn významný objev, k jehož průzkumu je potřeba dalšího speleologa,
kontaktoval jsem Mgr. Petra Kosa (ZO 6-12 Speleologický klub Brno, jinak též archeologa Ústavu archeologické a památkové péče Brno) a nabídl jsem mu
spolupráci při rekognoskaci objeveného podzemí. Spolu jsme pak ještě týž den ve večerních hodinách provedli druhý vstup do objevených prostor. Proplazili
jsme se ke křižovatce na 7,6 metru. Poté jsem nejdříve prolezl do velmi úzké, ale značně vysoké chodby vlevo. Současně jsem s sebou rozvíjel ocelové pásmo.
Od křižovatky jsem pronikl do vzdálenosti 7 m, tedy celkem 15 m od vchodu. Zde chodba končí, směrem ke chrámu Panny Marie, cihlovou zazdívkou. Chodba zde
končí neprůlezným zúžením. Zajímavostí tohoto místa však je, že zazdívka není omítnuta, zatímco boční stěny omítnuté jsou. Poté jsem se vrátil zpět ke
křižovatce a stejným způsobem jsem prozkoumal chodbu vpravo směrem ke kapli sv. Anny. Průnik úzkou spárou byl též na hranici průleznosti a ve vzdálenosti
5 m chodba i zde končila. Kamenná zeď je zde již nepochybně základovým zdivem kaple sv. Anny. V prostorách nebyly učiněny žádné archeologické nálezy.
Nyní jsme se rozhodli provést odtěžení závalu na hlavní kanalizační chodbě přímým směrem, který uzavíral hlavní pokračování chodby směrem pod rajský dvůr.
Zával z labilních kamenů s obsahem pískovcové dlažby byl dlouhý jen 50 cm. Po jeho odtěžení jsme nahlédli do dalšího asi 4 m dlouhého úseku volné chodby,
která však opět končí dalším závalem z povrchu. Tento druhý zával se nachází v přímé vzdálenosti cca 13 m od křtinského náměstí. Mým speleologickým
průzkumem v zimě 2008 - 2009 bylo zjištěno, že tento druhý zával na Chodbě pod jižním ambitem není pod šachtou, jak tomu bylo v předchozím případě, ale že
zde došlo k totálnímu kolapsu stropní cihlové klenby a proboření několika metrového sloupce navážky na rajském dvoře u kaple sv. Anny. Naši předkové se
pokoušeli podzemní chodbu zachránit, a proto propad přepažili dřevěnými kládami, jejichž otisky v hlíně se v podzemí dosud nachází. Byla nalezena typicky
barokní glazovaná keramika, která byla ponechána na svém místě v podzemí. Svislé šachty byly ucpány pravděpodobně v 19. století, když po zrušení
patronátního zábrdovického kláštera přešla péče o křtinský chrám na světskou vrchnost. Tím zaniklo povědomí o strategickém významu podzemních odvodňovacích
šachet pod rajskou zahradou, ty byly následně zasypány stavebním odpadem, čímž byla podzemní odvodňovací stoka na několika místech blokována umělými
závaly. Obě podzemní chodby (Chodba pod severním ambitem a Chodba pod jižním ambitem) tvoří geneticky jedinou chodbu rozdělenou zmíněným totálním propadem
cihlové klenby s kompaktním podzemním závalem, na dvě dnes samostatné části. Chodba pod jižním ambitem je tedy logickým pokračováním Chodby pod severním
ambitem. Chodba tvoří odvodňovací a odvlhčovací systém rajského dvora uvnitř ambitů. Délku celé podzemní chodby i s oběma odbočkami lze odhadnout na cca
50 m, přičemž k propojení obou chodeb zbývá objevit úsek asi 8 m, který bude pravděpodobně zaplněn sedimenty a alespoň z části, i zřícen. Dalších cca 25 m délky chodby již zaniklo pod povrchem křtinského náměstí v důsledku stavební činnosti ve 20. století. Podzemní systém pod ambity totiž původně pravděpodobně odvodňoval až do Křtinského potoka, směrem k současné restauraci
u Farlíků. Dnes je interiér obou chodeb zaskládán téměř ke stropu igelitovými pytly se sedimentem nakopaným při mém osamělém speleologickém průzkumu za
nocí v zimě roku 2008 / 2009. Byl jsem zde s největší pravděpodobností první návštěvník po cca 250 letech od výstavby tohoto odlehlého ztraceného podzemí,
o němž samozřejmě neexistují žádné písemné zmínky v historické literatuře. Průchod obou podzemních chodeb dále dokazuje ošidnost a nesmyslnost virgulového
plánu anomálií "podzemí křtinského chrámu", který se do dnešních dnů zachoval od brněnského jeskyňáře Norberta Havlíčka a rabdomantky sl. Ludmily Danielové
z roku 1943. O podzemních chodbách, objevených mnou až na počátku 21. století, neměli tito staří proutkaři ani ponětí. Naproti tomu v tomto prostoru
navirgulovali nikdy neexistující tajuplné bludiště křtinských katakomb. Zde názorně vidíme, jak nás, virgulující speleology, může neznámé podvědomí podvádět! Toto podzemí dodnes čeká na své řádné zmapování, a proto si musíme zatím vystačit s mým paměťovým nákresem. A přece málem došlo k objevu podzemí pod jižním ambitem již na přelomu 70. a 80. let 20. století, když zedníci náhodou prorazili strop úzké spárovité chodby lemující zaoblení ambitu směrem k chrámu Panny Marie a položili zde odtokovou rouru, která je v podzemí dodnes patrná. Na základě ústního sdělení MUDr. Jiřího Urbana, ZO 6-12 Speleologického klubu Brno, tehdy dělníci nahlíželi dolů, ale do podzemí se nikdo neodvážil sestoupit. Otvor po sobě opět
zazdili a zahrnuli hlínou, takže se na všechno málem zapomnělo. Já sám jsem se podle této informace pokoušel marně tuto podzemní chodbu hledat již v roce
1991, až mi pomohla při jejím objevení náhoda, o patnáct let později. V mé paměti tedy zmínka o neznámém podzemí pod ambity zůstala zachována do pozdějších
dnů. J. Urban byl na stopě objevu tohoto podzemí pod ambity a rajským dvorem již někdy v 80. letech 20. století, ale sám se tohoto objevování aktivně
neujal. (GYANESHWARPURI, 2022)
Objevená barokní kanalizace pod jižním ambitem (2008).
Vstupní chodba do systémku pod jižním ambitem (2008).
Kanálek pod mariánskou sochou na rajském dvoře
Součástí odvodňovacího systému rajského dvora byl i drobný kanálek na ose kaple sv. Anny a chrámu Panny Marie o délce cca 14 m. Tento kanálek prochází pod
kopií sochy Panny Marie Křtinské, která stojí přímo na jeho chatrné klenbě (!). Tento kanálek byl v minulosti znám. Jeho zazděné napojení do výše uvedené
chodby v blízkosti kaple sv. Anny je evidentní. Nebylo však zatím dokázáno praktickou speleologií. V současnosti nikam neodvodňuje.
Objevená barokní kanalizace pod ambity a rájským dvorem - chodba pod jižním ambitem (2008).
Otázka odvodnění rajského dvora v blízkosti chrámu Panny Marie
Lze očekávat existenci analogické zrcadlově umístěné podzemní chodby historické kanalizace odvodňující rajský dvůr uvnitř ambitů v blízkosti chrámu Panny
Marie. O této hypotetické chodbě v současnosti není nic známo. V minulosti bylo pravděpodobně objeveno vyústění chodby na křtinském náměstí,
"tam, kde kdysi stávaly prodejní stánky", kde ho viděl Zelík (1958). Nechce se mi věřit, že by dávní stavitelé vyvýšeného rajského dvora, na nějž stéká voda a sníh
z chrámových střech, ho u základů chrámu Panny Marie nijak neodvodnili. Tak přece něco pravděpodobně zůstalo k objevení budoucím badatelům ve křtinském
podzemí.
Hledám vyústění barokní kanalizace při úpatí ambitu v blízkosti chrámu Panny Marie (2009).
Při hledání vyústění barokní kanalizace na náměstí v blízkosti chrámu Panny Marie (2009).
Paměťový náčrt baroní kanalizace pod ambity a rájským dvorem z roku 2021.
Suterénní sklepy pod jižním ambitem
Pod jižním ambitem na křtinském náměstí se nachází čtyři sklepy využívané v současnosti jako skladiště, WC a hospodářské prostory, oddělené cihlovými přepážkami.
Zajímavé je, že pod jedním ze sklepů prochází
podzemní barokní kanalizační chodba a zadní čela sklepů jsou od navážky rajské zahrady izolovány úzkou, ale vysokou spárovitou chodbou, což se ví teprve od
roku 2006 (viz kapitola: Podzemní systémek pod jižním ambitem). Tyto sklepy nejsou nijak speleologicky zajímavé. V jednom ze sklepů ale křtinští skauti odhalili
pod starou omítkou kresbu signovanou rokem 1844. Na ní si mistr tesař (u kresby je uvedeno jeho jméno) při opravě střech chrámu Panny Marie po požáru, který
ho postihl v roce 1844, načrtl nový vzhled chrámové věže. Tato, již téměř dvě století stará kresba, by se dnes měla chránit sklem. Tyto, dnes suterénní sklepy,
se z části původně nacházely v podzemí zasypány pod navážkou cesty, která vedla vzhůru ke dveřím v jižním ambitu, jak ukazuje starý obraz na faře ve Křtinách.
Suterénní sklepy pod jižním ambitem, kde křtinští skauti otloukali omítku a přitom objevili níže znázorněnou kresbu tuškou z roku 1844 (2009).
Pozoruhodná kresba na omítce sklepení pod jižním ambitem nové podoby věže po požáru v roce 1844 (2009).
Havlíčkův virgulový plán versus náš geofyzikální průzkum a vrtné práce
Slečna Ludmila Danielová a jeskyňář Norbert Havlíček navirgulovali v roce 1943 rozsáhlý podzemní labyrint pod celou Santiniho stavbou. Havlíček
anomálie zmapoval a odkázal k praktickému ověření budoucím generacím badatelů. Svou písemnou zprávu vložil do Moravského zemského archivu, na farní úřad ve
Křtinách a na četná jiná místa, kde byla námi objevena. Byl si svými výměry anomálií upřímně jist. Bylo to však za války a doba tedy praktickému objevení
podzemí nepřála. Potvrzení správnosti těchto virgulových záměrů viděl ve svědectví místního občana Antonína Cvilinka, které se vztahovalo k údajné návštěvě
krypty pod kostelem roku 1893, tedy před zadlážděním vstupní kamenné desky. Toto Cvilinkovo svědectví se nepodařily nikdy objasnit. Cvilink uvádí ve svém
svědectví bludištní charakter krypty pod chrámem. Tyto Cvilinkovy legendární katakomby se nepodařilo nikomu objevit a dnes se shodujeme v názoru, že byly jeho osobním výmyslem. Speleologové totiž v roce 1991 udělali v celé stavbě chrámu Panny Marie a přilehlého ambitu na všech strategických místech síť vrtů o průměru 18 mm až 4,5 až 5 m hlubokých, které na žádné další neznámé podzemí nenarazily. Pro úplnost třeba dodat že v chrámu je ještě jedna jiná starší síť vrtů od neznámého autora, o neznámé hloubce a s neznámým výsledkem. Jistě však byla rovněž negativní. V centrální prostoře chrámu Panny Marie,
před hlavním oltářem, na ose mezi oltáři sv. Barbory a Čtrnácti svatých pomocníků byl však vrtně zjištěn antropogenní zásah do geologického podloží ve
tvaru příkopu, hluboký 4,5 m, vyplněný velmi kyprou zavážkou s úlomky cihel. Existuje domněnka, že zde původně měla být další krypta, která nakonec z úsporných
důvodů nebyla vystavena. Poslední slovo řeklo v roce 1991 geofyzikální měření, které se k výskytu neznámých prostor vyjádřilo rovněž negativně.
Profesionální pracovníci Geofyziky Brno Vladimír Hašek, Stanislav Mayer a R. Záhora byli laskaví a na naši žádost, jen za nepatrný finanční příspěvek na
benzín, (vzhledem ke skutečné ceně takovéhoto
geofyzikálního měření), udělali v chrámu Panny Marie dle našich pokynů geofyzikální měření. Zaznamenali jen drobné anomálie a existenci dalších neznámých
krypt zcela vyloučili. Kromě již známé hrobky opata Matušky, Hlavní krypty a Krypty pod věží - ossária a souvisejících přístupových a větracích chodeb se
v podzemí kostela s vysokou pravděpodobností nenacházejí žádné další podzemní prostory. Všichni se shodujeme v názoru, že virgulové anomálie N. Havlíčka
a L. Danielové a pověsti o rozsáhlém podzemí pod křtinským chrámem od A. Cvilinka byly bohužel jen pouhou jejich škodlivou autosugescí. Je to výstraha
pro všechny praktické speleology, kam až mohou zajít pokud se zabývají virgulováním. Ale i tato epizoda neodmyslitelně již patří k historii objevných prací
na této lokalitě, neboť motivovala další speleology k zájmu o tuto, na první pohled atraktivní lokalitu, a to hned po skončení II. světové války. Ještě v roce
2021 si nechalo brněnské biskupství celý chrám znovu nezávisle proměřit georadarem, ale jak jsem předpokládal, žádné další neznámé podzemí nebylo již
zjištěno (LAJČÁK ústní sdělení 2021).
Geofyzikální měření v chrámu Panny Marie, R. Záhora (vpravo) a Vladimír Hašek (vlevo) (1991).
R. Záhora geofizikálně změřil i Hlavní kryptu chrámu Panny Marie s negativním výsledkem (1991).
Geofyzici ve Křtinách. R. Záhora, Vladimír Hašek, Stanislav. Mayer a ?. Sedící: Antonín Novotný (1991).
Ještě k archeologickým středověkým situacím ve Křtinách
Středověké nálezové situace ve Křtinách nejsou , jak mne informoval archeolog Mgr. Petr Kos z Ústavu archeologické a
památkové péče Brno, spolehlivě doloženy. Pouze J. Opletal (1962) uvádí bez bližších okolností nález gotického svorníku, který byl dle názoru památkového ústavu z poloviny
15. století. Pocházel tedy asi z gotického Německého kostela. Důvodem absence středověkých nálezových situací je výstavba Santiniho barokních
novostaveb v místě staré sakrální zástavby, jakož i velmi malá, nebo dokonce nulová, archeologická prozkoumanost Křtin.
Poutní místo ve Křtinách v poslední čtvrtině 17. století.
Málo uváděný obraz z mobiliáře chrámu Panny Marie podle rytiny Filipa Kiliána.
Český kostel zázračného obrazu
Starý Český kostel se nacházel v místě dnešního barokního chrámu Panny Marie. V místě výstavby nového chrámu byl Česky kostel
tolerován až do roku 1733, kdy z něj byla vynesena zázračná socha Panny Marie a kdy byl rozbořen a zrušen. Premonstráti zániku tohoto kostela velmi želeli.
Je škoda, že podle Santiniho projektu oba původní středověké křtinské kostely nebyly nějak zakomponovány do vznikající
barokní novostavby. Dnes bychom si Českého kostela z duchovního hlediska velice cenili, neboť on představoval kontinuitu tohoto posvátného prostoru.
Proto se intuitivně domnívám, že je možné
z důvodu pokračování kontinuity poutního místa, že dnešní hlavní oltář se sochou Panny Marie Křtinské se nachází v místě Českého
kostela, kde byla původně po staletí vystavena k uctívání křtinská Bohorodička. Dokladují to obrázky zveřejněné ve "Vallis Baptismi..." od Martina
Alexandra Vigsia z r. 1663 a v anonymní knize "Audolí křtinské" z roku 1665. Jsou to jediné zachované pohledy do interiéru Českého kostela. Vrtně byla v roce 1991 pod celou centrální chrámovou prostorou Panny Marie zjištěna 4,5 m hluboká deprese,
vyplněná velmi kyprou výsypkou s úlomky cihel. Základy Českého kostela byly tedy v centru chrámu s největší pravděpodobností odstraněny a
nepodaří se je objevit. Určitá naděje spočívá mimo areál chrámu. Například v roce 1991 se mi podařilo před SZ dveřmi do chrámu směrem do zámeckého sadu
lokalizovat staré základy blíže neznámé stavby. Již tehdy jsem vyslovil domněnku, že zde byly obnaženy základy Českého kostela (49.29656° N, 16.74237° E)
(ŠENKYŘÍK 1991). Odlišná geologická situace je však v prostoru za hlavním oltářem. Zde vrty pronikaly maximálně 1 m hluboko do
původního geologického podloží. Za hlavním oltářem by tedy mohly být hypoteticky zastiženy pod chrámovou dlažbou zbytky původních středověkých situací.
Zde stával Český kostel, pravděpodobně bohužel až pod barokní novostavbou chrámu Panny Marie.
Německý chrám
Co se týká Německého chrámu, tak ten stával v blízkosti dnešní kaple sv. Anny, již mimo areál barokní výstavby. Stál do roku 1718, kdy byl krátce před založením
kaple sv. Anny stržen. Je otázkou, zda budou jeho
základy objeveny, neboť v barokní literatuře je málo povšimnutá zmínka, že původní kostel byl rozebrán až do základů.
Přesto, jak je známo z archeologických výzkumů velkomoravských kostelů, bývají k výzkumu zachovány alespoň negativy po původních zdech.
Dneska je přibližně
v těchto místech ozdobný parčík, který na první pohled snad kopíruje základy hledané středověké stavby (49.29734° N, 16.74267° E),
který by umožňoval alespoň nedestruktivní geofyzikální průzkum.
Zde asi stál Německý chrám (2010).
Původní fara "na spálenisku"
Původní fara se nacházela v místě zvaném dodnes na spálenisku, na památku zhoubného požáru r. 1611, při němž fara vyhořela a kdy byl ohrožen ohněm i starý
Český kostel, stojící od fary dle dobové zprávy pouhých patnáct kroků. Po tomto požáru byla postavena v r. 1660 v místě dnešního zámku nová kněžská
rezidence. Základy staré fary na spálenisku by šlo archeologicky dnes jistě doložit, jak napovídá mírně zvlněný reliéf, neboť se zde po požáru, tedy od 17. století, neodehrávala žádná
antropogenní stavební činnost. (49.29630° N, 16.74282° E).
Mírně zvlněný terén pod kaštany "Na spálenisku" dokazuje, že se zde pravděpodobně nacházejí základy staré středověké fary, které by šlo doložit archeologickým výzkumem (2022).
Věž
Z věže čnící nad poutním místem z malého návrší (viz. Kiliánova rytina zaznamenávající Křtiny v 2. pol. 17. století) v místě dnešního náměstí se do
dnešních dnů pravděpodobně nic nezachovalo, neboť terén křtinského náměstí byl v průběhu staletí zahlubovaný až do dnešního stavu. V roce
2008-2009 však byly na náměstí zastiženy při stavebních pracích základy původní přístupové cesty vedoucí vysoko ke dveřím v jižním ambitu, rozebrané v roce
1865 nákladem knížete Vincence z Bubna-Litic. Tyto základy byly přikryty současnou žulovou dlažbou, a tak jako mnohokrát při rekonstrukci kostela,
málem unikly pozornosti.
Základy staré stavby na náměstí při úpatí ambitu (2009).
Vyškovská kaple
Vyškovská kaple, nebo též kaple sv. Anny, která bývala na hřbitově poblíž Českého kostela, pravděpodobně ve svých nepatrných zbytcích dosud existuje pod
kvetoucím sadem křtinského zámku, přibližně v místě nerealizovaného ambitu s kaplí sv. Josefa. Rovněž hřbitov, do něhož se dle dobové zmínky u chrámu Panny
Marie pohřbívalo až do roku 1805, kdy byl založen nový hřbitov na okraji obce, musí pod sadem ve svých zbytcích dosud existovat. Zde ruka archeologa dosud nezabořila krompáč. Existují zde tedy dnes neznámé hroby, nezasažené z části již barokní výstavbou v 1. pol. 18. století, pocházející z 13. století až 19. století
a možná i ještě starší nálezy.
Otázka velkomoravské stavby
Páter Tomáš Prnka byl velký snílek a romantik a snil o objevu velkomoravské rotundy někde pod chrámem Panny Marie. Tato rotunda ve "Vallis
baptismi", kde údajně křtili svatý Cyril a Metoděj naše předky po příchodu křesťanství na Moravu, je holá spekulace. Domnívám se, že se ji nepodaří
nikdy
objevit. Též v kamenném základu vykopaném na křtinském náměstí páter Prnka v návalu nadšení již viděl „obětní kámen“. Za zmínku v literatuře tyto indicie
stojí. Vzácné velkomoravské nálezy zde, vzhledem k malé prozkoumanosti Křtin, však nelze stále zcela vyloučit. Byla by to senzace! Speleolog Petr Niemec ve
Křtinách totiž nalezl slovanský střep s hřebenovou vlnicí. Tento střep odevzdal archeologovi Petru Kosovi, který ho datoval rámcově do 9. až 11. století
a odevzdal Jiřímu Mertovi z technického muzea, po jehož smrti je střep nezvěstný (Kos 2022). Je to vzácná indicie, že Křtiny mohly být osídleny již před
13. stoletím, ale jeden střep, nalezený za blíže neznámých okolností, jak mi napsal roku 2022 prof. Josef Unger, ještě nic neznamená.
Závěr Acta Speleohistorica o Křtinách.
Speleologický průzkum chrámu Panny Marie ve Křtinách úspěšně realizovala v letech 1990 - 1993 ZO ČSS 6-26 Speleohistorického klubu Brno a firma SpeleoPraktik,
pod vedením někdejšího studenta archeologie Marka Šenkyříka. Byl to jeden z nejdůležitějších průzkumů České speleologické společností v její historii.
Jsem objevitelem všech dvanácti pomalovaných lebek. Měl jsem to privilegium pracovat v kostnici, a proto jsem všechny pomalované lebky sám osobně vyzvednul
z podzemí na povrch. Mé speleologické průzkumy se odehrály ještě v letech 2005, 2006, 2008 a 2009. Myslím, že jsme křtinský chrám svědomitě prozkoumali. Speleologové jen doufají, že neubrali mariánské svatyni ve Křtinách nic na jejím tajemství, ale spíše je z podzemí vyzvedli na světlo Boží. Zde máme na mysli především pomalované lebky, které stále jsou záhadou a dodnes nevysvětleným nálezem z křtinského podzemí.
Na farní úřad P. Janu Peňázovi nesu svůj archiv k uložení na faře. Bylo to velmi prozíravé rozhodnutí (2010).
Záhada sochy Panny Marie Křtinské
Přes všechnu vynaloženou snahu při svých meditacích nad křtinským chrámem pořád je mé úsilí pochopit Pannu Marii Křtinskou, jejíž socha dnes stojí na
hlavním oltáři kostela, stále v počátcích. Existenci sochy lze ve Křtinách předpokládat již v 13. až 14. století... Dále následuje řada
historických zmínek z per pečlivých premonstrátů o jejím umístění v prastarém Českém kostele, později v roce 1733 v nově vystavěné kapli sv.
Anny, až byla posléze přenesena na své současné místo na hlavní oltář barokního chrámu Panny Marie, při příležitosti jeho slavné benedikce 1. května 1750.
Toto všechno jsou ale jen vnější historické údaje, popisující jaké osudy socha měla v průběhu staletí. Ale já se snažím pochopit něco jiného: "Co to ta
socha vlastně Je? Přivádí mne to na zbožnou myšlenku, že je to "zanechaný zástupný předmět mezi námi a Bohem". Je zázračná a Bůh jejím
prostřednictvím svým ctitelům podle své vůle plní modlitby a prosby. Je to otázka víry a námět na další hluboké zamyšlení a duchovní prozkoumání.
V minulosti se v její blízkosti, jak uvádí premonstráti, udála četná zázračná uzdravení.
Co je socha Panny Marie Křtinské doopravdy? Snad se najde omilostněný kněz či řeholník, který tuto zásadní otázku o totožnosti sochy s Bohem zodpoví.
Jsem mnich vedený v kulturní a náboženské realitě, v níž víra v zázraky a transcendentno je něčím naprosto samozřejmým. V Indii lze spatřit dosud živá
svatá prastará místa, jako byly naše Křtiny, v nichž se zázraky, zázračná uzdravení dosud dějí. Je to věcí víry v Boží Přítomnost, vševědoucnost a
všemocnost, která byla lidem zde na Západě poněkud zatemněna zhoubnými materialistickými režimy. Ale Bůh přesto skutečně existuje, a dle mého názoru
"socha Panny Marie Křtinské je Bůh sám ve tvaru kamene." Stačí se před ní sklonit a pomodlit, a věci v našem podvědomí, nevědomí a nadvědomí se budou
automaticky dávat dohromady, budou se harmonizovat. Lze doplnit modlitby o vlastní slova vyslovená v tichu vlastního srdce a doporučuji před sochou i
trochu meditovat. Tomu se říká důvěřovat v Boží Milosti, které jsou přístupné všude ve Vesmíru, ale obzvláště na všech svatých místech, které jsou přece
bránami k Bohu a mají v tom svoji pradávnou funkci a tradici! Jsou to promodlená místa - tak jako naše zamilované Křtiny. Proto nás Pán znovu přivádí do
Křtin, jakož i na ostatní svatá místa všude na světě (Lurdy, Fatima, Medžugorje, Turzovka a podobně).
Panna Maria Křtinská - gotická socha na hlavním oltáři chrámu Panny Marie ve Křtinách.
Obrana pana děkana P. Tomáše Prnky (1926 - 2013)
Život pana děkana Tomáše Prnky lze rozdělit na dvě fáze. V té první ho vidíme jako prominentního kněze komunistického režimu, který neváhal vstoupit do
rozkolnického hnutí některých katolických duchovních "Pacem in terris" a jako takový byl veden i jako spolupracovník StB. Pokud se to ví, tak nikdy ale
nikomu neublížil. Jednou, bylo to v roce 1991, se mi páter Prnka svěřil, že i za ním StB chodila. Několik dnů na to vyšly Cibulkovy seznamy, v nichž je
uveden jako spolupracovník, krycí jméno Adámek. Svědomí mu však nic nevyčítalo, prostě byla taková doba a on získával od státu velké peníze na opravu
křtinského chrámu. Touto velkolepou generální rekonstrukcí se páter Prnka proslavil a zajistil si čestné místo v historii poutního místa ve Křtinách. Ve
křtinském archivu se dochovaly dopisy páteru Prnkovi od tehdejších stranických špiček, které P. Prnka vůbec přede mnou neukrýval. Byl vyrovnaný a smířený se svou
minulostí a nestyděl se za ni.
V té druhé fázi, po sametové revoluci, ho vidíme jako příkladného kněze u Panny Marie Křtinské, kterou ze srdce uctíval a miloval. Mohu potvrdit, že
prodělal opravdu velký duchovní vývoj a snad měl i
nějaké mystické zkušenosti, například se mi jednou svěřil, že měl pravděpodobně zjevení anděla Světla. Oči mu přitom zajiskřily. Hluboce na něho působily Křtiny svým duchovním
rozměrem zejména za poutí, kdy bylo jeho srdce velice blízko Bohu. Bůh se ho zmocňoval a unášel jeho duši do nekonečna. Tehdy se se svatým Petrem
modlil: „Odejdi ode mne,
Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ (Lukáš 5, 8) To mi opravdu sdělil. Měl jen obavy, jaké to bude jednou v nebi, neboť říkal, že "komu bylo mnoho svěřeno,
od toho bude mnoho žádáno."
Já sám jsem na něj hleděl jako na zralého
kněze, který měl co dát nesčetným návštěvníkům křtinské mariánské svatyně. Byl výborný vypravěč a výborně se orientoval v historii kostela. Své hlavní zamýšlené dílo o
historii křtinského chrámu Panny Marie však nikdy nesepsal a nepublikoval,
navzdory tomu, že jsem ho k tomu mnohokrát přátelsky vybízel a upomínal. Je to škoda. S jeho odchodem zmizela studnice vědomostí. Své dílčí poznatky však sděloval
ve svých "Zprávách ze Křtin", kde jsou případnými historiky, zajímající mi se o jeho osobu, k dopátrání. Zemřel v roce 2013 a byl pochován na hřbitově
ve Křtinách, blízko Panny Marie Křtinské, Té, kterou upřímně miloval a jako kněz uctíval. Měl jsem ho ve vší úctě rád. Považuji ho za svého duchovního
spojence, dobrodince a mecenáše. Pán Bůh Vám, pane děkane, žehnej tam na věčnosti.
Pan děkan P. Tomáš Prnka ve svém černém kněžském hábitu (2009).
“Křtinský Schliemann“
Za svůj přínos o prozkoumání a poznání Křtin, jsem se nazval "křtinským Schliemannem". Tak to alespoň cítím a byl bych rád, kdyby to platilo i v duchovní
realitě, neboť naše Křtiny jsou především ojedinělé svaté místo a duchovní a náboženské centrum života, které nepřirozeně vyhaslo v důsledku
josefínských reforem v 80. letech 18. století. Archeolog Heinrich Schliemann (1822 - 1890) pevně věřil své vizi a snu o Homérově Tróji a skutečně ji
dokázal objevit. Já jsem zase uvěřil Vigsiovi a jiným barokním autorům o našich zázračných Křtinách. O sobě bych zde rád prozradil, že vyznávám všechny
světce, ať jsou z kteréhokoli náboženství. Poklekám před Pannou Marii Křtinskou, touto zázračnou sochou s Ježíškem, která je symbolem kontinuity krajiny, v
níž žiji. Je to památka na zbožné premonstráty, kteří toto Údolí křtu (Vallis baptismi) osídlili a duchovně kultivovali k jistě větší cti a slávě Boží a
Bohorodičky. Taková je má víra. Byl bych tedy rád, kdyby Křtiny byly znovu místo zázraků, jak tomu bylo v 13. až 18. století. I já dnes již patřím k
historii Křtin, se svými četnými výzkumy a objevy. Mnohé ze svého díla mi dávní premonstráti vyjevili. Prostudoval jsem četné starotisky i publikace
novějších autorů. A zde je můj skromný příspěvek obohacující historii poznání tohoto poutního místa. Věřím, že to, co jsem napsal, má pro Vás svůj význam,
zvláště pokud se zajímáte o speleologii, archeologii a historii. Mé požehnání za vše dobré přitom patří P. Tomáši Prnkovi a Mons. P. Jan Peňázovi,
křtinským farářům, kteří mne v mých výzkumech všestranně podporovali. Věřím, že naše Křtiny jsou věčné nadčasové dílo určené k povznesení duše a hlubšímu
zamyšlení nad naší pozemskou existencí a smyslem lidského bytí. Prociťovat to může každý, kdo přichází do Křtin se srdcem dokořán otevřeným.
Křtinský Schliemann (2008).
Křtinský Schliemann - v barokní kanalizaci pod jižním ambitem (2008).
Po nás přijdou další a zase budou hledat
Mám rád Křtiny. Po mně pochodeň bádání převezmou jistě další. A tak to má a musí být. Jsem spokojený, že mé jméno v historii Křtin něco znamená. „Po nás přijdou
další a zase budou hledat. Ten výzkum se nezastaví nikdy.“ řekl ve stavu zasnění prorocky otec habrůvecké speleologie, můj kamarád, pan Arnošt Hloušek
(1929 - 2016)
z Habrůvky. Byl to otec Arnošt, kdo mne osvíceně nabádal, abych se o Křtiny zajímal.
Myslím si, že po mně do Křtin přijdou archeologové, kteří výzkumy v podzemí znovu zhodnotí. Jim jsem v archivu křtinské fary nachystal malý dárek
v podobě studijních archivních materiálů mého speleologického průzkumu. Též se možná někdo pokusí objevit záhadné základy dvou zdejších středověkých kostelů
a dalších církevních a světských staveb, které musely ustoupit velkolepému chrámu Panny Marie, kapli sv. Anny s ambity a s rezidencí.
Nad Křtinami se tedy stále
vznáší tajemno. Pro ně dnes píši tento svůj spis "Acta Speleohistorica", který vkládám na patřičná
místa zájmových archivů a knihoven, aby nic neupadlo v zapomnění. S empatií jsem zaznamenal vše, co se o křtinském historickém podzemí ví v roce 2022. Je třeba však
uvést, že při sepisování této studie vycházím nejen ze zachovalých písemných zpráv, ale i z osobních vzpomínek na období již před třiceti roky. Věřím,
že si tento spis "Acta Speleohistorica"
najde své místo v dnes již rozsáhlé bibliografii chrámu Panny Marie v Křtinách.
Virgulování v ambitu. Moc mi to už nefungovalo, takže jsem nic nezaměřil (2009)
ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno stále existuje
Dodejme na okraj, že ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno stále existuje, omladil se a je již beze mne. Jsou to dědici kdysi významné ambiciózní
organizace. Dnes živoří na plošině Skalka v jižní části Moravského krasu, kde mají dvě zájmové lokality, jeskyni Ponorný hrádek pod Novodvorským ponorem a
propast Soví komín pod závrtkem Zub, mé dvě objevené jeskyně.
Nejvýznamnější objev Speleohistorickéh klubu Brno ve speleologickém humoru.
Kresba: František Franci Musil 1994.
Historické prameny
DOMÁCÍ PROTOKOLY FARY VE KŘTINÁCH.
KRONIKA FARY VE KŘTINÁCH 1973 - 1999, zápis P. Tomáš Prnka
HURT, R.: Dějiny Křtin. Strojopis v archivu fary ve Křtinách.
OPLETAL, J. Křtinské kostely a zámek. strojopis. Brno 1962.(archiv fary ve Křtinách).
Zábrdovické anály a kopiář.
Studium archivních materiálů na faře ve Křtinách (2009).
Historická literatura AUDOLÍ KŘTINSKÉ NEJSVĚTĚJŠÍ RODIČKY BOŽÍ PANNY MARIE... Litomyšl, 1665.
BARTOSCHEK, A.: PraeLatVs a Morte DoLorose praeCIpItatVs... Engelberti Hajek... Brno, 1712.
BULLA, F.: Kostel a socha blahoslavené Panny Marie ve Křtinách. 1926.
BULLA, F.: Kostel Panny Marie ve Křtinách. Brno, 1933.
ČAPKA, F. a kol.: Křtiny a okolí. Křtiny, 1987.
EICHLER, K.: Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v Rakouském Slezsku. Brno, 1888.
FRANZ, H., G.: Bauten und Baumeister der Barockzeit in Böhmen. Leipzig, 1962.
GUMPPENBERGER, G.: Atlas Marianus... München, 1672.
GUMPPENBERGER, G.: Marianischer Atlas II. München, 1673.
HEJDOVÁ, M. D.: Moravské barokní stavby Giovanni Santiniho. Disertační práce FF UK, Praha, 1950..
HORYNA, M. - ROYT, J.: Křtiny. Poutní kostel Jména Panny Marie. Velehrad, Historická společnost Starý Velehrad, 1994.
HURT, R.: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Brně - Zábrdovicích. Příloha 1, VVM. Brno, 1969.
HOCKE, R.: Jan Jiří Etgens. Jeho malířské dílo. rkp. Brno, 1968.
KAVIČKA, K.: Poutní a farní chrám Páně Jména Panny Marie ve Křtinách. Brno, 2014.
KOTZMANN, O.: Trauerrede über den selig entschlafenen... Christoph Georg Matuschka. Mikulov, 1778.
KUBÍNEK, Š.: Pobožnost k uctění nejsvětějšího života Pána našeho Ježíše Krista v poutním slavném chrámu Páně křtinském. Brno, 1992 (podle 1. vydání z r. 1863). KYRITEINER ANDACHT, böhmisch... 1738. (nezjištěn žádný výtisk). KYRITEINER WAHLFARTER... Brno, 1707.
LEWE, E.: Svatba duchovní slibů, čistoty, chudoby a poslušenství... Kryštof Jiří Matuška. Brno, 1772.
MAREK, F.: Poutní chrám Panny Marie ve Křtinách. Brno, 1935.
MARIÁNEK, V.: Křtiny. Historie a okolí. Křtiny, 1972. MARIANISCHES GNADEN - THAL... Brno, 1750.
OLENIUS, G., B.: Mariophilus peregrinus... 1668.
OPLETAL, Z.: Křtiny v období XIX. století. In: Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, 1972, roč. XVI. PÍSNĚ DVĚ POUTNICKÉ K PANNĚ MARII KŘTINSKÉ. Brno, 1735.
POSPĚCH, J.: Krátký dějepis bývalého kláštera premonstrátů a chrámu Páně v Zábrdovicích. Brno, 1869. POUTNÍK KŘTINSKÝ... Brno, 1706.
PRNKA, T.: Historie a současnost křtinských zvonů. Křtiny, 2004.
PROKOP, A.: Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung. Band IV. Wien, 1904.
REDMAN, F.: Nomen Tuum Ita Magnificavit ut non recedat Laus Tua de Ore Hominum. Brno, 1703. REVERENDISSIMI, AC AMPLISSIMI DOMINI... Brno, 1738. REVERENDISSIMI... DOMINI PRAELATI... Brno, 1777.
RIGA, C.: Trauer - und Trost - Predig... Hugonis Wenceslai Bartlitius... Brno, 1738.
RUPP, D.: Lob - und Ehrenrede über das geistliche Brandopfer... Brno, 1772.
SÁŇKA, H.: Autor první knihy o Křtinách. In: Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, 1962, roč. VI, č. 3.
SCHWEIGEL, A.: Bildende Künste in Mähren. Kolem r. 1785. Částečně publikováno in: Umění XX., 1972.
SKUTIL, J.: Křtinské údolí Martina Alexandra Vigsia. In: Sborník Okresního vlastivědného muzea v Blansku, 1974-75, roč. VI-VII.
STEFAN, O.: Das Höchbarock in der Architektur Böhmens und Mährens. Prager Rundschau, 1936, roč. VI.
ŠENKYŘÍK, M.: Historie chrámu Panny Marie ve Křtinách. Blansko, 1992, 1-34.
TENORA, J. Zábrdovice. Vzpomínka na klášter. Průvodce kostelem. Brno, 1935.
TIEHAN, J.: Refugium peccatorum B. P. Maria Křtinská, mezi horami v blesku nebeském vyjevená. Litomyšl, 1738.
VIGSIUS, M. A.: Vallis baptismi alias Kyriteinensis... Olomouc, 1663.
WAGNER, K.: Posvátné poutní místo ve Křtinách na Moravě. Brno, 1858.
WOLNY, G.: Die Markgraftschaft Mähren... Brno, 1836.
WOLNY, G.: Kirchliche Topographie II. Brno, 1856.
ŽAMPACH, F. M.: Architektonické dílo Givanni Santiniho na Moravě. Brno, 1944.
Speleologická a archeologická literatura a prameny
BEDNÁŘ, J. - NOVOTNÝ, A. - ŠVANCARA, J.: Mikrogravimentrie a její uplatnění v archeologii. Sborník referátů na 1. celostatní konferenci „Aplikace geofyzikálních metod v archeologii a moderní metody výzkumu a dokumentace.“ Petrov n. Desnou, 1979.
DANIELOVÁ, L. - HAVLÍČEK, N.: Poutní chrám p. Marie a kaple sv. Anny ve Křtinách. Rabdomantické výzkumy krypty a chodeb pod chrámovou dlažbou - 1943. Brno, 1971. Moravský zemský archiv v Brně G10 1304.
GYANESHWARPURI, ŠENKYŘÍK, P. M.: 30. výročí objevu krypty kostnice pod věží chrámu Panny Marie ve Křtinách s unikátním objevem dvanácti pomalovaných lebek.
eSpeleo 3/2021 (online). Praha: Česká speleologická společnost, s. 15-25.
GYANESHWARPURI, ŠENKYŘÍK, P. M.: Chrám Panny Marie ve Křtinách – podzemní chodba pod ambity a rájským dvorem v blízkosti kaple sv. Anny – zajímavý doklad
o odvodnění Santiniho stavby. eSpeleo 4/2022 (online). Praha: Česká speleologická společnost. s. 22-27.
HAŠEK, V. - MAYER, S. - ZÁHORA, R.: Geofyzikální měření na lokalitě Křtiny, chrám Panny Marie ve Křtinách. Brno 14. 6. 1991.
POLÁK, A. - PERNICA, J.: Žádost o povolení otevření chodeb pod budovou Vysoké školy zemědělské ve Křtinách a pod budovou kostela. Státní památkový úřad pro Moravu a Slezsko v Brně. Křtiny, 25. března 1930.
PRNKA, T. - DOČKALOVÁ, M. - HORÁČKOVÁ, L. - ŠEBELA, L. (vedoucí kolektivu) - ŠENKYŘÍK, M. - UNGER, J.: Kryštof Jiří Matuška 1702-1777. Vděčíme mu za
mariánskou svatyni ve Křtinách, za postavení filiálního kostela v Bukovince
kostelů v Ochozi, Babicích a zvelebení dalších církevních staveb. Vydal farní úřad ve Křtinách. Blansko, 1991.
SOBOTKOVÁ K. - ŠENKYŘÍK M.: Tajuplné podzemí křtinské. Speleo. Praha 1993, č. 10. s. 33-36.
SPELEOHISTORICKÝ KLUB BRNO (ŠENKYŘÍK, M.): Templáři a stříbrné sochy. Speleo. Praha 1993, č. 13, s. 46-48.
ŠENKYŘÍK, M.: Historické podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. In. Výroční zprávy ZO 6-12 Speleologický klub Brno za roky 1990 a 1991. Archiv České speleologické společnosti Praha. 1990 a 1991
ŠENKYŘÍK, M.: Historie chrámu Panny Marie ve Křtinách. Blansko, 1992a. s. 1-34.
ŠENKYŘÍK, M.: Objev hrobky zábrdovického opata Kryštofa Jiřího Matušky v chrámu Panny Marie ve Křtinách. Speleo. Praha, 1992b, č. 7, s. 26-28,
ŠENKYŘÍK, M.: Podzemí ve Křtinách - stručný přehled objevů v roce 1991. Speleofórum. Brno, 1992c. roč. 11, s. 22-23,
ŠENKYŘÍK, M. - HORÁČKOVÁ, L. - BENEŠOVÁ, L.: Kostnice v podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Speleofórum. Brno, 1994. roč. 13, s. 47-56.
ŠENKYŘÍK, M.: Zápis o objevu podzemní chodby pod severním ambitem chrámu Panny Marie ve Křtinách. Speleo. Brno, 2005. č. 43, s. 16-17.
WANKEL, H. : Bilder aus der Mährischen Schweiz... Wien, 1882. Překlad: Wankel, J.: Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti. Brno, 1984.
ZELÍK, J.: Protokol. (rukopis) Křtiny, 18. ledna 1958.
Antropologická literatura
BENEŠOVÁ,L., HORÁČKOVÁ, L.: Některé zajímavé patologické nálezy na kosterním materiálu z kostnice ve Křtinách. Scripta medica. 1993, 66 (1-2), s. 52-53.
HORÁČKOVÁ, L.: Antropologická a paleopatologická analýza kosterních pozůstatků z krypty poutního chrámu ve Křtinách na Moravě. Dizertační práce,
Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze. 1998, 121 s.
HORÁČKOVÁ, L., BENEŠOVÁ,L.: Zajímavé nálezy z kostnice ve Křtinách. Univerzitní noviny. 1994 1 (5).
HORÁČKOVÁ, L., UNGER, J., ŠENKYŘÍK, M.: Lebky se symbolem vavřínového věnce z kostnice ve Křtinách. Scripta medica. 1993, 66 (1-2), s. 51-52.
HORÁČKOVÁ, L., VARGOVÁ, L.: Inflammatory Changes in the Osteological Remains from the Křtiny Ossuary (Czech Republic). Anthropologie 2001, XXXIX (1), s. 57-62.
HORÁČKOVÁ, L., VARGOVÁ, L., HORVÁTH, R., BARTOŠ, M.: Morphological, roentgenological and molecular analyses in bone specimens attributed to
tuberculosis, Moravia (Czech Republic). Tuberculosis past and present. (Pálfi, G., Dutour, O., Deák, J., Hutás,I. eds.), GB TB Foundation 1999, s. 411-417.
STROUHAL, E., HORÁČKOVÁ, L., LIKOVSKÝ, J., VARGOVÁ, L., DANEŠ, J.: Traces of Leprosy from the Czech Kingdom. (In: Roberts, Ch., Lewis. M. E.,
Manchester, K. eds.): The Past and Present of Leprosy. Archaelogical, historical, paleopathological and clinical approaches. Proceedings of the
International Congress on the Evolution and Palaeoepidemiology of the ICEPID, 26.-31. 7. 1999, Bradford 2002, BAR International Series 1054, s. 223-232.
STROUHAL, E., VYHNÁNEK, L., HORÁČKOVÁ, L., BENEŠOVÁ, L., NĚMEČKOVÁ, A.: Malignant tumors affecting the people from the ossuary at Křtiny
(Czech Republic). Journal of Paleopathology. 1996, 8 (1) s. 5-24.
STROUHAL, E., VYHNÁNEK, L., HORÁČKOVÁ, L., BENEŠOVÁ, L., NĚMEČKOVÁ, A.: Two Unusual Benign Tumors in Skulls from the Ossuary at Křtiny (Czech
Republic). International Journal of Osteoarchaeology, 1996, 6 (3) s. 289-299.
STROUHAL, E., VYHNÁNEK, L., HORÁČKOVÁ, L., VARGOVÁ, L., NĚMEČKOVÁ, A.: Doklady zhoubných nádorů ze středověké až časně novověké Moravy.
Sborník České společnosti antropologické XXXXVIII, Liblice, 1996, s. 119-125.
ŠENKYŘÍK, M., HORÁČKOVÁ, L., BENEŠOVÁ,L.: Kostnice v podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Speleofórum 94. Brno, 1994 (13), s. 47-56.
VARGOVÁ, L., HORÁČKOVÁ, L.: Interesting Cases of Craniosynostoses in Osteological Material from Křtiny Ossarium. Scripta Medica. 1996, 69 (6), s. 313-323.
VARGOVÁ, L., HORÁČKOVÁ, L.: Notes to Palaeopathological Diagnostics of Children's Diseases. IANSA 2010, 1/1-2, s. 67-73.
Denní tisk
mip. Ve Křtinách byla virgule přesnější než geofyzika. Kostnice pod chrámem. Brněnský večerník. 6. 5. 1991.
mip. Kostnici z podzemí chrámu převzali antropologové. Lebky s vavřínem. Brněnský večerník. 11. 6. 1991. Kosterní pozůstatky. Občanský deník. 6. 6. 1991.
Rovnost. 27. 5. 1991. Objev neznámé krypty. Svobodné slovo. 28. 5. 1991.
Práce 6. 6. 1991.
Lidové noviny. 6. 6. 1991. Objevy ve Křtinách. Lidová demokracie. 28. 5. 1991.
Podroužek, P.: Záhada 12 malovaných lebek. Aha. 14. 3. 2021.
Marek Šenkyřík v novinách. Práce 6. června 1991.
Webové stránky.
http://gyaneshwarpuri.cz/krtiny_kostnice.html - Kompletní zachovaná dokumentace speleologického průzkumu chrámu Panny Marie ve Křtinách, mnohem většího
rozsahu, než je zveřejněno v této publikaci.
https://www.stream.cz/tajemne-podzemi/12-lebek-tetovanych-podivnymi-symboly-a-dalsi-hruzne-nalezy-pod-kostelem-krtiny - Video Ladislava Lahody o tajemstvích křtinského kostela
http://agartha.cz/html/pruzkumy/okoli/krtiny/index.php - Chodba pod severním ambitem na webu Kamila Pokorného.
Edice Acta Speleohistorica Marka Gyaneshwarpuriho
1. Speleologický průzkum závrtku Zub na plošině Skalka v jižní části Moravského krasu (1994-2004). Objev jeskyně č. 1410B Soví komín. Projekt
speleologického průzkumu. Acta Speleohistorica. Brno, 1/2004, s. 1-35.
2. Objev zavaleného vchodu Barunčiny jeskyně Pod Svatými schody v Ochozském žlíbku v jižní části Moravského krasu. Acta Speleohistorica. Brno, 2/2005,
s. 1-6.
3. Jeskyně Ř-27 Tulácká Poustevna v Hádeckém údolí. Obnovení tradice poustevnictví v Moravském krasu. Acta Speleohistorica. Brno, 3/2005. s. 1-3.
4. Plošina Skalka – základní studie o neznámém speleologickém problému jižní části Moravského krasu. Zpráva o speleologickém průzkumu na plošině Skalka za roky 1989 – 2004. Acta Speleohistorica. Brno, 4/2005, s. 1-70, (řádný výtisk). Náklad 165 číslovaných výtisků. "První komplexní studie o speleologické problematice vápencové plošiny Skalka nad Ochozí u Brna. Tento spis má vizionářský a prorocký charakter.
Je zde nastíněn hydrografický vývoj této ne zcela známé části Moravského krasu, mezi Ochozí u Brna, hájenkou Pod Hádkem, Novým Dvorem a Březinou. Na 70
stránkách velkého formátu tohoto památečního sborníku je detailně zachycena historie speleologických objevných prací, včetně velkého množství dnes již
historických fotografií a map jeskyní Ponorný hrádek, Soví komín a Malý lesík. Autor vlastním empatickým způsobem zpracoval tuto problematiku
vyčerpávajícím způsobem. Tato práce predisponovala mnoho, zejména mladších speleologů, o zájem o jižní část Moravského krasu."
K vytištění: www.gyaneshwarpuri.cz/speleohistorica/acta_speleohistorica_plosina_skalka.html
5. Habrůvecká plošina. Moravský kras – střed. Projekt speleologického průzkumu, dokumentace a ochrany krasové krajiny. Acta Speleohistorica. Habrůvka, 5/2005, s. 1-60. ZO ČSS 6-31 S.P.P.M.
6. Bahenní jeskyně č. 1418 Málčina v Hádeckém údolí. Nový zajímavý poznatek o směru podzemního odvodňování. Teorie fosilního patra Říčky pod Lysou horou (Moravský kras – jih). Acta Speleohistorica. Habrůvka, 6/2005, s.1-17. .
7. Habrůvecká plošina - úvod do neznámého speleologického problému střední části Moravského krasu. Zpráva o činnosti ZO ČSS 6-31 SPPM za rok 2005. Acta
Speleohistorica 7/2006. Habrůvka, s. 1-84, (řádný výtisk). Náklad 165 číslovaných výtisků. "První komplexní speleologická studie o zanedbané náhorní plošině, která je součástí Rudicko - Habrůvecké plošiny, v trojúhelníku mezi Býčí skálou,
Klostermannovou studánkou, Habrůvkou a Křtinským údolím. Na 71 stránkách je pojednáno již o cca 50 závrtech a několika ponorných místech, které byly v současné
speleologii vesměs prakticky neznámými. Marek P. Šenkyřík zde předpověděl existenci zatím neznámé krásné erozní jeskyně mezi hydrologicky aktivním
Habrůveckým ponorem a Křtinským údolím o délce cca 1,5 km a denivelaci - 120 m. Tuto jeskyni již pojmenoval "Habrůvecké svaté schody". Druhá neznámá
erozní jeskyně byla již objevena pod Ventarolou na Děravce (dnes jeskyně Poustevníkova Děravka) o hloubkovém potenciálu -150 m, je to tedy potenciál
jedné z nejhlubších propastí v České republice! A neznámých jeskyní je ale na Habrůvecké plošině víc. Hydrologicky aktivním ponorem je i ucpaný Závrt u
Habrůveckých smrků nalézající se v těsné blízkosti strategicky významného Habrůveckého ponoru. Autor využil svých mimořádných empatických schopností a
napsal tuto báseň o krajině svého srdce. Je to kraj především závrtový, ponorných potůčků a zaniklých historických důlních děl, o jejichž rozsahu dnes
nikdo neví nic. Nazval toto území "Habrůvecká plošina", kterou vyčlenil na základě historických a morfologických okolností z jižní části Rudické plošiny. Habrůvecká plošina je tedy stále území hodné pozornosti krumpáče a lopaty, jak napsal v knize: "Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně" sám Rudolf Burkhardt, mistr speleologie Křtinského údolí, Rudického propadání a Býčí skály."
Ke stažení: www.gyaneshwarpuri.cz/speleohistorica/acta_speleohistorica_habruvecka_plosina.html
8. Závěrečná zpráva o objevu a speleologickém průzkumu jeskyně „Poustevníkova Děravka“ na Rudicko - Habrůvecké plošině (Moravský kras -střed).
Acta Speleohistorica. Brno, 8/2020.
9. Historické podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Výzkumy a objevy 1990 - 2022. Křtiny srdcem speleologa, nedostudovaného archeologa, poustevníka a
mnicha. (řádný výtisk)
K vytištění: www.gyaneshwarpuri.cz/speleohistorica/acta_speleohistorica_krtiny.html
Sborník "Acta Speleohistorica" jsem založil v roce 2004 z důvodu nemožnosti publikovat dosažené výsledky speleologických průzkumů v nezkrácené podobě
v časopisech České speleologické společnosti, Speleofórum a Speleo. Některým členům této společnosti se zdálo, že mnoho píši, kritizovali mne zato a redakce
speleo.cz odmítla některé mé články zveřejnit. Proto jsem založil svůj vlastní sborník "Acta Speleohistorica" a jak se ukázalo krátce nato, byla to šťastná
myšlenka. Dosud vyšla dvě řádná tištěná čísla ASp.: o plošině Skalka a o Habrůvecké plošině, každé díky inzerujícím sponzorům v nákladu 165 číslovaných výtisků,
což byl dostačující náklad vzhledem k úzce specializovanému zaměření obou těchto sborníků. Dílo, které považuji za svůj nejvýznamnější životní přínos, "Acta
Speleohistorica" o historickém podzemí ve Křtinách, se mi snad znovu podaří rovněž vydat v potřebném nákladu díky inzerujícím sponzorům. Stačil by mi náklad
i 165 až 500 výtisků, v případě zájmu farního úřadu ve Křtinách, kdyby odebral větší část nákladu pro návštěvníky svého kostela, by se však mohlo
jednat o celkový náklad několikanásobně vyšší.
Snad křtinské kněze tato publikace přesvědčí, vždyť se přece jedná o historii "jejich" kostela. Sborníky "Acta Speleohistorica" ochotně a s úctou přijímají například
Ústav Anthropos Moravského zemského muzea, Správa CHKO Moravský kras, Moravská zemská knihovna, Národní knihovna v Praze, Moravský zemský archiv aj. Zejména MZA případným badatelům
doporučuji, neboť archivuje kompletní řadu, signatura: II-24 861. Věřím, že tyto sběratelské poklady brzy doplní řádné vydání ASp. o podzemí ve Křtinách.
Sborníky "Acta Speleohistorica" jsou ke stažení a vytištění na internetové doméně www.gyaneshwarpuri.cz. V současnosti znovu též publikuji u České speleologické
společnosti, v jejich internetovém časopisu eSpeleo, kde jsem s entuziasmem sobě vlastním zajisté žádaným autorem:). Při všem oslavuji Boží jméno, jehož
jsem oddaným nástrojem.
Zapisuji si nějakou básničku v podzemí. Já tomu říkám haiku (2009).
Ještě pár slov o autorovi této studie.
Autor této studie, svámí Gyaneshwarpuri (čti: Gjánešvárpuri, rodným jménem Marek Šenkyřík, *1968), je jógový a hinduistický mnich, žák Mistra jógy Jeho svatosti Višvaguru
mahámandaléšvara paramhanse šrí svámího Mahéšvaránandy z Indie. Narodil se do křesťanské rodiny, v které kam až paměť sahá, chodili všichni v neděli do
kostela. V katolické církvi přijal v roce 1986 svátost křesťanské dospělosti, biřmování. Žákem Mistra je od roku 1996 a sannjás díkšu, vysvěcení na mnicha,
obdržel dne 23. 7. 2021 v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách na jižní Moravě jako vůbec první hinduistický mnich vysvěcený v České republice a v Evropě. Jako
mlčící a osamělý poustevník (praktikuje maunu a vayragju) nevyučuje jógu veřejně a nekáže hinduismus. Raději chce dosáhnout Poznání. Prožil tisíce dnů a nocí v osamění
měditačních jeskyní a horských pousteven, nejen zde v Moravském krasu, ale i na Slovensku (Slovenský ráj), indickém Himaláji a rumunských Karpatech.
Je kosmopolitního, nadnáboženského vyznání a vnitřního založení. Uznává všechna světová náboženství nejen hinduismus, ale i křesťanství, (zen) buddhismus,
taoismus, jakož i ostatní světové duchovní systémy. Ví a věří, že všechny bytosti mají Božskou duši (átmá) a ta je ve spojení s Duší Vesmírnou (paramátmá,
Nejvyšší Já, Bůh). Nejvyšším smyslem lidského života je átmagyan, poznání své duše jako součást Boha. To vede k mókše, k
Osvobození z koloběhu života a smrti. "Cokoliv jste učinili jednomu z
těchto mých nepatrných bratří", nejen lidem ale i zvířatům dodejme, "mně jste učinili..." (Mt 25, 40). Proto je striktním
vegetariánem. Mezináboženská nesnášenlivost, úzkoprsost a komplexy vlastní víry, musí ustoupit před Světlem Nejvyššího Poznání. To poustevníka naučila
svatá jóga. Je tedy nábožensky snášenlivá osobnost. Je jogínem, poustevníkem, poutníkem, tulákem a mystikem, znalcem lesní moudrosti. Slovy svého vnitřního
básníka, i beze slov vyzařuje klidem a pokojem. Za to vděčí každodennímu ukázněnému cvičení jógy podle Systému Jóga v denním životě. Věnuje se především
bhakti józe a džňána józe (cesta Lásky a Poznání), osamělým meditacím s mantrou, vnitřní modlitbě srdce. V Moravském krasu působí jako poustevník. V současnosti zde zamýšlí výstavbu regulérní poustevny na místě zvaném
Poustevníkova Děravka na Rudicko - Habrůvecké plošině, v blízkosti Habrůvky u Křtin. Vše záleží na tom, zda se síly Vesmíru spojí všechny v harmonii.
Je to jeho meditační jeskyně, kterou si sám vykopal a jíž je
objevitelem. Je autorem četných článků, především se speleologickou problematikou. V krasu je fenoménem. Jeho duchovní heslo může znít: "Mír, nenásilí, Láska, Poznání a
harmonie." Duchovní poznání čerpá zejména z indické duchovní tradice a zveřejňuje je na svém webu www.gyaneshwarpuri.cz. Nyní žije v Brně.
Tajuplná křtinská Stínadla. Speleologický průzkum chodby pod severním ambitem končil někdy pozdě v noci, když pan farář Peňaz šel už na faře spát (2008).
Báseň ze křtinského podzemí.
Často a rád,
vstupuje poustevník Marek
do podzemí pod křtinským chrámem.
To nemůže nikdo pochopit,
proč to dělá poustevník Marek.
Je to Láska.
To nikdo nepochopí,
proč chodí poustevník podzem.
Radost. Ticho. Mír.
A taky krása.
(2009)
Sedimenty v podzemní kanalizaci pod rájským dvorem aambity bylo byly vloženy do igelitových pytlů a ponechány na místě pro budoucí generaci badatelů ve křtinském podzemi (2008).
Speleologická mapa kostela ve Křtinách - neúplná. Stav v roce 1991.
Přicházím do Křtin na pracovní směnu v kanalizaci pod ambity, kde jsem pytloval sediment. Do Křtin jsem sestupoval pravidelně z Habrůvecké plošiny, kde jsem měl na Děravce svoji poustevnu (2008).
Slovo k této publikaci.
Slovo Mons. Jana Peňáza, faráře ve Křtinách (2008 - 2017), dnes v Novém Veselí. Vždycky jsem rád dopřál autorovi tohoto díla, aby se v křtinském posvátném prostoru podíval na všechno, co ho zajímalo. Pak jsem ho povzbuzoval, aby všechno, co zjistil, zaznamenal pro budoucí pokolení.
Proto mám radost z této knížky. Už proto, že stručně a jasně uvádí na pravou míru ten podivný seznam stovek rakví, které prý jsou pod kostelem a ambity, pořízený ještě podivnějšími metodami p. Havlíčkem kdysi za protektorátu. Divil jsem se, kolik lidí to dodnes bere vážně, stejně jako jsem nechápal ty roztodivné výklady o pomalovaných lebkách. Lékařky řekly přece vše jasně a přesně popsaly a současný křtinský kronikář k tomu podal vysvětlení tak prosté, že je geniální: „Stavěli Perlu Moravy na starém hřbitově, lidské ostatky s úctou dávali na skryté místo pod novým kostelem. A když vybírali kosti z hrobů nejblíž u starého kostela, kde byli pochování jeho strážci a asi i další dobrodinci, jejich lebky - největší ostatky - jemně ozdobili."
Autor se často rád rozběhne, přímo rozletí někdy i do velmi daleké dálky, ale už dlouho a mnohokrát se pustil do hlubin naší Země pro nás stvořené jako jeskyňář, a také do hlubin vytvořených lidskýma rukama v křtinském podzemí. Děkuji mu, že to poslední popsal. Na to je opravdu odborník. Myslím, že se jeho práce v budoucnu dočká ocenění. A přeji mu to.
Mons. Jan Peňáz před svou farou v Novém Veselí, kam ho odvelili ze Křtin (2023).
Slovo Prof. Josefa Ungera, archeologa. "Dosavadní život autora této knihy se ubíral po dvou cestách – „via activa“ a „via contemplativa“. První cestu začal jako aktivní speleolog a archeolog v podzemí Moravského Krasu. Jako mladík se zamiloval do Křtin, a tak, jak to někdy bývá, opustil studium archeologie a věnoval se své nové lásce – zkoumání podzemí kostela Panny Marie. Získal celou řadu spolupracovníků a s obrovským nasazením objevovali to, co bylo staletí skryté. Na této cestě bylo nejen mnoho překážek, slepých odboček a úskalí, ale také uspokojení při pohledu do nově objevených prostor. Objevy v terénu doplnil pak studiem literatury i pramenů a výsledkem je tato kniha shrnující autorovy dosavadní poznatky, které mohou čtenáře obohatit.
Druhá duchovní cesta začala nenápadně, pod citlivým doprovázením pana děkana Prnky, a jak autor cítí, také pod patronací Panny Marie v Křtinách. Po této cestě šel rovněž se zaujetím pro hlubší poznání, které jej vedlo do samoty i prostředí východní spirituality, takže dospěl až k přijetí duchovního poslání jako jogín, poustevník a mnich vysvěcený roku 2021. Obě cesty nešly odděleně od sebe, ale někdy se více a jindy zase méně, přibližovaly, protínaly, až spojovaly.
V současné době završil autor na obou cestách určitou etapu a nevíme, zda bude pokračovat po obou, nebo jen po jedné z nich, ale každopádně mu přeji, aby to poznal a zvolil správně."
Prof. Josef Unger na křtu knihy Acta Speleohistorica o Křtinách v čajovně Chajovna v Brně (2023).
Před redakční uzávěrkou.
Jednou bude třeba znovuotevřít ossárium a dokončit průzkum. Má to svůj velký význam pro
přesnější datování vzniku mystéria kostnice. Ty zazdívky jsou nadále výzva k pochopení pro
budoucí generaci. Též by bylo záhodno Kryptu pod věží přesněji zmapovat. To je již úkol pro
další zájemce o křtinské podzemí. Též barokní dysfunkční kanalizační systém pod ambity a
rajským dvorem by bylo třeba pročistit od sedimentů prozatím deponovaných v igelitových
pytlích a celé toto podzemí opravit. Co se týká budoucích objevů, tak Křtiny jsou stále pole
neorané z hlediska archeologie. Snad barokní novostavby ponechaly nějaký volný prostor pro
středověké nálezové okolnosti, např. na Spálenisku, či v místě německého kostela či jiných
staveb. Pokud tato publikace přivede archeology k jejich objevení, byl splněn jeden účel, za
nímž byla sepsána. Též pomalované lebky je nutné všemožně ochraňovat, abychom jednou
nelitovali, že jsme je vůbec vyzvedli ze skrytosti onoho trezoru v podzemí základů věže. O to
prosím především křtinské kněze, kteří převzali zodpovědnost za tuto nečekanou unikátní
archeologickou památku. Je to tedy na jejich zodpovědnosti co se s ní stane. Kresby na
lebkách však zatím blednou... Snad je proto dobře, že část tohoto nálezu je uložena na
Anatomickém ústavu Lékařské fakulty MU v Brně. To umožňuje na pomalovaných lebkách
provádět nějaké vědecké výzkumy. Pocházejí tedy tyto lebky s vavříny z římských katakomb?
(viz kapitola: Nástin interpretace pomalovaných lebek na str. 75). Každopádně jsou
pomalované lebky ze Křtin stále nedobádané a velmi tajemné, stejně jako celé naše
středověké Křtiny. Hypotéza o původu pomalovaných lebek z Říma mě zaujala, neboť i z
historie víme, že křtinský farář J. Tiehan roku 1738 napsal, že do středověkých křtinských
kostelů byly shromažďovány ostatky svatých přinesené z Říma a jiných svatých míst... Jsme
tedy na stopě správné interpretace tohoto objevu? Ve světle výše uvedeného bych se vůbec
nedivil, kdyby se pomalované lebky dostaly do Křtin jako vzdálený import. Pomůže zde
stronciová metoda? Děkuji Vám, že jste spis dočetli až sem. Tuto knihu nakonec nevydávám
oproti původnímu záměru černobíle, ale celou v barvotisku a s dražší, ale kvalitní šitou -
nikoli jen lepenou - vazbou, tak aby publikace vydržela v archivech pokud možno staletí.
Vydávám svou knihu nakonec jako pouhý samizdat, jen pro odborné zájemce, bohužel s
vyloučením širší veřejnosti. Kniha mi dala několik let práce plus k tomu několik dalších let
práce v terénu podzemí chrámu, prací které jsem odvedl zdarma k nohám Panny Marie
Křtinské, té gotické Paní, před níž poklekaly a poklekají generace hluboko do minulosti. A k
nim patřím i já sám. Nejsem konající, On, Bůh jediný je konající. Byla to zvláštní radostná
povznášejíci doba vnitřní inspirace, která mne naplňuje nektarem. Takové je nejtišší spojení s
Bohem. Dodávám, že obálka publikace bude oranžová, tedy v barvě ohně jógy, který spaluje
všechny nečistoty, v barvě vycházejícího slunce, symbolu Poznání, v níž je můj oranžový
mnišský šat. Je to na znamení, že tato kniha je posvátná. Její sepsání byla má jóga, což je jen
jiné slovo pro to co křesťané nazývají mystikou, moudrostí a vědou světců.Síla Boží Lásky.
„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a
zvučící zvon.“ (1 Korintským 13,1). Vydáním této knihy jsem si udělal velkou radost, neboť
jsem něco zapsal do Duše krajiny Moravského krasu. Bohu díky. Bohu buď chvála. Nic
nekonám „já“ sám. Je v tom nějaký vyšší tvůrčí záměr. Já jsem jen služebník Boží. Vesmírná
souhra. To ocení budoucí generace. To vím jako historik u křtinské Panny Marie. Budoucnost
mne pochopí, mé cíle a aspirace. Osvícení věnuji tento svůj zpěv. Náham Kartá.
Současný stav Hlavní krypty pod chrámem Panny Marie s pietně uskladněnou kostnicí (2006).
Speciální vyzděné výklenky v Hlavní kryptě pod chrámem Panny Marie s pietně uskladněnou kostnicí (2006).
Vitrinka v Hlavní kryptě, současné kostnici, s našimi archeologickými nálezy učiněnými v ossáriu - Kryptě pod věží roku 1991. Jedná se jen o několik střepů. Za pozornost stojí moje originální speleologická helma Cassida, kterou jsem na výstavku věnoval jako vedoucí výzkumu (2019).
Tato fotografie je důkazem, že pomalování na lebkách se dramaticky časem ztrácí. Co na to P. Ján Lajčák z Farního úřadu Křtiny, jemuž jsem navrhl aby pomalování lebek historickou technologií zrestaurovali dříve než se zcela ztratí (2019).
Současný vstup do podzemí kostela na náměstí, jimž jsme my však nechodili. Na fotografii P. Ján Lajčák, který má na zodpovědnost doprovázet návštěvníky kostela do kostnice pod chrámem (2019).
Můj improvizovaný památníček na zdi u hrobky opata Matušky.
3 část: Průvodce po Vallis baptismi alias Kyriteinensis. Převyprávěný příběh premonstrátského mnicha Martina Alexandera Vigsia.
Křtinské údolí v Moravském krasu.
Ke stažení:
Burkhardtova a Zedníčkova základní studie tzv. "Bible Křtinského údolí", pokud se zajímáte o zdejší jeskyně ze speleologického hlediska jako já.
Mariánská jeskyně.
Paleoponorná jeskyně Křtinského potoka, vedoucí ke spodnímu patru - Síň čarodějnic.
Mariánská jeskyně (2024).
Nová Drátenická jeskyně.
Paleoponorná jeskyně Křtinského potoka vedoucí asi 40 m, hlubokou propastí do spodního patra s řečištěm protékaným dodnes Křtinským podzemním potokem směrem k Výpustku.
Nová Drátenická jeskyně (2024).
Jeskynní bludiště Výpustek.
První zmínky o Výpustku nalézáme ve spisech starých mastičkářů, kteří hledali v jeskyních Křtinského údolí kosterní pozustatky diluviálních zvířat, z nichž vyráběli své zázračné léky. Autoři této doby mluví o kostech draků či bájného jednorožce. První popis jeskyně Výpustku přináší učený mnich Martin Alexander Vigsius ve svých "Vallis baptismi alias Kyriteinensis" z roku 1663. Ve svém spisu povětšině náboženského obsahu Vigsius jako první popisuje některé krasové zjevy údolí křtinského a mezi nimi i jeskyni, v níž poznáváme Výpustek. Dnes je zde zarovnaný terén, řada temných vchodů a vojenské budovy, přetvořené na turistickou atrakci - to je náš první dojem příjdeme-li k tajuplné a legendární jeskyni Výpustku. Lidské zásahy krutě zranily tuto jedinečnou jeskyni s pestrou minulostí a tak dnes procházíme stovky metrů dlouhými zpustlými chodbami, kde na nás z každé skalní stěny hledí svědectví nedávné minulosti, kdy zde byla nacisty za II. světové války zřízena podzemní továrna Flugmotorenwerke Ostmark na letecké motory a v 60. letech 20. století vybetonován Československou armádou velitelský kryt vojsk Varšavské smouvy. Avšak pod betonovými stěnami dopadají tiše vodní kapky v dosud přírodní jeskyni spodního patra na řečišti Křtinského podzemního potoka, v prostorách známých jen nemnoha zasvěcencům, speleologům.
Výpustek (2024).
Salve vale.
Ve skalní strání za Výpustkem vystupuje výrazně severojižní porucha, která vybíhá hluboko do údolí jako skalní ostroh, který přinutil Křtinský potok jej obtékat velkým obloukem. V něm se vyvinul pěkný přírodní zjev: skalní oblouk. Zde na jednom z větších balvanů byl téměř nečitelný latinský nápis:
"Nescio qua natale solum dulcedine cunctos
Ducit et immemores non sinit esse sui."
V něm ctitel Horatia a křtinské krásy vepsal do skály verše opěvující krásy vlasti. Na skále též čteme nápis "Salve" jako pozdrav křtinských poutníkům a "Vale" na rozloučenou s půvabným Křtinským údolím. Na skalních stěnách bylo možné číst četné nápisy zvláště v 19. století. Ctitele folklóru mile překvapovala řada proutků a větviček, které zbožní poutníci putující z Vranova ke Křtinám podpírali v pověrčivé hrůze skálu "aby nespadla."
Salve vale u Výpustku - skála u níž odkládali své hole poutníci k Panně Marii Křtinské.
Salve - nápis na skále Salve vale.
Vale - nápis na skále Salve vale.
Et Timoris "A bázně"- můj vlastnoruční nápis z knihy Sirachovec na skále Salve vale.
Rozervaná skála Salve vale u níž končilo kdysi Vallis baptismi.
Jeskyně Kostelík ze směru od Tří kotlů (2021).
Jeskyně Kostelík - svaté srdce Moravského krasu.
Prostorná průchozí jeskyně s centrální dómovitou prostorou
připomínající gotický kostelik. Odtud název jeskyně. Otevřen třemi prostornými vchody do Křtinského údolí.
Tato památná jeskyně byla zvaná v minulosti též: Eremitage, Rittersaal, Steinerner Saal a Theresienhöhle Kapelle. První zmínka o jeskyni je z roku 1669 od Jana Ferdinanda Hertoda z Todtenfeldu v jeho spisu: „Tartaro mastix Moravie“ (Podzemní bič Moravy), kde je zpráva o poustevníkovi, který tuto jeskyní obýval:
"Nad vchodem této jeskyně (to znamená u Býčí skály) se jeví jiný otvor, představující další jeskyni. Kdysi ji obýval jako nepřístupný úkryt poustevník, aby byl samoten jako pravý mnich, zřídil si
pro sebe uměle příchod k sestupu a výstupu pomocí provazu, oceňuje lidskou samotu a blaženost." Podle pozdější informace provaz používal k zásobování potravinami. Toto místo se nachází s velkou pravděpodobností na skalní terásce nad Kostelíkem, která je přístupná po skalní římse ze směru od Býčí skály. Zde tedy pravděpodobně žil, modlil se, meditoval v osamění onen poustevník. Tuto jeskyni po celý středověk jistě navštěvovaly a obývaly nesčetné generace poustevníků v důsledku blízkosti poutních míst Křtiny a Vranova u Brna. Samozřejmě zde jistě žili i svatí mužové, šamani v pravěku, neboť tato jeskyně je k tomuto účelu velice vhodně morfologicky přizpůsobena. O tom se ale samozřejmě nedochovaly žádné písemné zprávy. Ještě ve 20. století žil na Kostelíku v Kamenném sálu poustevník a almužník Vincenc Doležal (1862 - 1936) z Habrůvky.
Kamenný sál je přibližně kruhového půdorysu o velikosti 11,7 m x 10 m. Ze sálu se dvěma velkými vchody vybíhá směrem k Býčí skále 18 m dlouhé sestupná chodba k třetímu vchodu do jeskyně. Šířka této chodby je průměrně cca 2,7 m. Strop Kamenného sálu se klene ve výšce přes deset metrů a je rozerván četnými komíny a horním patrem Kazatelny, z níž kdysi prý pohanští kněží kázali lidu. Tam nad Kazatelnou je horní patro, kde žil onen eremicola. Jeden komín je otevřen až na povrch a za příznivé koncelace jím proniká do jeskyně sluneční paprsek. Kostelík je jeskyně opředéna mnoha pověstmi. Je to záhadné místo Křtinského údolí. Lze přímo vidět středověké mastičkáře někdy v 17. století jak tuto nápadnou jeskyni prokopali v naději, že objeví roh bájného jednorožce. Mohlo zde být ukryto mnoho pokladů. Jeskyně je považována za průtokovou Křtinského potoka, v době kdy tekl v této úrovni. Další neznámé pokračování směrem ke Třem kotlům a Křtinám zaniklo a po bývalé jeskynní chodbě odstraněně přírodními procesy zůstalo stát několik izolovaných hřebenáčků. Mám dávnou vizi, že bych v Kostelíku nechal položit pískovcovou dlažbu. Do dlažby bych nechal postavit kamenné ohniště pro poustevníky, kdy sem opět přišli. To je má vize.
Když jsem přišel v roce 2005 do posvátné krajiny Vallis baptismi jako poustevník, pocítil jsem potřebu zbudovat na Kostelíku poustevnický památníček. Ten byl sice věnován Vinckovi Doležalovi, ale patřil i všem ostatním poustevníkům žijící v průběhu historie v této nanejvýš svaté jeskyni. Zlé síly okolo satanismu na Býčí skále však památníček záhy od skály odřezaly a zcizily. Pro jsem zde vstyčil dřevěný kříž, ale i ten byl záhy z jeskyně vyhozený. Proto proběhlo jednání s jeskyňáři na Býčí skále, aby nový kříž požehnali. Ale i proti tomu vznikla na Býčí skále silná opozice domnívající se, že bych jim tímto duchovním symbolem Kostelík odcizil. Proto ani Správa CHKO nakonec nesouhlasila se vstyčením kříže v této bezpochyby svaté poustevnické jeskyni Kostelíku.
Přinesl jsem jako dar k uctění kříž pro Hertodova poustevníka na jeskyni Kostelík.
Interiér Kamenného sálu Kostelíka, který sloužil jako poustevna jistě nesčetných generací šamanů a poustevníků.
Upevnil jsem kříž do Vinckova koutu Kamenného sálu jeskyně Kostelík .
Kamenný sál na Kostelík zavdal příčinu pojmenování této jeskyně (2021).
Památníček poustevníka Gyaneshwarpuri v jeskyni Kostelík ve Křtinském údolí Vincenci Doležalovi, který poustevničil ve 20. století v této posvátné jeskyni, při zahájení svého působení v prastáré krajině Vallis baptismi - na Habrůvecké plošině v roce 2005.
Poustevník Gyaneshwarpuri v jeskyni Kostelík ve Křtinském údolí při příležitosti instalace symbolického památníčku svému předchůdci poustevníkovi a almužníkovi Vincenci Doležalovi z Habrůvky (1862 - 1936), v roce 2005. Zlé síly okolo satanismu na Býčí skále však památníček záhy od skály odřezaly a zcizily. Foto: František Musil (2005).
Jeskyně Kostelík - poustevník Gyaneshwarpuri čte rozsudek jeskyňářům z Býčí skály, kteří zcizili památníček (2009).
Kde žil Hertodův (1669) poustevník?
Podle tradičního výkladu se Hertodova zpráva z roku 1669 v díle "Podzemní bič Moravy" o poustevníkovi žijícím dle něj v "další jeskyni" vztahuje na jeskyni Kostelík vedle Býčí skály. Tak to uvádějí Trampler 1897, Burkhardt 1951-1955, Absolón 1970 a nyní Gyaneshwarpuri 2024. V roce 2013 však spatřila světlo světa silně naddimenzovaná spekukativní hypotéza archeologa z Býčí skály Martina Golce o tom, že Hertodova zmínka o poustevníkovi se nestahuje ke Kostelíku, ale k Býčí skále (Golec 2013 a Golec in Oliva a kol 2015). Ve výšce asi 20 m ve skalním čele Býčí skály se totiž nachází vysutá asi 10 m dlouhá a asi 1,5 m široká chodba přístupná, jen horolezeckou technikou, dostupná též ve výšce původně asi 10 m z vnitřní strany Předsíně Býčí skály. Tato chodba je jeskyňáři z Býčí skály považovaná za skutečný přístřešek Hertodova poustevníka, aniž by se však zamýšleli, jak by se do takové výšky poustevník neovládající jednolanovou horolezeckou techniku vůbec dostal. K tomu Golec píše: "Onou "další jeskyni" měl Hertod asi na mysli fragment chodby, která se nachází v čelní skalní stěně Býčí skály, která je přístupná pouze po laně, a to z venku (výška asi 20 m), nebo pohodlněji ze vstupní Předsíně (výška původně asi něco přes 10 m)." S tímto názorem však nelze souhlasit a nadále trvám na tradičním výkladu, že onou "další jeskyni" Hertodova poustevníka byl zcela jistě míněn nedaleký Kostelík. Domnívám se, že si jeskyňáři touto hypotézou o existenci poustevníka ve vysoko položené chodbě své jeskyně Býčí skály chtějí polepšit její silně pošramocené image. Opravdu pro tuto novou myšlenku Martina Golce není žádné opodstatnění, a to ani po archeologické stránce, neboť zmíněná jeskyní chodba nad Býčí skálou je antropogenně beze změn z období baroka dle posudku samotného Golce. I nadále tedy platí, že Hertodův poustevník žil již dávno před rokem 1669 na skalní terase nad jeskyní Kostelík, využívajíce za přístřešek jeho horní patro nad Kazatelnou. O tom jsem zcela přesvědčený. Tato terasa je velice těžko přístupná a skalní římsa k ní se těžko v příkrém svahu směrem k Býčí skále hledá. Je to dodnes jedno z nejodlehlejších a nejopuštěnějších míst v Moravském krasu. Domnívám se, že četným hypotézám Golce, například o tom, že Předsíň Býčí skály byla pravěká svatyně a nikoli jen zádušní prostor, čímž se opět odlišuje od tradičního názoru, nelze vůbec důvěřovat, v důsledku jeho nedostatečně rozvinuté intuice pro kras, v kterou on vůbec nevěří a znevažuje ji. Já jsem naopak přesvědčený, že intuitivní poznání je nad světským materialistickým ateistickým poznáním. Duchovní lidé mají rozvinutou pravou intuici, která je mimo pochopení světskou myslí.
Výhled Hertodova poustevníka ze skalní terasy nad jeskyní Kostelík na Křtinské údolí.
Hertodův poustevník mohl osídlovat tuto malou jeskyni na terase nad jeskyní Kostelík.
Otevřená skála.
Po své dlouhé pouti z větší části dodnes neznámým, avšak většinou pravděpodobně zasifonovaným podzemím, vystupuje Křtinský podzemní potok živený četnými neznámými přítoky v dutině Otevřené skály, která byla nastřelená uměle při stavbě silnice z Josefova do Křtin. Voda vyvěrá sifonovitě zpod levé stěny prostory, Otevřenou skálou teče tři metry řečištěm a opět mizí do sifonu směrem k Vývěru Křtinského potoka, kam to má již jen 60 m daleko, kde vyvěrá definitivně na světlo Boží.
Otevřená skál (2024).
Hrádek u Babic nebo Refugium ve Křtinském údolí? Předcházel objekt nad Vývěrem Křtinského potoka vzniku Křtin?
Tajuplná pověst a meditace
o Údolí křtu - Vallis baptismi.
Jedná se o článek Marka P. Šenkyříka - svámího Gyaneshewarpuri ve Sborníku Muzeum Blanenska 2023.
Tento text o stavbě zvané uměle "Hrádek u Babic" zdánlivě nesouvisí přímo se Křtinami, ale podle mé vize může souviset. Domnívám se totiž že tento objekt ve Křtinském údolí předcházel bezprostředně založení a vzniku Křtin, k čemuž došlo pravděpodobně ve 13. století, kdy do této krajiny podle legendy o "Vallis Baptismi" přišli zábrdovičtí premonstráti, kteří zde dle svých zpráv založili v roce 1210 ženskou odnož svého kláštera. První autorizovaná zmínka o Křtinách však pochází až z imunitní listiny pro zábrdovický klášter papeže Řehoře IX z roku 1237. Snad se nad Vývěrem Křtinského potoka ve Křtinském údolí může opravdu jednat o sakrální stavbu, jak se domnívá na základě své meditace a vize autor tohoto příspěvku, nebo se možná jedná jen o anonymní pokus o výstavbu dalšího nevýznamného světského hrádku. Toto ať posoudí budoucí pokolení, neboť na "hrádku" dosud nebyl proveden výkopem řádný archeologický výzkum, k čenuž zde vyzývám. Byl bych rád kdyby se našel nějaký nadšený archeolog, který by potvrdil nebo vyvrátil archeologickým průzkumem moje vize, že tento záhadný nedostavěný objekt ve Vallis Baptismi předcházel geneticky bezprostředně v duchu této legendy vzniku Křtin, jak vysvětluji především meditačně a intuitivně v níže zveřejněném článku, který vyšel tiskem diky pochopeni historika Mgr. Milana Koudelky z Muzea Blanenska v Blansku v jím vydávaném Sborníku Muzea Blanenska. Děkuji mu, že můj článek osvícenecky a tolerantně vydal. Nuže začtěte se do tohoto pozoruhodného vysvětlení o lokalizaci onoho "křtění pohanů po příchodu křesťanství na Moravu", ve Vallis Baptismi, k čemuž dle mého názoru mohlo hypoteticky dojít ve zdejších krasových vývěrech Křtinského údolí - tedy jedině ve Vývěru Křtinského potoka pod již zmiňovaným Hrádkem u Babic, nebo též ve Vývěru Jedovnického potoka u magické jeskyně Býčí skála, která rozhodně dle autora tohoto článku nebyla pohanská svatyně, ani v duchu té doby, ale opravdu jen nesvatý okultní prostor, vzhledem k hrůzným nálezům lidských těl v Přesíni této Zlé díry.
Ke stažení:
Obrázky svatého Cyrila a svatého Metoděje na hlavním oltáři chrámu Panny Marie ve Křtinách. Jsou tedy Křtiny opravdu založeny na cyrilometodějském základě, nebo se jedná jen o barokní romantickou legendu? (2022).
Obrázky svatého Cyrila a Metoděje na hlavním oltáři chrámu Panny Marie ve Křtinách. Dříve věřili legendě o cyrilometodějském původu Křtin více než dnes (2022).
Vallis baptismi a vysvětlení vzniku Křtin.
Křtinské údolí má zvláštní sacrum (VIGSIUS 1663, Audolí křtinské 1665... ROYT 1994). Jedná se o posvátné údolí ve střední části Moravského krasu, nezbadatelné duchovní hloubky, které je naprosto unikátní hodnoty a významu,
a které v krasu nemá obdoby. Podle staré pověsti zde byli v 9. století křtěni pohané po příchodu křesťanství na Moravu. Proto se Křtinskému údolí již za starých
časů říkalo Vallis baptismi, Údolí křtu. Tuto pověst zaznamenal v roce 1882 Henry Wankel, otec moravské archeologie, ve svých „Bilder aus der Mährischen Schweiz... “. Wankel bádal tehdy ve
velmi tajemné Býčí skále, kde objevil "pohřeb velmože", která podle současného názoru byla dokonce asi jeskynní pravěkou svatyní doby halštatské, v duchu té doby. Pověst o křtění prvotních křesťanů
ve Křtinském údolí, tady v blízkosti tohoto okultního a nadmíru magického prostoru, je velmi zažitá a stala se již součástí slavných duchovních tradic
mariánského poutního místa premonstrátů ve Křtinách. Založení Křtin poblíž svatou aurou obdařeného krasového žlebu tedy není jistě vůbec náhodné. Naši předkové
jistě vypozorovali, že stinné, úzce zahrdlené krasové údolí s příkrými svahy, nedává příležitost k založení osady. Proto pátrali až před vápencovou hradbou,
před samotnou vstupní branou do Křtinského údolí. A zde, v místě soutoku dvou potoků, opravdu nalezli malý, pohostinný, prosluněný svah s pozitivní
energií, který se velmi hodil pro zamýšlenou budoucí sakrální výstavbu a rozkvět poutního místa. Zde postavili malý, ale nadmíru svatý a vzácný kostelík a
do něj umístili k uctívání zázračnou sochu Panny Marie. Stalo se tak snad již ve 13. století. Tak nějak byly založeny Křtiny, nejdůležitější místo této krajiny. Křtiny tedy odvozují svůj původ
od svatého Cyrila a svatého Metoděje. Na tuto dávnou tradici, která dnes není patřičně doceněna, upomínají dva obrázky sv. Cyrila a sv. Metoděje,
umístěné na čestném místě na hlavním oltáři současného barokního chrámu Panny Marie ve Křtinách. Domnívám se, že tato pověst o Vallis baptismi nějak úzce
souvisí i se vznikem poněkud záhadného objektu nad Vývěrem Křtinského potoka ve Křtinském údolí, o němž zde bude řeč. Zajímavé je již samotné umístění
objektu na jen 40 až 50 m vysoké skalce z devonských vápenců nad vývěrem krasových vod. Z fortifikačního hlediska to jistě nebylo místo příliš významné a
strategické a naznačuje to jeho velké stáří.
Proč byl tedy objekt v blízkosti vývěru založen? Kde byli křtěni křesťané, pokud přistoupíme na křehký led pověsti o Vallis baptismi? Ke křtu svatému se
jistě nabízely zdejší krasové vývěry v jinak téměř bezvodé krasové krajině. Ve Křtinském údolí existují dva takové soustředěné vývěry podzemních vod: Vývěr Křtinského
potoka pod již zmíněným "skalním hnízdem" a Vývěr Jedovnického potoka u slovutné Býčí skály. Byli křtěni první křesťané moravští právě zde? To je otázka.
Vznik objektu nad vývěrem křtinských vod by se měl docenit. Podle mé meditační vize je to sakrální stavba, která svým vznikem předcházela
založení samotných Křtin. Snad měla být osídlena mnichy - poustevníky. Úplná absence archeologických nálezů však dokladuje, že k osídlení objektu již
nestihlo dojít a objekt byl opuštěn neosídlený. První historické zmínky o Křtinách jsou ze 13. století, kdy jsou r. 1237 uváděny jako majetek
zábrdovického kláštera v imunitní listině papeže Řehoře IX. a nejpozději v roce 1299 zde již zcela jistě stál první ze tří křtinských kostelů. A v té
době byl nepochybně objekt nad Vývěrem Křtinského potoka již pouhou ruinou. Předcházel tedy tento objekt v duchu cyrilometodějských tradic vzniku Křtin?
Velmi významný Vývěr Křtinského potoka pod Hrádkem u Babic, kde mohli být hypoteticky křtěni pohané po příchodu křesťanství na Moravu. Toto je ovšem pouze hypotéza autora tohoto článku (2023).
Jeskyně Zlého ducha neboli Zlá díra. Tak Býčí skálu pokřtil na základě svých zkušeností a vědomostí poustevník Gyaneshwarpuri. Rozhodně to nebyla žádná pohanská svatyně jak se domnívají někteří naivní archeologové. Bylo to opravdu zlé okultní místo této krajiny, jíž je dodnes. Ale to se nesmí jeskyňářům z Býčí skály říkat. Mohli by být paranoidní. (2020).
Objev zbytku záhadného objektu ve Křtinském údolí.
Zbytky objektu nad Vývěrem Křtinského potoka u Žlíbku Vaječníku ve Křtinském údolí pro současnou archeologickou vědu objevil až v roce 1992 archeolog Jiří Doležel. Dle něj
skutečným objevitelem byl však zřejmě
již ve 30. letech 20. století brněnský německý speleolog Ing.J. Simon. Po jeho upozornění totiž objekt již v roce 1937 ohledal a později v roce 1941 popsal
H. Freising. Jeho zpráva však zcela literárně zapadla a objevený objekt zůstal vědě neznámý. Já sám vím o „Hrádku“ asi od roku 1986, kdy mi ho přímo v
terénu ukázal speleolog místní ZO ČSS 6-05 Křtinské údolí, Radek Petrů. Z uvedeného je zřejmé, že se o zbytku stavby nad Žlíbkem Vaječníkem mezi jeskyňáři něco
stále vědělo a já jako amatérský archeolog jsem si ihned uvědomil význam této vědě neznámé památky. Od té doby byla její poloha mým přísně
střeženým tajemstvím a tak mohl zbytky stavby šest let po té oficiálně objevit až J. Doležel. Ten pozůstatky stavby ze zdí z nasucho kladených kamenů,
pojených jen hlínou, i zaměřil, popsal a zveřejnil (DOLEŽEL 1994 a jinde).
Kromě toho zde učinil více než 10 až 15 cm pod povrch jdoucích vrypů a pečlivě
byly sledovány suťové kužely i svahy obou bočních stran ostrožny, ale jen z vývratu byl získán ojedinělý zlomek nádoby zařaditelný rámcově do 14. století.
To bylo vše.
Jinak se Hrádek u Babic, jak objekt nazval, s překvapením jevil
archeologicky zcela sterilní. Do literatury byla tedy lokalita zanesena jako blíže neznámý anonymní
středověký hrádek, o němž neexistují žádné dobové písemné prameny. Hrádek byl pracovně začleněn do obřanského dominia, přitom však nebyla dle mého názoru
dostatečně doceněna duchovní dimenze Křtinského údolí „v němž byli křtěni pohané po příchodu křesťanství na Moravu“. Existence hrádku je kladená
asi do 13. století a bývá spojována v souvislosti s hypotetickou těžbou a zpracováním železné rudy někde v jeho okolí. Vzhledem k úplné absenci dobových písemných
zpráv nelze ale vyloučit, že to bylo všechno jinak.
Ostrožna je přerušena zdvojeným
příkopem asi 20 m širokým, téměř 30 m dlouhým a až 4 m hlubokým. Příkop odděluje vlastní objekt od snadno přístupné šíje ze směru od Babické plošiny.
V příkopu je nápadná povrchová deprese (sesedlý sloupec sedimentů?). Traduje se,
že je v tomto místě zavalená asi bývalá studna, může však též jít o malý krasový jev. Toto místo by se velmi hodilo pro řádný speleologický průzkum. Možná že by se zde podařilo získat
archeologické nálezy, tolik důležité pro bližší datování celého objektu. Snad tyto řádky někoho inspirují k tomuto průzkumu.
Dle mého zaměření z 3. září 2022 je skalní ostrožna 64 m dlouhá a maximálně 15 m široká. Z obou bočních stran je objekt velmi dobře chráněn až 20 m
vysokými skalními stěnami. V čele ostrožny je však mezi skalami pěšinka přístupná pro pěší, klesající až na dno Žlíbku Vaječníku, respektive Křtinského údolí.
Zastavěna plocha vlastního objektu
je pouze cca 24 x 9 m. To samo o sobě svědčí o tom, o jak miniaturní objekt se ve skutečnosti jednalo. Jeho součástí však byly zřejmě i doprovodné dřevěné
stavby, z nichž se nedochovaly žádné zbytky.
Na zastavěné ploše se nacházely pouze dvě stavby na způsob zařícených místností. První ("hlavní")
prostora se nalézá poblíž příkopu a je o vnitřním půdorysu pouze cca 2,5 x 2 m. Druhá prostora stojí opodál a byla před zařícením uvnitř cca 3 x 3 m veliká.
Obě prostory byly vystavěny jen z volně ložených kamenů
eventuálně pojených pouze hlínou, jak uvádí J. Doležel. J. Doležal intuitivně viděl i zbytky "hradeb", rovněž z kamenů na sucho ložených,
event. pojených pouze hlínou, ale ty nejsou v terénu jednoznačně patrny.
Byly dvě zařícené prostory miniaturní věže hrádku, jak se domnívá odborná veřejnost, nebo snad zaniklé mnišské cely či poustevny,
jak nadhozuji já?
Je tedy objekt nad Vývěrem Křtinského potoka jen další světský hrádek, nebo snad stavba Boží? Mým úkolem bylo uvést tuto alternativní
vizi a otázku veřejnosti. Obdržel jsem toto poznání formou meditační vize v Tichu svého srdce přímo u Vývěru Křtinského potoka.
Vcelku nepatrné zbytky stavby z volně ložených kamenů pojených hlínou stavby zvané Hrádek u Babic. Nemohlo se však jednat o poustevnu? (2023).
Nejnovější poznatky.
Podle nejnovějších informací zkušeného terénního archeologa – praktika, Petra Kosa, byl Hrádek u Babic dle něj údajně přece jen vyzděn z části pomocí malty,
což je nový,
revoluční poznatek v nazírání na tuto stavbu. To je však nutné ještě doložit dalším nezávislým průzkumem,
J. Doležel totiž výslovně uvádí, že "hrádek" byl postaven jen z volně ložených kamenů, což jsem viděl i já, pokud to šlo posoudit.
Doleželem odhalené lícované zdivo bylo vidět v roce 1993 v západním koutu první prostory, jak dokládá jím zveřejněná fotografie. Za zmínku stojí, že Petr
Kos detektorem na
Hrádku přece jen dohledal několik železných artefaktů: zlomek jezdeckého třmene z koňského postroje a kroužky z falérové ochranné zbroje. (Kos, P., písemné sdělení 2022). I jeho kolega
Martin Golec s pomocí detektoru prohledal tuto lokalitu, ale nenalezl nic a bylo mu podivné, že je úplně bez jakýchkoli středověkých nálezů (Golec, M., písemné sdělení 2022).
V příkopu, kterým je objekt opevněn ze směru od Babické plošiny, se nachází tato prohlubeň. V odborných kruzích jsem slyšel názor, že by zde mohla být zasypána studna. To si však já nemyslím. Může jít jen o malý krasový jev (2023).
Jen umělá zřícenina?
Zcela na okraj dodejme poměrně bizarní úvahu archeologa z Býčí skály Martina Golce, podle níž byl Hrádek u Babic možná jen pouhou "umělou zříceninou"
pocházející až z časů romantizujících lichtensteinských úprav Křtinsko – Josefovského údolí, tedy až z přelomu 18. a 19. století! (GOLEC 2014) Netřeba dodávat, že tato hypotéza nezní pravděpodobně. Hrádek je jistě mnohem staršího data svého
vzniku. Ze 17. až 19. století se nám totiž dochovalo dostatek písemných zpráv a pravděpodobně bychom o hrádku ve Křtinském údolí něco věděli od samotných
křtinských premonstrátů.
Z 19. století by se nám formou pověstí o hrádku jistě něco dochovalo i v paměti zdejšího lidu. Naproti tomu ze 13. až 16. století se nám ve Křtinách
zachovalo jen několik málo listin a běh dějin v tomto kraji po staletí je v tomto období prakticky neznámý. Na Novém hradě totiž roku 1645, po jeho dobytí a vyplenění
Švédy zanikly zde uložené křtinské archiválie především tzv. „Stará křtinská kniha“, která by dnes byla zvlášť cenným zdrojem poznání neznámé historie Křtin a Křtinského údolí. O období 9. až 12.
století se však z literatury samozřejmě nedozvídáme vůbec nic a vše je zahaleno mlčením a tajemstvím. A do této doby se klade vznik pověsti o "Údolí křtu."
Na závěr se domnívám se, že když
vědecky založený archeolog Martin Golec mohl zveřejnit svůj názor o „umělé zřícenině“, mohu možná i já zveřejnit svou vizi o sakrálním objektu a tak se podělit o své meditační názory mnicha, poustevníka, amatérského archeologa, speleologa a dnes již jednoho z pamětníků a znalců zdejší krajiny.
Jiným místem kde by mohli být hypoteticky křtění pohané po příchodu křesťanství na Moravu je tento Vývěr Jedovnického potoka u magické jeskyně Býčí skála. Zde krajina nabízí pro křest mnohem lepší předpoklady než je tomu u Vývěru Křtinského potoka. Blízkost pohanské svatyně by tomu naznačovala. Ale je to jenom jedna z krasových domněněk jakých je plný Moravský kras. Ale rozhodně je to zajímavý názor, který stojí za zvážení (2020).
Otazníky kolem Hrádku u Babic.
1. Byl Hrádek u Babic ve skutečnosti sakrálním objektem, tak jak se domnívá autor této studie, který v duchu cyrilometodějské tradice "Údolí křtu"
zde nad významným Vývěrem Křtinského potoka přímo předcházel vzniku nedalekých Křtin?
2. Nejsou nepatrné pozůstatky dvou staveb z nasucho kladeného zdiva, pojených jen hlínou, ve skutečnosti zbytky mnišských cel nebo pousteven?
3. Faktem je, že objekt byl opevněn příkopem. Nejedná se zde o refugium, skálu útočištnou, prastaré posvátné místo krajiny?
4. Stáří objektu není spolehlivě doloženo. Předpokládáno jest asi 13. století. Nejedná se skutečnosti o stavbu z ještě staršího období, jak naznačuje poloha
na jen nízké ostrožně, tedy z rozmezí 9. až 12. století,
kdy je historie Křtin a Údolí křtu (Křtinského údolí) zcela neznámá?
Nepatrné zbytky tajemného objektu Hrádku u Babic. V těchto místech archeolog J. Doležel nafotil krásnou lícovanou zídku z volně ložených kamenů bez malty. Toto je však jiným archeologem Petrem Kosem znejisťované. Podle něj zde jsou zbytky malty. (2022).
Když duše promlouvá.
Jsem vizionář Křtin i Hrádku u Babic, těchto dvou míst středověku, které jak si myslím mají společné body historie. Historie Křtin
mne dlouho velice zajímá. Mám proto rád všechny křtinské kněze, o nichž vím
ze svého studia historických pramenů, jakož i zbožné premonstráty, kteří v této malé obci, skryté v hlubokých lesích Drahanské vrchoviny, vystavěli hned
tři kostely "ze zbožné úcty, kterou chovali a chovají k zázračné Panně Marii Křtinské," této gotické soše Madony s Ježíškem v náručí, trůnící dnes mezi
cherubíny na hlavním oltáři současného barokního chrámu Panny Marie. Tato socha pochází na základě současného názoru ze 13. či 14. století a je od neznámého umělce "který ať byl,
kdo byl, byl zajisté veliký neboť dovedl sochu Panny Marie vytvořit vznešenou, krásnou, v panenské milostnosti..." (GUMPPENBERGER, G. 1672) A v duchu této staré duchovní
tradice a své vlastní vnitřní vize, jsem tedy posoudil zbytky stavby ve Křtinském údolí, objevené speleologem Simonem. Vyslovil jsem alternativní výklad
geneze této stavby a doby jejího vzniku. Je to neobyčejně zajímavé...
Literatura:
Anonym, 1665: Audolí křtinské Nejsvětější Rodičky Panny Marie... Litomyšl.
Doležel, J. 1994: Dvě málo známé středověké fortifikace Moravského krasu, Archaeologia historica 19/94, 177-190.
Golec, M. 2014: Hrádek u Babic – hrad nebo umělá zřícenina? Web www.byciskala.cz
Horyna, M. - Royt, J. 1994: Křtiny. Poutní kostel Jména Panny Marie. Historická společnost Starý Velehrad.
Šenkyřík, M. 1992: Historie chrámu Panny Marie ve Křtinách. 34 s. Blansko.
Vigsius, M.A., 1663: Vallis baptismi, alias Kyriteinensis... Olomouc.
Wankel, H. 1882: Bilder aus der Mährischen Schweiz... Wien. Překlad: Wankel, J. 1984: Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti. Brno.
Kde to možná začala: Zlá jeskyně Býčí skála.
Ke stažení:
Základní studie od Olivy, Golce a kol. o Býčí skále ve svých dějích a pradějích z roku 2015. Věnoval mi Doc. Martin Golec.
Křtinské údolí bylo vždy svaté údolí v Moravském krasu,
nejen ve středověku, kdy bylo osídleno poustevníky, ale již v pravěku, kdy toto údolí jistě osídlovali šamani. Četné jeskyně Křtinského údolí byly osídleny pravěkým člověkem. Nejvýznamnější z těchto osídlených jeskyní byl Výpustek a Býčí skála a snad i Kostelík, který považuji za Svaté Srdce Moravského krasu, osídlený velice pravděpodobně četnými generaceni svatých mužů, poustevníků - mužů modlitby. Pojďme však na okamžik nahlédnout především do okultního magického prostoru Býčí skály, která byla prý hlavní pravěkou pohanskou svatyní pravěku této oblasti, v duchu té doby. V ní, v tzv. Předsíni byly objeveny archeologem MUDr. Jindřichem Wankelem v 19. století lidské skelety, které pravděpodobně svědčí o okultním vraždění při "pohřbu halštatského velkože". Tato záhada nedá dodnes spát velmi četným lovcům senzací i seriózním odborníkům, obzvláště archeologům a speleologům. Domnívám se že se zde nejednalo vůbec o svatyni v pravém smylu slova, tedy od svatosti, ale zádušní, opravdu hrůzný, okultní prostor. Od té doby v Býčí skále strašně straší v negativním slova smyslu, zjevují se světelná procesí ap. Vůbec tedy nelze souhlasit s oficiálním názorem vědců, že by Předsíň Býčí skály byla svatyně, tedy svatý prostor. Opravdu to bylo negativní místo hrůzy.
Nedoporučuji nikomu navštěvovat příliš často tuto jeskyni! Autor tohoto webu považuje v podstatě za správnou tradiční interpretaci objevu MUDr. Jindřicha Wankela o pohřbu halštatského panovníka, jehož doprovazely do záhrobí četné lidské objeti. Nejednalo se tedy o svatyni v právém smyslu slova.
V období německého romantismu bylo v 19. století zaznamenáno německým mytologem podivuhodné sdělení:"Za dob římských bylo Brno jen menší osadou, nazývanou EBURODUNUM. Ta byla na severu chráněna MĚSÍČNÍMI HORAMI (SYLVA-LUNAE). V osadě se pnuly k nebi dva
posvátné vrchy s prastarými svatyněmi: první byl zasvěcen bohu války WOTANOVI(dnešní
Špilberk) a druhý (Petrov) bohu hromu DONAROVI. Oba kultovní stánky jsou obtékány dvěma posvátnými řekami: Švancarou (Svratka) a Weissache (Svitava). Řeka Weissache měla pramenit v blízkosti WOTANOVI JESKYNĚ ve WOTANOVĚ ÚDOLÍ v Měsíčních horách. A tam, ve WOTANOVĚ JESKYNI, v rozlehlé skalní síňi, ježící se zbraněmi, jest kamenný trůn na němž odpočívá sám bůh války WOTAN!! (dnes se však Wotanova jeskyně jmenuje Beczi skála, podle šumotu vyvěrajících vod...)"
Tak to bylo jen varování o co se tu možná jedná!
Okultní jeskyně Býčí skála. Foto stažené z internetové domény www.byciskala.cz speleologů ZO ČSS 6-01 Býčí skála.
Býčí skála - pohřeb halštatského velmože. Foto staženo z internetu.
Velmi četné okultní události se odehrály lidem v hlavách i na této speleologické základně před Býčí skálou.
Habrůvecká plošina.
Arnošt Hloušek - otec habrůvecké speleologie (2009).
Arnošt Hloušek (1929-2016), otec habrůvecké
speleologie, můj kamarád, duše krajiny.
Počátky habrůvecké a křtinské speleologie jsou nerozlučně
spojeny se jménem Arnošta Hlouška, spolu s jeho kamarády Emanuelem Jaškem a Milanem Hudcem z Habrůvky.
Bylo jim okolo 16 let, když začali po skončení II. světové války, své průzkumy v širším okolí své dědiny. Žádná díra v zemi neunikla jejich pozornosti. S nožem
mezi zuby vnikali do jezevčích děr, se svíčkou v ruce vstupovali do jeskyní, na řetízku se spouštěli do propastí... Díky přímluvě Rudolfa Burkhardta se tehdejší mladíci
Hloušek, Jašek a Hudec stali již v roce 1947 řádnými členy brněnského Speleoklubu a vzápětí je Burkhardt vnáší do literatury pod jménem habrůvecká skupina Speleologického klubu Brno,
což bylo v 50. letech synonymum kvalitní objevné speleologie. Již v roce 1948 můžeme spatřit jméno Arnošta Hlouška a jeho druhů z Habrůvky, uvedena v prvním zveřejněném soupisu členů
Českého speleologického klubu pro zemi Moravskoslezskou v Brně v časopise Československý kras, kde se o nich píše s respektem jako o "agilních členech habrůveckých."
Trojici jeskyňářů z Habrůvky přitahoval zejména speleologický magnet Křtinského údolí, kde se zajímali zejména o jeho pravý - habrůvecký - břeh. Jména Hloušek - Jašek - Hudec
byla díky Burkhardtově peru ve své době ve speleologii významným pojmem a objevovala se při řadě důležitých - dnes již takřka legendárních - průzkumů. Pan Arnošt Hloušek mi vzpomínal
jak svá speleologická bádání začínali v roce 1945 v čerstvě objevené jeskyni Jestřábce, kterou zkoumali souběžně s kolektivem Burkhardtovým. Následovaly průzkumy v jeskyni Vinckově,
pod níž ve svahu objevil 4.7.1948 Arnošt Hloušek svoji jeskyni Arnoštku. Následně habrůvečtí členové brněnského Speleoklubu upřeli svoji pozornost i na protilehlý - babický -
břeh Křtinského údolí, kde v roce 1949 kopali v jeskyni Jurové a zejména v památném jeskynním bludišti Výpustek. Zde se v roce 1949 houževnatě pustili do
zmáhání závalu legendární Babické chodby, kterou v roce 1950 pronikli do zakletých prostor tzv. "Salmova" (?) Výpustku (Polákova galerie). Následně je pářící mrazová ventarola
přivedla vysoko do svahu Údolí pod Habrůvku, kde úspěšnou otvírkou Závrtu na Lazech učinili v roce 1954 zcela mimořádný objev "Jašek - Hlouškova dómu".
R. Burkhardt právem vyzvihl skutečnost, že tento neobyčejně důležitý objev učinili prakticky pouze 2 badatelé (Hloušek a Jašek) a to krajně odvážným způsobem
a navzdory naprostému nedostatku technických pomůcek. Takoví byli badatelé z Habrůvky: nadšení, houževnatí a odvážní... Křtinské údolí dobře uspokojovalo jejich touhu po objevech,
a proto Habrůvecká plošina zůstávala spíše na okraji jejich zájmu. V dávné minulosti zde provedli pouze dva menší pokusné výkopy, a to v letech 1947 - 1948 v Ponoru na Slaniskách
a v letech 1950 - 1951 v Závrtu u babické stezky. Krom toho se na pomezí Rudické plošiny podíleli v roce 1959 na otvírce Závrtu u Klostermannovy studánky.
Stěží se dnes najde ve Křtinském údolí jeskyně, kterou by habrůvečtí "kluci" neprolezli a nezkoumali. Je jen velká škoda, že mnoho z těchto dávných průzkumů nebylo nikdy zaznamenáno v literatuře,
např. v jeskyňce Pod Rozsypankou, ve Šneku a jinde. Z trojice kamarádů z Habrůvky jeskyňařil ve stáří jen pan Arnošt Hloušek, který byl na počátku 21. století nejstarším žijícím veteránem Křtinského údolí,
i otcem zakladatelem speleologie habrůvecké. Ve svém požehnaném věku byl stále vitálním člověkem a aktivním speleologem, který dosud vykopával své speleologické sny v jeskyni Javorce,
v Závrtu na Lazech, v Babické chodbě Výpustku a jinde. Pan Arnošt Hloušek byl dlouholetým členem ZO 6-05 Křtinské údolí a nejbližším spolupracovníkem ZO 6-31
Speleologický průzkum poustevník Marek při průzkumu na Habrůvecké plošině, kde se podílel v letech 2005 - 2007 na otvírce tzv. Milarepovy propasti v
Závrtu u Habrůveckých smrků a dále zakládal v roce 2006 průzkum na Děravce, kterého se však již bohužel pro svůj pokročilý věk neúčastnil. Pan Arnošt Hloušek zemřel v roce 2016 a byl pochován na hřbitově ve Křtinách.
Arnošt Hloušek smějící se když slyší o zájmovém území ZO 6-05 Křtinské údolí.
Jeho nejkrásnější fotka (2006).
Pokusím se vybavit všechny okamžiky, které jsem
prožil s otcem Arnoštem. Především vám musím říci, že
jsem ho měl rád jako věkem staršího člověka a kamaráda. Seznámili jsme se na Habrůveckém ponoru
v roce 2005. Právě jsem virguloval anomálii, pod níž teče Habrůvecký potok do podzemí, když tu ke mě přistoupil starší muž. Tak jsem se seznámil s
Arnoštem Hlouškem z Habrůvky, žijící legendou speleologických průzkumů zejména ve Křtinském údolí, který byl členem tamní speleologické skupiny ZO 6-05.
Arnošt mne chvíli pozoroval v mém počínání, a pak se dal se mnou do řeči. Neměl vůbec žádné výhrady k tomu, že se nacházím na cizím zájmovém území.
Právě naopak, byl rád, že tu jsem! Netrpěl vůbec zájmovou fóbií jíž tolik trpí množství méně významných jeskyňářů. Přijal mne do svého laskavého srdce a
nevadilo mu, že jsem na Habrůveckou plošinu "přivandroval" odněkud z plošiny Skalka v jižní části Moravského krasu. Měl mě rád a měli jsme se vzájemně v úctě.
To jsem ještě netušil, že předemnou stojí nejstarší žijící veterán speleologických výzkumů pravděpodobně z celého Moravského krasu, jehož jméno je poprvé
uvedeno ve speleologické literatuře v 1. zveřejněném soupise členů Českého speleologického klubu pro zemi Moravskoslezskou v Brně v časopise Československý
kras z roku 1949. Arnošt Hloušek byl pamětníkem takových speleologických velikánů jako byli Antonín Boček, Rudolf Prix a Rudolf Burkhardt.
Ve Křtinském údolí s ním speleologickým věkem a významem nemohl soupeřit žádný, ani sám předseda ZO 6-05 Miroslav Kubeš ne. Arnošt Hloušek byl ale
neobyčejně pokorný člověk. Před mým vnitřním zrakem se objevuje jeho milá tvář. Požehnaný Arnoštek!
Vzpomínam na ty roky, co jsme spolu bádali v našem Závrtu u Habrůveckých smrků. Byl skutečný kamarád. Stál při mě, když mne okolní jeskyňáří špinili.
Jemu vděčím, že jsme závrt vykopali do 13 metrové hloubky. Arnošt byl celým srdcem jeskyňář. Společně jsem snili o objevu v Milarepově propasti.
Ochotně točil klikou těžebního vrátku a nestěžoval si na svůj pokročilý věk. Jednou ho rotující klika vrátku udeřila zle do obličeje. Měl zlomený kořen
nosu, ale nedal na sobě znát bolest. Brzy se zotavil a opět přišel za mnou na závrt. Bez něj bych tento výzkum nezvládl. V roce 2005, při příležitosti
diamantového jubilea 60 let Arnoštových speleologických výzkumu, se sešlo pod památným Habrůveckým smrkem malé společenství přátel, abychom podepsali
petici určenou předsednictvu ČSS, v níž jsme žádali pro Arnošta Hlouška čestné členství v České speleologické společnosti. Ale bezvýsledně.
Čestné členství mu přes jeho mimořádné zásluhy neudělili. Ale zato mu dali kovovou pamětní medaili za zásluhy o speleologii. Arnošt byl ale i za ní v srdci nebyčejně vděčný,
jako dítě.
Arnošt nic nedbal na pomluvy, které slýchal o mě ve své vlastní skupině ZO 6-05 a stál pevně při mě. Arnoštovo přátelství se mnou ho však stálo mnoho.
Pro své přátelství se mnou se postavili někteří členové jeho vlastní skupiny k němu zády, což těžce nesl. Proto nakonec přestal na Výpustek docházet a
vzdal se svého členství v ZO 6-05 Křtinské údolí. V roce 2008 přestoupil do našeho nově vzniklého občanského sdružení "Společnost přátel speleologického
průzkumu poustevníka Marka", které pomáhal zakládat.
Zdálo se, že rozumí správně i mému poustevnickému životu. Na krutou zimu na poustevně Močová mě zásobil péřovou duchnou. Taky mne vyhledával ve sněhu na mé poustevně.
Často a rád jsem ho navštěvoval
u něj doma v Habrůvce. Tehdy jsme se posadili na schody na zápraží, jeho žena mi přinesla buchty a čaj a Arnošt začal vyprávět... Jak to bylo na Závrtu na
Lazech náročné a nebezpečné. Skoro se tam smířili se smrtí, když v podzemí závrtu zabloudili. Emanuel Jašek pak vlezl do nějaké chodby, která není
zakreslená v mapě, a dlouho za ním Arnošt naslouchal ozvěně jeho vzdalujících se kroků. Šel někam do neznáma k Závrtu u babické stezky. Vzpomínal též na
své výzkumy v Babické chodbě Výpustku, v Jestřábce, Ponoru na Slaniskách, Arnoštce, kterou objevil, Vinckově či Závrtu u Klostermannovy studánky.
Tam všude zanechal Arna své nesmazatelné stopy svou nezměrnou pracovitostí. Nesmím zapomenout ani na Děravku, jejíž výzkum se mnou slavnostně zahajoval,
ale pak se do výzkumu pro svůj věk už nezapojoval. Sledoval však naše speleologické počínání z ústraní svého domu v Habrůvce, kde jsme ho pravidelně
navštěvovali.
Co říct o Arnoštu Hlouškovi na závěr? Byl prostý, osvícený vesničan, který prožil celý život v Habrůvce a okolních lesích. Do kostela moc nechodil,
ale byl věřící. Příroda mu byla nejbližší. V ní nacházel odpověď na své otázky.
Mír jeho dušičce. Odpočívá na hřbitově ve Křtinách. Zapálil jsem za něj na oltáři kalíšek. Takový byl Arnošt Hloušek, kamarád.
Habrůvecké ponory. Neznámý jeskynní systém Habrůvecké svaté schody.
Habrůvecký ponor byl dlouhou dobu takřka neznámou lokalitou Moravského krasu. Pouze R. Burkhardt a O. Zedníček se ve svém pověstném díle "Údolí Křtinského potoka a jeho jeskyně“ v 50. letech 20. století stručně zmiňují o "pozoruhodném ponorném potůčku habrůveckém, který vytéká z rybníčka na návsi… a v údolí pod obcí se pozvolna propadá do ponorů pod mladšími nánosy, takže na okraji lesa, kde údolí přechází v příkrý lesní žlíbek již neteče kromě času inundace (jarní tání sněhů) žádná voda“. K obratu pozornosti k dosud téměř neznámému Habrůveckému ponoru došlo až v roce 1993 kdy na Habrůvecké plošině začal provádět speleologickou rekognoskaci autor tohoto webu Marek Šenkyřík.
První, čeho si všiml bylo, že potok přitékající na louku pod Habrůvkou již z louky neodtéká, což může v krasu znamenat jenom jediné. Proto provedl průzkum džungle kopřiv a v nich jeho užaslým očím odhalila louka své tajemství. Při úpatí akumulační terásky, přímo pod mísovitým závrtem, se v zemi černal propad, který fungoval jako hydrologicky aktivní ponor, jímající celý Habrůvecký potok do podzemí. Pro hledající speleologickou duši to byl pohled skoro šokující. Propad byl oválného půdorysu o průměru asi 1 m, a jeho kolmé stěny odhalovaly řez sedimenty pod dnem údolí do hloubky okolo dvou metrů. Habrůvecký potok propadem odtékal do podzemí pomocí trativodů v hlíně a kulmských štěrcích.
Tak byl pro speleologickou vědu objeven nový, dosud neznámý, speleologicky významný ponor, pro nějž se vzápětí vžilo označení "Habrůvecký“. Nový speleologický problém, který až do roku 1993 zcela unikal pozornosti krasových badatelů, byl nastolen.
V následujících letech se kráter Habrůveckého ponoru erozní činností propadajícího se Habrůveckého potoka neustále dramaticky zvětšoval, až dosáhl půdorysných rozměru 8 x 6 m s 3 m hlubokými kolmými stěnami v hlinitých a štěrkovitých sedimentech. Odtokový trativod pohodlně odváděl všechnu přitékající vodu, včetně nejvyšších vodních stavů. Voda se v něm nehromadila, a vždy volně odtékala do podzemí.
V roce 1995 členové ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno pod vedením Marka Šenkyříka provedli na Habrůveckém ponoru první kolorační experiment pomocí 778 gr fluoresceinčního barviva. Byly sledovány po dobu 154 hodin, tedy 6 dnů a nocí všechny vývěry ve Křtinském údolí (Vývěr Křtinského potoka - Otevřená skála, prameniště pod Kostelíkem a Vývěr Jedovnického potoka). Přesto výtok barvených vod nebyl opticky za tuto dobu pozorován. Přestože barvící pokus nepřinesl přesvědčivý důkaz, lze jako nejpravděpodobnější místo vývěru Habrůveckého podzemního potoka označit Vývěr Křtinského potoka. Vertikální převýšení podzemního toku je -120 m, vzdušná vzdálenost mezi ponorem a vývěrem je 1,5 km! Je zde tedy k objevení velmi dlouhá nádherná erozní jeskyně protékaná podzemním tokem z Habrůvecké plošiny do Křtinského údolí, kterou Marek P. Šenkyřík již v literatuře pojemenoval na "Habrůvecké svaté schody". V 21. století se na Habrůveckém potoce otevřely další velice zajímavé ponory a propady.
V roce 2020 jsem v blízkosti původního Habrůveckého ponoru 1 z roku 1993, zjistil blíže k lesu velice sympatický propad tzv. Habrůveckého ponoru 2.
Habrůvecký ponor 2 převzal v roce 2020 hydrologickou funkci po již zaniklém Habrůveckém ponoru 1 a jímal celý Habrůvecký potok do podzemí.
Závrt u Habrůveckých smrků. Milarepova propast
Můj lesní oltářík u Habrůveckého smrku svatému Fratiškovi z Pauly - poustevníkovi a dalším světcům.
Pokud vás zajímají vaše slovanské kořeny, nehledejte je ve Křtinách, ale navštivte raději velkomoravský svatý Klimentek na Chřibech, tedy Hradisko sv. Klimenta. Zde působili velice pravděpodobně svatí Cyril a Metoděj, v době kdy zde bylo vzdělávací centrum Velké Moravy, jak naznačují zažité pověsti i archeologické výzkumy. Dnes jsou zde velmi mystickým způsobem odhaleny základy poustevnického gotického kostela, nikoli ale bohužel velkomoravského jak se mylně domnívají četní příznivci této svaté Hory v chřibských lesích. Ve 20. století zde byla vystavěna dřevěná, rovněž mystická kaple, která je celoročně otevřená, takže zde můžete meditovat, pomodlit se, nebo jen na chladné dlažbě přespát. Já se na svatého Klimentka pravidelně uchyluji praktikovat svoji duchovní sádhanu. Je zde tolerované ohniště, u něhož opakuji mantru a žiji na Hoře jako regulérní poustevník, následovník legendárního mnicha kapucína bratra Anděla Františka Homoly, čili Ovečky Boží, který je rovněž moravský poustevník, žijící dnes na neznámém místě.
Poustevničení na svatém Klimentku (2020).
Kaplička na Hoře svatého Klimenta (2019).
Turzovka - Hora Živčáková.
Na Slovensku u Čadce se nachází město Turzovka. Toto slovo se stalo po celém katolickém světě pojmem, který voněl tajemstvím po sérii zjevení Panny Marie člověku z lidu hajnému Matúšovi Lašutovi v roce 1958, v zalesněné krajině na hoře Živčáková u Turzovky. Bylo to za socialismu, a proto vizionáře Lašuta samozřejmě odstavili na psychiatrii. Přesto velice brzy po zjevení byla hora Živčáková navštěvována zbožnými lidmi, poutníky k Panně Marii. Komunistická Stb proti tomuto lidovému živelnému křesťanskému hnutí zakročila. Bořila oltáře, ničila památníčky budované houženatě poutníky, roztloukala cihly přinesené lidem na výstavbu kaple. Toto všechno je však dnes již naštěstí jen historie. Dnes se zde nachází menší kaple, která byla skromným způsobem postavena na místě zamýšleného opravdu velkorysého chrámu pro Panna Marii, který bohužel nebyl postaven.
Dnes je hora cílem mnoha poutníků, kteří sem přicházejí prosit o zdraví tělesné i duchovní. Za tímto účelem jsou zde prameny s léčivou vodou. "Turzovka" je opravdu mystická hora, kde se dějí divy. Páter Pio o Turzovce řekl, že je to pravé zjevení Panny Marie. Katolickou církví však Živčáková jako místo zjevení uznaná dodnes není. Já sám jsem zde byl 4 x a byl jsem vždy potěšen a překvapen velkou duchovní silou toto místa s pozitivní energií. Jsou zde četné improvizované oltáře po údočí i vrcholu hory, na nichž lidé zanechávají květy a zapalují svíce. Já sám sice nejsem přímo ctitel kultu Panny Marie, přesto je mi silná Panna Maria Turzovská velice blízká a sympatická. Taková jako je dnešní duchovně velmi živá hora Živčáková u Turzovky, byly přátelé ve středověku i naše mariánské Křtiny, dříve než vyhasly v důsledku josefínských reforem v 80. letech 18.století! Zajděte si na horu Živčáková, pokud chcete nějaké zvláštní milosti od Panny Marie. Já sám jsem ji donesl mystickou růži.
Turzovka - Hora Živčáková. Přinesl jsem Panně Marii Turzovské mystickou růži (2024).
V minulosti jsem byl mnohokrát v italském Assisi na pouti
za Františkem z Assisi. Velmi se mi tam líbilo. Opravdu je toto podhorské městečko plné míru a harmonie. Před bazikou sv. Františka jsem hrál na flétnu na principu mnišské almužny, neboť jsem byl oblečen v kutně jako poustevník. V té době jsem ještě nebyl vysvěcený mnich. V přítomnosti jsem se bosým františkánům poněkud jako hinduista a jogín vzdálil, a proto již nezamýšlím vykonat další, v pořadí již více než patnáctou pouť do země sv. Františka, Assisi. V horách Monte Subasio nad Assisi jsem často pobýval na bývalé poustevně sv. Františka, která je dnes malým kapucínským klášterem Eremo delle Carceri. Je to velice mystické místě, kde opatrují jeskyni zazděnou dnes ve zdivu kláštera, přístupnou ale úzkou chodbičkou jen pokolenou, kde se jako poustevník modlil sám František. Já sám jsem si uvědomil, že je to jedno z nejsvětějších míst celého františkánského řádu, vhodné k sebezasvěcení. Velice mne to tam inspirovalo a pod klášterem jsem navštívil četné poustevny, které jsou buďto v jeskynich nebo vystavěné jen z volně ložených kamenů. Doporučuji tyto poustevny každému navštívit a několik dní v ních pobývat a meditovat, jako jsem činil já. Potom jsem ale vystoupal výše do hor, doslova až na vrchol pohoří, kde jsem ve svém spontánním vnuknutí očekával Františkovu jeskyni. Toto mé vnuknutí se přesně naplnilo a já jsem tuto jeskyni ve vápenci opravdu objevil. Usídlil jsem se v ní za účelem meditace v osamění, neboť osamění je zde úplné. Přitom jsem zarovnával
hlínu na zemi pro své poustevnické lože a objevil jsem středověkou keramiku, která mi připadala jako by byla až z Františkovy doby. Domnívám se, že tato jeskyně určitě neunikla Františkově pozornosti a intuitivně cítím, že v ní jako já rozjímal sám "na hoře". To je však jen má dobře procítěná hypotéza, kterou považuji ale za velice pravděpodobnou. Místním obyvatelelům, i zdejším mnichům z níže ležícího kláštera Eremo delle Carceri pravděpodobně dodnes unikla tato hypotetická Františkova jeskyně pozornosti a neuvědomili si její skrytý význam pro historii, takže jsem to já kdo jako první odhalil něco z její františkánské a Františkovi minulosti. Při jedné procházce nad Křtinami jsem si povšiml stejných duchovních energií, jaké jsem cítil tehdy nad Assisi. Proto jsem středověké Křtiny pokřtil na "moravské Asissi." Možná že symbol v podobě písmene T na pomalovaných lebkách ze Křtin je ve skutečnosti Tau svatého Františka z Asssisi a jeho následovníků všech františkánských řeholí! To však nikdo s jistotou dnes neví.
Na Františkových poustevnách v horách nad Assisi.
5 část: Literatura.
Má literatura k tomuto tématu.
GYANESHWARPURI, ŠENKYŘÍK, P. M.: 30. výročí objevu krypty kostnice pod věží chrámu Panny Marie ve Křtinách s unikátním objevem dvanácti pomalovaných lebek. eSpeleo 3/2021 (online). Praha: Česká speleologická společnost, s. 15-25.
GYANESHWARPURI, ŠENKYŘÍK, P. M.: Chrám Panny Marie ve Křtinách – podzemní chodba pod ambity a rájským dvorem v blízkosti kaple sv. Anny – zajímavý doklad o odvodnění Santiniho stavby. eSpeleo 4/2022 (online). Praha: Česká speleologická společnost. s. 22-27.
GYANESHWARPURI svámí, ŠENKYŘÍK, P. M.: Historické podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Výzkumy a objevy 1990-2022. Křtiny srdcem speleologa, nedostudovaného archeologa, poustevníka a mnicha.
GYANESHWARPURI svámí, ŠENKYŘÍK, P. M.: Entdeckung eines Ossariums mit zwölf bemalten Schädeln im Untergrund der Wallfahrtskirche der Jungfrau Maria in Křtiny (Tschechische Republik). Der Erdstall 48/49, s. 175-179.
GYANESHWARPURI svámí, ŠENKYŘÍK, P. M.: Hrádek u Babic, nebo refugium ve Křtinském údolí? Předcházel objekt nad vývěrem Křtinského potoka vzniku Křtin? Tajuplná pověst a meditace o Údolí křtu - Vallis baptismi. Sborník Muzeum Blanenska 2023.
PRNKA, T. - DOČKALOVÁ, M. - HORÁČKOVÁ, L. - ŠEBELA, L. (vedoucí kolektivu) - ŠENKYŘÍK, M. - UNGER, J.: Kryštof Jiří Matuška 1702-1777. Vděčíme mu za mariánskou svatyni ve Křtinách, za postavení filiálního kostela v Bukovince kostelů v Ochozi, Babicích a zvelebení dalších církevních staveb. Vydal farní úřad ve Křtinách. Blansko, 1991.
ŠENKYŘÍK, M.: Historické podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. In. Výroční zprávy ZO 6-12 Speleologický klub Brno za roky 1990 a 1991. Archiv České speleologické společnosti Praha. 1990 a 1991
6 část: Dodatečné poznámky. O Vigsiusových Vallis baptismi alias Kyriteinensis podle Jana Skutila (1974-1975).
Autor této knihy Martin Alexander Vigsius byl řeholníkem premonstrátského kláštera v Zábrdovicích. Pocházel z Lublice ve Slezsku. Byl dvakrát farářem v Kloboukách u Brna, ve Křtinách a naposledy v Šaraticích, kde 14. února 1689 zemřel. Celý název jeho knihy zni: "Vallis baptismi alias Kyriteinensis seu diversorii in honorem, memoriam et gloriam Marnae Dei aMtris...", což znamená "Údolí křtu jinak Křtinské neboli rozdíly ke cti, památce a slávě velké matky boží..." Kniha je rozdělena do dvou dílů. První díl o šedesáti stranách si všímá historie premonstrátského kláštera v Zábrdovicích, historie mariánské sochy a geografické polohy Křtin a jejich okolí, obyvatelstva obce a etymologického výkladu místního jména. Vrchol práce představuje pátá kapitola prvního dílu, v níž Vigsius popisuje podivuhodná místa v okolí Křtin a v údolí. Dále pak autor přistupuje k líčení všech strastiplných válečných útrap, které se přes Křtiny převalily. Druhý díl práce je plně věnován mariánskému kultu a je soustředěn na jeho interpretaci, a to na základě podrobného vlastního výkladu jednotlivých vět růžence mariánského a litanie. V prvním díle převažuje bystrý smysl pro historiografické a přírodovědné záležitosti, druhý díl je plně soustředěn k mystickým vyprávěním, dokládaným z životů nejpřednějších světců, z Písma i ze středověké literatury, přičemž je silně podepírán citáty a odvoláními. Toto dílo je psáno neobyčejně vybroušenou latinou barokní doby.
Poděkování autora webu.
P. Tomáš Prnka, děkan ve Křtinách
Mons. Jan Peňáz, farář ve Křtinách
Doc. RNDr. Ladislava Horáčková, Anatomický ústav LF Masarykovy univerzity v Brně
Doc. MUDr. Lenka Vargová, Anatomický ústav LF Masarykovy univerzity v Brně
Prof PhDr. Josef Unger, Archeologický ústav ČSAV v Brně, dnes katedra antropologie MU v Brně
Doc. PhDr. Martin Oliva, Ústav Anthropos Moravského zemského muzea v Brně
Mgr. Milan Koudelka, Muzeum Blanenska v Blansku
Mgr. Petr Kos, Ústav archeologické a památkové péče Brno
Všude v Moravském krasu dobře,
u Panny Marie ve Křtinách nejlíp.
Aktualizace:
20.července 2024
Vyměněna jedna fotka poškozená asi při neustálém stahování webu z domény na subdoménu ap.
18.července 2024
Tento web vrácen zpět na původní doménu a tak již zůstane stále.
14.července 2024
Učinil jsem z tohoto webu pouhou subdoménu na znamení toho, že se Křtin - zejména vnitřním způsobem . zříkám. Co na to říká křtinský páter Ján Lajčák? Můj nepřejícník... Doména krtiny.info nebyla téměř navštěvovaná, i když s láskou vytvořená.
Pravděpodobně tuto subdoménu nebudu již aktualizovat co se týká kostela, nanejvýš ještě v omezené míře z mých putování krajinou Vallis baptismi, v níž je zasazen křtinský chrám
12.července 2024
Na úvod webu vložen jeho patron sv. František z Assisi (socha).
7.července 2024
Po menším zaváhání jsem se rozhodl tento web přece jen provozovat na vlastní samostané doméně krtiny.info a nikoli jen formou subdomény.
6.července 2024
Přestal jsem aktualizovat tento web z něhož byla zřízana pouhá subdoména.
6.června 2024
Doplněn na index a do úvodu webu svatí Cyril a Metoděj ZDE. Aktualizován běžící text na indexu ZDE. Aktualizováno poděkování autora webu: ZDE.
5.června 2024
Pokročeno v designu tohoto webu. Vystaven odkaz na facebook. 3.června 2024
Aktualizováno o Výpustku ZDE2.června 2024
Jeskyně Mariánská ve Křtinském údolí ZDE a jeskyně Nová Drátenická ZDE1.června 2024
Pročištěn tento web od Jána Lajčáka a jeho podivného výroku o mě.
31.května 2024
Salve vale ZDE u Výpustku u níž kdysi zanechávali své hole poutníci k Panně Marii Křtinské:
ZDEZDEZDEZDEZDE 30.května 2024
Vloženy rozsáhlé anglické souhrny díky překladu firmy Express překlady, s níž mám velmi dobré zkušenosti - doporučuji tuto firmu.
Vloženo několik fotografií z instalace kříže do bývalé poustevny v jeskyni Kostelík ve Křtinském údolí:
ZDEZDEZDE28.května 2024
Nakonec zveřejněn Mahátmá Gándhí a Višvaguruji Mahéšvaránanda jako patroni webu, ať se páter Lajčák poměje.:) 27.května 2024
Odstraněna kapitola "Zasvěcení" věnovaná Paramhansovi svámímu Mahéšvaránandovi.
26.května 2024
Do úvodu webu doplněna věta: "O Křtiny se stále zajímám lyricky a možná i epicky."
V kapitole o Býčí skále doplněno:
"Autor tohoto webu považuje v podstatě za správnou tradiční interpretaci objevu MUDr. Jindřicha Wankela o pohřbu halštatského panovníka, jehož doprovazely do záhrobí četné lidské objeti. Nejednalo se tedy o svatyni v právém smyslu slova."
Vložen německý text: "Entdeckung eines Ossariums mit zwölf bemalten Schädeln im Untergrund der Wallfahrtskirche der Jungfrau Maria in Křtiny." Na překladu anglického resumé o objevu pomalovaných lebek právě pracuji. Anglický text o 7 stranách A4 odeslán dnes překladatelské firmě Express překlady.
Odstraněny kapitoly: "Aktualita z křtinského podzemí" o incidentu s knězem Lajčákem. Dále odstraněna kapitola "Věnování archeologovi Schliemannovi" a též kapitola o tom, proč neuctívat přespříliš Pannu Marii". Tyto tři kapitoly jsou pro případné pozdější použití archivovány v mém archivu.
Vložena loga s odkazy na: UIS - Mezinárodní speleoloigická unie, Ústav archeologické a památkové péče Brno, Archeologický ústav AV Brno,
Anatomický ústav Lékařské fakulty Brno, Masarykova univerzita v Brně a Ústav archeologie a muzeologie Masyrykovy univerzity v brně. Odstaněna loga čajoven Chajovna a Dobrá čajovna a ZO 6-12 Speleologický klub Brno.
18.května 2024
Nové fotografie na webu:
ZDEZDEZDEZDEZDEZDEZDE
Kde žil Hertodův (1669) poustevník? ZDE 16.května 2024
O Vigsiusových Vallis baptismi podle Jana Skutila ZDE
Památníček, který v dohledné době zanesu na jeskyni Kostelík
ZDE
Doc. Martin Oliva mi přeposlal sken Skutilova článku: "Křtinské údolí Martina Alexandera Vigsia, který vyšel ve Sborníku Okresního vlastivědného muzea v Blansku. Mám vážný zájem Vigsia znovu přeložit za své vlastní peníze, až trochu zbohatnu.
ZDE
Vyřazený obraz Panny Marie Křtinské na oratoři chrámu Panny Marie.
ZDE 15.května 2024
Aktualizoval jsem informace o Kostelíku.
Karmajóga při hrabání listí pro pana faráře Peňáza
ZDE
Staré základy odhalené na náměstí pod ambitem (2009)
ZDE
Hledání vyústění barokní kanalizace na náměstí v blízkosti chrámu Panny Marie (2009).
ZDE
Hledám vyústění barokní kanalizace při úpatí ambitu v blízkosti chrámu Panny Marie (2009)
ZDE
Jeskyně Kostelík - poustevník čte rozsudek jeskyňářům zlého ducha z Býčí skály, kteří
zcizili památníček
ZDE 13.května 2024
V kapitole závěrem tohoto webu byly zveřejněna velmi historicky cenná bibliografie Vlastivědných zpráv z Adamova a okolí, kterou mi věnoval doc. Martin Oliva z Anthroposu. Můžete si ji stáhnout do svých archivů: ZDE
Nový text na webu:
"Pan děkan se zajisté ze všeho vyzpovídal, ale přesto si své pochybení nikdy skutečně nepřipustil, jak jsem měl možnost poznat. Že v době kdy ostatní kněží katolické církve trpěli všemožným útiskem, on papalášoval v duchu marxismu - leninismu, jako Leninův moderní kněz.
Ale to se mu vymstilo. Za demokracie nebyl vítaný na brněnském biskupství a brněnský biskup se s ním nepřišel rozloučit, ani mu poděkovat při příležitosti ukončení jeho duchovní mise ve Křtinách, což páter Prnka opravdu těžce nesl, když musel pro svůj pokročilý věk odejít z fary do suterénního bytu - jakési poustevny -za dvorkem křtinské fary, což ve stáří potřeboval.
12.května 2024
Zde asi stál Německý chrám pokoj ZDE
Průjezdy do premonstrátské rezidence ve Křtinách osvícené slunečním světlem navozují hlubinný rozměr ZDE 11.května 2024
Vyfotil jsem se, když jsem zase jednou seděl v lavici chrámu Panny Marie ZDE
Podařilo se mi objevit v mém archivu dosud neznámé fotografie tajné skrýše chrámu Panny Marie ve Křtinách, kterou nyní není možné fotografovat ZDE
Takto jsem se v roce 2009 odevzdával sepisovaní své studie pro Křtiny před sochou Panny Marie Křtinské ZDE Odevzdával jsem se též před neviditelným Mistrem mariánské svatyně ZDE
Zveřejňuji zde unikátní dokument objevený v mém archivu, který jsem nafotografoval v roce 2009. Jedná se o svědectví kolaborace pana děkana Prnky s komunistickým režimem, v době kdy skuteční kněží trpěli všemožným útiskem ZDE
Unikátní fotografie objevená dnes v mém archivu na CD z poustevny Děravky, v době kdy jsem se usilovně věnoval mystérium křtinského chrámu v roce 2010 ZDE
S křtinským farářem P. Janem Peňázem v roce 2009 ZDE a ZDE
Pročištěn tento web a odstraněny již nežádoucí zmínky o agentu StB Farlíkovi, čímž mu ovšem nedávám vůbec milost a též o zlých silách a Golcovi hodných exorcismu na Býčí skále. Nebudu si kvůli nim znečišťovat tento pozitivní milující web.
10.května 2024
Vloženy informace o Arnoštu Hlouškovi, otci habrůvecké speleologie, kamarádovi, duši krajiny
ZDE.
Jak jste si všimli, stále pracuji na aktualizaci tohoto textu. Tak přicházejte.
Jeskyně Kostelík - svaté srdce Moravského krasu
ZDE.
Úvod do složitých mezilidských vztahů ve Křtinském údolí: ZDE.
Docent Martin Oliva zaslal z pozůstalosti po Absolónovi tuto fotografii považovanou Golcem zřejmě mylně za Vincence Doležala, poustevníka na Kostelíku, čemuž jsem málem uvěřil i já ZDE
Nový text na webu:
Začal jsem však shromažďovat informace o duchovním rozměru Údolí křtu, Vallis baptismi čili Křtinském údolí. Není však mým zájmem napsat suchopárný speleologický či archeologický spis o tomto údolí. To už udělali četní vědci. Mým zájmem je postihnout duchovní dimenzi tohoto svatého údolí pod Křtinami. Budu zde tedy aktualizovat ze svých putování touto mojí už dávno zamilovanou krajinou, v níž je zasazen křtinský chrám.
Provedena záloha webu krtiny.info
Výběrová literatura k tomuto tématu ve fázi vzniku.ZDE
Na konec webu o Křtinách vložena fotografie mého inprovizovaného památníčku u hrobky opata Matušky, v němž se přiznávám ze svého 30 let starého hříchu. Přečtěte si o tom v Acta Speleohistorica o Křtinách a hlavně mne neodsuzujte, neboť je mi odpuštěn panem děkanem. ZDE
Do kapitoly o Býčí skále vložena fotografie současného hlavního odborníka na tento problém Doc. Martina Golce z roku 2009, který je můj nenávistník na Býčí skále. ZDE
Do kapitoly o tom, proč jsem se nestal vystudovaným archeologem vloženy dvě fotografie Doc. Martina Olivy, mého bývalého učitele archeologie na Masarykově univerzitě v Brně, dnes velmi dobrého přítele ZDE 9.května 2024
Nové překlady do angličtiny: ZDE
Zaarchivanána zde u stati o Býčí skále velice zajímavá studie Martina Olivy, Martina Golce a kol. o Býčí skále ve svých dějích a pradějích z roku 2015. Tuto studii mi kdysi věnoval Doc. Martin Golec, dříve než mne začal nenávidět a proklínat. ZDE
Odstraněno přece jenom logo a odkaz na ZO ČSS 6-01 Býčí skála s konečnou platností z důvodů atakování některými jejich členy (například v současnosti hlavně Golec, a taky částečně Pekárek) a negativního očerňování mého dobrého jména na veřejnosti. Proto již nesoucitím s nikým na B.S.
8.května 2024, 0.55 hod
Vloženy další 3 fotografie současného stavu chrámu, na něž neodkazuji. Najděte si je. Dvě jsou u resume, další na konci u Českého kostela Zázračného obrazu. Vložen tež následující text:
Tento web je mé přiznání k Ježíšovi, neuctívám však příliš Pannu Marii. Proto tento web nebude vonět bigotním křesťanům, obzvláště katolikům bez tolerance k ostatním vyznáním, čímž jsou bohužel pověstní. Katolicismus se mi dnes jeví jako zastaralé náboženství, které mělo svůj orbit ve středověku. Bohužel vůbec neuctívají jiná Boží vtělení než Krista, což mohlo platit ve středověku, ale dnes je to již do očí bijící nesmysl a omyl jejich duchovní cesty. Domnívají se též například, že v posledních časech povstanou falešní proroci, a proto se bojí mého Mistra Paramhanse svámího Mahéšvaránandy z Indie.
Na tento konec světa se připravují křesťané každý den svého života, žijí ve strachu ze soudného dne, který však za dva tisíce let samozřejmě nikdo neviděl přijít a nepřišel, ani nenastal prvotními křesťany proklamovaný a toužebně očekávaný Ježíšův druhý návrat. To by nás mělo přivést k zamyslení nad pravdivostí údajných Ježíšových výroků v Bibli. Co na to říkají teologové a biblisté se svými názory a náboženskými teoriemi? Mnohem pravděpodobnější je v dnešní době ekologického znečištění, ekologická krize a zhroucení planety Země, k čemuž snad však taky nedojde. Musíme doufat, že nám Bůh nedovolí zničit jeho Boží Dílo.
Křesťané tvrdí rovněž, že "Ježíš je jediná cesta k Bohu," pod vliven nepravděpodobného údajného Ježíšova výroku zaneseného do Bible, čemuž se směji, ale oni tomu samozřejmě věří v souladu s literou zákona svého náboženství. Tímto názorem vlastní výlučnosti trpí odjakživa mnoho náboženských cest. Myslím si, že by Ježíš byl nevědomý a pyšný, kdyby se doopravdy považoval za jediného světce na světě, který hovoří z Boha, tak jak to chápou věřící katolíci i protestanti. Jsem pro multikulturalismus a mezináboženskou snášenlivost, již je známo nejtolerantnější náboženství na světě, indický hinduismus.
Další článek: "Kritika kultu Panny Marie ve Křtinách a ve světě."
"Od dětství, kdy jsem se zabýval četbou s studiem Bible, obzvláště Evangelií, jsem trpěl filozofickou otázkou, zda je správné uctívat Pannu Marii více než Ježíše, jak činí katolíci. Jednou jsem nahodle otevřel Bibli, když jsem se právě trápil touto otázkou a tam bylo napsáno, že všechny modlitby jsou Bohu milé. Nepamatuji si přesnou citaci. Podle toho jsem poznal, že uctívat Pannu Marii je dobré, ne však více než Ježíše. A toto vnitřní mystérium odmítání uctívání Panny Marie se ze záhadných příčin nese celým mým životem. Možná že vás v této souvislosti překvapí, že se dnes každodenně modlím k Panně Marii jeden "Zdrávas", ale jen z důvodu neznalosti většího repertoáru modliteb. Dodnes Pannu Marii neuctívám, ale mám ji v úctě a lásce a před její sochou poklekám ve křtinském kostele.
Myslím si, že současný i minulý kult Panny Marie je zpolitizované téma v důsledku rozdělení Evropy na katolicismus a protestantismus, který kult Panny Marie neuznává a u katolíků odsuzuje. Musím dát v tomto protestantům v podstatě za pravdu, přestože kult Panny Marie prodělal v čase svůj vývoj, až se stal upřimným vyjádřením nejširších vrstev populace. Já však kult Panny Marie podvědomě od mládí neuznávám, neboť fixuje mysl nikoli na jejího syna, Osvoboditele duše, Ježíše Krista, ale na jeho matku. V tomto je kritika katolicismu zcela jistě oprávěná. To opravdu zavání falešným kultem. Přesto ve Křtinách i jinde na světě je kult Panny Marie zcela zaručeně pravý kult. Já bych ho však rozhodně nedoporučoval příliš houževnatě praktikovat ani následovat. Všeho s mírou. Opravdu se příliš nepoutejte na Matku Ježíše, která není Ježíš sám. Není to to samé. Ježíš byl mesiášem, plně osvíceným, sjednoceným s Bohem na rozdíl od své matky, která byla jen prostou ženou, jakkoli i ona byla samozřejmě započítána později mezi světice Boží.
Vloženy dvě fotografie z mých včerejších narozenin do kapitoly "Představuji se"
ZDE.
Nový text na webu:
"Na tohle jednání (kněze Lajčáka) jsem nebyl připravený. Takhle Křtiny nefungovaly za P. Tomáše Prnky, ani za P. Jana Peňáza, kteří mi v mých odborných požadavcích vycházeli všestranně vstříc. Já spolupracuji dnes jenom se Svámijim a o kněze Lajčáka se vůbec nezajímám. Necítím k němu totiž úctu... Křtiny byly totiž moje Dílo Boží ve všech ohledech... Nejsou to přece Lajčákovy Křtiny, ani brněnského biskupství! Domnívám se že tento kostel po premonstrátech patří Bohu, tedy každému, kdo v Boha uvěřil.ZDE. 7.května 2024:
Vloženy základní informace o Hoře Živčáková u Turzovky: ZDE.
Založena kapitola "Poutě jinam", do níž napsáno pár informací o Hoře svatého Klimenta, čili Hradisku svatého Klimenta ZDE.
Dnes slavím 56 narozeniny. Z toho více než polovinu svých dní jsem se věnoval Křtinám.
A pořád mám entuziazmus psát o Křtrinách a dokončit výzkum.
6.května 2024:
Knihovna Jiřího Mahena zveřejňuje mnou darovanou knihu o Křtinách ZDE.
RNDr. Antonín Tůma ze Správy CHKO Moravský kras jako první informuje na webu strážců přírody Moravského krasu o vzniku tohoto webu krtiny.info: ZDE.
Na tento web vložena zásluhou Zbyška Macháčka velmi pěkná duchovní hudba benediktínských mnichů: "Gregorian Chants Kyrie Eleison", která se velmi hodí k našim středověkým Křtinách.
Dále jsem zde vystavil duchovní a charitativní společnosti, které sponzoruji. Byla to šťastná myšlenka.
Pokud potřebujete překládat do cizích jazyků velmi vám doporučuji tuto nanejvýš seriózní a odbornou firmu. Ceny jsou přijatelné ZDE.
Vložena staronová aktualita z podzemí kostela ve Křtinách: ZDE.
Nakonec jsem se nad ZO ČSS 6-01 Býčí skála slitoval a jejich logo s odkazem na čestném místě přece jen zveřejnil, což by mohli udělat i oni a mohli by odkazovat na mé weby o Moravském krasu na znamení usmíření.
Dnes jsem byl ráno fotit křtinský chrám pro logo a index tohoto webu. Výsledek posuďtě.
Dnes jedu do Křtin fotografovat z venku křtinský chrám. Nestihnu však východ slunce, ale nějaké fotografie udělám. Odstranil jsem kapitolu "dedikace" věnovaná původně knězi P. Jámnu Lajčákovi za jeho hněvivý výrok o mě. Tím jsem mu dal milost. Nechci si znečišťovat tento web.
Omlouvám se Býčinářům, ale nejsou hodni mít odkaz na čestném místě mezi odbornými instutucemi a duchovními společnostmi, proto jsem toto logo odstranil. Své logo však najdou na konci webu u kapitoly o Býčí skále, kterou budu později nepochybně ještě o něco aktualizovat. Rovněž jsem po vnitřní rozvaze se rozhodl nepropagovat již speleologické odkazy na Moravský kras s vyjímkou ZO 6-26, protože realizovala historicky výzkum v podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách a též logo s odkazem na Českou speleologickou společnost, se kterou si samozřejmě vůbec nerozumím, ale přesto je propaguji, neboť pod záštitou ČSS byly realizovány výzkumy ve Křtinách. Jinak mi však nestojí za to se jimi více zaobírat.
5.května 2024:
Dnes jsem dopsal web krtiny.info. Už nebudu aktualizovat pravděpodobně nic o kostele, pokud se nezmění něco s P. Jánem Lajčákem. Budu ale aktualizovat ještě o svých toulkách po krajině okolo kostela, například příležitostně plánuji fotovýpravu do Křtinského údolí a na Kostelík. Ale v podstatě ani tam nepotřebuji už nic fotografovat. Proto mne navštěvujte na webu gyaneshwarpuri.cz. Děkuji vám, že jste se přišli. Je noc 7 minut před půlnocí.
Zase jsem až pozdě do noci pracoval na poslední aktualizaci tohoto webu. Doplnil jsem zbývající fotografie exteriéru chrámu a definitivně jsem odpojil subdoménu o podzemí chrámu krtiny.gyaneshwarpuri.cz, kterou eventuélně zprovozním případným zájemcům o tento problém, například archeologům budoucnosti, kteří jak věřím do Křtin jednou příjdou.
Znovu jsem si hrál s designem tohoto webu. Porozhlédněte se zde. Taky jsem vložil nějaké fotografie.
Podívejte se znovu na index - úvodní stránku webu krtiny.info, kde je velmi zajímavý nový běžící text ZDE. 4.května 2024:
Vložen odkaz na historika PhDr. Karla Kavičku, který napsal zatím nejzáslužnější a nejvyčerpávající studii o chrámu Panny Marie ve Křtinách a zdejšímu poutnímu místu.
ZDE.
Do webu vložen tento text:
"Navzdory výše vyslovenému je křtinské poutní místo pravé poutní místo, v minulosti a nepochybně i dnes, jakož i v budoucnosti. Proto doporučuji ho navštívit, vstřebat jeho posvátné duchovní energie a zamyslet se zde nad skutečným smyslem své existence zde na zemi. Můžete například jen upřeně hledět na sochu Panny Marie Křtinské a naslouchat svým myšlenkam. Možná že k vám bude Někdo Za sochou promlouvat a přinese vám radu v jakékoli vaší svízelné situaci. Tuto sochu ochraňují andělé po staletí, kdy je centrem dění na tomto požehnaném poutním místě. Děje se tak od roku 1210 již 800 let, kdy je socha dle zpráv premonstrátu zde ve Křtinách a stále je uctívána a je ve veliké úctě a važnosti.
Tento web dále zasvěcen samotnému mystikovi Františkovi z Assisi, jehož jeskyni v horách nad Assisi jsem pravděpodobně objevil ZDE.
Za časných ranních hodin vloženy vybrané odkazy i s logy na Yoga in Daily life, Farní úřad ve Křtinách, Městys Křtiny, ŠLP Křtiny, Chajovna, Dobrá čajovna, Mezinárodní den jógy ap.
Podívejte se v levém sloupečku. Dále doplněny velmi četné speleo odkazy na Moravský kras. Též jsem v levém sloupěčku zveřejnil znovu mou speleologickou autobiografii. Doplněn Člověk v tísni mezi sponzory.
3.května 2024:
Od sebestřednil jsem sebekriticky logo hlavičky tohoto webu, kde bylo napsáno, že web píše hinduistický mnich a poustevník. Teďka je to více neosobní, což potřebuji. Napište mi jak se vám líbí současný design webu krtiny.info. Děkuji.
V návštěvní knize jsou první anonymní komentáře k těmto webovým stránkám: ZDE.
Německé resume toto krásného zamilovaného webu, které jsem nechal přeložit u odborné firmy:
ZDE.
Dále jsem zveřejnil anglický souhrn: ZDE
2.května 2024:
Vyplňte prosím stručný dotazník při pravé straně obrazovky tohoto krásného webu krtiny.info.
Začínám psát zvláštní oddíl věnovaný posvátným místum ve Křtinském údolí, především v jeskyních ZDE.
Napsal jsem stručný článek o Býčí skále, kde možná začaly duchovni dějiny Křtinského údolí, v negativním slova smyslu. ZDE.
2.59 hod: Zase jsem něco vykonal zajisté mysteriózního.
1.května 2024:
Odpoledne jsem zase trochu pokročil v tvorbě tohoto webu, ale již jen trochu neboť web je již naplněn a nové materiály nemám k dispozici.
Pracuji nejvíce za nocí a zase jsem aktualizoval tento pozitivní a milují web o Křtinách.
Připravuji resume do angličtiny a do němčiny. Viz vlaječky.
Doplněny citáty do Bible - Nového Zákona, tak jak jsem je poznal ve svém duchovním životě. Doufám že zkrášlí tento web určený nejen pro křesťany.
Dnešního dne jsem vyčerpal zásoby svého archivu, neboť všechny důležité materiály jsem ze subdomény krtiny.gyaneshwarpuri.cz přetáhl na tento web a znovu zveřejnil. Tato subdoména nyní bude již nepotřebná, proto ji odpojuji.
Zase pokračovalo od rána houževnaté vkládání fotografií a oprava narušeného zdrojového kódu, což se podařilo. Lajčákovi jsem přiřadil Archanděla Michaela, patrona exorcismu:).
Sepsal jsem úvodní slova ke své studii "Historie chrámu Panny Marie ve Křtinách" sepsané a vydané tiskem kdysi v roce 1992. Protože jsem měl pokušení tento text zcela odstanit, sepsal jsem k němu vysvětlující úvod a rozhodl se ho uchovat na tomto webu ZDE.
Dále jsem sepsal úvodní slovo ke kapitole o Hrádku u Babic, abych vysvětlil, že možná souvisí s problematikou Křtin ZDE. 30. dubna 2024:
Dokončil jsem umísťování ještě mnoha fotografií, ale už jsem hotový. 99% webu je ve finální podobě. Můžete tedy již přijít. Ať se vám tu líbí.
29. dubna 2024:
Na doméně ještě usilovně pracuji. Přijďte později. 21.04 hodin.
Odeslal jsem odkaz vyzývající k návštěvě tohoto pohodového webu asi stovce lidí, přátelům i odpůrcům, institucím, speleologickým organizacím, archeologům, historikům, obecním úřadum v kraji ap. Nyní přeruším usilovnou několikatýdenní vyčerpávající práci na naplnění tohoto webu
a budu jen relaxovat. Doufám že mne pochopí a nebudou mne škodit pomluvou ani negativní kritikou za tento láskyplný počin ve jménu Panny Marie ve Křtinách.
I přes den pokračuje intenzivní vkládání fotografií do textu tohoto webu, tak aby toto dílo bylo brzy hotové.
Celou noc až do rána jsem pokračoval ve vkládání fotografii do textu tohoto webu. Dobré dílo se už začíná rýsovat. Je 4.45 hod a já se pokusím alespoň na chvíli usnout.
28. dubna 2024:
Z mého soukromého archivu vloženo do textu webu velké množství historických obrázků z historie Křtin. Pokračuje též intenzivní vkládání fotografické dokumentace speleologického výzkumu.
Milan Hnízdo, poutník a speleolog z Adamova napsal první zápis do zdejší návštěvní knihy:
ZDE.
Sepsána varovná poznámka pro návštěvníky tohoto webu. Najděte si jí samostatně v úvodu webu.
ZDE. 27. dubna 2024:
Doplněn Ježíš a proběhla zase spousta změn, které nejsou na první pohled patrné. Ale každopádně přispívají k větší anahátě tohoto webu.
Tento web je po obsahové stránce úplný. Budu však dále zapisovat nové články zrcadlící dosud nezveřejněné informace z podzemí, historie a duchovnosti u Panny Maria ve Křtinách. Současně jsem dnes začal do holého textu vkládat fotodokumentaci, ale to je zatím na úplném začátku. Teď si zajdu do obchodu nakoupit potraviny pro toto své meditační ústraní s webem krtiny.info. Zatím se zde porozhlídněte.
Dnes od časného rána pracuji na webu krtiny.info. Vloženo velmi mnoho informací ze sborníku Acta Speleohistorica o Křtinách, kde byly poprvé zveřejněny. Teď budu do webu vkládat svou bohatou fotodokumentaci.
Upozorňuji, že jsem s pomocí Boží sepsal doslova zázračným způsobem kapitolu k životopisu křtinského děkana P. Tomáše Prnky, s ním mne pojí sympatie jeho duchovní Cesty. Takže si tuto opravdu zajímavou kapitolu o opatu Matuškovi inkarnovaného možná do našeho děkana Prnky přečtěte v již dlouhém textu webu krtiny.info. ZDE.
A v tomto horlivém zapisování nových dějin Křtin navzdory P. Jánu Lajčákovi, svému klerikálnímu odpůrci, budu stále pokračovat i do budoucnosti. Mám v plánu založit opravdu všeobecně známý, navštěvovaný a uctívaný portál Pravdy o Prvním Áve mezi poutními místy staré i dnešní Moravy, potažmo České republiky. Takže stále přicházejte. Stále zde bude co nového ke čtení, nejen o historii a podzemí Křtin, s nikde nikým nesepsanými pohledy. Možná tu budou i nějaká duchovní prozření.
26. dubna 2024:
Nabídl jsem k zaarchivování WebArchivu Národní knihovny v Praze tento radostný web krtiny.info na němž stále usilovně pracuji. O nových změnách se už nerozepisuji. Je toho hodně a bude toho ještě hodně!
Zítra půjdu do Křtin z exteriéru nafotit křtinský chrám pro tento web, hlavně pro lepší hlavičku webu.
Dále zaarchivována fotografie knihy v Moravském zemském archivu Martina Alexandera Vigsia z roku 1663 "Vallis Baptismi".
Tento web věnován Heinrichu Schliemannovi za jeho objev Tróje.
Zaarchivovány tyto publikace: Historie chrámu Panny Marie ve Křtinách z roku 1992, Hrádek u Babic ve Křtinském údolí z roku 2023, který je pravděpodobně ve vztahu ke Křtinám a křtinské ossárium s pomalovanými lebkami německy v archeologickém časopise Der Erdstall. Změny též provedeny na indexu.html.
Absolutně zestručněn tento web o nepotřebné informace, zdrojový kód v HTML knihy Acta Speleohistorica o Křtinách. Tento HTML kód jsem odstranil, neboť v jednoduchjosti je krása.
25. dubna 2024:
Tento web má nové logo jak jste si jistě již všimli.
Bylo pokračováno intenzivně na vkládání a copyrajtování fotografii přetažených ze subdomény krtiny.gyaneshwarpuri.cz
Doplnění dedikace tohoto mého webu knězi P. Jánu Lajčákovi ze Křtin. Ať se na mne nezlobí.
Pokračovalo další zvelebování tohoto webu. Začleněny zbožné výroky světců.
Učiněn zápis o manipůrových Křtinách v podstatě již bez anaháty. V důsledku toho je již nemá smysl navštěvovat i když ze stavebního hlediska se jistě jedná o významnou památku po předcích. 24. dubna 2024:
Dnes před půlnocí jsem ještě značně vyčerpávajím způsobem zapsal obsáhlý Prolog k tomuto webu, čímž se web stále dramaticky prodlužuje, což jistě zvýší jeho hodnotu vzhledem k dalším zveřejněným málo známým či neznámým informacím,. Ale dost bylo psaní o knězi Lajčákovi! Už budu především mlčet a těšit se že s pomocí Boží na má slova určitě dojde!
Tímto jsem vyčerpal toto téma a tento web nebudu příliš aktualizovat. Navštivte mne proto na webech gyaneshwarpuri.cz, hermitphoto.cz a mystickajoga.cz. Děkuji za návštěvu a jsem s pozdravem.
Poměrně radikálně pokračovala aktualizace tohoto webu, například P. Jána Lajčáka jsem nazval v podstatě manipůrovým člověkem, z hlediska jógové filozofie a moudrosti, čemuž odpovídá jeho opravdu velmocenské neuctivé katolické vystupování bez citlivosti k anahátě autora tohoto webu. Tak se tu znovu porozhlédněte. Hari Óm!
Pokračovalo zdobění tohoto webu o velkoformátové obrázky: poutního místa ve Křtinách v 2. pol. 17. století, obraz opata Kryštofa Jiřího Matušky, tvůrce křtinské mariánské svatyně a podoby křtinského chrámu v době vzniku četných pověstí o neznámém podzemí pod jeho stavbou. Doufám, že se vám můj web bude líbit. Napište mi svůj názor do návštěvní knihy. Nejlepší zápisy zveřejním. Ještě jsem se rozhodl vložit starou rytinu Panny Marie Křtinské - zázračné sochy ve Křtinách, tak jak ji zveřejnil Vigsius 1663. Doplněny další fotografie ze speleologického výzkumu.
Napsal mi křtinský kněz P. Ján Lajčák. Bohužel mne nechápe a neustupuje ze svého mocenského nazírání mojí osoby. Uvidíme. Jeho email je zveřejněný v návštěvní knize na jiném mém webu ZDE.
S konzultací profesinálního pracovníka Wedosu se mi podařilo nastavit jako alias doménu krtiny.info na doménu gyaneshwarpuri.cz. Potom ještě bylo třeba převést doménu krtiny.info na webhosting gyaneshwarpuri.cz, což jsem ze začátku nemohl pochopit. Ale s pomocí pana Jelínka z Wedosu jsem to nakonec zvládl a web krtiny.info zázračně naskočil a vstoupil v existenci. Stalo se tak v 1 hodinu ráno. Hned jsem rozeslal o tomto svém počinu radostné emaily přátelům. Nyní se těším z pohledu na nový web.
23. dubna 2024:
Doména www.krtiny.info je již zaplacena. Celkem stála více než 600 Kč, neboť info je drahé, ale nechtěl jsem levné eu. Wedos zatím stávkuje neboť se nedaří doménu oživit. Prý by to ještě dneska mohlo nastat, ale je již skoro půlnoc a doména pořád nefunguje. každopádně se na nový web krtiny.info velmi těším.
Dnes velmi intenzivně pracováno na tomto webu. Proveden tradiční design všech mých webu, tedy i s úvodním indexem, který jsem vytvořil.
22. dubna 2024:
Založena webová doména www.krtiny.info, která však zatím ještě není zaplacená a tedy ani zprovozněná. Tyto informace jsou proto provizorně zveřejněny jen formou subdomény na webu www.gyaneshwarpuri.cz
Zázračná Panna Maria Křtinská tak jak ji zveřejnil Vigsius 1663.
Svou současnou meditační jeskyni jsem označil znamením kříže vzhledem k tomu, že se nacházím v prý křesťanské zemi, ať si o tom myslí každý co chce (2024).
- katolíky,
ale i pro ostatní víry, zejména ty, kterým "Něco" důležitého v jejich víře chybí. Možná, že je to žijící Mistr, někdo takový jakého jsem já našel v osobě Višvaguru paramhanse svámího Mahéšvaránandy, který je Osvícený světec a jogín indický. Tento web obsahuje některé vybrané biblické citace z Nového zákona, tak jak jsem jejich pravdivost poznal ve svém vlastním duchovním životě, "neboť vím komu jsem uvěřil." (2 Timoteovi 1,12). Píšu o Křtinách svého srdce vpravdě nadčasové, nadnáboženské, kosmopolitní dílo, v tom nejvyšším a nejčistším smyslu slova, pro všechny věřící, nejen původem z křesťanství, ale doslova ze všech světových náboženství. Nyní ale zůstává "láska, radost, pokoj" (Galatským 5,22), ale největší je Láska (1 Korintským 13,13), vskutku radostná životní filozofie, k níž se dopracoval například ve stáří františkánující i náš P. Tomáš Prnka, děkan ve Křtinách. Neboť takové nadčasové jsou už historicky naše Křtiny, skryté mezi kopci zde v Moravském krasu, v hlubokých lesích Drahanské vysočiny, 16 km SV od Brna. 
zvláštních, ba záhadných příčin učarovaly. Navzdory výše vyslovenému se však nepovažuji za křesťana. Pravdou však je, že jsem byl řádně pokřtěn a v roce 1986 jsem dosáhl dokonce v katolické církvi svátosti křesťanské dospělosti - biřmování. Jak dnes ale ze své meditace s jistotou vím, od narození jsem vnitřně vedený jako inkarnovaný hinduista a od roku 2021 dokonce jako vysvěcený hinduistický mnich. Všechno je v podstatě mystické. Není divu že jsem se narodil v křesťanské rodině a společnosti, pokud jsem se měl narodit v Evropě a České republice. Hinduismus je státní náboženství staré i dnešní Indie a též nás poutníků na Západě. Nevíme proč jsme se vlastně zrodili zde v Evropě či například v Americe. Asi jsme měli tuto touhu navštívit z neznámých důvodů tyto země v době kdy jsme žili v Indii. Možná proto abychom začali vyučovat Sat sanatam dharmu - doslova Věčné náboženství a tím léčili lidskou duši a zbavovali svět utrpení plynoucího z nevědomosti, světskosti a egoismu. Nebo možná proto abychom žili jen světsky bohatým životem v materiálně bohaté zemí, což ale s jistotou není můj případ. Hinduismus je nejstarší náboženství na světě, doslova několikanásobně starší než samo křesťanství, je tu od úsvitu a počátku lidských dějin. Je to tedy nejvhodnější náboženství pro nás archeology. Přesto jsem dávným - zejména vnitřním - žákem Ježíšův a dnes i fyzického osobního Mistra v těle, kterého jsem nalezl v osobnosti světce jogína Paramhanse svámího Mahéšvaránandy, který do Evropy přišel pro nás poutníky na Západě z Indie. V tom nevidím podstatný rozdíl a vnitřní rozpor. Bůh je jenom jeden a to v celém Vesmíru. Nejdůležitější cíl lidského života je dosáhnout Jednoty a Sjednocením s Bohem a dosáhnout Osvícení. Tak to bylo jen malé odbočení od tématu tohoto webu jímž je křtinský chrám. Ale všechno nějak spolu souvisí a někoho takovéto pohledy možná budou zajímat. Já však s jistotou nebudu vyučovat jógu, hinduismus ani žádné náboženství na veřejnosti ve společnosti osobním způsobem, neboť jsem poustevník. Budu však toto poznání pro druhé zájemce zapisovat po staru na papír. To je džňánajóga podle níž mám své jméno Gyaneshwarpuri (gyana=džňána), což se překládá slovy: "Ten který poznal" jako výzvu k realizaci obsahu tohoto souvětí. Kdo jiný by měl psát duchovnost, když né regulérní poustevník. Z tohoto důvodu jsem se nikdy neoženil a dneska žiju v celibátu - brahmačáriji, což je nejdůležitější podmínka každé vědecké a mystické práce. To mě odlišuje od světských lidí.
V Bibli stojí psáno: „Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit.“
On jim odpověděl: „Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno." (Matouš 19, 10 -11). Nebo tamtéž: "Já bych však chtěl, abyste neměli starosti. Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil Bohu, ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě, a je rozpolcen." (1 Korintským 7, 32-33).
A o tomto poznání bude tento web o Křtinách, určitě ne však rozhodně z bigotního křesťanského přehnaně teologizovaného pohledu zabývajícím se například panenstvím Panny Marie, jak činí stále z "neznámých" příčin někteří suchopární kněží a mariologičtí výzkumníci v důsleku své potlačené a navenek projektované sexuality. Tento web je mé přiznání k Ježíšovi, neuctívám však příliš Pannu Marii. Proto tento web nebude vonět bigotním křesťanům, obzvláště katolikům bez tolerance k ostatním vyznáním, čímž jsou bohužel pověstní. Katolicismus se mi dnes jeví jako zastaralé náboženství, které mělo svůj orbit ve středověku. Bohužel vůbec neuctívají jiná Boží vtělení než Krista, což mohlo platit ve středověku, ale dnes je to již do očí bijící nesmysl a omyl jejich duchovní cesty. Domnívají se též například, že v posledních časech povstanou falešní proroci, a proto se bojí mého Mistra Paramhanse svámího Mahéšvaránandy z Indie.
Na tento konec světa se připravují křesťané každý den svého života, žijí ve strachu ze soudného dne, který však za dva tisíce let samozřejmě nikdo neviděl přijít a nepřišel, ani nenastal prvotními křesťany proklamovaný a toužebně očekávaný Ježíšův druhý návrat. To by nás mělo přivést k zamyslení nad pravdivostí údajných Ježíšových výroků v Bibli. Co na to říkají teologové a biblisté se svými názory a náboženskými teoriemi? Mnohem pravděpodobnější je v dnešní době ekologického znečištění, ekologická krize a zhroucení planety Země, k čemuž snad však taky nedojde. Musíme doufat, že nám Bůh nedovolí zničit jeho Boží Dílo.
Křesťané tvrdí rovněž, že "Ježíš je jediná cesta k Bohu," pod vliven nepravděpodobného údajného Ježíšova výroku zaneseného do Bible, čemuž se směji, ale oni tomu samozřejmě věří v souladu s literou zákona svého náboženství. Tímto názorem vlastní výlučnosti trpí odjakživa mnoho náboženských cest. Myslím si, že by Ježíš byl nevědomý a pyšný, kdyby se doopravdy považoval za jediného světce na světě, který hovoří z Boha, tak jak to chápou věřící katolíci i protestanti. Jsem pro multikulturalismus a mezináboženskou snášenlivost, již je známo nejtolerantnější náboženství na světě, indický hinduismus.
Bylo to velké utrpení nesčetného množství řeholníků katolické církve, které Josefu II, absolutnímu panovníkovi habsburského mocnařství, nejde dodnes odpustit na nebi ani na zemi. Vraťme se ale k tématu tohoto webu jimž je především podzemí pod křtinským chrámem a jeho historie. Tehdy v době cistace kláštera v Zábrdovicích začaly vznikat v jím opuštěném křtinském poutním místě velmi četné romantické pověsti o neznámém podzemí a v něm prý ukrytém premonstrátském pokladu. Tyto pověsti v průběhu staletí řešili velmi četní zájemci, romantici, dobrodruzi, místní občané a nakonec i přivolaní speleologové, kteří sem přišli z Moravského krasu. Opuštěná monumentální stavba chrámu totiž jitřila jejich představy a fantazii, neboť byla trvalou vzpominkou na dobu zašlé slávy tohoto poutního místa u Panny Marie Křtinské v jejím Údolí křtu, Vallis baptismi, jak bylo Křtinské údolí nazýváno již za dávných časů, kdy zde prý v 9. století za Velké Moravy křtili "pohany" samotní svatý Cyril a svatý Metoděj se svými žáky. Toto poutní místo je obestřeno aurou velkého množství zázračných událostí, zázraků, které se zde prý odehrály u zazračné sochy Panny Marie. Badatelů kterým Křtiny učarovaly bylo v historii opravdu obrovské množství, ale o většině z nich nemáme žádné životopisné údaje neboť svoje "výzkumy" prováděli většinou tajně a anonymním způsobem. Tato situace trvala po celé 20. století o čemž jsou i nějaké písemné dokumenty. Ke zvratu v nazírání na problém legendárního podzemí křtinského chrámu však došlo až v 90. letech 20. století, kdy sem přišel tým nadšených speleologů vedený
studentem archeologie Markem Šenkyříkem. Tito speleologové Speleohistorického klubu Brno, základní organizace 6-26 České speleologické společnosti, se radikálním způsobem zasadili o vyřešení všech odvěkých tajemství, nejen podzemí, ale i historie kostela. Jednou provždy vyřešili celý speleologický problém této úžasné Santiniho stavby. Tak byla objevena dnes již legendární Krypta pod věží chrámu Panny Marie s depotem tajemně označených pomalovaných lebek ze středověku s nakresleným symbolem vavřínového věnce a symbolem v podobě písmena T na čele. Tajemství těchto pomalovaných lebek není dodnes vysvětleno a existuje řada hypotéz, například že by se mohlo jednat o hlavy českých stavů popravených na Staroměstském náměsti v Praze po bitvě na Bílé hoře. Tomuto vysvětlení však nelze vůbec důvěřovat. Mnohem pravděpodobnější je, že se jedná o relikvie, svaté ostatky ze středověkých křtinských kostelů, které se sem mohly dostat dokonce až z Říma a jiných svatých míst. Toto je však taky jen nedokázaná pracovní hypotéza nás zájemců o tuto záhadnou problematiku, která jitří fantazii svým tajemstvím. Mimo ossária - kostnice pod věží byla též objevena dlouho hledaná hrobka stavitele chrámu, předposledního zábrdovického opata Kryštofa Jiřího Matušky lokalizovaná před oltářem sv. Jana a Pavla v chrámu Panny Marie. Do třetice byly objeveny podzemní chodby pod ambity a rájským dvorem původní barokní kanalizace, což je objev sice méně významný, ale přesto poměrně zajímavý. V
roce 2022 křtinský kněz P. Ján Lajčák z nevědomosti znejistil autorství těchto významných objevů, ale přesto je faktem že na všech se podílel zásadním způsobem - nejen jako vedoucí výzkumu - ale i jako nejaktivnější ze speleologů Marek Šenkyřík
osobně, dnes svámí Gyaneshwarpuri, autor tohoto webu. Nechte se tedy jím vést do tajuplného a záhadného podzemí s prý dosud neobjeveným pokladem premonstrátů, který zde možná ještě někde může být, ale je to velice málo pravděpodobné. Domníváme se že tím pravým pokladem nejsou žádné světské cennosti ze zlata, stříbra a drahého kamení, ale námi objevené pomalované lebky po světcích, ať už to byl kdokoli. Dějiny Křtin se již píší dlouho a nikdo téměř nic neví o jejich historii až na několik málo písemných pramenů, které se zázrakem zachovaly do dnešních dnů. Autor se pokusil na tomto webu soustředit infornace i k tonuto tematu historie zdejšího poutního místa a tím je přiblížit žíznivé veřejnosti. Tento web je tedy zcela věnován prvnímu Áve mezi poutními místy dávné Moravy, Křtinám. Speciálně je zasvěcen opatu Kryštofu Jiřímu Matuškovi, jehož tělesné ostatky jsem držel v roce 1991 v rukách, než jsme je znovu pochovali a zazdili v jeho hrobce. Zaposlouchejte se před sochou Panny Marie ve Křtinách do Ticha, které ji zahaluje a napište mi co vám bude tato Boží stavba vyprávět. V současnosti já sám do Křtin z níže uvedených důvodů, již nepřicházím, ale vzpomínám na své Křtiny svého mládí v Lásce při sepisování tohoto svého webu krtiny.info, i na pana děkana Tomáše Prnky, svého mecenáše, donátora a dobrodince. 
nejvýznamnějších speleologických objevů v České republice ve 20. století - legendárních Křtinských pomalovaných lebek. Opravdu jsem osobně vyzvedl z podzemní kostnice všech dvanáct pomalovaných lebek a jsem tedy jejich objevitelem, což páter Lajčák svým prohlášením de facto popírá. Tím ovšem ale já nijak nesnižuji zásluhy ostatních speleologů na objevení neznámé Krypty pod věží chrámu Panny Marie ze ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno, které jsem jako tehdejší student archeologie motivoval ke speleologickému výzkumu historického podzemí křtinského chrámu a vedl vstříc objevům. Páter Ján Lajčák se mnou již dva roky vůbec nekomunikuje, neboť jsem mu napsal, že je pyšný a že je v něm hněv a já proto v duchu rezistence Mahátma Gándhího nechodím vůbec do kostela ve Křtinách. K tomu uvádím, že jsem vysvěceným mnichem v hinduismu a poustevníkem v blízkém Moravském krasu. Vysvěcen jsem byl Jeho svatostí, indickým Mistrem jógy, Višvaguruem paramhansem svámím Mahéšvaránandou na základě jeho zvláštní Milosti dne 23. července 2021 ve Střílkách na jižní Moravě a od té doby si s křtinským knězem J. Lajčákem nerozumím. Možná dokonce je na vině náboženská
nesnášenlivost v důsledku mého vysvěcení v hinduismu a nikoli ve křesťanství, ale z toho faráře Lajčáka raději nepodezírám. V noci 22. dubna 2024 jsem měl ve spánku zvláštní vnuknutí, abych založil speciální webovou doménu, kterou jsem nazval www.krtiny.info, a tak se veřejně dovolal svým morálních a etických práv na Jánu Lajčákovi. Proto jsem hned tentýž den doménu založil a budu na ni pravdivě informovat o tomto svém problému s novoknězem Jánem Lajčákem, který mi zabraňoval dokonce i v mé odborné práci pro Křtiny nedodáním slíbených archivních materiálů z farního archivu, jakož i nepovolením pouhého prostého fotografování ve křtinském kostele pro mou publikaci Acta Speleohistorica o historickém podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Nepovolil mi totiž návštěvu a fotografování Krypty pod kaplí sv. Anny a též Tajné skrýše v pilíři s kazatelnou chrámu Panny Marie, což jsem poměrně těžce nesl jako netoleranci vzhledem k mým mnohaletým zásluhám o poznání křtinského chrámu, neboť tato absence
fotodokumentace se negativně podepsala na úplnosti a tím i kvalitě mé publikace Acta Speleohistorica, kterou jsem nakonec vydal jen vlastním nákladem jako pouhý samizdat, vydání totiž proběhlo zcela bez účasti Farního úřadu ve Křtinách, a proto jen ve velmi omezeném nákladu něco přes sto výtisků, zato celé v reprezentativním provedení, v barvotisku uvnitř i venku, s šitou nikoli jen lepenou vazbou, tak aby tato publikace vydržela v archivech pokud možno staletí. Kniha vyšla tedy jen pro odborné zájemce a to zdarma, bohužel s vyloučením širší veřejnosti. Farní úřad si totiž neobjednal demontrativně v důsledku naších neshod a též své údajné chudosti - i když se jednalo o neziskové pokrytí jen pouhých režijních nákladů spojených s vytištěním - žádné výtisky pro návštěvníky, poutníky a turisty křtinského kostela Panny Marie. Proto se návštěvníkům křtinské mariánské svatyně ze srdce omlouvám, ale opravdu to není má vina, že se k ním tato významná a záslužná studie v podstatě nedostala. Pan farář Lajčák mi tedy dluží omluvu i za sabotování této mé odborné práce a říkám mu to ve Jménu Panny Marie ve Křtinách, před níž jsem ve Křtinách pravidelně poklekal. Nejde mi přitom o peníze, neboť to jsem již dokázal svým opravdu nezištným vydáním této publikace do níž jsem ivestoval své vlastní peníze a potom ji zdarma rozdával a rozesílal. Jde mi jen o to aby se Pravda a Láska prosadila a zvítězila nad lží a negativní temnou pomluvou. Publikaci Acta Speleohistorica o Křtinách jsem tedy vydal zdarma jen pro zainteresováné odborné instituce, archivy a knihovny, například Moravský zemnský archiv v Brně, Národní knihovnu v Praze, Moravskou zemskou knihovnu v Brně, Památkový úřad v Brně, archeologické ústavy v České republice, speleologické organizace v České republice,
samozřejmě pro Brněnské biskupství, Diecézní muzeum, Správu CHKO Moravský kras a podobně, obecní úřady okolních obcí, jakož i Farní úřad ve Křtinách, jemuž jsem dodal hned 11 výtisků jednak pro farní archiv, ale i pro volné rozdání nejvýznamnějším dobrodincům jejich kostela. Za tuto svoji altruistickou činnost jsem byl odborníky, archeology, historiky a speleology kladně hodnocen. Ale knězem Lajčákem jsem byl ze Křtin de facto vnitřně vypuzen a já křtinský chrám od listopadu 2022 proto vůbec nenavštěvuji. Přitom stále chovám naději, že samotná Panna Maria Křtinská knězi Lajčákovi jakožto zbožnému muži modlitby vnitřně domluví formou zvláštní vize a on při plném poznání svého omylu se mi v důsledku toho snad i omluví. Rád bych se totiž se ctí vydal znovu na pouť do Křtin a poklekl před sochou Panny Marie Křtinské, kterou v důsledku neshod s knězem Jánem Lajčákem samozřejmě nevídám a nenavštěvuji, což mne mrzí. Navzdory výše uvedenému nic negativního ke knězi Jánu Lajčákovi necítím. Je mi ho spíše líto, neboť ho považuji v podstatě za manipůrového z hlediska jógové filozofie a moudrosti, čemuž odpovídá jeho velmomocenské neuctívé katolické vystupování bez citlivosti k anahátě autora tohoto webu
Mě to ve Křtinách z tohoto důvodu již v podstatě nezajímá. Domnívám se, že poutní místo u Panny Marie ve Křtinách je od josefinských reforem v 80. letech 19. století zlomené. Má zlomenou duši. Kdysi bylo toto poutní místo rozhodně srdeční anahátovou záležitostí, ale to je bohužel již dávnou minulostí. Anahátové byly Křtiny rozhodně ve středověku, obzvláště v 17. století, kdy kult Panny Marie Zázračné v Údolí křtu čili křtinském zažíval nebývalý rozkvět a konjunkturu, v důsledku čehož sem přiváděl desetitisíce
zbožných poutníků z celé Moravy i okolních zemí. Ale dnes jsou Křtiny opravdu spíše jen manipůrovou záležitostí, čehož dnešní manipůrový kněz P.Ján Lajčák je představitelem. Nic, vůbec nic mne ve Křtinách poté co jsem výborně poznal a pochopil jeho historii už v podstatě nezajímá. Manipůrové Křtiny z duchovního hlediska již nestojí zato ani navštěvovat, jakkoli ze světského hlediska je to skvělá stavební památka po předcích. Lituji tedy Křtiny, že jsou od konce 19. století v důsledku opravdu zlých a chybných reforem prý osvíceného císaře Josefa II. zneuctěné a znásilněné, i když zdejší kněží se pokoušejí jejich původní svaté energie napodobit. Ale bohužel ale marně. Mohu se však mílit. Senzitivní lidé zde pořád "něco" cítí. Je mi tedy osudu Křtin velice líto. Takové jsou tedy dnešní Křtiny, které jsou především mocenským pojetím současného katolicismu v brněnské diecézi. Navzdory výše vyslovenému je křtinské poutní místo zaručeně pravé poutní místo, v minulosti a nepochybně i dnes, jakož i v budoucnosti. Proto doporučuji ho navštívit, vstřebat jeho posvátné duchovní energie a zamyslet se zde nad skutečným smyslem své existence zde na zemi. Můžete například jen upřeně hledět na sochu Panny Marie Křtinské a naslouchat svým myšlenkam. Možná že k vám bude Někdo Za sochou promlouvat a přinese vám radu v jakékoli vaší svízelné situaci. Tuto sochu ochraňují andělé po staletí, kdy je centrem dění na tomto požehnaném poutním místě. Děje se tak od roku 1210 již 800 let, kdy je socha dle zpráv premonstrátu zde ve Křtinách a stále je uctívána a je ve veliké úctě a važnosti.
událostí a uzdravení. Jejich záznamy líčí několik stovek těchto případů, mezi nimi obživnutí
mrtvých, navrácení zraku a sluchu, uzdravení těžce nemocných a raněných, či vyléčení neplodných žen. Ve Křtinách postupně vyrůstal silný mariánský kult,
jehož věhlas překročil v 17. a 18. století hranice Moravy. Jak uvádí roku 1663 zábrdovický mnich M. A. Vigsius, těžko by mohlo některé moravské poutní místo
v té době vykázat větší návštěvnost než Křtiny. Pro tento prudký vzestup popularity měla neobyčejný význam kamenná socha Panny Marie, stojící dnes na hlavním
oltáři křtinského chrámu. Její ctitelé jí přisuzovali zázračnou moc. Právě ona byla pro křtinské poutní místo tím nejcennějším, co zde bylo. Za všestranné
podpory premonstrátů vznikl ve Křtinách všeobecně známý a uctívaný kult Panny Marie Křtinské, který sem v minulých stoletích přitahoval desetitisíce
poutníků z celé Moravy i ze sousedních zemí. Nejstarší osudy sochy však zůstávají nejasné. Již roku 1665 psal neznámý řeholník ve své knize "Audolí křtinské",
že není žádných zpráv o tom, kdo je jejím autorem, či jaké jsou její počátky. O původu sochy se udržovala v zábrdovickém klášteře zvláštní legenda. Podle
ní byla socha křtinské Madony nalezena v křoví poblíž obce Bukovinky, kde ji potom opatrovali poustevníci bydlící při tamním kostelíku. Poslední z nich prý
zemřel r. 1475 a byl pochován v kostele před oltářem. Latinský nápis na náhrobní desce ho nazýval "ctihodným mužem Pavlem, opravitelem tohoto kostela." Na
kameni byla dále vyobrazena Panna Maria, před níž klečel muž v poustevnickém oděvu. Legendu o původu sochy poprvé zaznamenal již Vigsius r. 1663 a po něm
ji popisují i další pisatelé z řad zábrdovických premonstrátů. Nejpodrobněji ji uvádí r. 1738 Jakub Tiehan ve své knize "Refugium peccatorum...", kde
navíc poznamenává, že socha pochází z východní říše, odkud ji přinesl anděl v době, kdy byly z kostelů vyhazovány a ničeny obrazy (J. Tiehan měl zjevně na
mysli období obrazoborectví, které postihlo Byzanci v 8. až 9. století). Premonstráti dále uvádějí, že se socha dostala z Bukovinky do Křtin r. 1210, a to
zásluhou samotného zakladatele zábrdovického kláštera Lva z Klobouk. Zde prý byla svěřena do péče řeholnicím ženského kláštera. První dobové zprávy o soše
Panny Marie Křtinské však pocházejí až ze 17. století. Tehdejší pisatelé ale uvádějí, že v jejich době stála socha v malém románském kostelíku již 400let.
Je pravděpodobné, že zde byla již r. 1321, kdy se Křtiny těšily vážnosti
samotného Jindřicha z Lipé, který se ve své darovací listině pro zábrdovický
klášter vyznává ze "zbožné úcty, kterou choval a chová ke kostelu ve Křtinách, vystavěnému ke cti Panny Marie..." Také listina biskupa Antonína z r. 1299
nabádající k poutím do Křtin, může naznačovat, že zde socha Panny Marie byla již na sklonku 13. století. Socha zpočátku stávala v českém kostele na bočním
oltáři, r. 1651 ji však opat Olenius nechal přenést na hlavní oltář. Při té příležitosti byla přebarvena a ozdobena pozlacenou korunou vykládanou
drahokamy. Roku 1660 byl pro ni zřízen nový hlavní oltář "pěkného díla" jehož podobu vidíme na obrázku křtinské Madony, publikovaného r. 1663 v knize
Martina Alexandra Vigsia „Vallis baptismi alias Kyriteinensis...“ a roku 1665 v knize "Audolí křtinské".. Na tomto oltáři stála socha až do roku 1733,
kdy byla krátce před zrušením českého kostela přemístěna do nově postavené kaple svaté Anny. Na své dnešní místo na hlavním oltáři chrámu Panny Marie byla
slavnostně přenesena při příležitosti jeho benedikce v roce 1750. Podle současného názoru je socha Panny Marie Křtinské gotickým dílem neznámého umělce a
pochází snad z Francie. Její vznik bývá datován do 13. až 14. století. Tento závěr podporují i některé historické souvislosti. Předně je to samotný
francouzský původ řádu premonstrátů, jehož kláštery se v rámci zemí sdružovaly v provincie zvané cirkarie, které podléhaly přímo generálnímu opatství v Prémontré. Navíc jednotlivé kláštery udržovaly vztahy s kláštery, z nichž byly založeny. Díky těmto kontaktům mohli zábrdovičtí premonstráti získat sochu Panny Marie prostřednictvím svého mateřského kláštera na Strahově, který ji mohl zajistit buď přímo z
Francie, nebo pomocí porýnské kanonie ve Steinfeldu, k níž choval dceřiný vztah. Žádné zprávy však o tom nejsou. Na cizokrajný původ sochy poukazuje i
Jakub Tiehan, když r. 1738 napsal: "Obraz (tj. socha) je z tvrdého a v těchto krajích nepovědomělého kamene, jakož to z daleka zběhlí a zkušení kameníci
při přenášení obrazu ze starého kostela do nové kaple vyzkoumali a vpravdě se přiznali, že ani v dalekých krajinách takového kamene neviděli." Autora
sochy neznal ani G. Gumppenberg, který se r. 1672 ve své knize "Atlas Mariánus" vyjádřil o soše Panny Marie Křtinské těmito slovy: "Umělec ať byl, kdo
byl, byl zajisté veliký, neboť dovedl sochu Panny Marie vytvořit vznešenou, krásnou, v panenské milostnosti...".
To bylo tak. Jdouce ráno do práce, vcházeli vždy do kostela Matky Boží, tam sestoupili do podzemí, načež jim byly zavázány oči šátkem, aby nepoznali, kam jsou vedeni. Potom se jich ujal jeden z templářů, kráčel před nimi dlouhou podzemní cestou, až se dostali k neznámému cíli. Tam stavěli pod zemí rozsáhlé klenuté místnosti.
Když byly stavby dokončeny, dal si jednoho dne velmistr osedlati koně a odjel na Zbraslav, aby jednal s tamějším opatem Konrádem, slynoucím pověstí zbožného muže a moudrého rádce mladičkého krále Václava III., jenž právě byl nastoupil na trůn. O čem spolu rokovali, není známo, ale má se za to, že velmistr přemlouval opata, aby přiměl krále k válečnému tažení do Polska proti Vladislavu Lokýtkovi, jenž chtěl na sebe strhnouti v polských zemích vládu.
Opat Konrád měl na krále Václava vliv rozhodující a tak se stalo, že se roku 1306 strojilo válečné tažení. Václav se vydal na Moravu a v Olomouci shromažďoval voje.
Tu opět zasáhl do díla velmistr. Pobídl tišnovskou abatyši, aby darovala králi stříbrný klášterní poklad na válečné výlohy. Obratná slova velmistrova došla sluchu zbožné řeholnice i poslala do Olomouce posly, kteří tlumočili králi její nabídku a odevzdali mu klíče od pokladu.
Král klíče přijal, abatyši po poslích díky vzkázal, pokladu však nevyzvednul. Nemohl. Ještě téhož dne byl zákeřně zavražděn a o klíče oloupen.
Kdo byl vrahem, se neví, ale hned příští noci se objevily v Tišnově před klášterem vozy a s nimi průvod, jehož vůdce žádal o vydání pokladu jménem krále, a aby mu bylo uvěřeno, vykázal se klíčem od něho.
Abatyše uvěřila, stříbrné sochy vydala. Když byly naloženy na vozy, hnul se průvod zdánlivě k Brnu, sotva však se průvodčí dostali na první křižovatku, obrátili se přímo na jih.
Postranními neschůdnými cestami drkotalo dvanáct vozů hustými hvozdy. Hned vzhůru, hned zas dolů. Když už koně umdlévali, vozkové je bičovali, aby zavčas dorazili k cíli.
A kam směřovali? Kam jinam, než na Veveří. A dorazili tam včas.
Když se dlouhý průvod zastavil u kostela Matky Boží, bylo ještě temno kolem jako o půlnoci.
Teď to šlo ráz na ráz. Z každého vozu vystoupila osoba v dlouhém bílém hábitě a hned za ní vynesli druhou, rovněž bíle zastřenou. Tajemné postavy zmizely v kostele a prázdné vozy zajely do hradu.
Byl tedy poklad v rukou templářů. Ale dlouho se z něho neradovali. Krátce nato byl řád papežem zrušen, rytíři se rozešli a musili poklad zanechat na hradě. Poněvadž o něm nikdo mimo ně nevěděl, upadla vědomost o jeho úkrytu v zapomenutí.
Teprve po staletích náhodná událost způsobila, že se o pokladu opět začalo mluvit. Roku 1782 udeřil blesk do hradní makovice naproti kostelíčku Matky Boží a srazil s ní kovovou makovici v podobě páva. A hle, v ní se nalezly spisy, vložené tam prý od templářů a obsahující seznam věcí, uložených v podzemním pokladu. Na konci seznamu bylo toto čtyřverší:
bezvýsledně. Na Havlíčkův dotaz na památkový úřad dne 29. října 1943 bylo mu sděleno p. arch. Dufkou následující: "Hlavní kryptu pod kostelem nelze v dnešní
době vybouráním otvoru do zdi otevříti, bez ohledu na to, zda by vstup do krypty byl pouze provizorní za účelem porovnání skutečného stavu s předchozím
měřením, nebo pro úpravu trvalého vstupu za účelem zpřístupnění veřejnosti. Bylo by zapotřebí především žádosti tamního farního úřadu, dále komisionálního
ohledání místa a konečně při prvním vstupu do krypty komise odborníků s příslušným okresním lékařem. Zkrátka určitý úřední postup, obvyklý v případech
takového rázu. Za dnešních podmínek, při nedostatku pracovních sil a úředníků nelze tedy záležitost řešiti." Dne 6. listopadu 1943 zašel Havlíček se sl.
Lídou opět do Křtin s úmyslem pokračovati v trasování chodby v polích nad zámeckými pozemky. Byli však velmi překvapeni, že jim p. Zapletal st. oznámil, že
právě v tento den započal s dlabáním zdiva v kryptě pod kaplí sv. Anny, aby se tak přesvědčil, zda pod schodištěm vedoucím do krypty bylo by možno
vstoupiti do západní hlavní chodby a tím ovšem také současně do veškerých sl. Lídou Danielovou vytrasovaných objektů. Po shora zaznamenaném vyjádření
památkového úřadu, zdálo se to Havlíčkovi mírně řečeno, velmi podivné. Pan Z. ho zavedl do kaple sv. Anny, kde byla krycí deska odsunuta. Dole v kryptě pod
výklenkem schodiště měl již p. Zapletal odstraněno ve zdivu několik cihel, však pro nedostatečné nářadí byl nucen prací zanechati. Přitom spočítali, že
vlevo schodiště je uloženo 9 zničených rakví se zbytky koster, vpravo pak 16 rakví, tedy celkem 25 kusů. Při této druhé návštěvě krypty všimli si také
bedlivěji zápisů provedených tužkou na hlavním nosném pilíři a uvádí některé z nich: 20/8 - 1883 Špička, 1888 Franz Bílý, 1893 Svoboda Josef, 1900 Pokorný
Bohumír a ještě některá další, která již nebyla zaznamenána. Dle těchto zápisů je viditelné, že krypta byla několikráte z různých důvodů otevřena.
Pozdější úvahou o tomto případě dospěl Havlíček k závěru, že po vyjádření Památkového úřadu ze dne 29. října 1943 je bourání zdiva za účelem vstupu do hlavní krypty skutkem, který neodpovídá úřednímu postupu, tedy je tento zásah jakýmsi přestupkem úředního
nařízení a následky takového přestupku mohou se státi za určitých okolností velmi vážné. Havlíček se proto rozhodl okamžitě přerušit návštěvy a tím i
jakoukoli spoluúčast na dalších eventuálních pracích podniknutých za účelem vstupu do hlavní krypty. Jejich dosavadní a prokazatelná účast měla výhradně
vědecký
charakter, to je zjištění tras hypotetických podzemních prostor pomocí virgule a zhotovení nákresu lokality. Není-li však jiným způsobem dnes možno
přesvědčiti se o skutečném stavu objektu než vybouráním zdiva a tento zásah odporuje úřednímu předpisu, pak přenechali
celou zodpovědnost výhradně na správě farnosti a vzdali se tak jakékoliv další činnosti až do doby, kdy bude snad možno získati normálním úředním postupem
vstup do podzemních prostor. V Brně dne 7. listopadu 1943 N. Havlíček v.r. Tímto zápisem končí spis o rabdomantickém výzkumu krypty pod chrámem Panny Marie
ve Křtinách, k němuž došlo za II. světové války (DANIELOVÁ - HAVLÍČEK 1971).
Rakousku, v okolí Salzburgu a Hallstattu. Vypráví se ale nepodložená spekulace, že pomalované lebky jsou
lebkami českých pánů, popravených za účast na stavovském povstání dne 21. června 1621 v Praze na Staroměstském náměstí. Někdo narazil na novinový článek, v
němž se psalo, že lebky popravených českých stavů se tajně ztratily. Odtud byl jen krůček vztáhnout tuto pozoruhodnou indicii na křtinské pomalované
lebky. Od té doby se uměle založená pověst tvrdošíjně drží a má své obhájce, záhadology. Já jí nevěřím. Kontinuita s rakouským epicentrem zvyku pomalovávat
lebky zemřelých v případě křtinského objevu není rovněž doložena a není ani předpokládána. V případě Křtin jsme svědky naprosto originálního estetického
vyjádření, které v rámci České republiky nemá analogii. Možná takto nezvykle byly označeny ostatky odpočívající v hrobkách původních středověkých kostelů
ve Křtinách (Český a Německý kostel), v době, kdy byly tyto dva kostely rušeny pro potřebu výstavby rozlehlého barokního Santiniho komplexu novostaveb.
Proč se však pomalované lebky ocitly s ostatním
kosterním materiálem ze zrušeného křtinského hřbitova (býval okolo Českého kostela) taktéž zasaženého
barokní výstavbou, v podzemní kostnici v Kryptě pod věží chrámu Panny Marie, není vůbec jasné a je to tajemné. Nelze ostatně vyloučit, že pomalované lebky z
křtinského ossária nepocházejí až z 18. století, ale jsou ve skutečnosti ještě
starší (předpokládaná doba vzniku pomalování je asi 17. století), neboť víme z dobových pramenů, že
ve Křtinách byly uchovávány a uctívány ostatky svatých přinesené z Říma a
jiných svatých míst. Křtinský farář Jakub Tiehan r. 1738 uvádí celkem 17 relikvií, například kousek dřeva z kříže Ježíše Krista, vlas Panny Marie, část
pláště a hole sv. Josefa, kůstky z těl sv. Anny, sv. Jana Křtitele a sv. Františka de Paula. Jsou pomalované lebky tedy import? K tomu, že se jedná o
křesťanské svaté (ve volnějším slova smyslu, tedy Bohu zasvěcené osobnosti) se kloním ve své interpretaci já. Nasvědčuje tomu nakreslený vavřínový věnec,
využívaný jako symbol k označování konsekrovaných (tedy vysvěcených) míst. Jedná se o tak zvané konsekrační kříže velmi rozšířené na zdech katolických
kostelů od doby románské, přes gotickou po barokní. V 17. až 18. století jsou konsekrační znamení místem přímého dotyku světícího biskupa během
konsekrace – vysvěcení těchto staveb ustálily vavřínové věnce (nebo rostliny vavřínu podobné), tak dobře známé ze křtinského ossária. Myslím, že
kresba na lebkách z Křtin má pravděpodobně stejný duchovní konsekrační význam.
Domnívám se tedy, že pomalované lebky z Křtin byly posvěceny. Jedny z nejtypičtějších konsekračních křížů ve tvaru vavřínového věnce z období baroka se mi
podařilo zjistit v kostele sv. Františka Serafínského v Praze. Jedny z
nejstarších konsekračních křížů na území ČR jsou ke spatření v románské rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě a v gotické kapli Matky Boží u hradu Veveří,
jakož i na jiných místech. Na mnoha lokalitách však byly konsekrační kříže přemalovány, a proto se dnes vyskytují v kostelích poměrně vzácně.
objevil dne 7. října 2005 při speleoarcheologickém monitoringu stavebního výkopu při úpatí
ambitu v blízkosti kaple sv. Anny, směrem k faře. Původními objeviteli této chodby byli však anonymní výkopci inženýrských sítí, které jistě upoutal
odhalený otvor v základu ambitu vedoucí do neznámého podzemí. Není mi známo, zda se otvorem protáhli pod zem. Dále si chodby všiml speleolog Kamil Pokorný
při své návštěvě křtinského chrámu. Naplazil se do podzemí a pořídil fotografii, kterou vystavil na svém webu agartha.cz (viz kapitola Webové stránky).
Každopádně chodba končila již ve vzdálenosti 7 m od vchodu závalem pod šachtou zasypanou z povrchu rajského dvora. V chodbě mne upoutal nápadně odložený
velký typicky středověký zlomek ze dna nádoby i s jednou boční stěnou z šedé hmoty, jednoznačně z doby původních starých křtinských kostelů. Jak se sem do
podzemí asi dostal? Tento zával jsme dne 8. října 2005 spolu s Radovanem Drtilem, zasloužilým speleologem z křtinského podzemí, odtěžili a za závalem jsem
pronikl do nádherného 10 m dlouhého úseku zachované chodby. Ocelové pásmo udalo celkovou vzdálenost průniku od vchodu 17 m, kde je sifonovitá ucpávka
uzavírající další pokračování chodby směrem k jižnímu ambitu a křtinskému náměstí. Výška chodby je 1 m a šířka 0,6 m, boční stěny i strop chodby jsou z
cihel a podlaha je hlinitá. Podzemí je ve velmi špatném technickém stavu. Boční stěny Chodby pod severním ambitem se (vlivem výbuchu?) na četných místech
bortí. Zde se nabízí otázka, zda nebylo podzemí otřesené výbuchem letecké pumy v roce 1945, kdy byla rozmetána nadzemní hrobka hrabat z Bubna – Litic v
podloubí severního ambitu. Za nocí v zimě 2008 - 2009 jsem prokopal „když už šel pan farář Peňáz na faře spát“ sedimenty uložené na dně chodby a naplnil
jsem je do igelitových pytlů. Tyto igelitové pytle byly zatím zanechány na místě pro další zájemce o průzkum či sanaci tohoto podzemí (ŠENKYŘÍK 2005, GYANESHWARPURI 2022). 
i Podzemního systémku pod jižním ambitem. V roce 2005, v souvislosti s objevem reliktu barokní Chodby pod
S ambitem a rajskou zahradou, jsem předpověděl existenci v té chvíli ještě netušené historické kanalizační sítě z 1. pololoviny 18. století, až v nejhlubších
úrovních Santiniho stavby. Toto mé tušení se naplnilo o rok později. Dne 1. prosince 2006 jsem dostal vnuknutí, abych zašel do Křtin. Na křtinském
náměstí jsem spatřil skupinu kopáčů, kteří právě hloubili stavební výkop podél jižního úpatí jižního ambitu, v prostoru u kaple sv. Anny. Proto jsem
provedl svůj obvyklý stavebněhistorický speleoarcheologický monitoring výkopu. Přitom jsem si v základu ambitu odhaleného výkopem všiml vystupovat
cihlovou klenbu blíže neznámé podzemní chodby. Romští kopáči si nebyli vědomi hodnoty nálezu a právě se chystali obnaženou klenbu přikrýt plastovou fólií
a zahrnout ji hlínou. Přišel jsem právě včas, abych zahrnutí klenby zabránil, čímž by tento zajímavý objev zůstal bez povšimnutí. O objevu jsem proto ihned
informoval farní úřad a následující den jsem zde přikročil k praktickému speleologickému průzkumu. V sobotu 2. prosince 2006 jsem, po provedení fotografické
dokumentace, prorazil napříč cihlovou klenbou otvor. Na první pohled bylo evidentní, že byl objeven původní historický kanál s cihlovou klenbou pocházející
z 1. poloviny 18. století, který sloužil k podzemnímu odvlhčení a odvodnění Santiniho stavby. Tento kanál se však nachází až v nejhlubší úrovni Santiniho stavby, což z něj činí speleologicky zajímavý objev. Nejedná se totiž o kanál podpovrchový, nýbrž o neznámou hlubinnou kanalizaci, procházející v hloubce cca 5 m pod úrovní rajské zahrady, tedy až pod podlahou suterénních sklepů pod jižním ambitem na křtinském náměstí. Bylo zjištěno, že historická kanalizační chodba, která přichází ze směru od rajské zahrady, není plně zasedimentována, takže podél stropní
cihlové klenby je volný otvor, jímž je možné se vleže proplazit do podzemí. Cihlová chodbička mizela do tmy. Požádal jsem proto pana děkana Tomáše Prnku,
aby mi při objevu asistoval jako hlídka na povrchu, a sám jsem se naplazil do polo ucpané plazivkovité chodby.
Současně jsem s sebou rozvíjel ocelové pásmo,
kterým jsem měřil vzdálenost dosaženého průniku do podzemí. Do kanálu jsem se naplazil do vzdálenosti 7,6 m od objevného vchodu, kde jsem ke svému
překvapení narazil na podzemní křižovatku kanalizační sítě. Vlevo i vpravo kanál kříží boční chodby, které jsou sice jen cca 30 cm široké, zato však asi 3 m
vysoké.
Tyto boční chodby sledují rádius zaoblení ambitu, a jejich pokračování mizelo někam za ohyb stavby. Těmito směry jsem však v průzkumu úžinatých
chodeb nepokračoval, protože zde byla potřeba blízkosti dalšího zkušeného speleologa. Proto jsem svoji pozornost obrátil k hlavnímu pokračování kanálu
směrem pod rajskou zahradu. Zde jsem však ve vzdálenosti již 9 m od vchodu narazil na zával. Ten však byl pouze lokální a štěrbinou podél levé stěny
jsem svítil do dalšího neznámého pokračovaní chodby. Protože bylo jasné, že byl učiněn významný objev, k jehož průzkumu je potřeba dalšího speleologa,
kontaktoval jsem Mgr. Petra Kosa (ZO 6-12 Speleologický klub Brno, jinak též archeologa Ústavu archeologické a památkové péče Brno) a nabídl jsem mu
spolupráci při rekognoskaci objeveného podzemí. Spolu jsme pak ještě týž den ve večerních hodinách provedli druhý vstup do objevených prostor. Proplazili
jsme se ke křižovatce na 7,6 metru. Poté jsem nejdříve prolezl do velmi úzké, ale značně vysoké chodby vlevo. Současně jsem s sebou rozvíjel ocelové pásmo.
Od křižovatky jsem pronikl do vzdálenosti 7 m, tedy celkem 15 m od vchodu. Zde chodba končí, směrem ke chrámu Panny Marie, cihlovou zazdívkou. Chodba zde
končí neprůlezným zúžením. Zajímavostí tohoto místa však je, že zazdívka není omítnuta, zatímco boční stěny omítnuté jsou. Poté jsem se vrátil zpět ke
křižovatce a stejným způsobem jsem prozkoumal chodbu vpravo směrem ke kapli sv. Anny. Průnik úzkou spárou byl též na hranici průleznosti a ve vzdálenosti
5 m chodba i zde končila. Kamenná zeď je zde již nepochybně základovým zdivem kaple sv. Anny. V prostorách nebyly učiněny žádné archeologické nálezy.
Nyní jsme se rozhodli provést odtěžení závalu na hlavní kanalizační chodbě přímým směrem, který uzavíral hlavní pokračování chodby směrem pod rajský dvůr.
Zával z labilních kamenů s obsahem pískovcové dlažby byl dlouhý jen 50 cm. Po jeho odtěžení jsme nahlédli do dalšího asi 4 m dlouhého úseku volné chodby,
která však opět končí dalším závalem z povrchu. Tento druhý zával se nachází v přímé vzdálenosti cca 13 m od křtinského náměstí. Mým speleologickým
průzkumem v zimě 2008 - 2009 bylo zjištěno, že tento druhý zával na Chodbě pod jižním ambitem není pod šachtou, jak tomu bylo v předchozím případě, ale že
zde došlo k totálnímu kolapsu stropní cihlové klenby a proboření několika metrového sloupce navážky na rajském dvoře u kaple sv. Anny. Naši předkové se
pokoušeli podzemní chodbu zachránit, a proto propad přepažili dřevěnými kládami, jejichž otisky v hlíně se v podzemí dosud nachází. Byla nalezena typicky
barokní glazovaná keramika, která byla ponechána na svém místě v podzemí. Svislé šachty byly ucpány pravděpodobně v 19. století, když po zrušení
patronátního zábrdovického kláštera přešla péče o křtinský chrám na světskou vrchnost. Tím zaniklo povědomí o strategickém významu podzemních odvodňovacích
šachet pod rajskou zahradou, ty byly následně zasypány stavebním odpadem, čímž byla podzemní odvodňovací stoka na několika místech blokována umělými
závaly. Obě podzemní chodby (Chodba pod severním ambitem a Chodba pod jižním ambitem) tvoří geneticky jedinou chodbu rozdělenou zmíněným totálním propadem
cihlové klenby s kompaktním podzemním závalem, na dvě dnes samostatné části. Chodba pod jižním ambitem je tedy logickým pokračováním Chodby pod severním
ambitem. Chodba tvoří odvodňovací a odvlhčovací systém rajského dvora uvnitř ambitů. Délku celé podzemní chodby i s oběma odbočkami lze odhadnout na cca
50 m, přičemž k propojení obou chodeb zbývá objevit úsek asi 8 m, který bude pravděpodobně zaplněn sedimenty a alespoň z části, i zřícen. Dalších cca 25 m délky chodby již zaniklo pod povrchem křtinského náměstí v důsledku stavební činnosti ve 20. století. Podzemní systém pod ambity totiž původně pravděpodobně odvodňoval až do Křtinského potoka, směrem k současné restauraci
u Farlíků. Dnes je interiér obou chodeb zaskládán téměř ke stropu igelitovými pytly se sedimentem nakopaným při mém osamělém speleologickém průzkumu za
nocí v zimě roku 2008 / 2009. Byl jsem zde s největší pravděpodobností první návštěvník po cca 250 letech od výstavby tohoto odlehlého ztraceného podzemí,
o němž samozřejmě neexistují žádné písemné zmínky v historické literatuře. Průchod obou podzemních chodeb dále dokazuje ošidnost a nesmyslnost virgulového
plánu anomálií "podzemí křtinského chrámu", který se do dnešních dnů zachoval od brněnského jeskyňáře Norberta Havlíčka a rabdomantky sl. Ludmily Danielové
z roku 1943. O podzemních chodbách, objevených mnou až na počátku 21. století, neměli tito staří proutkaři ani ponětí. Naproti tomu v tomto prostoru
navirgulovali nikdy neexistující tajuplné bludiště křtinských katakomb. Zde názorně vidíme, jak nás, virgulující speleology, může neznámé podvědomí podvádět! Toto podzemí dodnes čeká na své řádné zmapování, a proto si musíme zatím vystačit s mým paměťovým nákresem. A přece málem došlo k objevu podzemí pod jižním ambitem již na přelomu 70. a 80. let 20. století, když zedníci náhodou prorazili strop úzké spárovité chodby lemující zaoblení ambitu směrem k chrámu Panny Marie a položili zde odtokovou rouru, která je v podzemí dodnes patrná. Na základě ústního sdělení MUDr. Jiřího Urbana, ZO 6-12 Speleologického klubu Brno, tehdy dělníci nahlíželi dolů, ale do podzemí se nikdo neodvážil sestoupit. Otvor po sobě opět
zazdili a zahrnuli hlínou, takže se na všechno málem zapomnělo. Já sám jsem se podle této informace pokoušel marně tuto podzemní chodbu hledat již v roce
1991, až mi pomohla při jejím objevení náhoda, o patnáct let později. V mé paměti tedy zmínka o neznámém podzemí pod ambity zůstala zachována do pozdějších
dnů. J. Urban byl na stopě objevu tohoto podzemí pod ambity a rajským dvorem již někdy v 80. letech 20. století, ale sám se tohoto objevování aktivně
neujal. (GYANESHWARPURI, 2022)
připomínající gotický kostelik. Odtud název jeskyně. Otevřen třemi prostornými vchody do Křtinského údolí.
Tato památná jeskyně byla zvaná v minulosti též: Eremitage, Rittersaal, Steinerner Saal a Theresienhöhle Kapelle. První zmínka o jeskyni je z roku 1669 od Jana Ferdinanda Hertoda z Todtenfeldu v jeho spisu: „Tartaro mastix Moravie“ (Podzemní bič Moravy), kde je zpráva o poustevníkovi, který tuto jeskyní obýval:
"Nad vchodem této jeskyně (to znamená u Býčí skály) se jeví jiný otvor, představující další jeskyni. Kdysi ji obýval jako nepřístupný úkryt poustevník, aby byl samoten jako pravý mnich, zřídil si
pro sebe uměle příchod k sestupu a výstupu pomocí provazu, oceňuje lidskou samotu a blaženost." Podle pozdější informace provaz používal k zásobování potravinami. Toto místo se nachází s velkou pravděpodobností na skalní terásce nad Kostelíkem, která je přístupná po skalní římse ze směru od Býčí skály. Zde tedy pravděpodobně žil, modlil se, meditoval v osamění onen poustevník. Tuto jeskyni po celý středověk jistě navštěvovaly a obývaly nesčetné generace poustevníků v důsledku blízkosti poutních míst Křtiny a Vranova u Brna. Samozřejmě zde jistě žili i svatí mužové, šamani v pravěku, neboť tato jeskyně je k tomuto účelu velice vhodně morfologicky přizpůsobena. O tom se ale samozřejmě nedochovaly žádné písemné zprávy. Ještě ve 20. století žil na Kostelíku v Kamenném sálu poustevník a almužník Vincenc Doležal (1862 - 1936) z Habrůvky.
Kamenný sál je přibližně kruhového půdorysu o velikosti 11,7 m x 10 m. Ze sálu se dvěma velkými vchody vybíhá směrem k Býčí skále 18 m dlouhé sestupná chodba k třetímu vchodu do jeskyně. Šířka této chodby je průměrně cca 2,7 m. Strop Kamenného sálu se klene ve výšce přes deset metrů a je rozerván četnými komíny a horním patrem Kazatelny, z níž kdysi prý pohanští kněží kázali lidu. Tam nad Kazatelnou je horní patro, kde žil onen eremicola. Jeden komín je otevřen až na povrch a za příznivé koncelace jím proniká do jeskyně sluneční paprsek. Kostelík je jeskyně opředéna mnoha pověstmi. Je to záhadné místo Křtinského údolí. Lze přímo vidět středověké mastičkáře někdy v 17. století jak tuto nápadnou jeskyni prokopali v naději, že objeví roh bájného jednorožce. Mohlo zde být ukryto mnoho pokladů. Jeskyně je považována za průtokovou Křtinského potoka, v době kdy tekl v této úrovni. Další neznámé pokračování směrem ke Třem kotlům a Křtinám zaniklo a po bývalé jeskynní chodbě odstraněně přírodními procesy zůstalo stát několik izolovaných hřebenáčků. Mám dávnou vizi, že bych v Kostelíku nechal položit pískovcovou dlažbu. Do dlažby bych nechal postavit kamenné ohniště pro poustevníky, kdy sem opět přišli. To je má vize.
Když jsem přišel v roce 2005 do posvátné krajiny Vallis baptismi jako poustevník, pocítil jsem potřebu zbudovat na Kostelíku poustevnický památníček. Ten byl sice věnován Vinckovi Doležalovi, ale patřil i všem ostatním poustevníkům žijící v průběhu historie v této nanejvýš svaté jeskyni. Zlé síly okolo satanismu na Býčí skále však památníček záhy od skály odřezaly a zcizily. Pro jsem zde vstyčil dřevěný kříž, ale i ten byl záhy z jeskyně vyhozený. Proto proběhlo jednání s jeskyňáři na Býčí skále, aby nový kříž požehnali. Ale i proti tomu vznikla na Býčí skále silná opozice domnívající se, že bych jim tímto duchovním symbolem Kostelík odcizil. Proto ani Správa CHKO nakonec nesouhlasila se vstyčením kříže v této bezpochyby svaté poustevnické jeskyni Kostelíku.
nejen ve středověku, kdy bylo osídleno poustevníky, ale již v pravěku, kdy toto údolí jistě osídlovali šamani. Četné jeskyně Křtinského údolí byly osídleny pravěkým člověkem. Nejvýznamnější z těchto osídlených jeskyní byl Výpustek a Býčí skála a snad i Kostelík, který považuji za Svaté Srdce Moravského krasu, osídlený velice pravděpodobně četnými generaceni svatých mužů, poustevníků - mužů modlitby. Pojďme však na okamžik nahlédnout především do okultního magického prostoru Býčí skály, která byla prý hlavní pravěkou pohanskou svatyní pravěku této oblasti, v duchu té doby. V ní, v tzv. Předsíni byly objeveny archeologem MUDr. Jindřichem Wankelem v 19. století lidské skelety, které pravděpodobně svědčí o okultním vraždění při "pohřbu halštatského velkože". Tato záhada nedá dodnes spát velmi četným lovcům senzací i seriózním odborníkům, obzvláště archeologům a speleologům. Domnívám se že se zde nejednalo vůbec o svatyni v pravém smylu slova, tedy od svatosti, ale zádušní, opravdu hrůzný, okultní prostor. Od té doby v Býčí skále strašně straší v negativním slova smyslu, zjevují se světelná procesí ap. Vůbec tedy nelze souhlasit s oficiálním názorem vědců, že by Předsíň Býčí skály byla svatyně, tedy svatý prostor. Opravdu to bylo negativní místo hrůzy.
Nedoporučuji nikomu navštěvovat příliš často tuto jeskyni! Autor tohoto webu považuje v podstatě za správnou tradiční interpretaci objevu MUDr. Jindřicha Wankela o pohřbu halštatského panovníka, jehož doprovazely do záhrobí četné lidské objeti. Nejednalo se tedy o svatyni v právém smyslu slova.
V období německého romantismu bylo v 19. století zaznamenáno německým mytologem podivuhodné sdělení:"Za dob římských bylo Brno jen menší osadou, nazývanou EBURODUNUM. Ta byla na severu chráněna MĚSÍČNÍMI HORAMI (SYLVA-LUNAE). V osadě se pnuly k nebi dva
posvátné vrchy s prastarými svatyněmi: první byl zasvěcen bohu války WOTANOVI(dnešní
Špilberk) a druhý (Petrov) bohu hromu DONAROVI. Oba kultovní stánky jsou obtékány dvěma posvátnými řekami: Švancarou (Svratka) a Weissache (Svitava). Řeka Weissache měla pramenit v blízkosti WOTANOVI JESKYNĚ ve WOTANOVĚ ÚDOLÍ v Měsíčních horách. A tam, ve WOTANOVĚ JESKYNI, v rozlehlé skalní síňi, ježící se zbraněmi, jest kamenný trůn na němž odpočívá sám bůh války WOTAN!! (dnes se však Wotanova jeskyně jmenuje Beczi skála, podle šumotu vyvěrajících vod...)"
Tak to bylo jen varování o co se tu možná jedná!
spojeny se jménem Arnošta Hlouška, spolu s jeho kamarády Emanuelem Jaškem a Milanem Hudcem z Habrůvky.
Bylo jim okolo 16 let, když začali po skončení II. světové války, své průzkumy v širším okolí své dědiny. Žádná díra v zemi neunikla jejich pozornosti. S nožem
mezi zuby vnikali do jezevčích děr, se svíčkou v ruce vstupovali do jeskyní, na řetízku se spouštěli do propastí... Díky přímluvě Rudolfa Burkhardta se tehdejší mladíci
Hloušek, Jašek a Hudec stali již v roce 1947 řádnými členy brněnského Speleoklubu a vzápětí je Burkhardt vnáší do literatury pod jménem habrůvecká skupina Speleologického klubu Brno,
což bylo v 50. letech synonymum kvalitní objevné speleologie. Již v roce 1948 můžeme spatřit jméno Arnošta Hlouška a jeho druhů z Habrůvky, uvedena v prvním zveřejněném soupisu členů
Českého speleologického klubu pro zemi Moravskoslezskou v Brně v časopise Československý kras, kde se o nich píše s respektem jako o "agilních členech habrůveckých."
Trojici jeskyňářů z Habrůvky přitahoval zejména speleologický magnet Křtinského údolí, kde se zajímali zejména o jeho pravý - habrůvecký - břeh. Jména Hloušek - Jašek - Hudec
byla díky Burkhardtově peru ve své době ve speleologii významným pojmem a objevovala se při řadě důležitých - dnes již takřka legendárních - průzkumů. Pan Arnošt Hloušek mi vzpomínal
jak svá speleologická bádání začínali v roce 1945 v čerstvě objevené jeskyni Jestřábce, kterou zkoumali souběžně s kolektivem Burkhardtovým. Následovaly průzkumy v jeskyni Vinckově,
pod níž ve svahu objevil 4.7.1948 Arnošt Hloušek svoji jeskyni Arnoštku. Následně habrůvečtí členové brněnského Speleoklubu upřeli svoji pozornost i na protilehlý - babický -
břeh Křtinského údolí, kde v roce 1949 kopali v jeskyni Jurové a zejména v památném jeskynním bludišti Výpustek. Zde se v roce 1949 houževnatě pustili do
zmáhání závalu legendární Babické chodby, kterou v roce 1950 pronikli do zakletých prostor tzv. "Salmova" (?) Výpustku (Polákova galerie). Následně je pářící mrazová ventarola
přivedla vysoko do svahu Údolí pod Habrůvku, kde úspěšnou otvírkou Závrtu na Lazech učinili v roce 1954 zcela mimořádný objev "Jašek - Hlouškova dómu".
R. Burkhardt právem vyzvihl skutečnost, že tento neobyčejně důležitý objev učinili prakticky pouze 2 badatelé (Hloušek a Jašek) a to krajně odvážným způsobem
a navzdory naprostému nedostatku technických pomůcek. Takoví byli badatelé z Habrůvky: nadšení, houževnatí a odvážní... Křtinské údolí dobře uspokojovalo jejich touhu po objevech,
a proto Habrůvecká plošina zůstávala spíše na okraji jejich zájmu. V dávné minulosti zde provedli pouze dva menší pokusné výkopy, a to v letech 1947 - 1948 v Ponoru na Slaniskách
a v letech 1950 - 1951 v Závrtu u babické stezky. Krom toho se na pomezí Rudické plošiny podíleli v roce 1959 na otvírce Závrtu u Klostermannovy studánky.
Stěží se dnes najde ve Křtinském údolí jeskyně, kterou by habrůvečtí "kluci" neprolezli a nezkoumali. Je jen velká škoda, že mnoho z těchto dávných průzkumů nebylo nikdy zaznamenáno v literatuře,
např. v jeskyňce Pod Rozsypankou, ve Šneku a jinde. Z trojice kamarádů z Habrůvky jeskyňařil ve stáří jen pan Arnošt Hloušek, který byl na počátku 21. století nejstarším žijícím veteránem Křtinského údolí,
i otcem zakladatelem speleologie habrůvecké. Ve svém požehnaném věku byl stále vitálním člověkem a aktivním speleologem, který dosud vykopával své speleologické sny v jeskyni Javorce,
v Závrtu na Lazech, v Babické chodbě Výpustku a jinde. Pan Arnošt Hloušek byl dlouholetým členem ZO 6-05 Křtinské údolí a nejbližším spolupracovníkem ZO 6-31
Speleologický průzkum poustevník Marek při průzkumu na Habrůvecké plošině, kde se podílel v letech 2005 - 2007 na otvírce tzv. Milarepovy propasti v
Závrtu u Habrůveckých smrků a dále zakládal v roce 2006 průzkum na Děravce, kterého se však již bohužel pro svůj pokročilý věk neúčastnil. Pan Arnošt Hloušek zemřel v roce 2016 a byl pochován na hřbitově ve Křtinách.
jsem ho měl rád jako věkem staršího člověka a kamaráda. Seznámili jsme se na Habrůveckém ponoru
v roce 2005. Právě jsem virguloval anomálii, pod níž teče Habrůvecký potok do podzemí, když tu ke mě přistoupil starší muž. Tak jsem se seznámil s
Arnoštem Hlouškem z Habrůvky, žijící legendou speleologických průzkumů zejména ve Křtinském údolí, který byl členem tamní speleologické skupiny ZO 6-05.
Arnošt mne chvíli pozoroval v mém počínání, a pak se dal se mnou do řeči. Neměl vůbec žádné výhrady k tomu, že se nacházím na cizím zájmovém území.
Právě naopak, byl rád, že tu jsem! Netrpěl vůbec zájmovou fóbií jíž tolik trpí množství méně významných jeskyňářů. Přijal mne do svého laskavého srdce a
nevadilo mu, že jsem na Habrůveckou plošinu "přivandroval" odněkud z plošiny Skalka v jižní části Moravského krasu. Měl mě rád a měli jsme se vzájemně v úctě.
To jsem ještě netušil, že předemnou stojí nejstarší žijící veterán speleologických výzkumů pravděpodobně z celého Moravského krasu, jehož jméno je poprvé
uvedeno ve speleologické literatuře v 1. zveřejněném soupise členů Českého speleologického klubu pro zemi Moravskoslezskou v Brně v časopise Československý
kras z roku 1949. Arnošt Hloušek byl pamětníkem takových speleologických velikánů jako byli Antonín Boček, Rudolf Prix a Rudolf Burkhardt.
Ve Křtinském údolí s ním speleologickým věkem a významem nemohl soupeřit žádný, ani sám předseda ZO 6-05 Miroslav Kubeš ne. Arnošt Hloušek byl ale
neobyčejně pokorný člověk. Před mým vnitřním zrakem se objevuje jeho milá tvář. Požehnaný Arnoštek!
Vzpomínam na ty roky, co jsme spolu bádali v našem Závrtu u Habrůveckých smrků. Byl skutečný kamarád. Stál při mě, když mne okolní jeskyňáří špinili.
Jemu vděčím, že jsme závrt vykopali do 13 metrové hloubky. Arnošt byl celým srdcem jeskyňář. Společně jsem snili o objevu v Milarepově propasti.
Ochotně točil klikou těžebního vrátku a nestěžoval si na svůj pokročilý věk. Jednou ho rotující klika vrátku udeřila zle do obličeje. Měl zlomený kořen
nosu, ale nedal na sobě znát bolest. Brzy se zotavil a opět přišel za mnou na závrt. Bez něj bych tento výzkum nezvládl. V roce 2005, při příležitosti
diamantového jubilea 60 let Arnoštových speleologických výzkumu, se sešlo pod památným Habrůveckým smrkem malé společenství přátel, abychom podepsali
petici určenou předsednictvu ČSS, v níž jsme žádali pro Arnošta Hlouška čestné členství v České speleologické společnosti. Ale bezvýsledně.
Čestné členství mu přes jeho mimořádné zásluhy neudělili. Ale zato mu dali kovovou pamětní medaili za zásluhy o speleologii. Arnošt byl ale i za ní v srdci nebyčejně vděčný,
jako dítě.
Arnošt nic nedbal na pomluvy, které slýchal o mě ve své vlastní skupině ZO 6-05 a stál pevně při mě. Arnoštovo přátelství se mnou ho však stálo mnoho.
Pro své přátelství se mnou se postavili někteří členové jeho vlastní skupiny k němu zády, což těžce nesl. Proto nakonec přestal na Výpustek docházet a
vzdal se svého členství v ZO 6-05 Křtinské údolí. V roce 2008 přestoupil do našeho nově vzniklého občanského sdružení "Společnost přátel speleologického
průzkumu poustevníka Marka", které pomáhal zakládat.
Zdálo se, že rozumí správně i mému poustevnickému životu. Na krutou zimu na poustevně Močová mě zásobil péřovou duchnou. Taky mne vyhledával ve sněhu na mé poustevně.
Často a rád jsem ho navštěvoval
u něj doma v Habrůvce. Tehdy jsme se posadili na schody na zápraží, jeho žena mi přinesla buchty a čaj a Arnošt začal vyprávět... Jak to bylo na Závrtu na
Lazech náročné a nebezpečné. Skoro se tam smířili se smrtí, když v podzemí závrtu zabloudili. Emanuel Jašek pak vlezl do nějaké chodby, která není
zakreslená v mapě, a dlouho za ním Arnošt naslouchal ozvěně jeho vzdalujících se kroků. Šel někam do neznáma k Závrtu u babické stezky. Vzpomínal též na
své výzkumy v Babické chodbě Výpustku, v Jestřábce, Ponoru na Slaniskách, Arnoštce, kterou objevil, Vinckově či Závrtu u Klostermannovy studánky.
Tam všude zanechal Arna své nesmazatelné stopy svou nezměrnou pracovitostí. Nesmím zapomenout ani na Děravku, jejíž výzkum se mnou slavnostně zahajoval,
ale pak se do výzkumu pro svůj věk už nezapojoval. Sledoval však naše speleologické počínání z ústraní svého domu v Habrůvce, kde jsme ho pravidelně
navštěvovali.
Co říct o Arnoštu Hlouškovi na závěr? Byl prostý, osvícený vesničan, který prožil celý život v Habrůvce a okolních lesích. Do kostela moc nechodil,
ale byl věřící. Příroda mu byla nejbližší. V ní nacházel odpověď na své otázky.
Mír jeho dušičce. Odpočívá na hřbitově ve Křtinách. Zapálil jsem za něj na oltáři kalíšek. Takový byl Arnošt Hloušek, kamarád. 
